Červená královna

10.04.2018

To byl tedy román. Ridley jednak výstižně popsal evoluční teorie a každou doplnil nejméně jedním konkrétním příkladem, jednak svým spisovatelským umem udělal knihu poměrně hezky čtivou - čtenáře občas nachytá, občas si s ním zažertuje, občas přidá lehce poetickou poznámku. Musím ocenit i formu citací - neruší při čtení (neznám nic otravnějšího, než poznámky pod čarou), ale vše je snadno dohledatelné na konci v seznamu. Jako "správný" přírodovědec nezapomněl shodit humanitní obory, ale nečinil tak nijak vulgárně. Spíš si říkám, proč je tak těžké najít kompromis mezi chladným přirovnáváním lidského chování k octomilkám a přehnanou společenskou korektností a vyjímání člověka z řádu přírody.

10.09.2017

Velice dobrá kniha. Moc ji doporučuji všem, kdo se snaží trochu pochopit věci okolo sebe. Velmi se mi líbí struktura knihy, kde čtenáře vede od jednotlivostí k celku. Ukazování na různé teorie, způsob argumentace a následné vyvracení nebo dokazování daných teorii je radost sledovat. Velmi obohacující.

12.08.2017

Jak je v zmíněno v předchozích komentářích, Ridleyho Červená královna právem patří mezi klasiky teorie o lidské sexualitě. Ridley čtenáře provádí knihou chronologicky od samotné podstaty sexuality, jejich projevů a dopadů, sexuálního chování zvířat až po sexuální chování člověka. Svou teorii někdy opírá o řadou studií potvrzená data, někdy představuje znesvářené názorové proudy a někdy se nechává unášet vlastní logickou argumentací. Čtenáři je ale vždy jasné, kdy se jedná obecně přijímanou teorii a kdy ne. Navíc jsou všechny teorie vysvětleny názorně a jasně, takže jsem nikdy netápala a nemusela zjišťovat, co se tím vlastně autor snažil říci.
Na druhou stranu je na knize vidět starší datum vydání a tak se občas můžeme setkat s teorií, která je v dnešní době už poněkud zastaralá. Několikrát jsem si toho všimla zejména v části věnující se člověku. Ridley např. příliš neuznává vliv prostředí, které je alespoň podle dnešních průzkumů v mnoha směrech určující. Např. už je vyvrácen jeho názor o tom, že ženy jsou v matematice obecně horší než muži. Zřejmě se jedná o prostředím podmíněný efekt, kdy se ženy v nerovnostářských státech nevěnují tomu, co je společensky nepřijatelné atp. Přesto kniha nabízí spoustu zajímavých názorů a pohledů a čtenáře dokáže obohatit.

10.07.2017

Málokterá kniha, kterou jsem v poslední době četl, byla tak obohacující. Už po 20 stránkách jsem cítil, že získávám pro mě zcela nové informace a vědomosti. Biologii jsem totiž dlouho ignoroval a o efektu červené královny jsem nevěděl nic.
Kniha se v závěru věnuje vývoji lidského chování z pohledu evoluční biologie, kdy i člověk je determinován zmíněným efektem. Aby se dal tento pohled snadno myšlenkově sledovat, začíná autor v úvodu vysvětlováním nových poznatků o evoluci. Popisuje přírodní zákony, které byly objeveny po publikování Darwinovy evoluční teorie a čtenář pak lépe porozumí dalšímu výkladu.
Kde Ridley mluví pouze o svém oboru je kniha naprosto výtečná. Bohužel pokud se v knize pouští do jiných disciplín má text velmi různou úroveň, v závislosti jak se původně biolog Ridley vzdaluje svému oboru. Kniha se tak nedá považovat za ve všem fakticky přesnou a ostatně to autor v předmluvě vysvětluje, že svou knihu píše, protože ji nikdo jiný a povolanější nenapsal.
Bohužel čím více se blíží pointě, tím více se objevuje nepřesností. Dokonce se v textu objeví onálepkování horlivých humanitních vědců jako arogantních idiotů. Ridley zde logicky popírá některá stěžejní paradigmata dnešních pseudohumanitních vědců. Staví se proti politické korektnosti, gender a dalších dnešních vystřelcích. Pro některé čtenáře, tak může být kniha extrémně cynická a možná až vulgární. Mám však dojem, že zde dochází k efektu, kdy autor má podvědomou potřebu prosazovat svůj vlastní obor.
Tak jako psycholog by se snažil lidské chování vysvětlit hlavně svým oborem, tak o něco takového by se mohl pokusit sociolog či antropolog. A to stejné dělá i Ridley. Podle něj i člověk zcela podléhá pohlavnímu výběru. Nemůžu si pomoct, ale to jak degradoval člověka na zvíře mi přijde značně nevěrohodné. I on se tak podle mě stává arogantním idiotem. V malé části textu se však dotkl tohoto tématu více. Co když označení člověka za zvíře není nic dehonestujícího? Co když jen tohle slovo zbytečně chápem pejorativně? Vždyť i zvíře je živá, cítící a do jisté míry myslící bytost.
Osobně mám ke knize spoustu výhrad. Hlavně proto, že člověka vnímám především jako duchovní bytost a nemám problém takto uvažovat i o zvířatech. O lidské přirozenosti neví Ridley vůbec nic.
Poslední třetina knihy je vyloženě slabá. Ridley sice odmítá část dnešního humanitního poznání, ale tam kde se mu to hodí si klidně psychology nebo jiné vědce cituje. Když jejich výzkumy potvrzují jeho názory, náhle je všechno v pořádku. V závěru si mě tak nakonec získal touto větou:
"Dobrá polovina myšlenek v této knize může být mylná." Proto asi byla poslední třetina knihy tak provokativní. V dnešní době je kniha už mírně zastaralá, ale v době, kdy vyšla to musela být pecka. Rozhodně doporučuju. Velmi podnětná kniha. 85% (Komentář smolím už 5 dní a furt se mi to nelíbí. Tuhle knihu si určitě přečtu ještě jednou.)

26.06.2017

Ridleyho Červená královna je svým způsobem klasika, o čemž konec konců svědčí i to, že se u nás letos (2017) dočkala již třetího vydání. I přesto, že se věnuje tématu, které se v průběhu času stále posouvá, Ridley ji napsal tak nadčasově, že je vynikající i po více než dvaceti letech od prvního vydání. Představuje totiž jak obecný pohled na možný evoluční vývoj pohlavního rozmnožování, včetně stovek úžasných příkladů toho, jak to dnes mezi různými živáčky chodí, tak zároveň nabízí i zajímavý vhled do posledních několika milionů let evoluce člověka, s důrazem na naše zvyklosti spojené s výběrem partnera a rozmnožováním.

28.07.2016

"Vy sami vězte, neutíkajíce se k božstvu,
Toliko s člověkem rozumět lze lidstvu.
On, přešlapuje na úzkém, vratkém mostě,
Tu chmurně moudrý je, tu zase hrubě sprostý.
Příliš vzdělaný na pochybnosti skeptiků
A příliš slabý na pyšný pokoj stoiků;
Na půli cesty váhá, zda spočinout, či jednat;
Zda k hovadům se klonit, či k slávě Boží stoupat,
Zda řídit se svou myslí, nebo snad slastmi těla.
Zrozen jen, aby zemřel; v každé myšlence chyba;
Ač trápen k uzoufání, rozume, vždy se mýlíš,
Ať myslíš příliš málo nebo myslíš až příliš."

Každý jedinec je jiný díky genetické variabilitě ... současně je každý jedinec, díky neustálému mísení své variability s genetickým bohatstvím ostatních lidských bytostí, součástí jednotného lidského druhu. Naše vybíravost při hledání partnerů přinutila lidskou mysl k horečnatému rozvoji, jehož jedinou příčinou bylo, že vtip, ... nápaditost a originální osobnost vzrušují naše bližní.

Ridley říká, že tento pohled na úlohu člověka ve světě je poněkud méně povznášející, než pohledy, jaké nám předkládají tradiční náboženství, na druhou stranu ale osvobozuje. Můžeme tak být sami sebou :-).

20.02.2016

Místama sem sem trochu ztrácel, ale jako celek zajímavý.

13.03.2015

Velmi poučná kniha. Poznatky o našem druhu jsou do ní nahuštěny tak, až se mi z toho občas motá hlava. Dozvěděla jsem se o nás dost věcí a některé jsem si potvrdila. Jen mě mátlo časté porovnávání různých hypotéz, které se navzájem vyrušovaly, takže už jsem pak nestihla sledovat, kam tím autor vlastně míří.
Protože tento obor vyloženě nestuduji na škole, bylo mi tam neznámých pár výrazů a vědců, ale budiž jen ku prospěchu věci, že celek byl docela srozumitelný - o vědce samotné mi ani tak nešlo, jako spíš o to, k čemu došli. :-)

17.08.2012

tato kniha (podobně jako původ ctnosti) sehrála naprosto zásadní roli na přelomu mé puberty a adolescence. poskytla mi odpovědi na mnoho do té doby nozodpovězených otázek a velmi mě inspirovala. velmi doporučuji lidem, kteří se ptají jak? proč? a boží vysvětlení jim nesedí. vedle religionistického pohledu na svět zbývá buď pohled evoluční nebo chaos. červená královna poskytuje evoluční pohled na svět. jedna z mála knich, které jsem četl opakovaně

16.07.2012

Skvělá kniha jen se mi nelíbily ostré výtky směrem k společenských vědám na pár posledních stránkách (přičemž autor celkem často parafrázuje výsledky výzkumů těchto vědních oborů), které se týkají (údajného) přeceňování sociálního kontextu na úkor vrozených dispozic. Řekla bych, že tyto výtky patří spíše historickým konceptům humanistických věd než skutečnosti. Během studia psychologie jsem nikdy nenabyla dojmů, že by se biologické faktory opomíjely. Naopak kongenitální vlivy, evoluční teorie a neurofyziologie jsou velkými tématy moderní psychologie, které nikdo nezpochybňuje a jejíž vliv společně s rozvojem medicínských věd pořád sílí.

05.02.2012

Ridley na mnoha příkladových studiích a srovnáních s jinými živočichy ukazuje, že lidská povaha je hlavně výsledkem přirozeného výběru a sexuální selekce a že kultura a výchova ji mohou jen usměrňovat. Přistoupíme-li na Ridleyho premisu (v knize velmi důkladně podloženou), zjistíme, že ten lidský svět vlastně vůbec není tak složitý a uvidíme společnost v rouše Evině. Z toho pak vyplývá řada fascinujících pravd o lidské společnosti a kultuře a člověk si třeba uvědomí, jak hloupá je politická korektnost, jak legrační karikaturou sebe sama je feminismus, a dokonce ani oddělené chlapecké a dívčí školy už nevypadají jako blbý nápad. Důležité je, že Ridley dokládá, jak co vyplývá z miliónů let přirozeného výběru a sexuální selekce, např. že jsou muži spíše polygamní a panovační a ženy spíše monogamní a rovnostářské, ale nehodnotí tyto jevy z hlediska lidské morálky. (čteno v originále)