Červený adresář
Sofia Lundberg
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/386217/bmid_cerveny-adresar-HC0-386217.jpg
4
496
496
Švédská románová senzace prodaná do třiceti zemí. Knížka, která se dotkne vašeho srdce. Doris je 96 let a má od roku 1928 tentýž adresář. Žije sama v bytě v centru Stockholmu. Většina jmen v adresáři je přeškrtnutá, jejich nositelé zemřeli. Dorisinu samotu přerušují jenom návštěvy pečovatelky a rozhovory s milovanou praneteří Jenny, která však žije daleko. Jednoho dne začne Doris vzpomínky na své přátele z adresáře zapisovat, aby neodešly spolu s ní a mohla je předat Jenny. Nechte se vtáhnout do poutavého vyprávění o přátelství a nebezpečí, o štěstí i smutku a o velké lásce, na kterou se nezapomíná. Přeneste se do dávných časů v Paříži, New Yorku a ve Stockholmu a nahlédněte do ošoupaných plechových krabic plných starých dopisů a fotografií.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2018 , Ikar (ČR)Originální název:
Den röda adressboken, 2017
více info...
Přidat komentář
Musím plně souhlasit s komentářem Mimi Nina Furaha. Je to opravdu překrásná kniha, která ve mně zanechala hluboký dojem. Rozhodně stojí za přečtení. Můj detailnější názor si můžete přečíst v recenzi :)
Právě jsem přečetla poslední stránku a jsem ještě plná dojmů. Já... nemám slov. Opravdu nemám slov. Něco tak krásného a smutného zároveň, co vás donutí se zamyslet nad životem, nad láskou, nad tím, co v životě smysl má a co jsou naopak pomíjivé maličkosti...jsem ještě nečetla. Je to přenádherný příběh, který se dotkne vašeho srdce i duše. Prostě...opravdu krásné.
Na můj vkus, trochu "červená knihovna". Škoda toho zajímavého námětu, ale těch tragických a srdcervoucích okamžiků v životě laskavé stařenky, která rekapituluje svůj pestrý život, bylo příliš. Z mého pohledu sentimentální a těžko uvěřitelné, takže hlavně zklamání z doporučené knihy. Asi jsem nebyla ten správný čtenář pro takové patetické vzpomínání...
Už dlouho jsem nezažila takový nádherný pocit při doteku s papírem. Po materiální stránce paráda! Po té obsahové to bylo už trochu horší. Dobrou jednu polovinu knihy končila každá kapitola slovem: zemřel, zemřela. Uf, strašně deprimující a od další četby odrazující. Nu což, překonala jsem a druhá půlka byla již záživnější, milejší, laskavější, ale i ona končila oněma dvěma slovy. Jak by řekl klasik: "Život není peříčko" a s hrdiny této knihy se opravdu nemazlil. Možná proto onen vymazlený papír (smajlík).
Dojemné a krásné čtení. Čtu hlavně detektivky, ale občas je musím prostřídat s červenou knihovnou. A tato kniha byla skvělá volba. Kniha se četla jedním dechem s určitou spotřebou kapesníků.
Jak se lidé ve vysokém věku dívají na svůj život? Forma psaného adresáře je jako když dnes mažeme jména v mobilu, a tedy lidi v životě. Nemusejí zemřít, jen už spolu nic neprožíváte. V knize je prolínání minulosti a současnosti někdy matoucí, trvá se zorientovat o kom z lidí je právě další kapitola, závěr není nečekaný kromě jeho neobvyklé formy. Setkáváme se tak možná i dnes.... Jakkoli to vypadá jako červená knihovna je to příběh, který dává díky věku hrdinky pohled navíc - vliv dějin na život běžných lidí. Nejen to, co mohou ovlivnit svým rozhodnutím. Vede k zamyšlení co se děje v našem životě dnes, co dokážeme změnit svým ohlédnutím dozadu, jak využíváme vymožeností a technologie dnes, jaké máme vztahy, osobní, pracovní, lidské. Ano, dle titulu knihy - "pod každým jménem se skrývá příběh".
Chtěla jsem zkusit jiný žánr knihy, než které čtu. Sáhla jsem právě po Adresáři, ale bohužel jsem knihu ani nedočetla. Myslím, že to je chyba ve mně a ne v knize.
Jímavý příběh vyprávěný prostřednictvím útržků ze života. Zpočátku jsem se nemohla začíst, protože vyprávění příběhu přeskakuje napříč časem i místem, ale pak mě to chytlo a už jsem knížku prostě nemohla odložit.
Mě knížka moc neoslovila, ale je to tím, že nejsem milovnice červené knihovny. Červený adresář je totiž jejím ukázkovým příkladem. Na druhou stranu musím pochválit zajímavý a spletitý děj, který, na vzdory mé počáteční skepsi, měl hlavu a patu. :)
Úžasná kniha, ještě teď je mi líto, že už ji mám v přečtených.
Krásný děj, skvěle vystavěný příběh. Velké doporučuji.
Dojemná, velmi pěkná kniha, jak jinak než o lásce v mnoha podobách,smutku i štěstí, naději i smíření se, prostě o všem, co život člověku přinese ač se nám to líbí anebo ne. Doris a Jenny, dvě hrdinky se srdcem na pravém místě, které si zamilujete. A k tomu opravdu krásná obálka knihy a já tuto knihu určitě doporučuji a těším se na autorčin další román.
Krásná obálka....Asi do sté stránky jsem myslela, že už to vzdám....ale pak se mi kniha začala líbit.... škoda, že už zbývalo jen pár stránek....
Jedna z knížek, u kterých si řeknete, že byste rádi znali život svých blízkých, byli byste rádi,kdyby vám o něm sami vyprávěli a pokud vyprávěli, litujete, že jste neposlouchali, dokud jste mohli. Velmi příjemné čtení.
Nádherná kniha. Je jako krajka utkaná ze vzpomínek, ale jestli nechcete plakat, nečtěte ji radši.
A nebo čtěte a plačte...
Jestli v nějakém případě čtení bylo opravdu štěstí, jak se traduje mezi námi knihomoly, tak s touto knihou. I jedna noc na ni byla moc dlouhá. Přesně to, co mé srdce, má duše i mé tělo zrovna tak moc potřebovalo. To jsem si zase jednou knihu nade vše užila.
Někdo kdysi prohlásil, že ženy žijí vzpomínkami. A něco na tom nejspíš bude. Vzpomínky by se měly sdílet. Tím spíš v literatuře. Je to jako konverzace s těmi obdivuhodnými, sečtělými lidmi, kteří mají co předat. A to Doris, potažmo Sofia rozhodně měly, 96 let je přece jen 96 let. A já se do jejího příběhu zamilovala.
Přeneste se do dávných časů v Paříži, New Yorku a ve Stockholmu a nahlédněte do ošoupaných plechových krabic plných starých dopisů a fotografií, jak předesílá anotace, je přesně ten nejvýstižnější popis, který charakterizuje celý průběh i atmosféru příběhu. Závan starých časů protkaných stopy války a lásky, celoživotní přátelství, zvuk klapotu psacích strojů, vůně zažloutlého papíru a silný lidský osud a příběh jedné silné ženy. Tváří se to jako klasický román pro ženy, ale já bych to ráda vyvrátila. Je to osudový příběh jednoho dlouhého, strastiplného, přesto se vší vervou prožitého života. To je potřeba vyzdvihnout, protože notně vyčnívá mezi všemi romantickými příběhy. Nakonec jde jen o to, žít život, jak nejlépe dovedeme, se vším dobrým i zlým, co nás čeká.
Můžu bez obav říct, že mi autorka vyrazila dech a zahrála na city, trefila se přesně do toho místa, které jsem potřebovala zaplnit a utěšit. A opravdu jsem nečekala, že to bude napsáno tak jemně a poutavě, přitom vylíčeno tolik těžkých chvil s takovou něžností a lidskostí vší té bolesti, bezmoci a strachu, že jsem prostě jen koukala oněmělá úžasem. Možná i proto, že jsem pocítila zrovna podobný osud bezmoci a bolesti a pomohla mi znovu cítit. A myslím, že kus Doris ve mně zůstane už navždy.
Od teď už (si) přeju jen jediné, přeju dostatek.
Štítky knihy
přátelství pro ženy stáří 20. století švédská literatura vzpomínky senioři osudy žen Stockholm prolínání minulosti a současnosti
Autorovy další knížky
| 2018 |  Červený adresář |
| 2019 | Otazník je polovina srdce |
| 2022 |  Jiné životy |
| 2025 |  Poslední umělecké dílo |
Báječná kniha, doporučuji- čte se jedním dechem. Během čtení jsem došla k zamyšlení nad průběhem života a nedůstojným stářím, jak by v knize zmíněno. Nebudu lhát, že neukápla slza...