České horory
Jiří Knotek , Jan Hlaváč , * antologie
https://www.databazeknih.cz/img/books/83_/83122/bmid_ceske-horory-zTH-83122.jpeg
4
16
16
Výbor z českých hrůzostrašných příběhů zachycuje vývoj tohoto žánru v české literatuře. Nejstarší a nejmladší povídku dělí stovka let (1831–1932). Je zde zastoupeno 15 českých spisovatelů od Krameria, Erbena, Arbesa, přes Havlasu, Hlouchu a Ladislava Klímu. Některé povídky jsou překvapivě aktuální (Kometa), jiné jsou evidentně inspirované ze světových zdrojů (Železná košile), jiné exotickým prostředím.... celý text
Přidat komentář
Tahle kniha je zvláštní a zaslouží si pozornost již samotnou svou existencí a podstatou. Vždyť českého horroru (nejen literárního) je jako šafránu a spíše narazíte na nějakého ducha, než kvalitní českou horrorovou povídku. Pak je tu samozřejmě ta historická stránka. Kniha obsahuje povídky autorů o nichž většinou (až na pár vyjímek typu Arbes či Erben) nikdo vůbec nic neví, což je u některých z nich velká škoda. Velkým kladem u mě je ona historišnost, nejstarší a nejmladší povídku od sebe dělí rovných sto let, ani jedna z nich nepřekračuje 50. léta 20. století. Těšil mě těn archaický staročeský jazyk, libuji si v něm. I přesto jsou však některé povídky obecně velmi moderní. Některé z nich však mají s horrorem pramálo společného (Sivooký démon, Kometa, Kam až dojedeme), byť jsou čtivé a dobře napsané. Naopak jsem v knize objevil několik opravdu skvostných klenotů - Genius ohava je ryzí horror, čtivý, strhující, mrazivý, nechutný, byl jsem velmi mile překvapen. Že pod rouškou pohádkovosti Erben shromažďoval v podstatě horrory dneska asi nikoho nepřekvapí, jeho Kosoručka, plná krve a usekaných údů i přesto mile polahodí horrorového ducha a pokud jste si mysleli, že se duchové mrtvých vlasatých dívek mstí jen v moderním japonském horroru, tak vás povídka O-Juva-Inari-Daimiodžin, napsaná Čechem něky v první půli 20. století vyvede z omylu. Neočekávejte mnoho, tato kniha boduje trošku něčím jiným, než by se od ní mělo očekávat.
Štítky knihy
české hororyČást díla
Adolfina
1892
Dům nářků
1929
Genius ohava
1929
Helena Marná
1932
Kam až dojedeme
1910
Jak se naznačuje již v úvodu, co lekalo naše předky, nás už neohromí. Nevytýkám povídkám, že jsou málo hororové, ale spíš to, že název sbírky je zavádějící. Mohlo se to klidně jmenovat "Braky přelomu 19. a 20. století", protože v moderní době by se určitě dalo najít pár kvalitnějších kousků.
Na archaickou češtinu jsem si špatně zvykala, než jsem pochopila, že u některých povídek není chyba v dobovém jazyku, ale v autorovi. Proto se některé starší povídky paradoxně čtou lépe než novější.
Nejvíce se mi líbila O-Juva-Inari-Daimiodžin, nejméně Kometa. Arbesovo romaneto se zde nehodí nejen svoji délkou. I když mi úvod sliboval hororový zážitek, závěrečné vysvětlení bylo neuspokojivé a děj působí překombinovaně. S takovou bychom mezi horory mohli zařadit i Janu Eyrovou.
Závěr: Doporučuji studentům a nadšencům do češtiny 19. století. Milovníci kvalitních hororů ať se poohlédnou jinde - Erbenova Kytice nebo Švandrlíkův Draculův švagr českému hororu ostudu neudělají.