• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Jiří Knotek

Něžné násilí

„Úvod pro nezkušené...“
— Květinka008

---

Něžné násilí

„Kniha vám může poradit a pomoci, pokud váš sexuální život začíná být stereotypní.“
— MinaHawke

---

České horory

„Jak se naznačuje již v úvodu, co lekalo naše předky, nás už neohromí. Nevytýkám povídkám, že jsou málo hororové, ale spíš to, že název sbírky je zavádějící. Mohlo se to klidně jmenovat "Braky přelomu 19. a 20. století", protože v moderní době by se určitě dalo najít pár kvalitnějších kousků. Na archaickou češtinu jsem si špatně zvykala, než jsem pochopila, že u některých povídek není chyba v dobovém jazyku, ale v autorovi. Proto se některé starší povídky paradoxně čtou lépe než novější. Nejvíce se mi líbila O-Juva-Inari-Daimiodžin, nejméně Kometa. Arbesovo romaneto se zde nehodí nejen svoji délkou. I když mi úvod sliboval hororový zážitek, závěrečné vysvětlení bylo neuspokojivé a děj působí překombinovaně. S takovou bychom mezi horory mohli zařadit i Janu Eyrovou. Závěr: Doporučuji studentům a nadšencům do češtiny 19. století. Milovníci kvalitních hororů ať se poohlédnou jinde - Erbenova Kytice nebo Švandrlíkův Draculův švagr českému hororu ostudu neudělají.“... celý text
— Ben Nevis

---

---

České horory

„Tahle kniha je zvláštní a zaslouží si pozornost již samotnou svou existencí a podstatou. Vždyť českého horroru (nejen literárního) je jako šafránu a spíše narazíte na nějakého ducha, než kvalitní českou horrorovou povídku. Pak je tu samozřejmě ta historická stránka. Kniha obsahuje povídky autorů o nichž většinou (až na pár vyjímek typu Arbes či Erben) nikdo vůbec nic neví, což je u některých z nich velká škoda. Velkým kladem u mě je ona historišnost, nejstarší a nejmladší povídku od sebe dělí rovných sto let, ani jedna z nich nepřekračuje 50. léta 20. století. Těšil mě těn archaický staročeský jazyk, libuji si v něm. I přesto jsou však některé povídky obecně velmi moderní. Některé z nich však mají s horrorem pramálo společného (Sivooký démon, Kometa, Kam až dojedeme), byť jsou čtivé a dobře napsané. Naopak jsem v knize objevil několik opravdu skvostných klenotů - Genius ohava je ryzí horror, čtivý, strhující, mrazivý, nechutný, byl jsem velmi mile překvapen. Že pod rouškou pohádkovosti Erben shromažďoval v podstatě horrory dneska asi nikoho nepřekvapí, jeho Kosoručka, plná krve a usekaných údů i přesto mile polahodí horrorového ducha a pokud jste si mysleli, že se duchové mrtvých vlasatých dívek mstí jen v moderním japonském horroru, tak vás povídka O-Juva-Inari-Daimiodžin, napsaná Čechem něky v první půli 20. století vyvede z omylu. Neočekávejte mnoho, tato kniha boduje trošku něčím jiným, než by se od ní mělo očekávat.“... celý text
— eraserhead