České teorie překladu I, II
Jiří Levý
Kritické vydání rozsáhlého klasického díla Jiřího Levého České teorie překladu – prvních dějin překladu v národní literatuře. Zahrnuje studii Vývoj překladatelských teorií a metod v české literatuře a komentovaný výbor původních statí a úvah českých překladatelů i teoretiků překladu od konce 15. století do konce druhé světové války – od časů Hasištejnského z Lobkovic přes rané i pozdější obrozence k překladatelským velikánům 19. století a osobnostem první poloviny století 20. Vychází v nezkrácené podobě jako autentická podoba textu prvního vydání (1957). Editoři aktualizovali poznámkový aparát i bibliografii a v úvodní studii zařadili Levého práci do domácího i mezinárodního badatelského kontextu. Vychází ve dvou svazcích. Obsah, bibliografie a rejstřík jsou uvedeny v prvním svazku.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
2013 | Umění překladu |
1957 | České theorie překladu |
1966 | Západní literární věda a estetika |
1971 | Bude literární věda exaktní vědou? |
Skvělá kniha! Takovéto knihy jsou ještě napínavější než thrillery – aspoň pro mne. Levého devítisetstránková kniha vás prostě nepustí.
Dá se snad odolat tomu, dozvědět se o Řehoři Daňkovském, že se domníval, že řečtina a staré slovanské jazyky jsou příbuzné, takže jeho Iliada je přeložena hypotetickým jazykem, kterým měli Slované mluvit v řecké hérojské době, a ovlivnil tak Jana Vlčka, jenž si pro Homéra vytvořil vlastní jazyk?
Prostořeký jen Terzítes krokotal vždy co havran
rozdrooký byl a koberavý a lopatky křivotné,
k útrobě ztočené zpředu i zzadu hrb mu vytiskly.
Vrch hlavy byl chocholat, řídký i prokvítaje pejřím.