Celý den se nic nestane
Bianca Bellová
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/166112/bmid_cely-den-se-nic-nestane-XzX-166112.jpg
3
87
87
Je letní den, po bouřce, asi v Praze, možná letos nebo napřesrok. Dvě ženy, Lola a Marta, dcera a matka, nesou těžké břemeno, střídavě se navzájem podpírají a pak zase odcházejí každá svou vlastní cestou. Lole je sladkých šestnáct, ale moc sladce si nepřipadá. Marta má pocit, že až jednou přestane flirtovat, život skončí. Obě trpce postrádají toho, kdo z jejich života zmizel a stále nepřichází. Esterházy! V hotelu, kde Marta pracuje, se chystá smuteční hostina, v kuchyni se smaží topinky s česnekem. V novomanželském apartmá se zatím pomátla indická nevěsta a míchá smažená vajíčka s pomerančovým džusem… Posbíráme do večera dostatek indicií, abychom zmizení pohřešovaného rekonstruovali? A kdo byl sakra Esterházy?... celý text
Přidat komentář
Po přečtení této druhé knihy od BB se BB stává mou oblíbenou autorkou. B
Kniha čtivá, napívaný děj a nečekaný konec. Občas jsem se musela vracet zpátky - prolínání menších příběhů dvou hlavních postav. Důležitý však zůstává vztah matka - dcera, který ne zcela dobře funguje...
Když jsem četla tuhle krátkou novelu, vytanulo mi na mysli absurdní drama Čekání na Godota. Celou tu dobu jsem měla pocit, že Esterházy je Godot, který nikdy nepřijde a Marta s Lolou na něj čekají marně.
Celý den se nic nestane není oddechová četba, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to sonda do duší dvou osamělých žen, které jen obtížně hledají cestu k sobě.
Velmi dobře vystavěná kniha, takový ženský román pro "náročnějšího" čtenáře. Postupné odkrývání vztahu mezi matkou a dcerou a vztahu s Esterházym. Spíše chmurná, ale dobře napsaná kniha.
Knihu jsem přečetla během chvilky, pěkně rychle plyne, na malém prostoru je vypsáno spoustu děje - možná až moc děje na tak krátkou knihu. Autorka je ve zkratkovitém a "neokecávacím" stylu psaní opravdu dobrá, je jen velmi náročné v tak krátkém časovém úseku všechno vstřebat. Doporučuji číst po kouskách a hodně nad přečteným uvažovat. Já jsem knihu proletěla a odhaduju, že jsem se tak připravila o polovinu zážitku...Asi zvážím druhé čtení.
Co stojí za zmínku - a nevím proč jsem to tak cítila, měla jsem pocit, že se příběh neodehrává u nás, přestože jsou pražské reálie zcela zřetelné. Asi má autorka v sobě nějakou schopnost popisovat to naše české očima nečeskýma (tuto poznámku beru jako velký klad knihy).
Zase jedna z položek povinné četby. Kniha mě vtáhla do dění hned prvními slovy a doslova jsem ji hltala od začátku do konce. Bavil mě útržkovitý styl vyprávění a spojování informací. Dokonce mám chuť přečíst si ji hned znova, což se mi zatím s žádnou knihou nestalo. K autorce se určitě vrátím :)