Černobyľská modlitba: (Kronika budúcnosti)
Světlana Alexijevič (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/339069/bmid_cernobylska-modlitba-aTS-339069.jpg
4
1158
1158
26. apríla 1986 o 1:24 zaznela v černobyľskej jadrovej elektrárni séria výbuchov. Bol to začiatok najväčšej jadrovej nehody v 20. storočí. Černobyľská katastrofa sa stala jednou z najsilnejších tém, ktorú vo svojej tvorbe spracovala laureátka Nobelovej ceny Svetlana Alexijevič. Dvadsať rokov po tejto jadrovej apokalypse sa vracia na miesta, ktoré boli Černobyľom najviac postihnuté, rozpráva sa s ľuďmi, ktorých sa bytostne dotkla a fatálne zasiahla do ich životov. Pozostalí, hasiči, bývalí zamestnanci – každý z nich má vlastný „černobyľský príbeh“. Svetlana Alexijevič svojím nenapodobiteľným spôsobom skladá kroniku nedávnej minulosti, aby tak vytvorila knihu, ktorá je pre nás všetkých varovaním najmä do budúcnosti. Preložené z ruského prekladu bieloruského originálu.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Historie
Vydáno: 2017 , AbsyntOriginální název:
Чарнобыльская малітва: Хроніка будучыні (Čarnobyľskaja malitva: Chronika budučyni), 1986
více info...
Přidat komentář
Nebylo to lehké čtení. Očekávala jsem asi něco podobného jako Svědectví o životě v KLDR, ale tyto monologické výpovědi/zpovědi byly daleko syrovější a více mě zasáhly, a to možná právě díky jisté neučesanosti textu a mnohdy nepříliš plynulému toku myšlenek respondentů.
Knihu jsem nedočetla. Vůbec se mi nelíbil styl. Upřímně nevím, co takto hrubým textem autorka zamýšlela? Syrovost zážitků tím pro mě nikterak nenabyla, naopak jsem se cca 80 stran trápila a nakonec knihu odložila. Škoda, protože téma Černobylu mě zajímá.
Některé příběhy se mi hodně zahryzly do hlavy. Především vzdělaných lidí, kteří věděli co se děje, ale nemohli udělat naprosto nic. A když chtěli, byli trestáni, stejně jako je tomu dnes v Rusku i Bělorusku.
Příběhy a vzpomínky lidí, kteří byli u toho. Ať už jako obyčejní lidé, likvidátoři zapojení do úklidu a jejich vdovy, vědci, nebo političtí pracovníci. Jak chcete bojovat proti neviditelnému nepříteli, když vás připravují na úplně jinou válku? Jak se chcete vyrovnat se životem po havárii? Se svou zodpovědností, svědomím, smutkem a zoufalstvím?
Knihu jsem začala číst když jsme v dubnu sledovali seriál Černobyl. Je to velmi dobře natočeno, ale číst přímo výpovědi a vzpomínky lidí se mi dostalo víc pod kůži.
Výpovědi jsou zajímavé. Na jejich základě si lze složit obraz, co se dělo po katastrofě. Vzpomínky dětí berou za srdce. Jak radiace ničila těla zachránců je děsivé.
Kniha má velice zajímavé zpracování, jsou to v podstatě jen výpovědi od lidí z Černobylu nebo okolí.. Některé mě bavily velice a zaujaly a některé se mi táhli strašně dlouho.. Sdělení knihy je všem jasné, je naprosto šílené co se stalo.
Originálně zpracované, velmi silné téma. Vypovídá nejen o katastrofě v Černobylu, ale celkově o ruské povaze a jejich pohledu na život.
Jako dítě jsem zažila výbuch Černobylu, pamatuji si jen trochu. Kniha je velmi silný příběh. Musela jsem jí odkládat a od čtení odpočívat. Zanechala velmi silné depresivní pocity.
Syrová, tíživá kniha, vlastně jen výpovědi těch, kterých se to týká v běžném životě. Ten styl byl zvláštní, a vlastně vypovídal víc, než kdyby se to více učesalo. Knihu jsem chtěla dát do čtenářské výzvy pod bod ukrajinský autor, ale autorka je běloruska.
Tíživé, depresivní, bezvýchodné. A jako audio ještě mnohem působivější.
Autorka je v podstatě jenom zapisovatelkou jednotlivých monologů. A kromě seznámení s tragédiemi jednotlivých zpovídaných, dává ve druhém plánu i klíč k pochopení ruské duše. Tedy spíš sovětské, ale stále přežívající.
Co na to říct? Tehdejší politické zřízení tutlalo vše, co bylo špatné. Opatření veškerá žádná, udržování lidí v nevědomosti... Silná kniha, ale psaná zvláštním stylem..
V této knize najdeme monology, případně odpovědi na nevyřčené otázky od lidí, které tato katastrofa nějakým způsobem zasáhla. Autorka je do knihy na které průběžně pracovala 20 let, zařadila bez nějaké větší literární úpravy. Na jednu stranu to přispívá k větší autentičnosti jednotlivých příběhů, což mě velice často nutilo až k slzám. Ale na druhé straně, se díky tomu některé popisy v knize možná zbytečně často opakují. Kniha je to nesmírně zajímavá a lidstvo by se z ní mělo umět poučit. Bohužel jak máme možnost v současné době sledovat, chtít po lidstvu, aby se učilo z vlastních chyb, je velmi naivní. Nakonec to dokládá samotný závěr, kde je zmínka o tom, jak lidé pořádají turistické zájezdy do této zamořené oblasti. Audiokniha je vydařená i když paní Lucie Kožinová v některých pasážích zbytečně přehrává. Na jejím načtení se dále podíleli tito narátoři: Zdeněk Mahdal, Eliška Beňová a Matěj Macháček.
Kniha je velmi silná, výpovědi srdcervoucí - jako celek zdrcující, ale vůbec mi nesedl styl. Byl to děsivý tok myšlenek nejrůznějších lidí okolo Černobylské elektrárny, ale jednotlivé příběhy se mi velmi špatně četly i kvůli “telegrafickému záznamu” a skoro nesouvislým “výkřikům” některých výpovědí. Toto nebyl můj šálek čaje.
Nakonec jsem knihu ani nedočetla, za což se v duchu omlouvám všem černobylským obětem i přeživším, protože jejich tragédie by neměla být zapomenuta.
Silné a smutné, četla jsem na druhý pokus, poprvé mě odehnal hned první příběh hasičovy vdovy. Záření je svinstvo, politika ještě větší.
Vytkla bych jen, že texty mohly být aspoň trochu učesány. Je určitě hezké nechat vyprávění v co nejvěrnější podobě. Jenže při 290 stranách vede opakování "ach jak jen dál, musíme dál" (ženy) a "chápete mě" (muži) k nepřehlednosti a splývání příběhů, což je škoda.
Velice silné příběhy, které kniha v sobě ukrývá. Autorka čtenáře nešetří a ukazuje pravou tvář černobylské tragédie. Najdeme zde vše, výpovědi obyčejných lidi, pracovníků, odborníků a dalších, kterým se po události změnil život. U některých svědectví se musíte zastavit, nadechnout se a příběh dočíst. Hodně silná kniha, díky které se na neštěstí a následky havárie nezapomene.
Silné. I ten styl psaní se k tomu prostě hodil. Pošle vás to do té krajiny kde se čas zastavil, obzvlášť pokud jste viděli nějaký dokument nebo film z této doby. Pak si to dokážete představit vizuálněji mnohem lépe.
Bohužel mi vůbec nesedl styl, jakým byla knížka napsána. :( Byl to takový "volný proud myšlenek" lidí ze zóny okolo elektrárny, ale velmi špatně se mi to četlo. :( Bohužel jsem zvládla jen asi třetinu a dál nedočetla.
Štítky knihy
Ukrajina Černobyl zamoření Bělorusko zločiny komunismu radioaktivita jaderné elektrárny jaderné havárie nemoc z ozářeníAutorovy další knížky
| 2017 |  Modlitba za Černobyl: Kronika budoucnosti |
| 2015 | Doba z druhé ruky: Konec rudého člověka |
| 2016 | Zinkoví chlapci |
| 1986 | Válka nemá ženskou tvář |
| 2018 | Poslední svědci: Sólo pro dětský hlas |
Kniha je opravdu silnou výpovědí lidí, kteří se stali přímými svědky jedné z největších katastrof novodobých dějin. Není dokumentem událostí v samotné elektrárně, o tom si ale lze najít řadu podrobných dokumentů a co se stalo, je poměrně známé. Tady ale dala autorka prostor úplně obyčejným lidem, dětem, starým lidem, rodičům, hasičům a jejich rodinám. U některých příběhů se lze jen těžko ubránit slzám, zvlášť pokud máte děti. Dopad celé té hrůzy byl a stále je obrovský, byť už vlivem času trochu mimo hlavní proud pozornosti. Forma výpovědí je velmi dobře zvolená, sledujete tok myšlenek jednotlivých lidí, což dává jejich vyprávění naprosto autentický a lidský rozměr-řekla bych, že mezi řádky vidíte to utrpení a slzy, tu bezmoc a v některých případech i rezignaci. Je to také svědectví o mentalitě lidí ve státech bývalého SSSR-kvůli novému autu a garáži jdou v gumákách rukama odklízet grafit z reaktoru a šli by znova. Je to hrdinství, nebo nerozum? A co zodpovědnost představitelů národa, kteří tam ty lidi s klidem posílali, a sami se tam báli vkročit? A možná i dnes je vidět, že nátura těchto gerojů a jejich vůdců se v mnohém příliš nezměnila.