Červený koníček
John Steinbeck
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30586/bmid_cerveny-konicek-NDw-30586.jpg
4
160
160
Silný umělecký charakter u nás již sdostatek známého autora, tak bezpečně oddělující podstatné od nepodstatného, velké od podružného, v této knize vytvořil okouzlující obraz chlapeckého světa. Hoch Jody žije v rozlehlé krajině středozápadní Ameriky, jen zřídka osídlené jednotlivými ranči. Jeho rodný dům stojí o samotě v kotlině mezi vrchy. Kolem jsou louky a svahy porostlé křovinami. Podnebí je jižní, zima je krátká a deštivá, léto dlouhé a horké. S hor stéká pramen stále živé vody. Přes kopec spadá k ranči stará cesta. Krajina je na západ za velikými rovinami uzavřena pustými tajemnými horami. To jsou skutečnosti utvářející život i duši Jodyho. Je skoro sám na malém ranči – otec je strohý, matka připoutána stále prací. Třetí dospělou osobou je pomocník na ranči Billy Buck, znalec koní a vůbec všech věcí v přírodě, nejlepší a vlastně jediný kamarád Jodyho. Děj při záměrném zjednodušení působí překvapující citovou silou. Rozpadá se ve čtyři související příhody – dva příběhy o koních, o rudém poníku a černém hříběti, povídka o starém potomku indiánů Gitanovi, který se vrátil umřít do rodných hor, a příběh Jodyho dědečka, jenž stál v čele bílých lidí pronikajících do indiánských oblastí západu. Nepochybný zážitek je zde přetvořen v uměleckou realitu. Chlapec Jody dychtivě vnímá všechny tyto události, učí se tak chápat lidské vztahy a životní proměny. Navíc Steinbeck přísně zachycuje všechny jemnosti dětského světa, citlivě reaguje na napětí mezi světem dospělých a oblastí dětského snění; vytváří tak radostnou knihu stejně pro mládež jako pro dospělé.... celý text
Literatura světová Novely Pro děti a mládež
Vydáno: 1948 , Mladá frontaOriginální název:
The Red Pony, 1937
více info...
Přidat komentář
Čtyři povídky z amerického ranče , kde je hlavním hrdinou chlapec Jode, některé povídky jsou smutné a ženou slzy do očí..
Steinbeck je prostě borec. Na nenápadném příběhu desetiletého Jodyho žijícího na obyčejném ranči brkne na lecjakou strunu. Jsou tu témata hlavní i jen lehce naťuknutá, vše prosté a ryzí. Možná si zaslzíte nebo vám jen dojdou do té doby netušené souvislosti, každopádně ucítíte hloubku, opravdovost. Panu spisovateli stačí pár stránek, aby oslovil to nejhlubší v nás.
Ach. Steinbeck mě vždycky přitáhne a pevně drží: těsným spojením krásného a tragického, laskavostí, lidskostí, vírou v dobro.
Anotace k vydání z roku 2006 je zavádějící a spojila dohromady dva různé příběhy ze čtyř. Hlavní postavou ve všech (Dárek, Veliké hory, Slib a Vůdce lidu) je chlapec Jody, prožívající s rodiči na farmě dny dobré i ty horší. Existence obou je daná samou podstatou života, těžkou prací a mezilidskými vztahy. Jody se pozorováním a vlastní zkušeností učí chápat lásku k živým tvorům, nemoci a smrt zvířat i lidí, stáří. Je to proces naprosto přirozený, občas krutý – zdánlivě, protože odpovídá řádu přírody či způsobu obživy. Z jednání lidí si zase odnáší ponětí o tom, že i dospělí dělají chyby, nejsou všemocní a i oni se stále učí, třeba toleranci ke stáří.
Překlad je výborný, ale zastarává; kdyby byla knížka opravdu určená dětem (a přes určitou drsnost by mohla), zasloužila by si kvůli větší srozumitelnosti nový háv.
Obsahem čtyř kratičkých příběhů této knížky je mnohem víc než láska chlapce Jodyho k jeho malému poníku. Ryzáček na velmi malém prostoru popisuje tvrdý život na kalifornském ranči a jen málo slovy vystihuje hned několik charakterů – přísného otce, který má problémy navázat vztah se svým synem, starostlivou a milující matku, čeledína Billyho Bucka, který nechce ztratit chlapcovu důvěru, dědečka uvězněného v minulosti a černošského pomocníka, který se stává ve stáří nepotřebným.
Knížka je především o jiných tématech, než jen o přátelství chlapce a poníka. Po přečtení ve mě zůstal pocit melancholie.
Pre deti a mládež? Nepovedal by som, aspoň nie pre deti, aj keď až tak nevhodné mi to nepripadá po tom čo som mal možnosť vidieť v televízii pre deti a mládež. Každopádne, kniha mi padla pod ruku a som spokojný, pútavé, zaujímavé, a skutočne trochu detské, vrátite sa do mladých čias, nie na miesta, ale k pocitom, pocitom a pohľadom, ktoré s vekom strácame.
Steibeck je můj oblíbený autor, on prostě píše něco úplně jiného...
Musím se přiznat, že jsem od něj četla spíš knihy pro dospělé publikum a po téhle knize mám obavu, že on - s tématy, která si vybírá - ani pro jiné čtenáře psát neumí.
Úplně si tedy nemyslím, že je vhodné řadit ji do kategorie "pro děti a mládež", i na mě to bylo silné kafe!
Vždycky jsem si myslela, že je to hezký příběh o hříběti a chlapci a děj sleduje, jak spolu vyrůstají. Ale přečtení mě hodně vyvedlo z omylu, i když částečně jsem se trefila. Děj je místy drsný, i když realistiky popisuje život na farmách. Rozhodně bych knížku ale nechtěla číst jako dítě, protože vím, že bych ji obrečela.
Krásný, čtivě napsaný příběh pro děti, který vypráví o životě na farmě, tvrdé práci, lásce ke zvířatům a především obyčejných věcech či radostech života, na které už jsme mnohdy málem úplně zapomněli. Doporučuji!
Stačilo mi přečíst kousek. Bylo mi sice 12, ale nelíbila by se mi nikdy. Na takové krutosti fakt nemám žaludek a už vůbec ne, když se jedná o zvířata.
Zmatenost. Tak bych napsala dojmy z této knihy. První příběh krutý, druhý příběh matoucí, třetí příběh krutější (sakra co se stalo s hříbětem?), čtvrtý příběh nudný.
Je tahle kniha drsná? Krutá? Nebo jen bez příkras ukazuje, jak se na západě opravdu žilo a farmaření nebyl žádný med. Že svět není růžový, příroda je nevyzpytatelná a z lidského pohledu mnohdy nespravedlivá?
Ryzáček mi připomněl Wildeovy (ne)pohádky, i když Steinbeck nemá tak uhlazenou formu. Když si ho přečte dospělý, samozřejmě najde v texu více rovin, nad kterými může rozjímat, ale i když si ho přečte dítě, něco si odnese. Život není peříčko. Zvířata umírají, i lidé umírají, lidé jsou krutí jak ke zvířatům, tak k lidem... a dospělí před tím mnohdy raději zavřou oči sobě i dětem, než by se jim cokoliv pokusili vysvětlit, protože je to mnohem jednoduší.
Spousta maminek proto radši přečte díku nějakou „pěknou“ pohádku před spaním, aby z toho nemělo zlé sny, ale to, že dítko celý den na počítači střílelo nepřátele až lítaly velice realisticky ztvárněné mozky, střeva a hektolitry krve, v televizi sledovalo odhalené intimní partie „celebrit“, které řešily svůj povrchní, prázdný a promiskuitní život a na youtube přijímalo morální názory nejrůznějších pochybných individuí s webkamerou, to maminku netrápí. Hlavně, aby si dítě nepřečetlo povídku o mrtvém koni.
Tohle je můj první Steinbeck, ale myslím, že nebude poslední.
Knížku jsem četla dětem před spaním po upozornění, že je dost krutá. Musím uznat, že opravdu je, první a třetí kapitolu mladší syn obrečel. Druhou a čtvrtou si myslím, že ani děti nepochopily. I když jsou zde krásné popisy přírody, je kniha drsná a depresivní. Už bych si ji nikdy nepřečetla.
Kniha mě nezaujala tolik, jako jiné Steinbeckovy příběhy. Četla jsem jí v angličtině, v tom byl možná jeden problém. Určitě si jí hodlám přečíst v češtině a třeba se mi zalíbí víc, byla to má první anglická kniha a úplně jsem se nedokázala vžít do děje a určitě mi unikly detaily, některé fráze, ve kterých je právě to kouzlo. A české překlady jsou skvělé.
Steinbeck prostě umí vyprávět!
Štítky knihy
přátelství koně Kalifornie americká literatura člověk a zvíře dětská dobrodružství chlapecký hrdinaAutorovy další knížky
| 2004 |  O myších a lidech |
| 2006 | Na východ od ráje |
| 2002 | Na plechárně |
| 1941 | Hrozny hněvu |
| 2003 | Toulavý autobus |
Povinná četba na základce. Nesnášela jsem to. Nebavilo mě téma, nebavil mě námět, nebavil mě příběh. Dospělí mají mnohdy velmi zkreslené názory na děti svěřené jim ke vzdělávání. V té době jsem raději četla o náměsíčné holce, co má kamarádku na vozíku. Koně jsou pro mě jiná dimenze, které nerozumím a která mě nezajímá. Jenže povinnost to přetrpět mi znechutila Steinbecka na 30 let stejně jako mnohé další úžasné autory.