Červenomodrý Metuzalém
Karel May
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13963/bmid_cervenomodry-metuzalem-KkF-13963.jpg
4
123
123
Vcelku humorný příběh o věčném studentu, jenž za své jméno vděčí pivu, po kterém se mu nos zbarvil do fialova. Červenomodrý Metuzalém cestuje se svým sluhou a bernardýnem do Číny, kde má za úkol pomoci svému sedmnáctiletému svěřenci Steinovi vyhledat jeho strýce a také najít rodinu jednoho čínského přistěhovalce.
Literatura světová Dobrodružné
Vydáno: 1970 , Albatros (ČR)Originální název:
Der blaurote Methusalem, 1888
více info...
Přidat komentář
Trochu nezvyklá mayovka, ale určitě pobavilo. Spousta zajímavých faktů, ale bohužel z čínských názvů jsem byl kapku smutnej. Dobrý jako čtení na dobrou noc, protože víc jak kapitolku jsem většinou nedal :-).
Typická naivní braková mayovka se spoustou charakteristických postaviček, kterejm byste nejradši naflákali, a se spoustou ukrutnejch šťastnejch náhod a krásně nevinnýho rasismu a předsudků, ale na druhou stranu i nějakého toho poučení... Nicméně už jako dítě mě tohle dílko krutě nebavilo a druhé pokusné přečtení na prahu staroby tento pocit jen dotvrdilo. Ale za nostalgický návrat do dětství dám celé dvě hvězdičky.
Humoristická Mayovka kde sa banda bizarných existencií potĺka Čínou? No dobre to ma zaujíma, lebo stále tvrdím že May dokáže byť vtipný keď chce. Titulný hrdina je nedoštudovaný študent ktorý dostal meno podľa svojho farebného nosa, preslovy jeho pobočníka Gottfrieda sú klenoty slovo za slovom, kapitán Turnerstick si myslí že ovláda dokonale čínštinu keď proste hovorí po svojom a k slovám pridáva koncovky ang-eng-ong-ing a mastná holandská guľa Mijnheer by zožral celý svet, lebo sám sebe pripadá vychudnutý. Keď táto eskadra robí to čo vie najlepšie, teda bordel je to sranda. Nanešťastie by tá kniha mala mať aj nejaký dej a tu sa opäť prejavuje Mayova najväčšia slabina, pretože to bol autor dobrodružných príbehov, ktorý vlastne vôbec nevedel písať dobrodružné príbehy. Samozrejmosťou je náhodné odpočúvanie plánov záporákov a ich následné potrollenie, vďaka čomu je polovica knihy o tom ako sú všetci číňania ( ktorí sú tu buď dobrácky čestný trulkovia ktorý na slovo veria nejakému belochovi ktorý sa práve zjavil pred ich dverami, alebo skorumpované špiny ) našej partii nekonečne vďačný a zahŕňajú ich rôznymi dekrétmi s magickou mocou ktoré im zaisťujú napr. ochranu pred gangom žobrákov. Plus hromada "neuveriteľných" náhod, pretože ak máte za úlohu nájsť len tak naslepo v Číne pár konkrétnych číňanov, stačí ísť za nosom a proste na nich musíte naraziť behom tých najnepravdepodobnejších udalostí. Je doslova nemožné ich minúť! Podobné je to aj s pokladom ktorého nájdenie je nervydrásajúca jednostránková odysea kde stačí Matuzlemovi len hodiť očkom správnym smerom. No a "grandiózne" finále vyrazí čitateľovi zbytky dychu nekonečným objímaním, spievaním nemeckých pesničiek a plakaním od radosti. Veľmi som chcel aby to bolo dobré, ale nejde to.
Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na neobyčejnou mluvu a také na hrdiny. V druhé půlce knihy jsem je již dostatečně milovala na to, aby mě zajímal každý jejich krok. Je to takové naivnější dílo Karla Maye, kterého nadevše zbožňuji, ale potěšilo mě.
Tahle kniha se (tak trochu) vymyká autorově tvorbě, v níž "rudé tváře většinou bojují proti "bledým tvářím" a také humoristických románu May tolik nenapsal. Nebyl jsem ze čtení nadšený, místy se nic nedělo a bylo tam dost zdlouhavého popisování-nemělo to spád.
Komentáře na tuto Mayovku jsou velmi rozporné. Osobně se mi kniha celkem líbila, vyjma první "rozjížděcí" čtvrtiny. Od dobrodružství s piráty až do konce to "jelo jako na drátku". Z čínského prostředí zhruba na stejné úrovni jako novela V zemi draka alias V dračí propasti (román A mír na Zemi alias Do země mandarínů je kvalitativně o poznání horší). Kromě dobrodružství a velké porce humoru obsahuje řadu zajímavých informací o Číně, které jsou zajímavé tím, jak se na Čínu díval May - samozřejmě na základě jemu přístupných dobových informací. Některé věci jsou velmi negativní (zbabělost Číňanů doprovázená na druhou stranu výraznou krutostí, velká korupce, náboženská pověrčivost, mrzačení ženských chodidel, necitelná výchova dětí), jiné poměrně pozitivní (kvalitní mosty, vynikající miniatury, trpělivost Číňanů...). V rámci rozsáhlé tvorby Karla Maye patří "Metuzalém" kvalitou někam doprostřed, originalitou příběhu jde o netradiční Mayovku. Zároveň se jedná o netradiční a neotřelý dobrodružný román. V rámci žánru spíše lepší průměr.
Je mi celkem jedno, co je na tom pravdy. Bavila jsem se královsky. Gottfrien z Bouillonu je nej a jeho řeč ještě lepší XD
Na rozdíl od některých komentujících níže já jsem se ohromně bavila. Chce to prostě přistoupit na hru, nahlížet do knížky dobovým okénkem a nevidět ve všem jen politicky nekorektní výsměch. Vždyť který průměrný Evropan koncem 19. století věděl o Číně víc než že se tam pije čaj a muži nosí copy? Tady byla aspoň snaha sdělit pod tou crazy komediální polevou i něco jiného a pozoruhodnějšího.
Jinak Gottfried z Bouillonu nemá chybu :-)
Zábavná, pohodová kniha, ve které dvojnásob vynikl Mayův talent popsat vše a všude. Rozhodně to krásně umí a zážitek je o to větší, ale za mě (pro mě) bylo toho popisu trochu moc. Jediné, co trochu "kazí" moje hodnocení, je to hledání příbuzných Jie Ťin-liho. Takové strašné náhody! :) Co mi naopak přišlo úplně bezchybné bylo zvládnutí jazyka. Téměř každý má v průběhu knihy svůj vlastní styl (nebo vadu?), podle kterého hned poznáte, kdo (v případě kapitána Turnersticka i s kým) zrovna mluví - obzvlášť Gottfried mluví úžasně! Líbí se mi takové to jeho přirovnávání - viz "sou mi v patách, jak povidal ten starej inšpektor, dyž honil dva chmatáky vokolo koštela." (zpaměti, pardon za nepřesnost) :) Čtyři hvězdy jsou málo, pět je moc... Snad se tak moc nestane, když u svého oblíbeného autora zámořím oko. ;)
Tuhle knihu jsem četla už dost dávno, ale docela dobře si ji pamatuji. Vím, že mě překvapilo, že se odehrává v Číně a ne na Divokém Západě. Autor zde popisuje dobrodružnou cestu za dědictvím a je to líčeno s netypickým humorem a nadsázkou, což se mi líbilo.
mě se naopak kniha velmi líbila. Karla maye mám velmi ráda a tato kniha osvěžujícím spestřením jinak si velmi podobných a stejně psaných děl. Tato kniha mě bavila právě proto, že byla úplně jiná.
Knihu jsem v dětství dostal darem za diplomovou práci z kreslení a už tenkrát se mě nějak nelíbila, i když v té době jsem byl do Mayovek úplný blázen.
[079/11] Už je to nějaká doba, kdy jsem naposledy narazila na tak neuvěřitelnou nechuť nějakou knihu dočíst. Ten odpor brát svazek do rukou a to přemáhání a nucení se to dočíst. Trvalo mi to více jak týden a do bodu zlomu jsem se dostávala jen stěží po maximálně pěti stranách. Trpěla jsem. A trpěla jsem do jisté míry dobrovolně, protože nerada nechávám knihy rozečtené ať jsou sebehorší a navíc… navíc bych si to bez zaklapnutí poslední stránky nedovolila vůbec hodnotit.
Trpěla jsem neuvěřitelně těch prvních cca padesát stran. Rvala jsem si vlasy a okusovala dřevěnou desku stolu. Sebezapření, děcka. Sebezapření dělá divy. Obtížný slovosled, kostrbatý jazyk, nudné popisy i toho nejprťavějšího knoflíku a té nejnepatrnější uvolněné nitky na vnitřním švu pravé lakýrky. Neuvěřitelné, jak někdo mohl zezačátku věnovat popisům postav celé stránky, celé dlouhé odstavce a později se na to úplně vykašlat a sem tam se jen zmínit - aby se neřeklo - o přibližném věku, výšce a nebo váze, případně kdo měl a nebo neměl knír.
Zatímco u příběhů z prostředí Indiánů se vydáváte z Německa na západní část vznášející se vesmírné koule, která vlastně ani není kulatá, tato kniha patří do kapitoly východních zemí. Čína. Čína se zmínkami o kultuře a zvycích. Používání tamních slovíček a výsměch lidem, kteří si myslí, že Číňan rovná se hong-kong-king-kong-ping-pong a lapsang souchong. V tom posledním by sice měli pravdu, ale jinak mi takoví jedinci vždy zcela dobrovolně už u prvního setkání řeknou, co mi to za vola zase jednou zkřížilo cestu. No nic…
Zbytek knihy je takový… průměrný až lehce podprůměrný, takže se to na tři hvězdy hodnotit ani nedá. Děj není nijak zvláštní a konec je odbytý až nehorázně. Celé je to vystavěno na neuvěřitelné náhodě, že náhodou potkávají zcela nevědomky všechny, které mají přivést do Německa a nemusí se pro jejich odvezení nijak zvlášť snažit. Vše se opakuje ve stále stejných cyklech. Odehraje se jakési povrchní drama, pak si promluvíte s nějakou novou postavou prostřednictvím Metuzaléma a dozvíte se to, co se dalo čekat, že je to ten či onen a že ho vlastně hledáte. Všichni si popláčou, padnou si (skoro) do náručí a najednou jsou všichni nejlepší přátelé až do skonání dnů jejich a nebo zemského jádra.
Je to céčková kategorie. Autor se upsal a i na svou jakousi standardní naivitu se stal naivní nadstandardně.
Zřejmě nejslabší Mayův díl .... je to tak kostrbatě psané, že jsem se nemohl přinutit to dočíst do konce.20%
Autorovy další knížky
| 1969 |  Syn lovce medvědů |
| 1971 | Divokým Kurdistánem |
| 1970 | Pouští |
| 1968 |  Černý mustang |
| 1981 | Poklad ve Stříbrném jezeře |
Občas jsem se ztrácel v ději, někdy jsem se ale i zasmál, třeba výraz inveschovat.