mosem
komentáře u knih
Americká elegie
James David Vance
Přiznávám, že kniha ve mně vyvolala poněkud rozporuplné pocity. Je psána s fascinující otevřeností, nazval bych to až záznamem psychoanalytického rozhovoru, na straně druhé neustálé (byť podprahové) zdůrazňování vlastní výjimečnosti, schopností a odlišnosti od dalších příslušníků vlastního "hnízda".
Je psána jazykem, který by byl nepochybně srozumitelný i středoškolské populaci (nedokáži ale posoudit, jaký podíl na tom má autor a jaký překladatel), na druhé straně hluboká analýza sociálních faktorů daleko přesahuje běžnou popularizační strukturu. Ani po přečtení si nedokáži udělat na autora jednoznačný názor (a to ponechávám stranou fakt, čím viceprezidentem po volbách bude), zda jeho knihu považovat za dílo sebeoslavné (čemuž by napovídal i fakt, v jakém věku takové dílo napsal), respekt k jeho nepochybnému profesnímu úspěchu, opatrný obdiv k jeho cílevědomosti a ctižádosti, pohled na příčiny sociálních a rodinných krizí který daleko přesahuje to, co je zde popsáno příběhem jedné rodiny. Ale tuhle rozporuplnost knihy nepovažuji za nic špatného. Zpravidla mám spíše problémy s tím, pokud je vše jednoznačné, jedinečné, nepochybné. A samotného autora, jeho případnou rozporuplnost bude možné hodnotit až časem.
Transfer
Bianca Bellová
Asi každému se stalo, že někde čeká. Dlouho čeká. V tomto případě je to letištní transfer. Ale může to být železniční stanice, čekárna lékaře, úřad.... A kolem je řada lidí. Co přitom člověk dělá? Někdo se vzteká, někdo se snaží něčím zabavit, ale každý přitom přemýšlí. A tohle je situace, do které nás autorka uvádí. Nabízí nám osudy několika čekajících. Zcela odlišné postoje při čekání, zcela odlišné myšlenky. Ale každý z nich je nějak zajímavý, stojí za seznámení. Možná i k hledání společných styčných bodů - nejen mezi nimi navzájem, ale i se čtenářem samotným. Opět další ukázka toho, jak netradiční a v každém díle odlišné způsoby vyprávění autorka volí.
Mrtvý muž
Bianca Bellová
Další příběh BB. Opět netradiční pojetí, i když v tomto případě s lehce předvídatelným vysvětlením. I když je na malém prostoru nahromaděno mnoho témat, nevadila mně jejich zkratkovitost. Osobně dávám přednost příběhům, které mně umožňují, nebo dokonce nutí zapojit fantazii, proto mám rád divadelní dramata. A tohle autorka splňuje měrou vrchovatou. Naopak rozvláčné příběhy, které jsou dnes in o mnoha stech stranách mně často nudí, jakoby autor byl honorován za délku knihy. Tahle autorka mně opravdu sedí.
Mona
Bianca Bellová
Další z příběhů této autorky. Její styl psaní je zcela atypický, knihy nejsou snadné k přečtení, je třeba se nad nimi zamyslet. Příběh, který se odehrává v nedefinované zemi s nespecifikovaným válečným konflikte,, kde nám děj samotný dovoluje dovozovat místo, čas, kulturu i sociální aspekty. Příběh, který rozčeří zdánlivě klidnou hladinu vyprávění a ponoří se do hloubky, pak ještě do větší hloubky, a dojde až na samotné dno. A najednou je zde obdiv k hlavní postavě, vděčnost že jsme jinde a v jiném prostředí, pokora plynoucí z našeho dostatku/přebytku. Příběh, ke kterému se budu vracet.
Celý den se nic nestane
Bianca Bellová
Chápu, že tahle autorka mnoha čtenářům "nesedne". Když knihu přečtete, zjistíte, že se sice celý den v podstatě nic nestalo, ale den probíhá na pozadí tolika souvislostí, až je to neuvěřitelné. A pokud se nad tím zamyslíte, tak si uvědomíte, že i každý náš - byť obyčejný den, je ovlivněn tolika událostmi v minulosti, o kterých ví každý, ví někdo....nebo víme jen my. I náš život většinou plyne s tím, že se vlastně nic nestane. Ale přesto je jedinečný. Není snadné tuhle knihu číst, ale ještě složitější je se nad ní zamyslet. Ale to platí asi pro každou knihu BB.
Bretaňské noci
Jean-Luc Bannalec (p)
Po několika severských detektivkách byla tahle úplným pohlazením. Stejně jako ostatní případy. Jistě, udržet tolika dílnou sérii na vysoké úrovni není snadné, dokládá to i May a jeho čínská série, ostatně i u královny detektivky a stvořitele detektiva z Pekařské ulice najdeme slabší kousky. Nicméně, přidanou hodnotou těchto knih (a nejen pro milovníka Bretaně, či Francie obecně) je spousta nových zajímavých informací. A to jak historických, přírodovědných tak i gastronomických. Číst tuhle knihu bez vyhledávače by znamenalo se o spoustu zajímavostí připravit. A to by byla škoda. Pro prázdniny nepochybně skvělý tip.
Vzkaz v láhvi
Jussi Adler-Olsen
Jako detektivka opět excellentní. Nicméně dávám o 1 hvězdičku míň než u předchozích dvou dílů. Možná by jí nicméně slušelo, kdyby byla o něco málo kratší, některé scény byly natolik rozvláčné, že jsem měl nutkání zalistovat a několik stránek přeskočit. A druhým momentem bylo, že popis jednotlivých církevních společenství je podáván tak, že jsem se nemohl ubránit pocitu jisté zaujatosti ze strany autora - v podstatě tam nenajdete žádného normálního věřícího. Každé společenství je charakterizováno jako sekta (aniž bych si troufal tvrdit, že filozofii Jehovistů..... znám natolik dobře, abych mohl soudit. Je to jen pocit), každý muž je ve své podstatě násilník, každá žena ušlápnutá chudinka, děti manipulovaná stvoření bez vlastní vůle a názoru. Snad by to hle bylo možné ještě někde mimo civilizaci, ale v tomto případě to vše dostává určitý nádech nereálnosti. Přesto je to však jedna z nejlepších detektivek poslední doby, které nemá potřebu děj vyplňovat naturalistickým popisem brutality a násilí, k vyvolání pocitů si vystačí s náznaky.
Zabijáci
Jussi Adler-Olsen
Je tohle ještě detektivka nebo psychologický román? Vzhledem k tomu, že sledujeme pátrání po pachatelích brutálních zločinů, mohla by to být detektivka. Ale vzhledem k tomu, že od prvních stránek víme kdo je pachatel, má to blíže k psychologické studii. Každopádně kniha, která je napínavá od první do poslední stránky. Kde drsnost některých stran je vyvážena jemným humorem a citem. Kniha kterou neodložíte, i když je otázkou co očekáváte - asi od začátku již každý čtenář tuší, jak vše dopadne. Ale současně si říká "co kdyby". A ono opravdu. V tomhle žánru víc hvězdiček nedávám, protože to nejsou knihy, které bych bral znovu do ruky (protože "už vím"), takže top.
Žena v kleci
Jussi Adler-Olsen
Detektivka, která má napětí, ale drsnost je dávkována velmi pečlivě. Drsnost, která je na hranici, za kterou leží psychologie. Nelze se ubránit úvahám, jak by člověk snášel situaci, kdyby se ocitnul sám "v kleci". Ať již tuto klec představuje jakákoliv forma - vlastní tělo i vězení. Tohle na mne působilo možná ještě víc, než samotný detektivní příběh. I když i ten stál zato - samotným příběhem i jeho hlavními představiteli Carlem a Asadem. Prostě, další seveřan, který umí.
Konec léta
Anders de la Motte
I když v určitém okamžiku se stává příběh předvídatelný, nakonec zjistíte že tomu tak je jen do určité míry. Další ze severských detektivek, která postrádá brutalitu, ale nepostrádá napětí. Příběh je skládankou historie a současnosti, což v tomto případě působí velmi dobře.
Jarní oběť
Anders de la Motte
Napínavý, možná lehce překombinovaný příběh. Asi ve třetině knihy dospějete díky stylu psaní k závěru, kdo je pachatelem, abyste si to těsně před koncem knihy potvrdili a o několik stran dál zjistili, že všechno je jinak, než si myslíte. Kniha má napětí, ale nepotřebuje k tomu prezentovat násilí. Ukazuje, že nejen u nás platí heslo "co by tomu řekli lidé" a o nepříjemných věcech se mlčí. Zajímavé jsou i momenty, které dají nahlédnout do reality švédského vězeňství, stejně jako drobky národopisu. Tenhle autor umí psát příběhy.
Smrt číhá na jarmarku
Anders de la Motte
Severská detektivka, ve které není ani kousek brutality, tak typické pro knihy jiných autorů detektivek z této oblasti. Detektivka, ve které je možné sledovat kroky probíhajícího pátrání krok za krokem, domýšlet si co se odehraje v další kapitole a současně hodnotit to, co je nám předkládáno. Přitom neschází vtip, který však není stavěn na zesměšňování, jak se mnohdy stává. Je lehce ironický, vycházející spíše z náznak rozdílnosti postupů policie velkého světa a venkovských kriminalistů, pro které je běžnou rutinou nanejvýš krádež. Kniha je dobře vystavěná, napětí se postupně zvyšuje, až poslední kapitoly čtenář doslova hltá. V mém případě na úkor spánku. Věřím, že to u Vás bude podobné.
Smrt přichází na prohlídku
Anders de la Motte
Příjemná detektivka s dobře propracovanou zápletkou. Bez zbytečné brutality, s občasným záchvěvem sarkasmu k hlavnímu hrdinovi. Pokud někdo hovoří o detektivce "ve stylu A.CHristie" a Vintonovi jako "švédském Poirotovi", je to srovnání nesrovnatelného. Obojí má svou kvalitu, obojí bude mít své příznivce. Ty autorům v tomto případě neupírám, ale do tak odvážného srovnání bych se nepustil už jen z hlediska kvantity, kdy bude potřeba počkat, jak dlouho inspirace vydrží. Po zkušenosti z Mayem a jeho čínskou sérií nebo s Bannalecovou sérií bretaňskou jsem hodně opatrný někoho srovnávat s A.CH. A je to srovnání nesrovnatelného i z hlediska dalšího - detektivy A.CH. vznikaly v jiné době, v jiném (nejen kulturním) prostředí. A toto odrážejí, stejně jako filmy pro pamětníky. Proto byla tahle detektivka i další dílo série Vražd v Österlenu čtivější. A drobná nahlédnutí do švédského prostředí, které příliš neznáme bylo jen hezkým bonusem. Rozhodně lze milovníkům detektivek doporučit.
Bretaňský příliv
Jean-Luc Bannalec (p)
Oblast, kde se tenhle příběh odehrává není příliš rozsáhlá a o to zajímavější je si ostrov Sein a okolí prohlížet na netu. Možná trošku zvláštní zvyk, ale k téhle sérii to patří. Prohlížet místa, dohledávat recepty, začíst se do mytologie. Tohle je jako osnova, kterou si čtenář sám doplňuje. V některém případě bych řekl, že příběh je jen přidanou hodnotou. A v tomto příběhu s poněkud zvláštním koncem, který působil poněkud jako výsledek autorovy bezradnosti, ještě o kousek víc. Nicméně, příjemné čtení to bylo v každém případě.
Zkazky hradu Buchlova
Alois Jašek
Nejedná se v pravém slova smyslu o pověsti. Jak již říká titul knihy, jsou to "zkazky". Kniha začíná svérázným historickým exkursem do dějin hradu Buchlova a následují jednotlivé kapitoly, kdy v některých případech jde o pověsti - tedy tradiční vyprávění, předávané po generace, v některých případech však jde však pouze o literární plody autora, inspirované historií. I vydání z roku 2023 zachovává archaický jazyk - což nepovažuji za škodu, protože jeho poetičnost by se aktualizací zřejmě vytratila, mnoha čtenářům však právě jistá těžkost tohoto jazyka může být překážkou. Nové jsou naopak ilustrace, už jen kvůli nim stojí ta kniha za přečtení. Nečekal jsem literární veledílo, ale jde o milou knížku s regionálním dosahem.
Bretaňské speciality
Jean-Luc Bannalec (p)
Tenhle díl mně přišel v prvních dvou třetinách poněkud rozvláčný, ale překvapivý závěr to trošku napravil. Nicméně mně připadal méně poutavý, než ostatní díly - ale možná to je už přesycenost Dupinem :-) Pokud jste měli možnost Sain-Malo nebo Cancale někdy navštívit, jistě se vám vybaví spousta vzpomínek. Pro mne to bylo především první setkání s čerstvými ústřicemi v Cancale a ostrůvek s hrobem spisovatele Chatteaubrianda nedaleko pobřeží v moři. Pokud jste zde dosud nebyli, možná Vás tahle detektivka naláká k návštěvě. A pokud ne, je zajímavé alespoň dešifrovat jednotlivé speciality, které jsou neodlučitelnou součástí této detektivní série. Vždycky přemýšlím, jestli je to víc detektivka, průvodce, reklama....asi od každého něco.
Ušlechtilá stezka
Peter May
May opět jiný, a opět skvělý. Možná bych knihu označil za jeho nejlepší. Příběh nemá jen napětí ze samotného děje, ale je i historickým exkurzem do dějin Pol Potovského režimu v Kambodži, a současně je nahlédnutím do mentality obyvatel Asie. Ale současně je o otázkách etiky a morálky, jak ji vnímáme my. Ukazuje, že za zdánlivě jednoduchým závěrem nemusí být stejně jednoduché příčiny, že je snadné soudit ale složité pochopit. Prostě kniha která možná nebude literárním skvostem z hlediska jazykového, ale nepochybně zasluhuje plný počet hvězd z hlediska obsahového.
Bretaňská idyla
Jean-Luc Bannalec (p)
Jsou detektivky, které mají dokonalý příběh ale nijak poutavé postavy a prostředí. Naopak takové, které se odehrávají v atraktivním prostředí a jejich účastníci jsou nadmíru zajímaví. A pak je třetí kategorie, kde je tento koktejl vyvážený. Takový, kterému dá přednost člověk, který Bretaň alespoň trošku zná a příběh se odehrává ve známých kulisách. Člověk, který má rád francouzskou nebo přímo bretaňskou kuchyni, ryby a mořské potvory...a tahle nejen tato kniha série jej bude lákat k poznání nebo ke kulinářskému experimentování. No, a úplně zklamán nebude ani ten, kdo Francii, Bretaň a jejich přírodu ani kuchyni nezná, a bude knihu brát jako pozvánku. Většina detektivních sérií s postupem času ztrácí dech, což v tomto případě úplně neplatí. Vždy se objeví něco nového, zajímavého. Nicméně, jakkoliv tyto detektivky hodnotím plným počtem hvězd (což v tomto případě není hodnocení literárních kvalit, ale především kvalit relaxačních), nejsem si jist, zda lze ještě dál pokračovat, nebo se řídit pravidlem, že v nejlepším se má přestat. Ale to je jistě otázka, kterou si i autor klade s každým pokračováním. Za mne tedy doporučení.
Apokryfy
Karel Čapek
Kniha, kterou jsem otevřel znovu po mnoha letech. Texty, napsané téměř před stoletím, jsou natolik nadčasové, že dokáží zaujmout jistě ještě i za dalších sto let. Texty, které svojí hloubkou vedou k zamyšlení, současně mohou evokovat reflexi k současnosti. Mají vynikající jazyk, ale přitom jsou zábavné a vtipné. Pro mne ukázka Čapkovy geniality v plném rozsahu. A od plného počtu hvězdiček mně neodradilo ani to, že ilustrace Mariana Pally nebyly zcela mým šálkem čaje - jakkoliv jsou vtipné, a samotné by mne zaujaly mnohem víc. Zde mne však přišly pouze jako ne zcela vhodný doplněk - takový "popcorn na koncertu vážné hudby".
Bretaňské světlo
Jean-Luc Bannalec (p)
Víte, co je jedním z kultovních nápojů Bretaně? Pokud ne, tak Vám to prozradí kromě jiných věcí tahle kniha. Kniha, která je v prvé řadě dobrou detektivkou, ale současně ji autor mixuje s prvky gastroprůvodce a doporučení cestovky na cestu do tohoto koutu světa. A to nikoliv polopatickou formou. Ostatně i ten kultovní nápoj a tajemství jeho složení a výroby odhalíte zřejmě až při dohledání na internetu. Šestá detektivka od tohoto autora, a stále dokáže upoutávat, což se mně nestává přiliš často u tohoto žánru.