Česko na křižovatce
Václav Cílek , Stanislav Komárek , Petr Kolář , Sabina Slonková , Radkin Honzák , Martin Fendrych , Marek Orko Vácha (p) , Marek Wollner , Jiří Peňás , Jan Dobrovský , Ondřej Kundra , Marek Švehla , Jakub Szántó , Petr Pavel
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418953/bmid_cesko-na-krizovatce-Dvg-418953.jpg
4
53
53
Posledních minimálně pět let, jako by se česká společnost ocitla ve slepé uličce a netuší, jak z ní ven. Politickou scénu ovládlo duo Miloš Zeman a Andrej Babiš. Prezident, který si rozšiřuje pravomoce dle libovůle a otáčí kormidlem směr Východ. Premiér, jehož oligarchický střet zájmů nemá obdoby a kterého provází jeden skandál za druhým. Každý další den, jako by se posouvala laťka a hranice možného a myslitelného. A protože opozice není schopna reagovat, vložila se do situace občanská společnost a statisícové protesty, jaká tato země nezažila třicet let. Společnost jako by byla rozpolcena, internet a sociální sítě prohlubují nesmiřitelnosti mezi lidmi. Ocitlo se Česko na křižovatce, která může ve finále zvrátit polistopadový demokratický vývoj? Nebo jde jen o výkyv kyvadla, které se při nějakých dalších volbách zase podaří ustálit? Neselhaly elity? Je česká situace specifická, nebo jde o součást širších změn a dění, které zachvátily západní svět? Na dvě desítky předních komentátorů se snaží nalézt odpovědi na tyto otázky a nabízí svůj pohled a reflexi toho, co se děje. Kniha tak předkládá plastický a mnohovrstevnatý pohled na proměnu politiky i celé společnosti, které v Česku v posledních letech zažíváme.... celý text
Přidat komentář
Jedině Václav Cílek poskytl smysluplnou a reálně podloženou vizi bez osobních útoků, moralizace a nálepkování. Navíc s pro nás žel temnou vizí která se v 2022 naplňuje. Jen kvůli němu dám 3 *, jinak jsem to vydržel od ostatních tak 3, max.4 strany...A tito nám mají poskytovat nestranný obraz společnosti....
Knihu jsem si taky koupila hned po vydání a přečetla ji až v roce 2021. I s odstupem je zajímavá. Některé temnější vize se sice nenaplňují dostatečně rychlým tempem, ale přijde mi, že i po dvou letech je stále dost aktuální. Viz například Cílkova citace z francouzské knihy vydané koncem 19. století, která neskutečně "sedí" na naši předvolební situaci - viz níže.
Nejvíc se mi líbily rozhovory, které mi přišly živější, ale i některé eseje byly velice dobré. Výborný výběr inspirativních osobností. Ale podobných knih jsem už četla více a "Rozhovory na hraně zítřka" a "Rozhovory přes rozbouřené vody" mi přišly redakčně lépe zpracované, proto dávám 4*.
Dva citáty, které mě zaujaly v eseji pana Cílka:
"Primárně tedy vnímám, že problém je hlavně ve společnosti - a až druhotně v politicích. Ti jsou jen spravedlivým odrazem našich postojů ke světu. Je to ještě závažnější: můžete nahradit jakéhokoliv politika, a s vlhkostí ve spodním půdním horizontu to neudělá vůbec nic. Respektive mohlo by trochu pomoct, kdy ten člověk měl na koncepční práci alespoň deset let a ostatní mu důvěřovali."
"V době Le Bona (rok 1895!) získávaly na důležitosti voličské davy. Le Bon je vidí neúprosně. Vlastnosti, které se u nich ukazují, jsou slabá schopnost uvažovat, nedostatek kritického ducha, dráždivost, lehkomyslnost a prostá mysl. Davy lze získat hlavně osobní prestiží, která může být nahrazena prestiží bohatství. Talent není prvkem úspěchu. To ovšem nestačí. Davu je nutné dát ty nejfantastičtější sliby. Aby protikandidát propadl, je nutné jej představit jako padoucha. Není k tomu zapotřebí žádných důkazů. Pokud bude protivník racionálně vysvětlovat, že to není pravda, místo aby na pomluvu odpověděl ještě horší pomluvou, nemá šanci na úspěch."
Knihu jsem si sice koupil hned po vydání, ale přečetli ji až v roce 2021, takže se dá říci, že temné vize se úplně nenaplnily.
Zprvu jsem se domníval, že půjde jen o spílání Babišovi a Zemanovi, ale musím uznat, že kniha měla větší pro mě až překvapující přesah.
Vynechám-li dle mě zcestný příspěvek Komárka, ublížené protizemanovské a protibabišovské příspěvky Homzáka, Šafra a Dobrovského, tak kniha byla výborná.
Nejvíce mě zaujaly příspěvky Kysilky, Kundry, Slonkové, Szánta, Váchy, Wollnera, Peňase a Cílka.
Někteří autoři mě oslovili více, někteří méně a s některými jsem dost nesouhlasil. Většina příspěvků je napsaná dobře a stojí za zamyšlení. Různí lidi vidí zkrátka různé problémy.
Velmi dobrá kniha plná zamyšlení nad současným stavem.
Ze všeho se mi nejvíc formou i obsahem (rozuměj souhlasím s tim) líbila stať pana Honzáka.
Wollner, Slonková a Šafr také velmi dobří, vyniká p. Szàntó.
Nejvíc mě ale oslovují rozhovory s panem Dobrovským a především s panem Kysilkou, který hodnotím informačně a usazováním věcí do kontextu jako nejlepší z celé knihy.
Všiml jsem si na některých knižních serverech jak je kniha shazována a prezentována jako zavádějící. Při bližším zkoumání člověk opět vidí v akci profily, které v reálu neexistují. Což krásně podtrhává jedno z hlavních témat. Záměrně neuvádím o čem jednotlivé statě jsou a posouzení nechám na laskavém čtenáři a jeho vlastní intuici.
Líbila se mi už hodně podobná knížka Proč? Proč je Zeman prezident a proč jsme tam kde jsme, kratší komentáře, které se zaměřují na jednotlivé problematické body české společnosti a v některých případech se pokouší i navrhnout řešení. To je to, co oceňuji nejvíc. Pojmenovat příčinu problému je jedna věc, ale přijít s tím, jak problém vyřešit, je ještě složitější.
Zajímavé bylo i proložení komentářů dlouhými rozhovory, nejvíc mě zaujal ten s Janem Dobrovským.
neradostná vizitka aktuálního stavu společnosti. a znova - kdyby to psali přes kopírák, dalo by se to vztáhnout i na Slovensko, naše společná pouť historií nejde přehlédnout.
přes všechnu blbou náladu, kterou jsem při čtení knihy měl, mě těší, že je u nás (v Československu!) stále dost přemýšlejících osobností, které mají za sebou ohromnou kariéru veřejnou i odbornou. nakladatelství by si mohlo dát repete a oslovit ve stejném projektu osobnosti podobného ražení ve slovenské části bývalé společné republiky.
jedna smůla, nebo nebezpečí – dav bude knihu číst jako útok na své ikony, protože není schopen myšlení (nejenom hlubšího, myšlení vůbec) a vůbec mu nedojdou souvislosti.
doporučuji.
Je rozdíl mezi jednotlivými příspěvky, vcelku však kniha přináší mnoho inspirace. Konkrétně:
- V textu Petra Koláře jsou pozoruhodné postřehy týkající se fungování naší současné politiky.
- Marek Orko Vácha upozorňuje na selhání intelektuálů v současné situaci.
- Stanislav Komárek přichází s velmi důležitou analýzou vlivu internetu na stav naší společnosti a také zajímavě pojednává o elitách.
- Jakub Szantó velmi dobře vysvětluje podstatu uprchlické krize 2015 a upozorňuje na spojenectví Netanjahua, Orbána, Kaczinského a Trampa. Současně připomíná Rusko jako hrozbu pro nás.
- Pavel Šafr vysvětluje, proč je pro nás důležité respektovat politickou pluralitu.
- Jan Dobrovský vysvětluje, co znamená být politik, analyzuje 90. léta a odhaluje podstatu chování Miloše Zemana. Ptá se, zda je společnost opravdu rozdělená - a a dospívá k pozoruhodným závěrům.
Nevím, jak dlouho bude kniha aktuální, ale dnes je dobré si ji přečíst.
Děkuji za tuhle zajímavou knihu, která díky jednotlivým názorům získává na prestiži, což je knize jen k užitku. Možná nejsme na křižovatce, ale všichni cítíme, že se ve společnosti něco mění a polarizace dosahuje vysoké úrovně nejen v České republice, tak se pojďme ozvat a ukázat, že nejsme jen národ Švejků, ale i Masaryků! #pravdaalaskamusizvitezitnadlzianenavisti
Dobré, trefné - ráda bych řekla k zamyšlení, ale radši v malých dávkách - jen to chtělo příspěvky trochu poladit, aby se některé věci neopakovaly dokola. Zvlášť tam, kde východisko je v nedohlednu (jak na východě, tak na západě).
Knížku jsem si vybrala do čtenářské výzvy - obálka, která se mi nelíbí, ale po přečtení si uvědomuji, že má něco do sebe. Ano, je to všechno na naši politické scéně naruby, obrácené, někdy až zvrácené, zkrátka doba všelijaká, nijak korektní a už vůbec těžká pro život těch slušných. Názory všech osobností na polistopadový vývoj jsou dle mého trefné, přesné, pravdivé, někdy drsné a já s nimi souhlasím. Bohužel tento trend je celosvětový a vůbec nezávidím našim dětem, jak se s tím budou muset popasovat. Řadu zajímavých postřehů jsem si v knize musela zvýraznit. Líbí se mi názor pode mnou od Vilma232 a i já jsem ráda, že se mi tato kniha (přes tu nevlídnou obálku) dostala do rukou.
17 osobností a jejich názory na vývoj naší společnosti od listopadu 1989. Jaká byla naše očekávání a jaký byl vývoj, srovnání se zeměmi V4, vztah k Rusku, či spíš Ruska k nám, kde jsme se posunuli vpřed a kde naopak přešlapujeme na místě – z různých pohledů - např. vojáka, diplomata, novináře, psychiatra, ekonoma...
Nemusím souhlasit se vším na 100 %, ale jako celek je mi ta kniha velice blízká. Vybrala jsem pár citátů:
„ Vrcholní političtí představitelé se uchylují k populismu a sami přispívají k pokračující erozi hodnotového systému“
„Manipulace strachem vždycky vedla - a povede – ke kýženým výsledkům. Je to emoce, která tu je 250 milionů let.“
„Fyzická i mentální lenost je jednou z předních charakteristik této společnosti, jež je vesměs lhostejná k řadě věcí…“
„Mezi českými politiky je mnoho těch, kteří by Polsko a Maďarsko v potlačení svobody tisku rádi napodobili“
„ I masmédia fungují stále více na principu konfrontace extrémních názorů (pozve se řekněme, ekoterorista a ekonomický fanatik) a střízlivější a umírněnější hlasy ztrácejí naději, že budou vůbec vyslechnuty.“
„ Když se ohlédnete do minulosti, blahobytné doby vždycky plodily svého vlastního nepřítele.“
Moc se mi taky líbilo pojmenování některých výplodů našich politiků jako - "hlubinné granáty naházené do nevědomí českého národa". A taky popis toho jak lze zacházet s internetem a sociálními sítěmi – „alternativní pravda je, že naprostou ptákovinu potvrdí tři sta tisíc lidí svým lajkem“
Jsem ráda, že se mi tato kniha dostala do rukou a moc bych si přála, aby našla hodně čtenářů.
Nenašel jsem v knize snad jediný příspěvek, pod kterým bych se zdráhal podepsat. Zřejmě to bylo výběrem autorů, jejichž názorů si dlouhodobě cením. Pokládám je za výrazné osobnosti glosující naši současnou politickou scénu sice s nemalou dávkou kritiky, ale s přehledem a patřičnou erudicí.
Nakladatelství Zeď, s.r.o si má ode mne pochvalu za záslužný počin, i když jsem nikde nezaregistroval informaci, jakým nákladem kniha vyšla. Jenom doufám, že bude k dispozici alespoň v knihovnách a větších knihkupectvích. I když nepředpokládám, že se tento soubor esejů stane bestsellerem, vzhledem ke kvalitě příspěvků by mohl oslovit zejména tu část naší populace, která ještě není líná o věcech přemýšlet a která jenom nespoléhá na to, že někdo to za ní zařídí.
Pro mě coby člověka, který by se nebál sebe označit za vlastence (v masarykovském smyslu) je čtení tohoto zdařilého souboru esejí poněkud těžké. Těžké nikoli ve smyslu obsahu, čtivosti či ve složitosti tématu. Avšak těžké proto, že popisuje realitu s brutální upřímností a leckde s neskrývanou skepsí. Snad s výjimkou příspěvku pana Honzáka (tradičně s krásným smyslem pro humor) jde vskutku o nehumorné čtení. Texty se dotýkají všech podsatných témat, tedy nejen politiky, ale i sociologie a psychologie a poskytují tak opravdu široký rozhled a umožňují vidět strašlivou skutečnost ve všech možných aspektech naší společnosti a naší země. Kromě známých témat jako kauza Babiš či rostoucí nacionalismus ve mě nejvíce rezonuje hned první příspěvěk, který srovnává kvalitu života ve Vídni a v Praze. Pro názornost relevance knihy trochu okomentuji právě jej. Obě města znám velmi dobře na to, abych věděl, že příspěvek je vesměs pravdivý a erudovaný. Vídeň by s trochou nadsázky šlo označit za "větší fancy Brno" a bylo by to trefné. Praha je totiž mnohem starobylejší a majestátnější a nabízí pohledy, které jsou světovým unikátem. Vídeň oproti tomu, podobně jako Brno, je mnohem umírněnější, funkcionalističtější a klidnější, zároveň taky čistější, uspořádanější a má zkrátka "úroveň". Celé to začíná v detailech jako např. číšník s motýlkem a zástěrou (Jarda Dušek style) i v laciné putyce, usmívající se pokladní v Bille, ve srovnání s Prahou minimální množství žvýkaček a nedopalků na ulici, upravené a zelené trávníky i vedle parkovišť, vkusně a elegantně oblečení staří lidé atd. Výčet by byl nekonečný. Praha je oproti tomu zmatená, špinavá, plná pochybných existencí, plná podvodníků a "tourist scams" a veřejné architektonické zakázky byly prováděný s podezřelými průvodními jevy (viz. Smíchovské květináče). Co je tedy názornějším ukazatelem úrovně naší společnosti a správy věcí veřejných, než právě naše hlavní město? Lze se tak díky tomuto prvnímu příspěvku dívat na problém z perspektivy urbanismu, architektury, veřejné správy, komunální politiky, dopravy atd. A zjišťujeme, že i přes vývoj správným směrem jsme stále pozadu. Nicméně změny jsou viditelné a díky lidem, kteří se s celou situací rozhodli něco dělat (pan Klaus by je snad nazval rýpali a udavači) existuje stále naděje. I díky lidem, kteří do této knihy přispěli. Díky lidem, kteří se rozhodli postavit se drobnému každodennímu zlu, hlouposti a ignoranci. Závěrem chci říct, že tedy i přes značnou depresivnost této knihy mě zároveň nabila chutí po změně a nadějí, že není nic ztraceno, ba naopak. Stále má cenu se zlepšovat a bojovat o to, aby se nám zde žilo lépe a to i proti těm, kteří se zdají být neporazitelní a skrytí za svou moc, peníze a média (a nejde bohužel jen o pana Babiše). Tuto knihu tedy beze zbytku doporučuji a pamatujte...má to cenu!
S knihou se nedá než jen souhlasit. Úpadek liberální demokracie je ve světě víc patrný než kdy jindy v historii.
Vynikající soubor 17 krátkých prací (esejí, úvah, rozhovorů) nad současností Česka. Všechny jsou výborné, ale přece jen s mým světonázorem nejvíce souznily práce Honzáka, Fendrycha, Slonkové, Kundry, Šafra, Dobrovského a Cílka.
Honzák: „S prudce narostlými preferencemi se náhle objevil slovenský estébák a podnikatel, jenž ke svému jmění přišel poněkud podivuhodným, až zázračným způsobem. A jeho heslo „Prostě to zařídím“ vyvolalo nadšení prosťáčků. A jejich nadšení trvá, přestože toho moc zařízeno není.“
Fendrych: „Vykolejili jsme, na křižovatce jsme nešli ani doleva, ani doprava, začali jsme couvat. Nevadí bývalí komunisté, nevadí bývalí agenti StB, nevadí trestně stíhaní, nevadí prezident sprosťák, hotový Zorro mstitel, který roky úsilí věnoval zničení své bývalé strany.“
Slonková: „Andrej Babiš a Miloš Zeman mají naštěstí společné jedno: ač to tak navenek možná nevypadá, oba jsou zbabělí. Oba se bojí „ulice“, bojí se přímého střetu. Proto se třeba Babiš plížil položit 17. listopadu květiny ještě za tmy. Proto Zeman nepořádá žádná veřejná vystoupení v Praze. Nedávají rozhovory těm novinářům, u nichž hrozí nepříjemné otázky.“
Kundra: „Řada příkladů z ruské historie dokazuje, že momentální rozpínavost Kremlu na Ukrajině je hluboce zakořeněna v mysli ruských vládců. Když carevna Kateřina II. Veliká obhajovala svoji expanzivní politiku, prohlásila: Nemám jinou možnost, jak bránit hranice své říše, než je rozšiřovat.“
Šafr: „K jedinému myslitelnému a věcnému zlepšení poměrů v oblasti zneužívání moci může dojít teprve tehdy, když vybudujeme silnou demokracii. Naším řešením není silné státní zastupitelství či silná policie, ale silné demokratické politické strany. Protože nechceme policejní či prokurátorský stát, k němuž logicky antikorupční revoluce vede.“
Dobrovský: „Vždycky je trochu legrace, když někdo připomíná, jací jsme Slovani. Tak já bych jen rád zdůraznil, že tady je Slovan málokdo. Máme slovanský jazyk, umělý, který nám napsali Němci. A můžeme být rádi, že to udělali, protože je bezvadný a pomohlo nám to se trošku emancipovat.“
Cílek: „Davy neuvažují, ale přijímají, nebo odmítají ideje. Nežízní po pravdě, ale odvracejí se od skutečností, které se jim nelíbí. Radši zbožňují klam, když je někdo oslňuje. Kdo v nich umí vzbudit iluze, ovládne je snadno. Kdo se je snaží iluzí zbavit, stává se jejich obětí. Dav lze ovlivnit jen krajními city, jde ho strhnout jen silnými výrazy.“
Ach jo.. Mlácení prázdné slámy (kromě p. Cílka) s řádnou agresivitou, nálepkováním, urážením lidí s jiným názorem, adorováním Západu bez jakékoliv kritiky a běda, když člověk náhodou chce hájit národní zájmy ČR, to je hned extremista! Chybí citace, odkazy na zdroje, protinázory.. Celé je to špatně a člověku je z toho smutno. U čtení části p.Koláře mi bylo chvílemi nevolno.. (Kolář hlasitě volá po demokratických hodnotách, ale rozplývá se nad činností elfů, kteří údajně bojují proti trollům. Není náhodou názorové bohatství znakem dekokracie? Kde má K. důkazy, že brexit je v zájmu Ruska? Chybí doložení, že je to fakt. Nerozdělují naši společnost náhodou právě největší neoliberálové?? Když protestuje milion chvilek, tak je to cajk, ale když žlutý vesty, tak se to K. nelíbí?? Ne, jako národ nemáme válečnou zkušenost, tu mají ti, kdo válku přímo zažili, nikoliv celý národ. A perla nakonec: skutečně bohatí lidé (tzv.mecenáši) nechrání naši demokracii, ale jen a jen své zájmy..To jste, pane Koláři, nevěděl?). Záměr knihy byl možná dobrý, výsledek je břečka, ve které se člověku snad ani nechce brodit..