Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky
Miloslav Švandrlík
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/448974/cerni-baroni-aneb-valcili-jsme-za-c-t0X-.jpg
5
1093
1093
Přidat komentář
Humorné, jsem ráda, že jsem se ke knize dostala, ale nemůžu říct, že bych padala smíchy ze židle, nebo že by mi výrazně utkvěl nějaký vtip. Asi si raději pustím film...
Celkem vzto bez zápletky a já navíc nejsem dost stará, abych plně ocenila všechny nyrážky, ale docela jsem se bavila. Film byl myslím o něco lepší, ale nakonec, proč ne, kniha byla dobrá.
Četl jsem "barony" ještě za totality. Pamatuji si, že jsem se dobře bavil, ale že bych se při četbě popadal smíchy za břicho, to ani ne...
Jsem mladá, a tak mi při čtení téhle klasiky chyběla ta vzpomínka na tajné opisování na průklepáky. Švejk mě bavil víc, u Černých baronů jsem postrádala nosný příběh. Ale i tak to bylo skvělé čtení.
Tenkrát, na počátku normalizace, se mi do rukou dostala první část knihy a chápal jsem, že mnoho z toho, co je v knize uvedeno, se zakládá na pravdivých situacích v PTP útvarech, ale i v celé armádě. Poté jsem viděl film a nyní jsem knihu dočetl. Dokonalý "černý humor" pro nás čtenáře, ale pro přímé účastníky služby v tehdejší armádě to taková selanka nebyla. Ale knížka je to skvělá!
No bavilo me to hodne az na par zbytecnych a natahovanych kapitol... Kdyz sem to cet tak si rikam, ze je to smutne... Tolik let tomu je a v nasi armade se vlastne nic moc nezmenilo... Jinak sranda... Doporucuju!
V mé knihovně zaujímá kniha mimořádné postavení - získala jsem ji v době, kdy kopírky byly pod dohledem a kdo neměl "bumážku" mohl na kopírování zapomenout. Jenže když se hodně chce - na knihu byl pořadník a na konci skupina lidí, která knihu okopírovala po dvoustránkách a nechala svázat. Něco nás to stálo, ale kniha a hřejivý pocit, že to nikdo nepráskl, také.
Chápu, že lidé jako můj dávno zemřelý tchán - PTP - nad textem smíchem nepukal, ale není to kniha historická a panu Švandrlíkovi za ni děkuji.
Humor kolísá mezi velice neotřelým (důstojník zapečený v asfaltu) a velmi stereotypním (milostné pletky a hospodské rvačky). Popis rozkladu jednotky na pracovišti v Táboře byl dle mého až příliš přitažený za vlasy. Taky knize chybí jakýkoli nosný příběh, chybí jí záporák, který by (jinak skvěle napsanému) Kefalínovi ztrpčoval život. Věřím, že by se pak četla i po třísté stránce se stejnou chutí jako na začátku.
Ale krom toho, skvělá zábava, která nejednou donutí smát se nahlas.
PS: Líbí se mi ten nápad dávat hlavním hrdinům exoticky znějící jména typu Kefalín nebo Saturnin. Z nějakého důvodu jsou pak svou osobností přitažlivější.
Stihnul jsem koupit první vydání, díky kamarádům jsem o něj zase přišel. Ale nic to neznamená, pro připomenutí stačí jen stěžejní hlášky, a ty, i přes svůj poněkud pokročilejší věk, nezapomínám. Možná i proto, že můj otec to i zažil.
Četl jsem, přestože mě film (Zdenek Sirový, 1992) spíše odrazoval. Kniha je podle mého názoru mnohem lepší než film, ale myslím si, že třeba Nemravná dívka na vdávání je mnohem zábavnější.
Jeden z mála filmů, který se velmi blíží knižní předloze. Nicméně kniha je stále kniha. Humor Miroslava Švandrlíka, jeho nadhled a ironie je dle mého těžko překonatelná. Jeho knihy mají i po letech stále co nabídnout. Pokud se chcete opravdu upřímně zasmát, mohu vám knihu vřele doporučit.
Odkedy som ju dostal do ruk, (1991-2?) precital som ju uz asi 5 krat. To hovori za vsetko, aky mam asi k tejto veci vztah. Problem je jedine v tom, ze sa vzdy chystam precitat celu seriu, a dostanem sa zakazdym po druhy diel :) Raz to dam.
Opět porce humoru i ironie, asi je každému jasné, že takhle to na vojně nevypadalo. Ale ten kdo nechápe jak to autor myslela by jej asi ani neměl číst
Kdysi mě kamarád půjčil složku tenoučkých papírů za slib, že udělám několik kopií. Už nevím, kolik těch kopií bylo, ale prsty jsem měla bolavé jak jsem třískala do stroje a oči oteklé z nevyspání. Samozřejmě, že jedna kopie u mne zůstala a samozřejmě, že mě ji jednou někdo nevrátil. Pak v roce 1990 kniha vyšla. Konečně jsem přestala litovat těch ztracených potrhaných průklepáků. Pro mne bylo velikým a radostným překvapením, že je kniha delší než ty naše opisy. My tehdy nevěděli, že v roce 1969 vyšla jenom část, protože autor neměl dopsáno.
Život u PTP byl těžký, neradostný, ale o tom by se nám asi moc dobře nečetlo. Také by to byla spíš literatura faktu. Ovšem humorista pan Švandrlík nám dokázal tento život přiblížit se sobě vlastní nadsázkou. Jako dítě jsem pořád dokola četla jeho Kopyta a Mňouka, jako dospělá zase Černé barony.
Udělat z vážné a smutné věci vtipnou a srandovní knihu, to pan Švandrlík uměl. A za to mu díky.
Četla jsem jí snad stokrát. Nakonec jsem jí musela poslat do světa, jinak bych snad nepřečetla nic dalšího :-)
Kniha se mi moc líbila, četla jsem ji opakovaně. Super hlášky. Mnohem lepší než film.
Hodně milá kniha. Určitě doporučuji přečíst každému, ať už jen pro představu tehdejší doby, která zarmoutí jen trochu a pobaví hodně :)
Štítky knihy
satira česká literatura armáda šikana černý humor poruchy řeči vojenský výcvik exilová literatura PTP (Pomocné technické prapory) vulgarismy, nadávkyAutorovy další knížky
| 2006 |  Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka 1 |
| 2009 | Draculův švagr |
| 1990 | Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky |
| 2004 | 100 nejlepších hororů |
| 1991 | Říkali mu Terazky |
Klasika u které mi chvilku trvalo se srovnat s notoricky známým filmem. Knížku jsem četl v minulosti už několikrát, ale opět jsem se dobře bavil. „Čo bolo, to bolo! Terazky .........“