• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 6 knih

Nové komentáře u knih Matt Ridley

Původ ctnosti

„Kdybych měl vybrat Top 10 nejzásadnějších pop-věd knih, které by měly být povinnou četbou pro každého, kdo chce nosit v kapse občanku, je ve výběru Původ ctnosti bezpečně.“... celý text
— TGC

---

Červená královna

„To bylo počteníčko. Od knihy jsem dostal erudované a podrobné informace o sexualitě z pohledu evoluce, biologie i sociologie. Mnohé otázky, na které jsem neznal mnoho let odpověď - protože mě tato kniha míjela - jsou zodpovězeny spolu v kontextu s dalšími knihami jichž se tyto obory týkají. Škoda, že tato kniha není povinná četba pro mladé čtenáře někde kolem maturity. Možná by se předešlo mnoha nedorozumění a zbytečných rozvodů či rozvraty rodin a jejich destruktivní průběh. Vysvětluje mnoho z mezilidských vztahů na příkladech z živočišné říše. Tyto příklady v první části určitě nepřeskakujte i když se jedná o učivo biologie pro pokročilé. Vše je však výborně a čtivě napsáno, takže se pak trpělivost vyplatí v průběhu četby celé knihy. Není to kniha na pár večerů. I já, ač ležící pár dní na nemocničním lůžku, ji četl déle než jsem zamýšlel. Určitě se poohlédnu po dalších knihách autora, protože jak vidno není člověk nikdy dost chytrý, aby nemohl dále růst. A pánové se dozví, že sexy mozek má navrch oproti svalům nejen v poslední době, ale právě v celé evoluci člověka. Až si budu dělat žebříček nejlepších knih za tento rok, tato publikace bude hodně, hodně vysoko. Doporučuji.“... celý text
— Hall3006

---

Červená královna

„Jak se mohlo vyvinout pohlavní rozmnožování, ačkoli rozmnožování nepohlavní umožňuje plodit více a geneticky příbuznějších potomků? Proč lidé nejsou hermafroditi nebo nemají několikero pohlaví? Je člověk od přírody monogamista, polygamista, nebo něco mezi tím? A platí, že muži se v prostoru orientují lépe než ženy? Biologie nemá moc textů, jež by bylo možné označit za všeobecně známý kánon, ale Červená královna mezi ně patří. Jednoduše a čtivě shruje bádání o evoluci sexuality a o pohlavním výběru, přičemž nabízí řadu postřehů o fungování evoluce obecně. A vskutku, Ridley je vynikající popularizátor a genetiku dokáže vysvětlit tak, že ji chápu i já (a to je co říct). Jenže být dobrým spisovatelem není nezbytně totéž jako být velkým biologem nebo vzdělancem. Ridley jako typický Anglosas žije v domnění, že svět končí za kanálem La Manche. Okázale pohrdá humanitními a sociálními vědami – někdy právem, ale leckdy ne. Nejhloupější je však jeho genocentrický redukcionismus: „Žádného automobilového konstruktéra by ani ve snu nenapadlo vysvětlovat motor bez pochopení jeho funkce […]. Zato až do roku 1970 většina biologů zabývajících se chováním zvířat a téměř všichni vědci, jež zajímalo lidské chování, bez problémů zveřejňovali své objevy, aniž se zatěžovali úvahami nad jejich funkční stránkou. Až genocentrický pohled na svět tento přístup nadobro změnil. V 80. letech 20. století nás detaily zvířecích námluv zajímají jen potud, pokud mohou být vysvětleny konkurenčními výhodami vybraných genů.“ (s. 14) Ani při revizích u příležitosti dalších vydání tuhle pasáž nevyhodil. Chápu Ridleyho nadšení z nového paradigmatu s obrovským vysvětlovacím potenciálem. Chápu i jeho potřebu konečně docenit roli pohlavního výběru, který byl donedávna jako faktor evoluce hluboce podceňován. Ale míra jeho redukcionismu je k smíchu, nebo spíš k pláči. V jeho světě neexistuje nic, co by nebylo důsledkem kompetice alel – a sexu. Všichni chtějí plodit děti, protože jsou potomky lidí, kteří rovněž chtěli plodit děti (ale co mutace?). Za inteligenci vděčíme sexuální selekci. V pohlavním výběru nehraje roli estetika jako taková, veškerá krása je v podstatě adaptivní rys. (Ve skutečnosti jsou některé představy o kráse až překvapivě univerzální a sdílejí je nejen různé lidské rasy, ale i živočišné druhy. Genocentrismus si s tím příliš neporadí. Zato německá idealistická biologie, třeba portmannismus, ano. Považovat za jedinou sílu v evoluci zájmy sobeckého genu je prostě hloupost.) Kromě toho autor udělal z knihy bitevní pole s feminismem a politickou korektností. Nejsem si jistá, jestli je to dobře. Na jednu stranu má pravdu, že se na univerzitách podvazuje svoboda slova a objektivita bádání. Významný evolucionista Robert Trivers, v Královně citovaný, byl loni (2023) propuštěn z univerzity – údajně proto, že odmítl v přednášce pro bakalaureanty prohlásit, že mezi muži a ženami neexistují rozdíly. A Červená královna si jako jedno z hlavních témat volí právě rozdíly mezi oběma pohlavími: nejen tělesné, ale také kognitivní a behaviorální. Na druhou stranu mi nepřijde šťastné vytvářet hybridy odborných a politických textů. I když politizaci biologie se asi úplně vyhnout nelze, možná by Ridley udělal lépe, kdyby napsal knihy dvě.“... celý text
— JulianaH.

---

---

Jak fungují inovace

„Souhlasím s autorovým hodnocením tragického přístupu Evropy ke GMO, Německa k jádru, s kritikou často nevhodných regulací a oceňuji jeho poučné příběhy o různých inovacích. Moc se mi líbí, že ukazuje inovace jako dílo mnohem více lidí než těch, kteří se dostali do učebnic. To je velmi motivační v těch letech, kdy už ztratíte naději, že budete novým Einsteinem, Jobsem (tím bych já být nechtěl) nebo koho máte sakra rádi, a přece můžete dál věřit, že smysluplně přispějete. Ale zkusím se ve svém komentáři zaměřit více na negativa. Podle mě Ridley uplatňuje princip dvojího metru, když hodnotí výzkum/inovace provádění na popud státu a popud soukromníků. V jednom odstavci např. vezme nějakou technologii, která se s oblibem udává jako úspěch činnosti státu a prohlásí: "Nojo, ale on už předtím nějaký soukromník udělal to a ten stát už pak jen...," či obráceně: "Nojo, ale ten stát to nedotáhl, to až pan..." V příbězích, kde stát mnoho nevystupuje, vyzdvihuje přínos všech zúčastněných, i když "to nedotáhli". Jeho rada pro inovování zní: "Dovolte lidem experimentovat, i když nepochybně mnohokrát selžou," ale když selže stát, např. tím, že financoval nelétající letadlo Langleyho, tak je to důkaz, že státem financované inovace nefungují. Na stát musí být přísnost, jím financovaní vědci / inovátoři / vynálezci selhat nesmí. Jako inovace často vnímá jen věci, které se dají prodat nebo jinak zpeněžit, případně se jedná o problémy právě těch lidí, kteří je řeší. Není pak asi divné, že takové inovace vytváří právě soukromé subjekty zaměřené na zisk, občas i jinak motivovaní soukromníci.“... celý text
— Subjektiv

---

Červená královna

„Klasika, nejen pro studenty biologie, ale pro každého, kdo se chce v současné biologii orientovat. A v životě nakonec také... Podrobnou recenzi jsem publikoval už dříve, odkaz na ni jsem vložil do sekce Recenze.“... celý text
— TGC