Česká služka aneb Byla jsem au-pair
Petra Braunová
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/5538/ceska-sluzka-aneb-byla-jsem-au-pair-5538.jpg
4
184
184
Tato kniha vypráví o příběhu 22leté Petry Braunové, která se rozhodla po otevření hranic v roce 89 "poznat svět". Její otec se v koncentračním táboře seznámil s jedním Francouzem a po otevření hranic dohodl své dceři pobyt ve Francii. Petra ihned odjela do Francie a po několika dnech se jí naskytla možnost dělat au-pair. S radostí přijala. A tak se ocitla v rodině Forretierů, kde hlídala dvouletou Alexandru. Pravda, nebylo to lehké, protože nikdy předtím děti nehlídala a malá Alexandra jí to rozhodně neulehčovala. Ale jednoho dne se Eleonora (Alexandřina matka) sbalila a odešla i s malou Alexandrou. Až později se Petra dozvěděla, že Eleonora zjistila, že ji manžel podváděl. A pak přišla další nabídka k práci. U Pouchardových se měla starat o čtyři kluky, se kterými si užila hodně starostí i radostí. Začalo se jí stýskat po domově a proto se chtěla vrátit domů do Prahy, ale syn onoho Francouze, který jí do Francie pozval, jí sehnal další práci. Tentokrát se měla starat o domácnost v jedné hudebnické rodině. Poté v severní Francii, kam se přestěhovala, dostala na dva měsíce na starost dvě patnáctiletá děvčata, devítiletého Vincenta, šestiletého Valeriana a tříletého Gilberta. Jejich rodiče mezitím byli na dovolené na Novém Zélandu. Ale když se rodiče vrátili, už se opravdu rozhodla jet domů. Doma, kde už dlouho nebyla, jí připadalo všechno cizí. Ale doma dlouho nepobyla. Na jedné procházce se seznámila s jednou milou Francouzkou, která pocházela z Belgie. Měla dvě děti a třetí se mělo narodit co nevidět. Odjela s nimi do Belgie, kde jako chůva jejích tří dětí zůstala dva roky. Ale po čase si začala uvědomovat, že kariéra au-pair není to, co si vždy představovala. Rozhodla se vrátit se domů do Prahy; a to definitivně. S těžkým srdcem se rozloučila jak s dětmi tak s jejich rodiči a vrátila se domů do rodné Prahy...... celý text
Přidat komentář
Takové to, když zrovna došla Lanczová :) A knihy s tímto typem obálky jsem žrala úplně stejně.
Kniha o slečně co se rozhodla být au-pair na začátku devadesátých let, podle toho zážitky také vypadají. Stylizace je jednoduchá přímočará až místy naivní. Do knížky se podařilo dostat několik turistických míst, stravu a životní styl francouzů 90. let.
Vyloženě oddechová četba u které se nemusí přemýšlet.Autorka knihy vyrazila těsně po revoluci do Francie a tam působila jako au pair,v té době asi jako jedna z prvních zažívala jiný svět a tyto poznatky ,zážitky a místy až neuvěřitelné náhody se rozhodla svěřit svým čtenářkám.Z knihy jsem si odnesla poznání,jiný kraj jiný mrav a to,že ne všechno tady u nás včetně výchovy je špatně.Velký obdiv za odvahu všem,kdo tuto práci v neznámu zkusil a uspěl.Jediné co bych snad mohla ve skrytu duše závidět,že poznala krásy Francie a později i Belgie.Určitě si přečtu i další pokračování po dvaceti letech.
Lehké čtení o zážitcích z ciziny a setkání s jinou kulturou, zvyky, stravou a životním stylem celkově. Autorka vyrazila brzy po revoluci, takže to určitě nebylo snadné ocitnout se náhle v cizí zemi a mě tyhle deníkové zápisky bavily.
Už je to dávno co jsem tu knihu četla ale pořád přemýšlím, co znamenalo to červené tričko :D kdyby mi to chtěl někdo říct, klidně napište :D
Skvělé oddechové čtení. Ráda jsem si při něm zavzpomínala na vlastní zkušenost au-pairky a také si ráda připomněla, proč už víckrát ne ???? Kniha se mi velmi líbila, klidně bych uvítala kdyby byly popsány i další příhody a více do hloubky :)
Au pair jsem nebyla a tak jsem si s chutí přečetla o tom jak to fungovalo (funguje). Pěkná, čtivá kniha. Doporučuji.
Mám ráda knihy, jejichž prostřednictvím se dozvím něco o cizích zemích, jejích obyvatelích a zvycích. Když jsou k tomu všemu ještě vtipné, jedná se o výbornou oddechovku. Tady mi ale něco drhlo. Nedokázala jsem se sžít s hlavní představitelkou, byť se snažila své zážitky velmi pečlivě zprostředkovat, někdy tedy až příliš, a tak bylo povídání docela křečovité. Místy zase děj odbyla jednou dvěma větami. Mě by třeba zajímalo, jak se slaví Vánoce v Belgii. A chyběl ten humor, no. Ale název byl velmi trefný, opravdu dělala převážně tu služku.
Moc často nečtu jiný žánr než fantasy, k této knize jsem se dostale jen díky čtenářské výzvě, a musím říct, že i přesto mě kniha velmi bavila.
Chvílemi jsem si říkala "chudák holka", pak jsem si zase říkala "co tak alepsoň se v životě nenudí".
Knihu jsem přečetla za doslova za chvíli a sem tam jsem si říkala, že tohle se snad doopravdy nemohlo stát a přesto...
Už desatero pro au-pairky na začátku vás nakopne skvělým ironickým humorem paní spisovatelky. Zážitky naivní dívčiny ve velkém světě po sametové revoluci prostě osloví každého z nás. Úžasný sebeironický nadhled vás provede celou knihou. Ukáže, co všechno můžete zažít a snad i přežít v domácnostech jiné kultury. A hlavně pro slečny, které by tuto práci rády zkusily, je to příručka k přežití.
Jednoduché čení pro náctileté, ale pobaví i dospělé. Sama jsem byla au-pair, takže jsem se fakt bavila a nostalgicky zavzpomínala na ty časy.
Nasmála jsem se a docela jsem ji i obdivovala. Já bych asi nedokázala vychovávat cizí děti v cizí zemi.
Jednoduchá oddechová kniha, která pobaví. Přečetla jsem ji kvůli čtenářské výzvě, ale rozhodně nelituji. Párkrát jsem se i zasmála.
Moc hezké a milé vyprávění mladé dívky, která se po revoluci díky znalosti francouzštiny vydala do Paříže prozkoumávat svět. Cesta ji zavedla na mnohá místa a zkušeností pobrala mnoho, ne všechna byla ale příjemná. Byla to fajn oddechová kniha, spíš taková jednohubka pro mladší čtenáře. Je čtivá a příjemná, nečekejte žádné hluboké myšlenky. Občas jsem se i zasmála. Líbila se mi, ale četbu asi opakovat nebudu. Měla jsem ji v plánu číst už mnoho let a určitě nezklamala. Je jazykové velmi povedená, žádné hrubky nebo nejasnosti. Povedená lehčí záležitost.
Kdybych si ji nevybrala do čtenářské výzvy, jen tak bych ji nečetla. Nějak mě nenadchla, ale ani neurazila. Četla se sama.
Hodila se mi do výzvy, ale nelituji času, který jsem jí věnovala. Krátké, zajímavé, vtipné. Dobrá zkušenost do života.
Četla jsem kvůli čtenářské výzvě, v rámci které se snažím vždy pár témat pokrýt náhodným leč odpovídajícím výběrem v naší místní knihovně. Toto byl ten případ. Kniha mě nijak výrazně nenadchla, ale ráda jsem zavzpomínala na to vzrušující období krátce po sametové revoluci, kdy se řada českých dívek vydávala za svými prvními zkušenostmi po celé Evropě. Na autorce se mi líbil její velmi střízlivý vypravěčský styl, celá kniha má rychlý spád, není zde prostor na nějaké sladkobolné řeči (čehož jsem se dle názvu trochu bála), není \"bulvární\", prostě taková milá jednohubka, takže nakonec proti plánu ještě jednu hvězdičku přidávám. (Únor: 574 str.)
Pěkná kniha , jak už jsem od Petry Braunové zvyklá :) . Pěkný děj , vtipné situace i pravdivý příběh dodávají této knize kouzlo . Musím ale uznat , že se mi kniha líbila méně než druhý díl .
Autorovy další knížky
| 2007 |  Ztraceni v čase |
| 2010 |  Ema a kouzelná kniha |
| 2014 | 3333 km k Jakubovi |
| 2017 | Dům doktora Fišera |
| 2012 | Tramvaj plná strašidel |
Pohodová kniha s euforií po "otevření " hranic a trošičku tvrdou realitou západu na výchovu dětí.