Jak fungují inovace přehled

04.10.2024

Souhlasím s autorovým hodnocením tragického přístupu Evropy ke GMO, Německa k jádru, s kritikou často nevhodných regulací a oceňuji jeho poučné příběhy o různých inovacích. Moc se mi líbí, že ukazuje inovace jako dílo mnohem více lidí než těch, kteří se dostali do učebnic. To je velmi motivační v těch letech, kdy už ztratíte naději, že budete novým Einsteinem, Jobsem (tím bych já být nechtěl) nebo koho máte sakra rádi, a přece můžete dál věřit, že smysluplně přispějete. Ale zkusím se ve svém komentáři zaměřit více na negativa.
Podle mě Ridley uplatňuje princip dvojího metru, když hodnotí výzkum/inovace provádění na popud státu a popud soukromníků. V jednom odstavci např. vezme nějakou technologii, která se s oblibem udává jako úspěch činnosti státu a prohlásí: "Nojo, ale on už předtím nějaký soukromník udělal to a ten stát už pak jen...," či obráceně: "Nojo, ale ten stát to nedotáhl, to až pan..."
V příbězích, kde stát mnoho nevystupuje, vyzdvihuje přínos všech zúčastněných, i když "to nedotáhli".
Jeho rada pro inovování zní: "Dovolte lidem experimentovat, i když nepochybně mnohokrát selžou," ale když selže stát, např. tím, že financoval nelétající letadlo Langleyho, tak je to důkaz, že státem financované inovace nefungují. Na stát musí být přísnost, jím financovaní vědci / inovátoři / vynálezci selhat nesmí.
Jako inovace často vnímá jen věci, které se dají prodat nebo jinak zpeněžit, případně se jedná o problémy právě těch lidí, kteří je řeší. Není pak asi divné, že takové inovace vytváří právě soukromé subjekty zaměřené na zisk, občas i jinak motivovaní soukromníci.

20.08.2022

Velmi pekne a inspirativni cteni - proste klasicky Ridley. Nebudu lhat - mam ho ve svych top ten a vzdy se mi jeho knihy moc libi.
Tato kniha dost uzce navazuje na Racionalniho optimistu - v nem autor ukazoval, jak se nas zivot behem historie vyrazne zlepsuje ve spouste ohledech - od kvality stravovani, pres pohodlnost bydleni az poo mnozstvi volneho casu a moznosti jeho traveni. V teto knize navazuje vysvetlenim, proc to tak je - pokud lide mohou mit pristup k ruznym poznatkum a technologiim, jejich vynalezavost povede k hledani novych uplatneni a metodou pokusu a omylu nejake ty pravdu uzitecne (lidmi ocenene) inovace skutecne vzniknou.
Na zivotech jednotlivych inovatoru Ridley demonstruje, jak obtizne mohou byt cesty k zavedeni inovace a jake nastrahy pokroku predstavuji "ochrana dusevniho vlastnictvi", patenty, normy a podobne. Velmi pekne mi napriklad prislo vysvetleni, proc dosud nemame kufrikove jaderne elektrarny v kazde domacnosti - ktere nam slibovali za meho detstvi :)
Zaver knihy je jednoznacne skepticky (nepovazujete-li technologicke prevalcovani Evropy Indii a Brazilii za stastny konec) - coz je u Ridleyho (i vzhledem k predchozi knize) dost prekvapive. Jeho vecna kritika zkostnatele byrokraticke Evropske unie, environmentalistickych hnuti a lobbistu by mela byt povinnou cetbou nejen pro nase politiky.