České horory přehled

27.11.2011

Tahle kniha je zvláštní a zaslouží si pozornost již samotnou svou existencí a podstatou. Vždyť českého horroru (nejen literárního) je jako šafránu a spíše narazíte na nějakého ducha, než kvalitní českou horrorovou povídku. Pak je tu samozřejmě ta historická stránka. Kniha obsahuje povídky autorů o nichž většinou (až na pár vyjímek typu Arbes či Erben) nikdo vůbec nic neví, což je u některých z nich velká škoda. Velkým kladem u mě je ona historišnost, nejstarší a nejmladší povídku od sebe dělí rovných sto let, ani jedna z nich nepřekračuje 50. léta 20. století. Těšil mě těn archaický staročeský jazyk, libuji si v něm. I přesto jsou však některé povídky obecně velmi moderní. Některé z nich však mají s horrorem pramálo společného (Sivooký démon, Kometa, Kam až dojedeme), byť jsou čtivé a dobře napsané. Naopak jsem v knize objevil několik opravdu skvostných klenotů - Genius ohava je ryzí horror, čtivý, strhující, mrazivý, nechutný, byl jsem velmi mile překvapen. Že pod rouškou pohádkovosti Erben shromažďoval v podstatě horrory dneska asi nikoho nepřekvapí, jeho Kosoručka, plná krve a usekaných údů i přesto mile polahodí horrorového ducha a pokud jste si mysleli, že se duchové mrtvých vlasatých dívek mstí jen v moderním japonském horroru, tak vás povídka O-Juva-Inari-Daimiodžin, napsaná Čechem něky v první půli 20. století vyvede z omylu. Neočekávejte mnoho, tato kniha boduje trošku něčím jiným, než by se od ní mělo očekávat.