Černobílý svět
Kathryn Stockett
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/420672/bmid_cernobily-svet-4ul-420672.jpg
5
2589
2589
Společenský román a jedna z nejúspěšnějších amerických knih posledních let. Hluboký a dojemný příběh zasazený do 60. let 20. století na americký Jih je vyprávěn očima tří výjimečných žen. V době panující rasové segregace se mladá běloška slečna Skeeterová s pomocí moudré Aibileen a rázovité Minny rozhodne ukázat svět očima černých hospodyň, čímž převrátí vzhůru nohama město i způsob, jakým se na sebe dívají ženy – matky, dcery, pečovatelky, přítelkyně. Za otázkami rasismu i postavením ženy ve společnosti tkví hlubší poselství o hranicích, těch skutečných i těch, které existují v našich myslích.... celý text
Přidat komentář
Pravdepodobne nepoviem nič prevratné, čo už by tu v tej či onej podobe nezaznelo... ale to, že táto knižka sa pomaly ale isto stáva akousi modlitebnou knižkou užívateľov DK, je neodškriepiteľný fakt, niektorí sa na ňu ešte len chystajú, niektorí už majú zopár stránok za sebou... isté je, že prevažujú len samé superlatívy a nie je to náhoda. Je to hlboký dojemný príbeh, ktorý sa na nič nehrá a ukazuje veci, ľudí, skutočnosti také, aké naozaj boli... zároveň nabáda čitateľa k ďalším otázkam typu: Skutočne sa toto dialo len pred 50-timi rokmi? Skutočne mali ľudia také osré predsudky ešte pred nedávnou dobou...a ako je to teraz???
Priznám sa, že som toho prečítal s touto tematikou dosť, no tento nesporne originálny a jedinečný pohľad na spoločný život v tak umelo oddelenom svete čiernych a bielych som ešte nikde nenašiel....až v tejto knižke. Som chlap, ale úprimne poviem, že zhruba dvakrát počas čítania som mal problém netresnúť riadne do stola od hnevu a bezmocnosti a áno, tisli sa mi aj slzy do očí, vážení a milí, a istotne to nebolo preto, žeby som bol uprostred krájania cibule, to teda vôbec... tí ktorí ju čítali, chápu, tí, ktorí ju budú čitať, pochopia rovnako...
Na záver dodám maličký kúsok ukážky, ktorý ma oslovil, a potom takú filozofickú perličku, nad ktorou premýšľam...na odľahčenie...:
„Jak se ti líbí paní učitelka?“ zeptám se.
„Je moc hezká,“ řekne.
„To je dobře,“ já na to. „Ty jsi taky hezká.“
„Jak to, že jsi černá, Aibileen?“
Tuhle otázku jsem už od svejch svěřenců párkrát dostala. Dřív jsem se tomu jenom smála, ale jí to chci vysvětlit. „Protože mě takovou udělal Bůh,“ řeknu. „A jinej důvod pro to není.“
„Paní učitelka Taylorová tvrdí, že do naší školy nemůžou chodit barevné děti, protože nejsou dost chytré.“
Obejdu linku. Zvednu jí bradičku a uhladím ty legrační vlásky. „Připadám ti hloupá?“
„Ne,“ šeptne a je vidět, že to myslí upřímně. Podle všeho ji mrzí, že to vůbec říkala.
„A co ti to říká o paní učitelce Taylorový?“
Přivře oči, jako že poslouchá.
„Říká ti to, že paní učitelka Taylorová nemusí mít vždycky pravdu,“ vysvětlím jí.
Obejme mě kolem krku a prohlásí: „Jsi správnější než paní učitelka Taylorová.“ A mně vyhrknou slzy do očí. Přestanu se ovládat. Tohle jsou pro mě úplně nový slova.
No a trošku na odľahčenie: viete mi niekto vysvetliť, ako vyzerá prasklina na prednom skle auta v tvare zapadajúceho slnka??? (Kapitola 27) :D :D
Je tu plno chvály a oprávněné, netřeba více slov jen dodávám: Lidé čtěte!
Příběh vás zaujme a rozhodně se něco dozvíte. Zvláště ten pohled z opačné strany, tedy ten, jak se černošské ženy cítí a dívají na své bílé hospodyně, je zajisté pro nás nový a zajímavý.
Knížka mě po prvních stránkách naprosto pohltila a zároveň šokovala. Několikrát jsem se musela kouknout jakou dobu, že to popisuje a přesto jsem ani na konci nemohla věřit tomu, že to bylo před "chvilkou". Její přečtení mohu jen doporučit!
Dost šokující kniha, pokud si uvědomíme, že vylíčené události jsou z doby nedávno minulé. Ta opěvovaná americká „země svobody“ že by byla tak úzkoprsá a nenávistná? Člověka to nutí zamýšlet se i nad tím, jestli náhodou něco z toho, o čem v knížce čteme, neznáme taky u nás. Jen ať se každý koukne do svého svědomí... jakpak se díváme na různé národnostní a rasové menšiny? A to jsme ve třetím tisíciletí, prosím pěkně.
Ač je to fikce, veškeré příběhy jsou poměrně uvěřitelné a přitom tak neskutečné. Původně jsem si myslel, že autorka popisuje dobu z konce 19. století, ale při tom se jednalo o šedesátá léta století minulého!
Jinak je to rozhodně kniha, kterou stojí za to přečíst (za tři večery se to dá zvládnout), určitě patří mezi 5 nejlepších, jaké jsem letos četl.
Ńeobyčejný popis obyčejného, vskutku zajímavá kniha, dobře se čte a člověku rozšíří obzory.
Kniha se hezky čte, přičemž je zajímavá její forma - pohledem tří hlavních hrdinek. Ze začátku jsem v tom trošku lítala z pohledu časové souslednosti děje a nejsem si jistá, jestli tam nebyla chybka, ale možná jsem tam jen trošku zmatkovala. Je to příjemné čtení, které zachycuje pro mě dosud neznámou tématiku (knižně neznámou) - myslím, že si o tomto období ráda ještě něco přečtu a zjistím.
Přidávám mezi chaloupku strýčka Toma a Sever proti jihu. Krásně doplňuje problematiku. Čtení knihy mě velmi potěšilo.
Obdiv, obdiv Kathryn Stockettové za to, že dokázala celou tuto knihu sepsat sama, bez toho, aniž by nějaké podobné rozhovory s černým služebnictvem vedla, pouze se nechala inspirovat vlastním vztahem k hospodyni Demetrii. Netuším, zda by s ní tehdejší hospodyně souhlasily, mě však tato knížka přišla jako ta nejlepší, co jsem po delší době četla. Opravdu výborně sepsané vyprávění, které místy rozpálí do běla, místy málem rozpláče dojetím a občas se přistihnete, že se culíte jak měsíček nad hnojem.
Kniha je napsána nenáročným stylem, aby jí každý snadno porozuměl. Téma není v dnešní době už zrovna revoluční, ale i přesto je příběh něčím výjimečný. Pomůže vám si uvědomit, jak daleko jsme se během padesáti let posunuli a jak úžasné to vlastně je. Začnete polemizovat nad tím, jak by tehdejší lidé reagovali, kdyby jim někdo řekl o budoucnosti, o prvním afroamerickém prezidentovi spojených států, o rovnosti příležitostí. Já osobně to vnímám jako jakousi snahu spisovatelky o vlastní nápravu. Chtěla čtenářům ukázat, že všichni jsme jen lidé a žádný z nás není o nic lepší nebo horší než ten druhý. Že nejsou dané žádné hranice, které nás dělí od sebe.
Osobně většinou tyhle témata moc nevyhledávám, ale musím říct, že tahle knížka mě úplně pohltila. Obdivuju Kathryn Stockett, že dokázala napsat něco tak hrozně poutavého, od čeho se prostě nedá odtrhnout.
Je to divný, ale nejsympatičtější z celé knížky mi přišla Celie, nějak jsem prostě přesně věděla, jak se cítila.
Tak tuto knihu jsem si po přečtení rovnou došla koupit do své knihovny a zařadila ji mezi ty nejoblíbenější.
S nevelkým potěšením musím přiznat, že jde o knížku, které předcházelo zhlédnutí stejnojmenného filmu na motivy knihy. Nemívám totiž takový postup příliš v oblibě.
I tak jsem ale byla příjemně překvapená (přestože jsem příběh znala) a okouzlená. Navíc mám dojem, že pro ženy je velmi snadné se identifikovat se Skeeter=)
Po mém doporučení si knihu přečetli i další členové rodiny a všichni si ji jen pochvalovali. Nemohu jinak než doporučovat a zase doporučovat. =)
Páni, úžasná kniha! Četla se jedním dechem a dokonce ukápla i nejedna slza :) Vřele doporučuji.
Také jsem nikdy nic podobného nečetla, avšak musím uznat, že kniha je vážně skvělá a právem si zaslouží pět hvězdiček..můžu všem doporučit! Jak píše papaya, vážně nejlepši,co jsem za poslední dobu četla!
Překvapuje mě, že tahle kniha se stala hitem až poměrně nedávno. Přečetla jsem ji už před rokem a to skoro na jeden nádech.
Byla to asi má první přečtená kniha s touto tematikou, ani jsem nevěděla jestli mě bude bavit, ale ta obava byla zbytečná. Možná je to i tím čtivým stylem, kdy se střídají vypravěčky - černošské služky či jedna odlišná bílá "panička". Příběh jsem prožívala společně se všema postavama, fandila Skeetr, Aibileen či Minny a proklínala Hilly. V dnešní době je rozhodně zajímavé přečíst si o ne tak dávných porblémech Ameriky, která se dnes na první pohled tváří jako téměř dokonalá a udává směry snad celému světu.
Moc se mi líbí závěr, sice pro některé postavy nevychází zrovna pozitivně, ale poslední slova Aibileen jsou rozhodně nadějná: "Možná ještě nejsem moc stará na to, abych začala znovu, myslím na to, směju se a zároveň pláču. Protože zrovna včera jsem si myslela, že jsem se vším novým už skončila.".