Celý den se nic nestane
Bianca Bellová
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/166112/bmid_cely-den-se-nic-nestane-XzX-166112.jpg
3
87
87
Je letní den, po bouřce, asi v Praze, možná letos nebo napřesrok. Dvě ženy, Lola a Marta, dcera a matka, nesou těžké břemeno, střídavě se navzájem podpírají a pak zase odcházejí každá svou vlastní cestou. Lole je sladkých šestnáct, ale moc sladce si nepřipadá. Marta má pocit, že až jednou přestane flirtovat, život skončí. Obě trpce postrádají toho, kdo z jejich života zmizel a stále nepřichází. Esterházy! V hotelu, kde Marta pracuje, se chystá smuteční hostina, v kuchyni se smaží topinky s česnekem. V novomanželském apartmá se zatím pomátla indická nevěsta a míchá smažená vajíčka s pomerančovým džusem… Posbíráme do večera dostatek indicií, abychom zmizení pohřešovaného rekonstruovali? A kdo byl sakra Esterházy?... celý text
Přidat komentář
Chápu, že tahle autorka mnoha čtenářům "nesedne". Když knihu přečtete, zjistíte, že se sice celý den v podstatě nic nestalo, ale den probíhá na pozadí tolika souvislostí, až je to neuvěřitelné. A pokud se nad tím zamyslíte, tak si uvědomíte, že i každý náš - byť obyčejný den, je ovlivněn tolika událostmi v minulosti, o kterých ví každý, ví někdo....nebo víme jen my. I náš život většinou plyne s tím, že se vlastně nic nestane. Ale přesto je jedinečný. Není snadné tuhle knihu číst, ale ještě složitější je se nad ní zamyslet. Ale to platí asi pro každou knihu BB.
Tahle kniha po docteni v clovenku rezonuje, rozhodne se neda rict, ze by se nic nestalo. Je to trochu jina Bellova nez jsem zvykla, ale jista neucitost (misto, cas atp.) se vyskytuje i tady. To se mi libi.
Nedá se říct, že by se tu nic nestalo, ono se tu děje docela dost, ale události dne se tak nějak mění v nic...
Vyprávění tvoří především myšlenkové pochody dvou hlavních postav, matky a dcery, proložené dialogy. Pointou příběhu má být zjištění, co se vlastně stalo s otcem rodiny, kam jednoho dne zmizel. Především pro matku je to otázka, kterou si klade denně, myšlenky na manžela ji provází na každém kroku. Samotný vztah mezi matkou a dcerou je také zvláštní, mnoho toho o sobě nevědí, vzájemné pochopení spíše hledají. Děj se odehrává během jednoho dne, přesto vyprávění působí zdlouhavě.
Tady nad hodnocením váhám, ale protože mě kniha nijak nezasáhla a obávám se, že za pár měsíců nebudu mít nejmenší potuchy o čem vlastně byla, zůstanu u průměru.
Kupodivu se mi kniha jako celek líbila. Úspornost vyprávění. Vše směřuje k finále, které překvapí. Konec ve mně zanechal poněkud trpkou příchuť. Autorka krásně ukázala , jak někdy s některými věcmi bojujeme kus života... A když se ohlédneme, mnohdy si říkáme, že tohle bylo tak zbytečné...
Třetí kniha a opět ta šablona.
Nedokáže tam dát nic, co by šlo pod povrch. Dotýká se témat, která nás mají šokovat, často čtu oblíbené "jde na dřeň", ale já to tam necítím.
Nejde to nikam.
Nejvíce se mi líbil epilog, tam zasálalo trochu tepla, lásky a člověčiny. Jinak jako Spadla z oblakou, dvě robotky, kterým se nic nestane. Nemůže se jim nic stát, nejsou živé.
Možná se nic nestalo, ale dozvěděli jsme se všechno. Pohnutky žen jsou tak dokonale nastíněny, že každý jejich čin i myšlenka se dají soucitně pochopit. Osvěta:)?
"V takovou chvíli vnímala vnější svět jako bušení otravných návštěvníků na sklo podmořského akvária."
"Život se tím najednou naplní a při pohledu zpět se zdá prázdný."
Takové jakési plytké. Vlastně se nic nestalo. Hlavní hrdinka má docela zvláštní úvahy, její dcera také. Děj nika nesměřuje... Spíš je to jen takové skládání úvah, výkřiků... Od autorky jsem četla na doporučení třetí knihu, ale opravdu nepřesvědčila.
Moje první setkání s autorkou, která očividně psát umí, jen ještě mít o čem. Dějově mě to úplně neoslovilo a chování dvou hlavních postav to ještě dorazilo. Ač se nejedná o sci-fi, na mě obě dámy svým jednáním působily jak ufoni z jiné planety.
Kniha byla zdarma na Databazi a hodila se mi do vyzvy. Pani Bellovou mam spojenou s Jezerem, ktere jsem sice jeste necetla, ale sleduju snad vsechny ceske BookTuberky, takze jsem o jejim talentu nemela pochyby.
Ze zacatku jsem byla z pribehu trochu zmatena, ale jak se dej postupne odvijel, zacinal me zajimat cim dal vic a musim rict, ze jsem si knihu velice uzila.
Taktéž stáhnuto zdarma jako předchozí čtenářka a musím souhlasit i s tím, že dočteno kvůli malému počtu stran. Pro mě hlavně nepochopitelná hlavní hrdinka...
Knihu jsem si stáhla jako e-knihu zdarma a dočetla ji jen díky malému počtu stran.
Způsob psaní mě neoslovil, téma a děj téměř žádný.
Prostě to není můj šálek kávy :-(
Bellova dobre pise a to je fakt. Akurat, ze tu mi nic nezapada, cela kniha mi pripada ako hladanie, ako slohova praca na vztahovu temu...No skratka slabota, ale urcite sancu dalsim kniham dam.
"Mezera, kterou v našem životě zanechal blízký člověk, má jeho jedinečný a neopakovatelný obrys. Můžeme na ni nemyslet, nemůžeme ji však už nikdy odstranit nebo zaplnit. Je dobře, že tomu tak je: vždyť právě díky své nezaplnitelnosti je tato mezera v posledku vlastně jen jinou formou přítomnosti toho, jehož odchodech vznikla," napsal Václav Havel. Jeho slova se sice nestala, ale mohla by se stát mottem knihy, v níž se toho za celý jeden den stalo vlastně docela dost. Mezera po člověku, který byl, ale už není, však způsobí, že vše ostatní pozbývá své důležitosti. Text je velmi dynamický, protože do životní situaci matky a dcery vidíme z dvou různých, zcela odlišných perspektiv. Ve srovnání s Jezerem je text mnohem srozumitelnější, jakkoli i v tomto případě je velmi těžké najít nějaké nadějné východisko z nesnází. Za mě 80 %.
Já mám Bellovou ráda. Je trefná, je krátká, věcná, přímá a hodně naturalistická. Celý den se nic nestane bylo trochu víc dějové než jiné knihy. Přelouskla jsem ji za jeden den.
Pro mě asi oddechovka, mnohé pocity a postoje důvěrně známé, jen jsem si při dočtení oddychla, že nejsem chlap, to bych končila tak na 30.straně
Knihy této autorky se mi moc líbí. Má velmi úsporný styl, výborou psychologii postav, a navíc dokáže generační problémy popsat velmi přesvědčivě. Doporučuji.
Jelikož Jezero bylo za 10/10, tak jsem teď odsouzen přečíst si všechno od Bellový. Stejné prokletí mě postihlo už před 15ti lety s prvním panákem Jägermeistera, ale jsem si jist, že moje nový břemeno bude finančně výhodnější a nebudu po něm tolikrát zvracet a jezdit taxíkem za tramvají.
Celý den se nic nestane je příběh ještě stále sjízdný čtyřicetiletý matky a její už sjízdný šestnáctiletý dcery. Matka se jmenuje Marta a pracuje jako recepčí v hotelu. Krom toho ji před pěti lety zdrhnul mandža. Takže je na tom podobně jako Bayern Mnichov, kterýmu Mandža utek do Madridu.
Marta se ale nevzdává a stále doufá. Marta žije se svojí dcerou. Ta se jmenuje Lola a Bellová z ní udělala tak sečtělou intelektuálku, že je sympatická jak Sparta. Marta to nemá jednoduchý. Upřímě si nedokážu představit ten proces hledání si partnera po třicítce - představa toho, že několik měsíců člověk musí být při každé příležitosti okouzlící a zábavný, aniž by si směl prdnout, je snad ještě vetší noční můra než fandit Spartě.
Jsem rád, že se z týhle Sparty Bianca Bellová vypsala a vytvořila Jezero, tohle mě totiž moc nebavilo. Epilog to navíc úplně zazdil. Tímto zazdívám tuhle recenzi a dávám 5/10. Taktéž si tleskám, že jsem ani jednou nepoužil dementní rým Marta - Sparta.
Celý den se nic nestane jsem četl, protože se mi od Bellové líbilo letošní Jezero. Když je něco dobrý, tak to chce prostě člověk znovu. Proto taky pořád piju vodku a chodím kadit. Jenže tentokrát se to nepovedlo. Celý den se nic nestane je příběh Marty, která má dceru Lolu a nezvěstnýho manžela. Místo, aby se radovala a chodila od rána do večera do putyky hrát automaty, tak je v práci a je nešťastná. No budiž. Bellová se do knihy očividně snažila narvat strašně moc šokujících věcí (znásilnění, zabíjení holoubátek atd) aby to bylo adekvátně ujetý, ale vše je tak moc očividně na efekt, až to z knížky dělá takovou parodii na život a z hlavní hrdinky buď krávu, nebo psychopatku, většinu času obojí. Jde vidět, že se Bellová teprve vypisovala a jela stylem víc kožichů - víc hiphop. Nefunguje to. Ostatní věci v knize jsou taky na přesdržku - jak je dcera sečtělá, jak Marta uvažuje, jak se snaží nemotorně popsat zmatenost zamilovaný buchty středního věku, všechno je takový unyle přiblblý. Nemluvě o některých přirovnáních, při kterých jsem musel zavřít knihu a počítat do deseti becherovek, abych mohl vůbec pokračovat. Díky bohu, že z toho Bellová vyrostla a porodila Jezero, kterému podobný styl (už viditelně vypilovaný a upilovaný) seděl daleko lépe.
Při čtení to se mnou bylo jako na houpačce. Chvílemi jsem si říkala, je to dobré, kupodivu je to zatraceně dobré. Pak však přišel pocit, že je to o ničem. Ale nakonec dávám čtyři *. Už jenom kvůli Lole musím!
Nevím. Takové nějaké nijaké. Zvláštní shodou náhod jsem četla dvě knihy o ztracených manželích po sobě. Tak mohu srovnávat. Ta předchozí ( Odloučení) se mi líbila více.