Černý bod
Martin Jiroušek
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/276325/bmid_cerny-bod-rLb-276325.jpg
4
24
24
Černý bod přináší upíry, magii a satanismus, krvavé romány, sešity, unikátní povídkové sbírky. Knihu jako objekt a inspiraci. Typické scény, klíčové autory, základní témata. Konfrontaci s filmovým i výtvarným uměním. To nejlepší z dějin českého hororu od počátku 19. století z Prahy (Malé Strany, Karlína), Moravy, Olomoucka, Brna, západních Čech, Slezska. Na stovkách titulů a desítkách autorů zachycuje nejen tvar a specifika domácí produkce, ale také vliv německého, francouzského, anglického, ruského nebo japonského hororu. Dokazuje, že tradice českého hororu sahá až do doby preromantismu. V centru hledáčku se ocitají národní buditelé, obrozenci, zakladatelé moderní české literatury (Karel Hynek Mácha, Karel Jaromír Erben, Jan Hýbl, Jan Neruda), divadelní herci, překladatelé, mágové a excentrici (Christian Heinrich Spiess, Josef Jiří Kolár, Karel Sabina, Karel Švanda ze Semčic), výtvarníci, teoretici i praktici (Josef Váchal, Emmerich Alois Hruška), uznávané autorky psychologické a naturalistické scény (Anna Maria Tilschová, Jiří Sumín), rakouští Němci (Karl Heinz Strobl, Alfons von Cibulka, Leo Perutz, Franz Spunda, Rudolf Slawitschek), němečtí autoři podléhající vlivu jedinečného genia loci Čech (Hanns Heinz Ewers, Gustav Meyrink), okultisté (Karel Weinfuter, Josef Šimánek), ale rovněž tvůrci anonymní poetiky českého černého románu, expresionisté a surrealisté (Ladislav Klíma, Jan Weiss, Jaroslav Havlíček, Vítězslav Nezval), představitelé unikátní vlny české dekadence z okruhu Moderní revue i mimo ni (Karásek ze Lvovic, Emanuel z Lešehradu, Arnošt Procházka, Karel Hlaváček) či „satanistky“ (Maryša Šárecká, Marion Sováková).... celý text
Přidat komentář
Vítám shrnující publikaci o českém literárním hororu, ale vadila mi přehnaná autorova stylizace a nepřehlednost titulů, které se mnohdy opakují nebo splývají s názvy filmů. Rovněž mám pocit, že autor neměl dost odvahy vyzdvihnout literární kvalitu a naproti tomu odsoudit neumělost a odpad, kterého je v tomto žánru poměrně hodně. Jinak ale poctivá práce, ovšem v mezích autorových profesionálních možností...
Podobné téma se pokusil zpracovat polský bohemista Patrycjusz Pająk v knize Groza po czesku (przypadki literackie), Warszawa 2014. Nakladatelství Academia plánuje na rok 2017 vydání českého překladu. Bude zajímavé obě monografie porovnat.
Martinovi Jirouškovi se kniha povedla, našel si téma, které česká literární věda až doposud opomíjela. Je to nejen fundovaný úvod do problematiky, ale i výsledek stovek hodin strávených nad stránkami českých hororů, krváků a tajemných příběhů, završených zajímavými interpretacemi a zasvěcenými komentáři. Nebude v Čechách mnoho těch, kteří znají tento typ literatury jako autor.
Tahle knížka je absolutní bomba. Samozřejmě s některými názory autora nesouhlasím, ale to je naprosto nepodstatné. Docela mě překvapuje, že někdo takovou knihu sepsal a ještě více mě udivuje, že tento černozelený skvost někdo vydal. Knížka je černý klíč pro milovníky hororu, zejména toho českého.
Ta kniha je dost velká, dost hrubá a dost těžká na to, abyste s ní mohli fláknout každého, kdo vám bude tvrdit, že český horror neexistuje a nemá žádnou tradici. Tohle je nejen faktický, ale i technický a praktický důkaz, že nemluví pravdu. Nejvýraznější a nejvýznamnější žánrová kniha, která kdy, minimálně po listopadu, ale nebál bych se jít i dál, u nás vyšla. Tohle tady nikdy předtím nebylo. Tak výrazný úkaz pronikavosti, barvitosti i svéráznosti horroru v českém prostředí. Autor se s nelehkým úkolem (z něhož je však cítit záliba a koníček) popral zajímavě s náležitou pestrostí. Přednese před nás historii a zrod žánru v českém prostředí prostřednictvím různých věcí a osobností: ať už jednotlivých autorů, románů, kreseb, antologií, časopisů či klasických horrorových propriet. Tohle je nádherná procházka oblíbeným prostředím.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Černý bod |
| 2021 |  Fantasmagoriana: Kniha, která zrodila Frankensteina |
| 2020 | Fialoví ďábli |
| 2022 | Ďáblovy knihy aneb Krvavá antologie |
Okouzlení Martina Jirouška je nakažlivé - takže i když by člověk na začátku rád kritické zhodnocení popisovaného, tedy českého hororu od třicátých let předminulého století po předválečnou dobu (ovšem s odkazy na průniky do - mimo jiné - filmového i jiného umění našeho tisíciletí), nakonec se nechá unášet skoro hrabalovským pábením o obavách, úzkostech, hrůze, děsu i šoku v literatuře - a o tom, jak se to dělá, užije si těkání kolem strašidelných ikon (od poutníků přes upíry, ďábla a jeho sluhy, oběšence, živé mrtvé atd.) či nejnápadnější vizuální znaky (lebky, rakve, oči...) a ocení konkrétní jména a tituly (odkládám si sem - Neplachova "minikronika", 14. století; Sabinův Hrobník, 1837; J. J. Kolář: Pekla zplozenci, 1853; u Trachty vydaná anonymní Umrlčí ruka aneb Nový Monte Christo, 1871; la Cámarova Primabalerína a tance upírů, 1926; antologie Emmericha Aloise Hrušky Cesta na popraviště, 1923; nutný návrat ke Karlu Hlaváčkovi a Karáskovi že Lvovic, nutné seznámení s Jiřím Sumínem aka Amálií Vrbovou a Annou Marií Tilschovou). Takže ano - M. J. je opět čtivý a stojí za to ho neminout.