Černí baroni II.
Miloslav Švandrlík
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509942/bmid_cerni-baroni-ii-2H5-509942.jpg
5
1093
1093
Přidat komentář
Musím přiznat, že tato kniha ve mně zanechala velmi rozporuplné pocity. Často jsem byla konfrontována s názory, které jsou dle mého soudu omezené a dokáží mě zvednout ze židle, a v naší společnosti pro moje zklamání kolují dodnes. Ale na druhou stranu mi poskytla velmi pestrý a do jisté míry i pravdivý obraz o omezenosti, pokrytectví a mnohdy i hlouposti některých vysokých hodnostářů. Ale i poukázala na strasti a situace, které museli řešit ostatní lidé. A upřímně, mnohé části této knihy jsou podobné historkám, které mi vyprávěl taťka. Vždycky se dají věci nějak obejít... A musím říct, že jsem se i pobavila.
Co se týče zpracování už to podle mě taková sláva není. Dílo je sice čtivě napsané, ale kapitoly jsou na můj vkus příliš dlouhé. No, a když se začne většina pétépáckých průserů opakovat, začne to člověka poměrně nudit. Opravdu jsem ráda, že se mi knihu podařilo dočíst, jelikož už jsem zvažovala její odložení, protože už jsem ji četla téměř 3 týdny.
Dnes už klasika, která humorně líčí osudy politicky nespolehlivých osob v rámci PTP. Jedna ztřeštěná příhoda střídá další. V knize vystupuje mnoho postav, některé se jen mihnou a jiné se proplétají celým příběhem - jako je Kefalín, major Haluška či poručík Troník, který se na všechno dívá politicky. Zaujal mě i poručík Hamáček, podpantoflák Mazurek a Dušan Jasánek. Tuto dobu jsem nezažila, nicméně doufám, že se to nebude opakovat. V podání pana Švandrlíka je to fajn vyprávění, ale skutečnost byla horší. Ale tak hlavně, že se plnil a překračoval pracovní plán, nic jiného soudruhy nemohlo zajímat. Vyprávění doplňují zdařilé ilustrace pana Wintra-Neprakty.
Poprvé jsem je četla hned po revoluci a náramně se bavila. Bylo mi jasné, že nejde o skutečnost, protože jsem z "ideologicky nevyhovující" rodiny. Ale skutečných, tragických příběhů z lágrů máme dost a někdy je potřeba se taky zasmát, aby se z toho člověk nezbláznil. Teď po letech se bavím skoro stejně.
Kniha se mi líbila, líbí se mi, že píše s humorem i o událostech, kde humor chyběl.
Další z knih, ke které už asi nejde nic nového napsat. Snad jen osobní pohled a názor…Já patřím do kategorie jejích fandů. Pro mě je neuvěřitelně vtipná, bavila mě od začátku až do konce. Vždycky jsem si myslela, že jednotlivé postavy jsou v té podobě, jak jsou v knize vykresleny, absolutně nereálné, smyšlené a vykreslené s velkou nadsázkou, aby byla kniha co nejvíc humorná, ale po mnohém vyslechnutí vyprávění zážitků z vojny od mých přátel a kamarádů jsem tento názor docela změnila. Myslím, že pro představu, jaká kniha vlastně je, se ani v tomto případě nestačí podívat jen na film. Film, i když není špatný, považuju spíš jen za takový malý předkrm. Absolutně totiž nemá šanci zachytit a ztvárnit všechny postavy, kterým kniha dává daleko víc prostoru, jednotlivé scény jsou daleko podrobněji vykresleny a popsány a právě tyto detaily a podrobnosti podle mne dodávají knize tu její opravdovou jedinečnost a vtipnost. Rozhodně doporučuji přečíst.
Příběhy v této knize jsou skutečně zábavné a humorné. V době prvního vydání a následného šíření v rámci samizdatu to musela být skutečně pecka.
Zajímavé je i srovnání s filmovým zpracováním, od kterého se knížka v některých částech dost liší, zejména obsahuje příhody, které ve filmu vůbec nebyly (např. nezapomenutelný major Pernica, který ožralý na plech usnul na čerstvě vyasfaltované silnici, kde do rána zatuhl a nakonec ho museli vytahovat jeho vlastní vojáci, když už byl pokálený :)))
Současně se však moc neví, že autor u pravých PTP ve skutečnosti nikdy nebyl. Miloslav Švandrlík totiž sloužil u nástupnických TP, které byly výrazně mírnější a pro život odvedenců podstatně snesitelnější než "originální" PTP. Díky tomu se v podvědomí části veřejnosti zakořenila falešná představa, že PTP byla veselá chlastací vojna s přitroublými a komickými důstojníky. Realita však byla mnohem drsnější, neboť originální PTP fungující v letech 1950-54 byly spíše koncetrákem pro politicky nespolehlivé, odkud se nemálo vysloužilců vracelo s trvale podlomeným zdravím.
Knihu jsem četl ještě „cyklostylovanou“ v době, kdy jsme se hráli na VŠ na vojáčky. V té době bavila nejvíce, zvláště, když jsme s hrdiny románů porovnávali naše velitele…:-).
Chvilku tomu trvalo, než mě to chytlo. Asi tak prvních 30% jsem se do knihy musela opravdu nutit. Ale nakonec jsem se zamilovala, pobavila. On to je spíš hořký a trpký úsměv, než že by se člověk popadal za břicho. A nakonec jsem i pochopila, proč je to klasika. Docela mě i mrzelo, když jeli pétépáci domů.
Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "16. Kniha, která má v názvu slovo "aneb"" (Touto knihou jsem 26. 11. 2020 splnil svojí druhou Čtenářskou výzvu jako 1320. čtenář.)
Přiznám se, že neméně slavný film jsem vlastně nikdy pořádně neviděl. Promptně to napravím. Švandrlíkův satirický pohled na vojenskou službu za ministra Čepičky mne totiž parádně bavil.
Černí baroni jsou psáni s obrovskou dávkou nadsázky, ale jako přepálený obraz doby slouží znamenitě. Zvláště pak, když jsou jednotlivé kapitoly i postavy inspirovanými skutečnými zážitky autora. Nad otázkou, jak moc jsou příhody Kefalína, Terazkyho a spol. reálné, však můžeme už jen polemizovat.
Bál jsem se neustálého omílání toho samého, ale každá z kapitol má přeci jen svoje kouzlo, i když společný jmenovatel v podobě chlastu, "švejkovství" a nekompetence nadřízených zůstává prakticky neměnný. Postavy z Černých baronů zapadají do stereotypů, s těmi však Švandrlík dovedl pracovat s citem a čtenáři tak vlastně vůbec nevadí, že se postavy stále chovají tak, jak by po pár kapitolách čekal. Naopak to od nich prakticky vyžaduje.
Jo, s těmihle vojíny a důstojníky byla vážně sranda, ne vždy zabřichopopadající, ale stále sranda. Až mne skoro mrzelo, že maj ti kluci pétépáčtí dva roky vojny za sebou. Malinko mi vadilo jen určité opakování totožných situací, nebo fakt, že je většina postav z důstojníků sice připosraná, kromě seřvání od Terazkyho jim však nic extra nehrozí.
Autor sbírá plusové body i za to, že se mi kniha i přes pozvolné čtení zaryla nenápadně pod kůži tak, že jsem měl nutkání se v práci vedoucímu zahlásit slovy "soudruhu nadoporučíku". Na jeho obhajobu je i přes totožnou hodnost s takovým Mazurkem pro svoji pozici daleko kompetentnější :).
Zakoupeno v roce 2020 za 202,- Kč z e-shopu Megaknihy.
Zkráceně? Humoristická klasika, co obstojí i u dnešního čtenáře, který o vojně slyšel možná tak z vyprávění. Švandrlík ve svém nejznámějším díle stvořil mnoho nezapomenutelných figurek, jejichž ústy glosoval nejen problémy socialismu, ale i lidí samotných. Spokojenost!
Hodnocení na DK v době přečtení: 89 %; Moje hodnocení: 90 % jako 828. hodnotící.
Knihu so čítala kvôli čitateľskej výzve a nemôžem povedať, že som sa nebavila. Ale mala som pocit, že tie vtipné hlášky by som chcela s niekým zdieľať ako pri sledovaní filmu a spolu sa zasmiať. Manžel aj moji rovesníci patria do vekovej kategórie, ktorí zažili vojenčinu za socializmu a podľa ich spomienok a zážitkov to tak naozaj bolo. Ale vtedy im to tak zábavné nepripadalo.
Terazky som majorom... kdo by neznal tuto hlášku, toto dílo se opravdu povedlo. Díky zfilmování je to bráno jako klasika českého filmu.
Kdyby nebyla ta knížka tak skvěle napsaná, asi by musel člověk zaplakat. Ale takto se od začátku do konce smějete.
Knihu jsem četl ještě před vojnou, tištěnou na cyklostylovaném papíru. Mojí starší kamarádi se mohli uřechtat smíchy, když si o Terazkym a dalších povídali u piva v hospodě. Ale v té době to šlo trochu mimo mě. Po vojně se mi podařilo, už ale knihu, půjčit a pochopit děj a ocenit humor. Výborná kniha, později jsem viděl i filmovou verzi. Je to dobrý film, ale kniha je mnohem lepší.
Veselá kniha o smutnej dobe.
"Keď bude vojna, nastúpíte v prilbách do reky a bojové jednotky poidú cez vás ako cez most!"
Štítky knihy
satira česká literatura armáda šikana černý humor poruchy řeči vojenský výcvik exilová literatura PTP (Pomocné technické prapory) vulgarismy, nadávkyAutorovy další knížky
| 2006 |  Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka 1 |
| 2009 | Draculův švagr |
| 1990 | Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky |
| 2004 | 100 nejlepších hororů |
| 1991 | Říkali mu Terazky |
Já jsem spokojená, kniha obstála a má očekávaní byla naplněna. Bavily mě charaktery postav. Ty byly vykresleny velice živě, díky čemuž na mě celý příběh působil dost autenticky.
Skutečnost, že jsou v knize vyzdvihovány humorné situace a vlastně se nikdy nic hrozného vojínům nestane, mi nepřijde zase tak odsouzeníhodná. Chápu, že to v lidech může zanechat mylnou představu o životě u PTP, na druhou stranu si vemte třeba Švejka - to, že je dílo humorné, přeci nijak nepopírá hrůznost války. Hašek na válku akorát kouká z jiné perspektivy, ale na tom přeci není nic špatného, neboť úkolu zachycení krutosti války se již úspěšně ujali jiní autoři typu Remarqua, a tak by se Hašek už jenom opakoval.
Jasný, asi je fajn nebrat Černé barony úplně doslova, ale přesto si myslím, že to je povedená kniha a že za přečtení rozhodně stojí!