Černí baroni I.
Miloslav Švandrlík
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/122681/bmid_cerni-baroni-cerni-baroni-i-122681.jpg
5
1097
1097
Černí baroni série
1. díl >
Hlavní postavou příběhu je vojín Kefalín, v civilu asistent režie, který nyní nastoupil do povinné vojenské služby. Pro nedostatky ve zdraví byl zařazen k PTP. Ihned po nástupu na Zelenou Horu se setkává s majorem Haluškou, který je nazýván Terazky podle svého oblíbeného úsloví, a je vtažen do víru událostí. Jakými jsou např. vytvoření prasečího ráje na Zelené Hoře nebo "vychlastání" celé cisterny vína a následné opití celé roty i s velitelem. Rota je rozdělena na různé části a posílána na pracoviště po celé republice. V Janovicích nad Úhlavou pod vedením poručíka Hamáčka a jeho zástupce pro věci politické poručíka Troníka začínají vojáci pracovat, ale také vymýšlet různé záminky pro vytracení se z pracoviště. Kefalín a jeho jednotka několikrát změní působiště a to se samozřejmě neobejde bez průšvihů. Změní se i velitelé a tím také morálka roty. Od nadporučíka Mazurka, jehož stále bije před zraky všech jeho manželka, po nadporučíka Pernicu. Alkoholika, který za láhev alkoholu promíjí všechny průšvihy vojínů. Civil už se sice blíží, ale nadřízené vojínů čeká ještě jedna rána. Na Zelenou Horu do Nepomuku přijede prověrková komise vedená samotným ministrem obrany Alexejem Čepičkou, který dal však přednost občerstvení pod zámkem od ztepilých servírek, a proto ho zastoupil jeden z mnoha přísných generálů s celou družinou vysokých šarží. Terazky, zmaten takovou návštěvou, zmohl se jen na větu, kterou denně slýchal od dozorčího roty:" Po dobu mojej služby sa nic zvláštného neštalo!" "Ale stane se!" zavyl generál "A vám, soudruhu majore, z toho veselo nebude!". A ihned se pustil do prohlídky kasárny. "Pétépáci" přežijí prověrkovou komisi a civil už je podle oblíbeného úsloví "za pár".... celý text
Přidat komentář
Tuhle knihu jsem přečetl snad 6xkrát a musím říct že u žádné podobné jsem se tolik nenasmál.
už je to nějakou sobotu, co jsem to četl, ale dobře si pamatuju, že mě to nesmírně bavilo. Nejen humor, chvílemi to bylo i docela napínavý. Každopádně, Baroni mi přirostli k umělé chlopni už napořád. Osudy jednotlivých postav, hlavních i vedlejších, jsou prostě zajímavé. Jak říkáme u nás v Kundapálí: Buch is Velkhy, but soudruh Major is Vhjetší!
Černí baroni jsou dnes již českou klasikou, kterou většina lidí zná díky výbornému filmu. Kniha je v podstatě věrnou předlohou, protože film většinu scén a výroků doslovně převzal. Já jsem při čtení vybavoval jednotlivé herce a jakým způsobem pronášeli jednotlivé hlášky a bylo to super.
V některých místech mi kniha přišla přece jen o hodně lepší než zmiňovaný film, protože obsahuje více scén a některé se do filmu ani nedostali. Lahůdkou byl samotný závěr, který nevyznívá tak tragicky jako ve filmu, ale spíše představuje totální rozklad morálky.
Dávám plný počet hvězd, protože se mi už dlouho nestalo, abych se při čtení v MHD tak nekontrolovaně smál a lidi kolem mne se ohlíželi co se děje. A teď mám chuť jít se pořádně ožrat. :-)
Ač pacifista a člověk, který o vojnu ani na vteřinu nezavadil (nemluvě o tom, že v komunismu jsem strávil jen prvních pár let života) musím říct - ta knížka je úžasná. Svižné a zábavné čtení, které ani na chvíli nezačne nudit, které se nikde po cestě nezadrhne.
Pokud bych měl fakt hledat něco, co by se dalo vytknout, tak snad jen to, že kníže Šternberk byl vymyšlen až pro film. Do knihy by se mi také perfektně hodil.
Hlavní význam této velice populární knihy mezi národem, vidím v podtitulu (aneb válčili jsme za Čepičky). Ano kniha i film jsou zábavné, ale nejsem přesvědčen o % čtenářů, kteří si uvědomí kdo byl byla kariérní zrůda - JUDr.Alexej Čepička.
Příbuzenství s prezidentem Gottwaldem Čepičku vyneslo strmě vzhůru. Když však ten náhle v roce 1953 po návratu z pohřbu Stalina zemřel, pohasla také Čepičkova hvězda a následoval jeho strmý politický pád dolů. V roce 1956 byl totiž odvolán ze všech významných stranických funkcí a uklizen na místo předsedy Státního úřadu pro vynálezy a normalizaci.
Už jen poznámka jak pobýval v Osvětimi (a jak lehce tento tábor opustil) budí podezření. Ano, vojíni s černými výložkami nesli a nesou svůj vojenský osud, poznamenaný Čepičkou,až do hrobu.
Zeť Klementa G. předvádějící se na vojenských přehlídkách na Letné ve sněhobílé uniformě (měl svůj zářný vzor v Kremlu) jako šašek, dožil (1990) zcela zapomenut ve věku 80 let postižen alzheimerovou chorobou.
Dnes možná pro mladší čtenáře díky zrušené základní vojenské službě poněkud sci-fi, ale pro mne je to realistická klasika.
prvních cca 10 kapitol mi přišlo realističtějších, psaných jakoby na podkladě skutečných vojenských historek, naopak závěrečné vyznívají už hodně nadsazeně, až přehnaně
Jsem rád, že jsem před přečtením viděl výborně obsazený film a konkrétní postavy jsem si mohl lépe představit. Pro mě v tomhle případě film předčil předlohu, která je možná zbytečně dlouhá a i když je plná vtipných situací a epizod, v půlce knížky už jsem si říkal, že je to pořád dokola to samé. Autorovi nelze upřít originalitu, svérázný styl a cit pro karikaturní vykreslení postav, jen to prostě není knížka, která by mě chytla.
Výborná kniha s bohužel poměrně realistickými historkami o vojácích. Nevěřil jsem dokud mi táta nevyprávěl dost podobné co zažil on sám. Zde jsou samozřejmě soustředěné na omezený počet stran. Ale rád dávám plné hodnocení.
Před přečtením jsem byla trochu skeptická, vzhledem k tomu, že jsem mladá a bála jsem se, že bych humor nebo myšlenku této knihy nepochopila, protože kniha je jednoduše parodie na tehdejší dobu a politiku. Udělala jsem ale dobře, že jsem se k četbě odhodlala. Humoru knihy jsem dobře rozuměla a styl psaní mi byl velmi blízký. Rozhodně doporučuji i mladším, kteří se narodili dlouho po pádu komunismu. Viděla jsem i film, ale dle mého názoru se knize nevyrovná. Určitě si přečtu další knihy z tvorby Miloslava Švandrlíka.
Opět, mé mládí za totality. Knížku jsme si tajně půjčovali. Opisovala jsem některé pasáže. I film byl dobrý.
Tuhle knihu jsem v sedmé třídě poprvé četl ofocenou v plastových deskách. Příběh vojáků PTP, kteří byli bráni jako totální odpad a byli na okraji společnosti, ale oni se tomu dokázali postavit, ukazuje tupost důstojníků, kteří jim veleli. Naprostá česká klasika, která je psána humorným stylem ač chlapi v PTP byli neskutečně perzekvováni a život lehký neměli. Líbí se mi, že je psána tímto stylem a nadsázkou a tragický osud hrdinů je zmíněn pouze napozadí.
Musím říci, že kniha je obrovským zklamáním. Je to moc dlouhé a při takové délce je obtížné udržet čtenářovu pozornost, aby chtěl číst dál. Film vytěžil to nejlepší a kniha po filmu tak nepřináší vůbec nic - to, co film nezachytil, mě nijak neobohatilo a za týden o tom již nebudu vůbec vědět. Pár vtipných momentů bylo, ale nejsem si jistá, jestli to za tu námahu stálo...
Musím říct, že kniha je mnohem lepší než film. Mnohem lepší. Ani jsem to nečekala.
Kniha, která je synonymem pro salvy smíchu. Úžasný major "Terazky" Haluška a vojín Kefalín. Skvělý je i filmové zpracování s Pavlem Landovským.
Kniha, u které jsem měla výbuch smíchu v autobusu plném cestujících... Skvělá knížka, byť její základní téma úplně humorné není. To zpracování je čtivé a vtipné. Stejně tak se povedl filmový přepis této knihy.
Štítky knihy
satira česká literatura armáda šikana černý humor poruchy řeči vojenský výcvik exilová literatura PTP (Pomocné technické prapory) vulgarismy, nadávkyAutorovy další knížky
| 2006 |  Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka 1 |
| 2009 | Draculův švagr |
| 1990 | Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky |
| 2004 | 100 nejlepších hororů |
| 1991 | Říkali mu Terazky |
Povedzte mi Kefalín, čo si představujete pod takým výrazom absurdní?