mosem
komentáře u knih

Jsou detektivky, které mají dokonalý příběh ale nijak poutavé postavy a prostředí. Naopak takové, které se odehrávají v atraktivním prostředí a jejich účastníci jsou nadmíru zajímaví. A pak je třetí kategorie, kde je tento koktejl vyvážený. Takový, kterému dá přednost člověk, který Bretaň alespoň trošku zná a příběh se odehrává ve známých kulisách. Člověk, který má rád francouzskou nebo přímo bretaňskou kuchyni, ryby a mořské potvory...a tahle nejen tato kniha série jej bude lákat k poznání nebo ke kulinářskému experimentování. No, a úplně zklamán nebude ani ten, kdo Francii, Bretaň a jejich přírodu ani kuchyni nezná, a bude knihu brát jako pozvánku. Většina detektivních sérií s postupem času ztrácí dech, což v tomto případě úplně neplatí. Vždy se objeví něco nového, zajímavého. Nicméně, jakkoliv tyto detektivky hodnotím plným počtem hvězd (což v tomto případě není hodnocení literárních kvalit, ale především kvalit relaxačních), nejsem si jist, zda lze ještě dál pokračovat, nebo se řídit pravidlem, že v nejlepším se má přestat. Ale to je jistě otázka, kterou si i autor klade s každým pokračováním. Za mne tedy doporučení.


Kniha, kterou jsem otevřel znovu po mnoha letech. Texty, napsané téměř před stoletím, jsou natolik nadčasové, že dokáží zaujmout jistě ještě i za dalších sto let. Texty, které svojí hloubkou vedou k zamyšlení, současně mohou evokovat reflexi k současnosti. Mají vynikající jazyk, ale přitom jsou zábavné a vtipné. Pro mne ukázka Čapkovy geniality v plném rozsahu. A od plného počtu hvězdiček mně neodradilo ani to, že ilustrace Mariana Pally nebyly zcela mým šálkem čaje - jakkoliv jsou vtipné, a samotné by mne zaujaly mnohem víc. Zde mne však přišly pouze jako ne zcela vhodný doplněk - takový "popcorn na koncertu vážné hudby".


Víte, co je jedním z kultovních nápojů Bretaně? Pokud ne, tak Vám to prozradí kromě jiných věcí tahle kniha. Kniha, která je v prvé řadě dobrou detektivkou, ale současně ji autor mixuje s prvky gastroprůvodce a doporučení cestovky na cestu do tohoto koutu světa. A to nikoliv polopatickou formou. Ostatně i ten kultovní nápoj a tajemství jeho složení a výroby odhalíte zřejmě až při dohledání na internetu. Šestá detektivka od tohoto autora, a stále dokáže upoutávat, což se mně nestává přiliš často u tohoto žánru.


Skvělá detektivka, napínavá, ale bez zbytečné brutality. Hlavní hrdinka, na první pohled sarkastická, ve své práci na první pohled postrádající emoce ve vztahu ke spolupracovníkům se postupně projevuje jinak. Jako žena, která má svoji 13. (a možná i 14.) komnatu. Děj odehrávající se ve světě sice současném, ale přesto svým charakterem vracející se zpět o několik století. Detektivka, která jistě zaujme dějem, ale současně i nabízí něco víc - psychologii postav, kterou můžete objevovat současně s hlavními postavami. Za mne jednoznačné doporučení.


Stejně jako příběhy z této série, kterou nečtu po řadě, i tento svazek nabízí nejen napětí a poutavé detektivní vyprávění, ale i něco navíc. Po přečtení víte něco o Bretani, Bretaňcích a jejich patriotismu, ale také o typickém produktu, jeho získávání, třídění, používání, jedinečnosti, něco jako víno na Moravě, pivo v Čechách nebo whisky v Anglii. Dostaví se pocit, že tohle prostě musíte poznat....a pokud jste jako já v Bretani již byli a tenhle produkt zatím neocenili, téměř se stydíte za svoji neznalost. Kniha nenabízí nic drastického ani drsného, naopak je napínavá i bez těchto efektů.


Příběh, který není jen detektivní. Ale současně ukazuje autorovu znalost zdejšího kraje a zdejší historie. Ukazuje, že keltská tradice zde není ani zdaleka mrtvá, naopak znovu ožívá. Ukazuje, že lidové tradice, na které jsme tak pyšní ve svých krojích, písních a tancích není jen naší doménou, ale i ve světě, který je mnoho set kilometrů vzdálených je stále aktivní, propojuje nejen světy geografický vzdálené ale i lidi různých povolání a sociálního postavení. Příběh tak není jen detektivkou, ale nepochybně povede spoustu čtenářů k tomu, aby sáhli i po dalších knihách o Bretani a dozvěděli se nové skutečnosti, které s detektivním příběhem nemají nic společného, ale přitom nejsou o nic méně napínavé.


Pokud jste si při řešení prvního případu komisaře Dupina připomenuli svou lásku k drsné ale krásné Bretani, nebo zatoužili ji navštívit, tento příběh kromě dobré detektivky nabídne i něco málo z Bretaňské kuchyně. Zjistíte, že Bouillabaisse, považovaná za typický kulinářský produkt z Provence má vlastně původ v Bretani, dozvíte se jak se liší. Sympatická je také hrdost Bretaňců na vlastní historii a původ. Tohle všechno je přidanou hodnotou k zajímavému detektivnímu příběhu. A nepochybně i lákavou pobídkou k přečtení příběhu dalšího. Není to detektivka intelektuálská, není ale ani prostá, napsaná jen jako jeden z mnoha dalších titulů,které dnes vycházejí.


Pokud milujete Bretaň, není co řešit. Tahle detektivka má atmosféru, kterou každý její milovník zná. A pokud Bretaň nemilujete, po přečtení této detektivky (nebo některého z dalších příběhů) nepochybně zatoužíte tento svět navštívit. Detektiv, který není dokonalý "bez bázně a hany" ale veskrze lidský, se svými přednostmi i slabostmi. Obklopen lidmi kteří mají rovněž své slabosti a silné stránky řeší případ, který se na začátku zdá být poměrně prostý, nicméně postupem času se komplikuje a vy zjistíte, že nic není tak jednoduché jak se zdálo být.


Knihu, kterou bych označil za staršího bratra románu 1984. Duchově spříznění, v mnohém si podobní, stejně depresivní. Nevím, jestli se nechal Orwell inspirovat, aby napsal román o diktatuře budoucnosti, ale tenhle román - napsaný o 2 desetiletí dřív je nepochybně působivější. Snad svojí technokracií, popisem který není tak obroušený a hladký, je mnohem náročnější pro čtenáře. Ale nepřečíst si jej by bylo nepochybně škoda. Stejně jako je škoda, že maturitní kánon standardně obsahuje román 1984, ale prakticky nikdy jsem nenarazil na tuhle knihu. Škoda.


Asi není obvyklé doporučovat knížku, jejíž příběh není úplně nejpodstatnější, má blíže love story a jednotlivé postavy jsou téměř bez charakteru (pozor, nikoliv bezcharakterní :-) Přesto to v případě této knížku udělám. Příběh je zasazen do koloritu Japonska, či spíše japonských zenových zahrad. A ty jsou zde popsány naprosto geniálním způsobem, kdy je nejen vidíte, ale přenáší se na vás i jejich atmosféra, jejich duch. Každá je jiná, každá na vás působí jiným způsobem, ale jejich cíl je obdobný - zklidnit vás, oprostit od minula, naladit do budoucna, inspirovat, uvolnit. Nepochybně tomu napomáhá i (podle mne) skvělý překlad Evy Sládkové. Prostě, pokud hledáte knížku která potěší, pohladí a polaská duši, je to podle mne jedna z možností.


Pokud nehledáte pouze recepty, zcela jistě tato kniha splní očekávání. Pět příběhů, rozhovorů s kuchaři diktátorů. Když si je přečtete, a jsem si jist že pro jejich čtivost jedním dechem, uvědomíte si, že tyhle příběhy jsou téměř ideální demonstrací toho, co se nazývá Stockholmský syndrom. Všichni se na své místo dostávají více-méně náhodou, a všichni si uvědomují své postavení. Postavení, ve kterém nejde jen o existenci a pracovní jistotu, ale zpravidla o existenci základní - život. Vyprávějí příběhy o svých předchůdcích, kteří zmizeli záhadně a beze stopy. Vyprávějí o krutostí těch, pro které vařili a strachu, který byl součástí jejich existence. Ale současně s jistou mírou sentimentu vzpomínají na "hezké" chvíle s krutovládci. Na jejich štědrost, velkorysost, výjimečně projevenou potřebu jiné než formální blízkosti jiných. A v určitých momentech lze v jejich vyprávění najít i jistou hrdost na postavení. Strach a hrdost, obavy a obdiv. Pocity, které se linou celou knihou. A ty recepty...jsou podle mne pouhým mezipatrem na schodišti, po kterém pátráte. Mezipatrem, na kterém mate nabrat sílu k dalšímu čtení.


Takový milý přiběh ze zapadlého venkova. Z prostředí, které bychom mohli přirovnat k moravským Kopanicím na přelomu 19.-20. století. Místo, kde čas plyne svým vlastním tempem a nikoho vlastně ani moc nezajímá, protože činnost se řídí počasím a zemědělskými pracemi. Kde lidé tvoří komunitu, postavenou ne na příbuzenských vztazích ale na vztazích mezilidských, na sociálním kontaktu. Tohle všechno je jaksi klidné, bez dramat, bezkonfliktní, idylické. Lidé jsou prostí, ale ne primitivní. Mnohé se řídí zvyky a tradicemi, ale není v tom pouze naivita. Je to kniha, u které si odpočinete, ale podvědomě cítíte (zejména pokud žijete na vesnici), že realita je ve skutečnosti jiná, a zde je pouze idealizovaná. Není to etnografická studie, není to cestopis.....Je to milý příběh začínající poměrně dramaticky a končící šťastným koncem, trošku "mýdlová opera". Ale přesto to je kniha, kterou jsem si přečetl rád, a pokud by kniha neobsahovala spoustu lokálních výrazů (které jsem mnohdy nedohledal ani na internetu), nebo v závěru byl připojen slovníček, asi bych dal ještě o jednu hvězdičku víc.


Pokud bych měl knihu vystihnout jedním slovem, bylo by to "plytké". Kniha je nepochybně čtivá, zajímavá je cesta prof. Bárty k egyptologii, ale další část knihy postrádá podle mého názoru hloubku. Hloubku, kterou prof. Bárta nepochybně umí. Dokladem jsou jeho besedy a přednášky. Věřím, že mnoho čtenářů to vnímá jinak, ale já to prostě vidím takhle.


Nepochybně čtivě a neobvykle otevřeně napsaná kniha. Přemýšlel jsem, co nového nad rámec toho co lze najít na internetu, v rozhlase, v televizi.... o působení Lékařů bez hranic se z ní lze dozvědět. Že je působení této organizace potřebné víme, víme i o zemích a místech konfliktů kde působí. Nepochybujeme o odvaze všech kteří se misí účastní, občas je i nechápeme. Tato kniha však neříká téměř nic nového, možná nám přibližuje drobné etnické momenty, drobné zákulisní informace z mise, osobní pocity lékaře. Je dobře že vyšla, přečetl jsem ji možná díky ní budu mise Lékařů vnímat jinak. Nicméně výše ji hodnotit nedokáži, svojí literární hodnotou i hodnotou dokumentární a výpovědní nebyla pro mne nijak nadprůměrná. To však moji úctu k lékařům v misích nijak nesnižuje.


Knihu jsem četl na doporučení, v tomto případě však nezafungovalo. Námět nepochybně dobrý, ale natolik hutný, že při rozsahu knihy zůstává autorka jen na povrchu. Na povrchu děje, příběhů, osobností, psychologie, příčin, závěrů. V knize je celá řada celkem zajímavých momentů, a nelze proto říci, že by byla zcela nezajímavá. Nicméně celkově zůstala za očekáváním, které jsem měl.


Asi budu se svým hodnocením výjimkou. Kdyby byla kniha vydána až letos, zvolal bych "účelovka", jak podobné jsou některé momenty se současnou situací. Nicméně, díval jsem se na ni jako na detektivku, nikoliv jako na doporučení/varování epidemiologů, vizi prognostiků, nebo kroniku charakterů. Vzal jsem ji prostě jako detektivku. A i když v poslední třetině knihy se objevuje ne zcela racionální prvek (nebojte, nebude spoiler, nepřipravím o překvapení), a přesto že samotná četba nemá daleko k tomu aby trvala stejně dlouho jako děj který popisuje, ačkoliv bych si odpustil poslední větu celé knihy, má napětí, spád, logické vazby. A přiznávám, že mne upoutala víc než některé jiné Mayovy knihy. Ale - za přečtení určitě stojí všechny - když už dnes máme tolik času :-)


Závěr čínské série. Bohužel poněkud slabší, než ostatní díly. Poněkud předvídatelný okruh pachatelů, otevřená řada problémů které nejsou uzavřeny. Občas naskočení na protičínskou vlnu. Nicméně vcelku napínavá detektivka, kde musíte pokračovat ve čtení, i když tušíte, jak vše dopadne.


Překvapivé až neuvěřitelné. May svoji sérii "Enzo" propojuje a také uzavírá. Kromě toho, že nabízí v tomto příběhu řadu zajímavých a napínavých okamžiků se ukazuje, že možná je Enzo dobrý forenzní vědec, ale rozhodně není dobrý psycholog. Jeho schopnost poznat lidi se ukazuje jako velmi pochybná. Ale přesto nabízí kniha dobrou zábavu bez zbytečné brutality, dnes tak časté.
I když jeho knihy čtu rád, myslím že je dobře, že je to poslední kniha série. May svůj potenciál Enzo vyčerpal, stejně jako potenciál jiné - čínské řady. A budu se těšit, že se objeví něco nového, stejně přítažlivého.

Tu pravou verzi Malého prince četly a měly rády moje děti, já sám jsem se k ní dostal až nyní, ve věku pozdně dospělém a tedy jako racionálně vnímající dospělák v ní nenašel to co jiní čtenáři. Byla to knížka milá, stojící za přečtení už jen kvůli větě "nakresli mi beránka". Ale mezi svoje oblíbené jsem ji nikdy nedokázal zařadit. Nicméně na předvánočním trhu objevený "hantecový" překlad byl jako zjevení. Četl jsem ho nejen s rozvibrovanou bránicí, ale možná i díky tomu, že jsem musel nad některými větami přemýšlet, jsem jej četl pomaleji, vnímavěji. Přiměl mne znovu sáhnout do knihovny a český překlad vzít znovu do ruky a porovnávat, a znovu a znovu se smát. A přemýšlet, jak by jednotlivé věty zněly v našem nářečí slováckém, v hanáčtině, nebo třeba ve zpěvavé pražské intonaci. Jak by znělo převyprávění do soudobé češtiny teenagerů. A najednou mně Malý princ připadá lidštější, bližší, oslovující. Kouzlo hantecu.


Nepochybně velmi zajímavý pohled na Mandžuskou/Čínskou historii velké části dvacátého století. Nejen z hlediska politického - historie vztahů mezi Kuomintangem a komunisty, kulturní revoluce, komunistické reformy na venkově..... Ale také z hlediska sociologického - jen těžko si lze představit rodinná a společenská pravidla ještě před 100 lety (a tady jsem začal chápat, proč i přes dnešní, pro nás těžko akceptovatelný režim v Číně připadá mnoha tamním obyvatelům jako pohodový), Také psychologicky - jen těžko jsem chápal fanatismus tehdejších revolucionářů - na rozdíl od našich komunistů a aktivistů bez osobního prospěchu, naopak na jeho úkor. Velmi silná kniha, která by však byla ještě silnější, kdyby se autorce podařilo příběh stěsnat do 2/3 rozsahu. Takhle mnohé informace působí příliš podrobně, únavně, a téměř nudně. Na druhou stranu byla kniha další, která vedla k dohledávání informací o událostech, místech a lidech o nichž hovoří. Nemám totiž rád, když jsou tyhle údaje jen anonymními pojmy.
