Ben Nevis komentáře u knih
Povedená Kingovka, se všemi klady i neduhy. Starý King je na rozdíl od mladého Kinga dost sluníčkový a zamilovaný do svých hlavních postav. Rovněž musím vytknout přímočarý děj, kde je vlastně od třetiny románu jasné, jak to bude probíhat dále a jak to asi skončí.
Ke Kingovi jsem vždy víc kritická, protože si nastavil vysokou laťku. Téma je špičkové, jenže akční část knihy spoléhá na nepravděpodobné berličky a akutní zhloupnutí profesionálů. Četlo se to jedním dechem, ale neuškodilo by víc fantazie v detailech.
Možné spoilery:
Ze začátku to vypadalo jako běžná detektivka, kde se vyšetřuje vražda. Pak je však vražda upozaděna a vše se točí kolem Cass a jejího špatného svědomí.
Vše je napínavé a rozuzlení na jednu stranu očekávané (tohle mě napadlo jako první varianta), na druhou stanu jako moc pošahaný by člověk musel být, aby mu vyšlo takové spiknutí?
Knihu beru jako odpočinkovou literární laboratoř, kde vám postavy jdou na ruku, jak potřebujete, a disponují obdivuhodnou kombinací geniality, stupidity a štěstí. Což je většina detektivek, kde chce autor překvapit.
Na knihu pro děti je to celkem kruté čtení. Na druhou stranu dvanáctileté děti milují různé horory a děsy. A v minulosti lidé dospívali rychleji. To jenom naše civilizace považuje šestnáctiletého valibuka za dítě neschopné zodpovědnosti.
Dívala jsem se na seriál a některé věci jsem nechápala, tak jsem se pustila do knížky, jestli nebude víc vysvětlující. Nakonec z toho vyšlo, že seriál buď prozradil víc než první díl nebo si nějaké věci přizpůsobil. Kvalitu knihy a seriálu považuji za stejně dobrou.
Že je to dětská knížka, prozrazuje neúměrně mnoho dobrodružství v nepravděpodobných končinách. Lyra pak všechno nezvládá a řešení situace se ujímají pomocníci, kteří se vynořují a mizí, jak autor zrovna potřebuje.
Trochu mi vadilo, že se zde oceňuje lhaní a přetvářka, i když je to vůči záporákům. Lyra rozhodně není hodná holčička a na to, že má srdce na správném místě, ji nedělá problém v rámci rošťáren ubližovat jiným dětem a dělat problémy dospělým.
Každopádně v rámci žánru je to originální dílo.
Každý je občas kokotem. Různé typy osobností už byly dávno popsány a tady jsou shrnuty pod obecné označení "kokot", v originále "asshole".
Knížka je vtipná, hlavně ze začátku, ale pak se autor zpronevěří vlastním zásadám a část knihy profňuká a neustále omílá stížnosti na kokoty.
Kromě zábavy v tom nic nehledejte, maximálně se můžeme zamyslet, jestli přece jenom ta knížka nepojednává o nás.
Dobře konstruovaná detektivka, kde se navíc podíváme k Amišům. Postavy i děj jsou uvěřitelné a detektivové dělají, co je třeba a nehrají si s čtenářem a blbý a blbější.
Nevím, jestli se autor inspiroval Kingovým Osvícením, kdy hrdina blbne z izolace od společnosti, ale začátek to má slibný, včetně duchařiny. Bohužel uprostřed děje je to utnuto, nic není vysvětleno a nic není vyřešeno.
Četla jsem Aristokratku, což je na stejné téma (zámek obývaný divnými postavičkami), takže jsem čekala humor, ale hodně pasáží má do humoristického románu daleko.
Je to detektivka s humorem, ale u autora mám pocit, že dělá z policistů večerníček Pat a Mat. Toto se u anglosaské tvorby nevidí. Tam je policajt vždycky autorita a životní vzor. Občas sužovaný osobními démony, ale v práci profesionální na 110%.
V Našem městě však policajti berou úplatky, kryjí zločince, podrážejí kolegy a bulají pracovní hodiny. Jejich vyšetřování vražd taky postrádá systematičnost. Stopa na vraha je nalezena šťastnou shodou okolností a ne policejní práci. Je to takové ze života, ale v policii dílo důvěru zrovna neposiluje.
Kniha pro mě byla WTF, ale z většiny kladné WTF. Bavila hodně a hrdinové jsou sympatičtí. :-)
Když dáme Drek = žid a čistý = árijec, dostaneme krásný holocaust. Takže udělat ze skupiny lidí odpad společnosti není žádné scifi. Samá autorka se přiznává, že má obavy ze sílící nevole proti imigrantům.
Jenže v knize se neřeší politika, ale zakázaná láska. ON žil celý život s klapkami na očích a uších a prozřel v cirkusu. ONA má jedinou funkci - aby se čtenář bál o její život a litoval ji a všechny ostatní Dreky.
Děj je dost schematický a postavy jsou ploché. Jedna strana jsou oběti, druhá strana ku-klux-klan a skoro nic mezi tím. Pro děcka dobré, ale dospělý čtenář má problém najít širší souvislosti.
Na první pohled vypadá magie v knize originálně, na druhý pohled akorát autor dal rovnítko mezi kouzelníkem a spisovatelem kombinovaným s programátorem.
Nechápu, proč by se slova měla tvořit jinde než na papíře nebo v ústech.
Zajímavý je ale hlavní hrdina, který po vzoru autora zápasí s čarodějnou dyslexií.
Jinak je ale příběh klasická tolkienovská pohádka o příchodu zla, nabývání moci instantně přečtením chytré knihy apod. Navíc prózu a sloh autora považuji za průměr až podprůměr.
Příběh je poskládaný tak, že přináší každou chvíli nové aspekty a zvraty. Akorát mě štvala submisivita hlavní hrdinky. Vždyť kdyby si pachatel nevyhlédl Lucindu, vyhlédl by si jinou holčičku.
Nicméně hlavním tématem je dokonalé mateřství a management rodiny. Hlavní hrdinka není bohatá, musí se otáčet v zaměstnání a ještě na sebe klade požadavky hodné matek v domácnosti ze středních vrstev.
Dobrodružství v neprobádané oblasti plné divokých indiánů na cestě za pokladem Inků... Kdyby autorovi stačila tato zápletka, dala bych klidně 5/5, jenže on do toho zakomponoval kdejakou organizaci. U CIA už jsem začala uvažovat o 2/5. Závěr se podle mě nepovedl.
Ve druhém díle mi jenom vadily nesmyslné metafory typu pěna od piva. Kde by asi glupani nebo soumračníci vzali pivo?
Třetí díl to zase válcuje nereálnými akčními scénami a roubováním soumračníků na náš reálný svět. Nakonec jsem byla ráda, že se Gen nesetkal se svým otcem, kterému přebývalo víc než jedno kolečko.
Námět je to zajímavý, nicméně autor si na sebe ušil bič v podobě složitých pravidel, které pak v rámci zápletky porušuje dle libosti. Například upíři čich si dělá, co chce.
Nejhorší jsou neuvěřitelné náhody. Něco jako kdyby si v Hunger games Katniss vylosovala za parťáka nejlepšího kamaráda Galea. Hunger games nezmiňuji náhodou. Při četbě jsem se k nim vracela dost často, protože schéma je více méně stejné.
Oceňuji však práci s psychologii, kdy hlavní hrdina se cítí součástí vyšší rasy, která ho více méně vychovala.
Musím uznat, že Mizející příběh spíše zkazili než vylepšili. Už tak tam bylo vedlejších linií habaděj a některé byly zakončeny velkým Bum, což degradovalo minulé úsilí a oběti na životech. Na druhou stranu musím ocenit, že se autor nenechal zviklat oblíbeností postav a linií a nechal svých postavám svobodnou vůli. Temných fantasy je málo, a tak dávám palec nahoru. Nicméně ubírám body za některé WTF, hlavně u Saši.
Důkaz, že prostřední román jde udělat napínavě a neslouží jenom jako vata mezi úvodem a bombastickým závěrem, jak to často bývá u filmů. Jde vidět, že autor se inspiroval všude možně a z klasik vzal to nejzajímavější. Líbí se mi, že hrdinové jsou spíš antihrdinové po vzoru Abercrombieho.
Často tu účel světí prostředky a dobré úmysly dláždí nejednu cestu do pekla.
Kniha by si zasloužila 5/5 ve srovnání s tvorbou v žánru, ale ve srovnání s Kingem nedotahuje nejúspěšnější kousky. První polovina je napínavá, protože pátráme po "jak". Pak už je pachatel jasný a na můj vkus se dostává moc prostoru analyzování, jestli je to vůbec možné, jestli věřit nebo hledat logické vysvětlení v rámci reality.
Outsider připomíná román To, kde se o to důležité postarala dětská schopnost věřit v pohádky. Jenom s dospělými to už není ono.
Spoilery. Je dobře, že autor už děj zakončil a nesnažil se boj s kenarangem protáhnout do nekonečna. Na druhou stranu hlavní gradace děje se odehrává na posledních stránkách a zbytek knihy je tak trochu výplň o tom, jak je Valyn zlomený, Kaden zmateně pobíhající Frodo, Adare rozpolcená apod. Nicméně i ta výplň je hodně čtivá a na večery s Kadenem, Ketraly atd. jsem se těšila.
Autor ale mohl vynechat bohy. Jejich pojetí je nesystematické. Na jednu stranu jsou propojení s celou strukturou lidského bytí, na druhou stranu se chovají veskrze lidsky a dají se jednoduše zrušit.
Čekala jsem podle názvu něco víc humoristického, ale nejvíc mi vadilo, že konec je takový nekoncový, hlavní hrdinka neudělala žádný vývoj. Taky mi přišlo divné nedostatek komunikace v rodině. Například matka někam cestuje a čtenář se ani nedozví, proč a s kým. Anebo nám to Eliška nechtěla sdělit a je špatná komunikace mezi vypravěčem a čtenářem.
Zážitek z knížky byl trošku pokažený tím, že jsem nejprve četla Pokrevní pouta, kde je plno spoilerů na tento román. Navíc si autorka vzala do úst pořádné sousto - vykreslit geniální psychopatku, kterou zjevně není. Nakonec jsem byla z knížky nadšená. Autorka umí krimi, napětí i akční scény, což je u ženských spisovatelek vzácné.
Kupodivu mě druhý díl bavil více, protože některé děje byly nepředvídané, formovaly se nepravděpodobné aliance a autor se nebojí zredukovat postavy, i když se drží stále dost při zdi.
Akorát nevím, jestli je moudré motat do příběhu osoby žijící tisíce let, bohy apod. Stejně se vesměs od normálních smrtelníků neliší.