• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Výpravy téměř epochální - Jiří Peňás

Jiří Peňás je poutník, který ocení i zastavení. Nehoní se za rekordy, není žádný sportsman, je to člověk spíše zamyšleného hospodského posezení, sám někde v kou... detail knihy

Nové komentáře u knih Jiří Peňás

Výpravy s knížetem po schwarzenberských místech

„Popravdě řečeno, Karla Schwarzenberga si vážím natolik, že dát této knížce jen 3* mně připadá až nevhodné. Ale nemohu jinak. Pro toho, kdy tuto osobnost - jeho život a práci, historii rodu a rodiny, sleduje kniha nepřinese mnoho nového. Snad jen koncentraci informací na jednom místě. Ale to je jistě pochopitelné, když vezmeme v úvahu jeho věk a zdravotní stav. Chápu i to, že vzhledem k tomu autor musel knihu doplnit na předpokládaný/požadovaný rozsah rozsah. Nicméně, popis posledních hodin (vskutku posledních hodin, nikoliv pobyt v nemocnice po celou dobu) Karla Schwarzenberga v té podobě jak je provedený, na mne působil nevhodně až bulvárně. Chápu, že mnoho lidí to zajímá - ale to je právě to bulvární. Takže těch několik stránek mně vedlo k tomuto hodnocení. Mrzí mně to, ale jak on sám řekl: „Je mnohem více odstínů šedi a okolností, kdy se lidí projeví. Úplně zlých je málo, ale úplně dobrých také. Je třeba si na to zvyknout a neočekávat příliš mnoho.““... celý text
— mosem

---

Výpravy s knížetem po schwarzenberských místech

„Asi bychom si všichni přáli, aby těch výprav s knížetem bylo na celou knihu, ale tak se z vůle vyšší moci nestalo. Zbylo tak torzo, které končí v půlce a čtenář se tak vlastně ptá, jestli má tu druhou vlastně cenu číst. Musím říct, že autor v této nelehké situaci ukázal svůj um a knihu se mu dle mého podařilo celkem zachránit. V mnoha ohledech je tak kniha v druhé půlce lepší, než v té první. Je to smutné čtení, které je určitě jen pro ty, co měli knížete rádi, ale vlastně celkem stojí za to. Dík patří autorovi za to, že to nezabalil a dotáhl do konce.“... celý text
— twistrabbit

---

Česko na křižovatce

„Ach jo.. Mlácení prázdné slámy (kromě p. Cílka) s řádnou agresivitou, nálepkováním, urážením lidí s jiným názorem, adorováním Západu bez jakékoliv kritiky a běda, když člověk náhodou chce hájit národní zájmy ČR, to je hned extremista! Chybí citace, odkazy na zdroje, protinázory.. Celé je to špatně a člověku je z toho smutno. U čtení části p.Koláře mi bylo chvílemi nevolno.. (Kolář hlasitě volá po demokratických hodnotách, ale rozplývá se nad činností elfů, kteří údajně bojují proti trollům. Není náhodou názorové bohatství znakem dekokracie? Kde má K. důkazy, že brexit je v zájmu Ruska? Chybí doložení, že je to fakt. Nerozdělují naši společnost náhodou právě největší neoliberálové?? Když protestuje milion chvilek, tak je to cajk, ale když žlutý vesty, tak se to K. nelíbí?? Ne, jako národ nemáme válečnou zkušenost, tu mají ti, kdo válku přímo zažili, nikoliv celý národ. A perla nakonec: skutečně bohatí lidé (tzv.mecenáši) nechrání naši demokracii, ale jen a jen své zájmy..To jste, pane Koláři, nevěděl?). Záměr knihy byl možná dobrý, výsledek je břečka, ve které se člověku snad ani nechce brodit..“... celý text
— HelenBarbora

---

---

Výpravy s knížetem po schwarzenberských místech

„Bohužel, kniha je vlastně jen takové smutné torzo, zachycující odcházení jedné významné osobnosti. Většina toho, co tam zazní už bylo řečeno někdy jindy a jinak, a u toho ostatního se občas vkrádá otázka, mělo-li to být vůbec zveřejněné...“... celý text
— PollyJean

---

Výpravy pro starší a pokročilé

„Po druhém přečteném díle konstatuji, že Jiří Peňás si našel svébytný styl, který dokonale sedí jeho naturelu: zážitky z výprav (což je "hlubší forma výletu s odbornou přípravou, dává se během ní pozor a očekávají se zážitky a poznání") prokládá historickými a kulturními vsuvkami, má smysl pro humor i pro nevázané a nevážné filozofování. Pokaždé na šesti stránkách včetně dvou fotografií. Někdy se text vydaří náramně a je z toho cestopisný esej s až existenciálním vyzněním, jako v belgickém Ostende, kde maloval surrealista James Ensor a léto 1936 tam společně strávili Joseph Roth a Stefan Zweig, ale z "jejich" secesního města nezbylo po válce takřka nic a dnes je to letovisko s nekonečnou řadou moderních hotelů podél pobřežní promenády. Jindy se text vydaří o něco méně, ale i tak to jsou zajímavé vlastivědné poznámky z cest po Česku a přilehlém vesmíru, kdy Peňás skutečně dovede "najít půvab i tam, kde ho jeden nečeká". Třeba kousek od Tachova se nachází Windischgrätzova jízdárna, velkorysá "katedrála pro koně, kteří mezitím ale skoro zmizeli ze světa; něco podobného se katedrálám stalo s vírou". Texty jsou prodchnuty hlubokým citem pro hodnoty, historii a melancholickým steskem po "řádu a ladu starého světa, který jistě nebyl ideální, ale když zanikl, nastoupilo něco mnohem horšího". Pro český lid to dobré vysvědčení není, u nás je to často hezké spíše obyvatelstvu navzdory a na chátrající pozůstatky po okradených šlechtických rodech a vyhnaných sudetských Němcích bývá smutný pohled. A dnes aby se člověk bál, když se začne stavět nebo rekonstruovat. Po dlouhá staletí si lidé zakládali na klasických vzorech a kvalitním řemeslném provedení, pak však "moderní doba vzala věcem proporce, zavrhla uměřenost a tradici, zničila hierarchii, takže lidé často už nejsou schopni rozeznat, co je hezké a co ošklivé, co se kam hodí, jaký materiál a tvar použít, aby nepůsobil vulgárně, lacině, křiklavě". (9/10)“... celý text
— kristleko