mosem komentáře u knih

Kdybych měl tuhle knihu popsat jedním, jediným, slovem, pro množství vrstev bych ji nazval "sendvič". Knihy lokalizované do této oblasti Asie a nejlépe do jiného časového období mám rád. Jiný prostor, jiná kultura .... téměř bych to označil jako fantasy pro dospělé. Takže jsem po téhle knize rád sáhl. Přiznávám, že v první třetině jsem přemýšlel, jestli jsem nesáhl vedle. Poněkud rozvleklý děj "o ničem", kde mně ani náznakem nepřišlo, že by se něco mělo změnit. Nicméně, s postupujícími stránkami se děj rozvíjí a přechází do téměř básnického popisu, aby vyvrcholil do dramatického závěru. Upoutal popis života v tehdejší době - od života těch nejchudších po nejbohatší, popis dvorních rituálů až po popis pověr a kulturních tradic. Takže z knihy, která na mne v počátku působila přinejmenším rozpačitě jsem byl po jejím dočtení nadšen. A nádherná obálka jako bonus.

5 24.03.2019

Kniha, kterou přečtete jedním dechem. Ale při jejím čtení se vám nebude dýchat lehce.

2 21.02.2019

Jak charakterizovat tuhle knížku? Možná návrat v čase - ukazuje život komunity, který připomínal život vesnických komunit o několik století zpět. Možná cestopis - ukazuje život komunity, jaký většina z nás nezná, nikdy nebude ani mít příležitost poznat...a snad by ani poznat nechtěla. Etnografická studie, sociologická sonda, reportáž, 13. komnata - i těmito všemi pohledy je možné knihu vnímat. Pokud nepatříte k romskému etniku, musíte se nejprve odpoutat od touhy hodnotit, posuzovat a třeba i odsuzovat. Etnikum, komunitu, jednotlivce, paní Lackovou. Tohle všechno totiž nikam nevede. Já mimo výše uvedených pohledů ze všeho nejvíc obdivuji úžasnou otevřenost autorky. Silná osobnost, která dokázala svoji sílu využít k prosazení svých cílů, současně tuto vlastnost dokázala stejně dobře použít k tomu, aby mnohdy potlačila sama sebe a upřednostnila to, co považovala za nejdůležitější. Děti, manžel, rodina, komunita. Mnohé příběhy byly pro mne jen těžko pochopitelné, mnohé zážitky byly otřesné a jen těžko uvěřitelné. Autorka stejně spravedlivě a tvrdě hodnotí všechny - Romy i gadže, všechny osoby se kterými se setkává, i sama sebe. Ukazuje, jaké radosti mohou usnadnit těžký život. Stejně tak ukazuje, co všechno dokáže láska překonat. Neidealizuje, popisuje střídmě, odsuzuje tak nějak mimochodem - bez nenávisti, s žurnalistickým nadhledem, jakoby se jí nepříjemné události mnohdy ani netýkaly. V dnešním světě plném korektnosti, vztahové vyváženosti, absolutní rovnoprávnosti je div, že kniha mohla vyjít. Osobně musím konstatovat, že pro mne by tenhle styl života nebyl...ale to neznamená, že bych jej odsuzoval. Pro ně by zase asi nebyl ten můj, gadžovský.

5 08.02.2019

Může být větší klasika? Kniha která pobaví svým humorem....ale ten současně dává otázku dodnes nezodpovězenou - kde končí vtipkování a začíná blbost. Švejk vtipkuje nebo je blbej? Nebo je chytrej a voni jsou blbci? Kniha která je prostá svým jazykem, ale současně dává možnost citovat i v nejintelektuálnějších diskusích a textech. Kniha, která je plná vulgarit, které by byly dnes vypípány, ale současně není sprostá. Kniha ukazuje, že s blbostí se nedá bojovat chytrostí, ale jen ironií a ještě větší absurditou. Kniha, kterou jsem četl mnohokrát a ještě mnohokrát ji číst budu. Určitě mezi TOP 10.

12 24.01.2019

Kniha, která vyvolává snad nejkontroverznější komentáře, s jakými jsem se v poslední době setkal. Od nekriticky pochvalných až po nekriticky kritických. Sám jsem na počátku nečekal, že bych knize dal plný počet hvězd, není to asi nejlepší literární dílo jaké jsem četl, ale hodnotu pro mne má jinou. Podle mne je možno se na ni dívat různě. Jako na "harlekýnku", protože zachycuje příběh lásky dvou mladých lidí. Jako na příběh z období holocaustu - ale na rozdíl od jiných knih o holocaustu tady nenacházíme nejvíc obětí židovských. Mohli bychom najít další varianty. Příběh má tempo, napětí, je čtivý. A do diskusí o přesnosti či uvěřitelnosti příběhu nemá smysl se pouštět. Není to literatura faktu, není to dokument. Ve mně, asi to bude znít paradoxně, tahle kniha vyvolala především filozofické otázky. Kde je hranice možného? Kde je hranice zla? Kde je hranice, za kterou člověk už nezajde ve snaze zachránit si nebo alespoň prodloužit si život?A odpověď na tyto otázky není ani jednoznačná. Není ani posuzováním, či dokonce odsuzováním kohokoliv. Postavy nejsou jednobarevné - hlavní postava Lale ve svém postavení působí utrpení, se kterým se neztotožňuje, ale nedokáže svůj odpor projevit. Pomáhá jiným, nicméně není anděl, který by se zasvětil jen jiným a byl zcela nesobecky. Cilka - pro mne snad nejkladnější, i když současně nejtragičtější postava celého příběhu, která své utrpení vnímá jako čistou oběť pro jiné. Jakub - ten, který ve mně vyvolal nejvíc otázek o tom zda má větší hodnotu život, důstojnost, hrdost. Otázek, na které neumím jednoznačně odpovědět, možná protože že v podobné situaci (díky Bohu) jsem nikdy nebyl a nebudu. Esesák Baretský, který i ve své zvířeckosti a krutostí touží po lásce, přátelství a uznání ukazuje, že i ve zdánlivě bezcharakterním a bezcitném člověku existuje něco "víc". Polští civilisté pracující v lágru dávají otázku, kde končí kšeft a začíná soucit. Nebo naopak - kde končí soucit a začíná kšeft. Tohle všechno jsou otázky, které si budu klást ještě dlouho po přečtení této knihy. A nevím, jestli na ně někdy najdu odpověď - popravdě řečeno, nevím jestli jednoznačné odpovědi existují. Každopádně stojí zato, si tyto otázky položit. A knihu přečíst.

12 19.01.2019

Knížka, kterou jsem si přečetl dávno poté, co jsem shlédl film. A musím uznat, že knižní vydání mně přišlo působivější, podporující fantazii, hravé a propracovanější. Jakoby se film snažil divákovi co nejvíce zjednodušit cestu, kterou si čtenář musí pracně prošlapat. První třetinu knihy jsem přečetl "na jeden nádech", v další části byl děj pro mne poněkud nepřehledný a spíše matoucí. K některým kapitolám jsem se musel znovu vracet a číst je znovu, abych stačil vnímat děj se všemi jeho odbočkami a zákrutami. Jistě se na tom podílel i styl, archaický a komplikovaný. Když jsem román dočetl, chápal jsem proč se jedná o tak útlou knížku - udržet pozornost je i přes zajímavost námětu natolik náročné, že větší rozsah by snad mohl být i odrazující. I když se tahle kniha asi nebude zařazena mezi mé TOP, jsem rád že jsem si ji přečetl.

7 14.01.2019

Pokud se čtenář oprostí od ideologického balastu, který provází recenze snad víc než samotný obsah knihy, najde román, ve kterém se proplétají příběhy několika skupin lidí. Z nich každá má odlišné životní osudy, jiné životní cíle, volí jiné formy jejich dosažení. Myslím, že kniha bez uvedeného ideologického kontextu by měla i dnes naději na úspěch - představme si ji, jak se odehrává v Americe o 30, nebo ve Francii o 60 let později. A máme tady trhák. Bohužel je tato kniha často právě z výše uvedených důvodů (a přiznejme, s ohledem na dvě další pokračování, napsaná v 50tých létech, která už nesporně ideologicky účelová jsou) je stejně jako její pokračování a autorka sama odmítána.
I přes dějovou linku a samotný nápad autorky kniha pro mne ztratila mnoho ze svého půvabu pro svoji "jiráskovost". Tedy pro schopnost autorky detailně na mnoha stranách popisovat jednotlivé události (třeba návštěvu baru). Může to být na jedné straně působivé, na druhé straně to pro mne ubíralo na čtivosti. Ale v době vydání knihy to mohlo být vnímáno celkem odlišně.

1 06.01.2019

Tuhle knížku četly a měly rády moje děti. Já sám jsem se k ní dostal až nyní, ve věku pozdně dospělém. A zřejmě věkem poznamenaná racionalita myšlení v ní nedokáže odhalit to co v ní, podle komentářů, nacházejí další čtenáři. I když jsem přemýšlel,jestli do ní autor skutečně vložil všechno to, co čtenáři nacházejí. Byla to pro mne knížka milá, půvabná, která pohladila, a určitě stojí za přečtení. Některé myšlenky jsou úžasné, a jen kvůli větě "nakresli mi beránka" ta knížku určitě stojí za přečtení. Ale mezi svoje oblíbené ji zařadit nedokážu.

6 29.12.2018

Tento turistický průvodce patří k tomu nejpodrobnějšímu, co se na trhu nabízí. Informace jsou pojaty prakticky, včetně schématických částí města a jeho okolí, včetně jednotlivých půdorysu a popisů stěžejních objektů (Ermitáž, Petropavlovská pevnost, Peterhof, Carskoje selo apod.).Popisy jsou podrobné, v mnoha případech dostačují pro prohlídku, aniž by bylo potřeba si zajišťovat specializovaného průvodce v jednotlivých objektech. Umožňují také těm, kdo do Petrohradu cestují si předem podrobně cestu připravit. Fotografická část průvodce je významně redukována, spíše ji lze považovat za zpestření a doplnění, zřejmě se vychází z toho, že v objektech, které návštěvníka upoutají je možno fakticky na všech objektech monografické průvodce pořídit.
Průvodce zahrnuje i část věnovanou historii Petrohradu v jeho celkovém pojetí, obsahuje i spoustu informací pro ty, kteří se budou do města vracet opakovaně, nebo v něm setrvají delší dobu.

2 29.12.2018

Stejně jako ostatní průvodce z této edice i průvodce Francií uspokojí nejen turistu na jeho ojedinělém putování, ale i nejnáročnějšího cestovatele,který zemi navštěvuje pravidelně, nebo v ní pobývá dlouhodobě a k poznávání jejích půvabů má dostatek času.

3 29.12.2018

Průvodce pojatý především prakticky. Bez zbytečné barevnosti a ozdob, naplněný spoustou informací, které umožní najít si spoustu zajímavých míst k poznávání každému, kdo Německem projíždí, stejně jako každému, kdo navštíví kteroukoliv jeho část. Průvodce který svojí vypovídací schopností by měl být základním vybavením každého, kdo se Německo rozhodne poznávat.

2 29.12.2018

Po poněkud zvláštně, snad až zmateně, působícím začátku první kapitoly dostává příběh typický "Tiovský" spád. Kromě samotného detektivního příběhu mně velmi upoutalo setkání soudce Ti s císařským cenzorem. Ukazuje, že i osoba požívající ve svém bezprostředním okolí vysokou autoritu, úctu a téměř neomezenou moc, je před touto postavou (poměrně nelogicky označenou pojmem "inkvizitor") zcela bezmocná a poddaná. Je to netypický pohled do zákulisí státní správy ve staré Číně.

5 29.12.2018

Ecovy romány nejsou nikdy jednoduché k přečtení. Čtenář, který nemá hlubší historické nebo filozofické vzdělání, musí mimo samotného románu nahlédnout do další literatury, jinak bude v dějových linkách a souvislostech poměrně snadno ztracen. To platí i pro Pražský hřbitov, ve kterém však propojení historických souvislostí působí v některých momentech až příliš uměle. I když čas věnovaný četbě románu je jistě příjemně a užitečně strávený (už pro získání znalostí z další literatury o historických souvislostech a době ve které se odehrává), osobně nepovažuji tento román za to nejlepší z Ecových děl.

7 29.12.2018

Jídlo je nezbytnou součástí našeho života, pro většinu z nás součástí velmi příjemnou. Věnovat se mu je proto poměrně atraktivní. Napsat knihu o problematice jídla a vaření, ale také s tím spojených oblastí přípravy jídla, úpravy surovin nebo stolování, není vůbec snadné. A pokud si uvědomíme, že kniha zahrnuje velmi dlouhé časové období dějin, je to úkol velmi obtížný, který nutně musí vést v mnoha oblastech ke zkratkovitosti a zjednodušení popisu.
Tato kniha je nesporně velmi čtivá a čtenáře, který není profesionálním archeologem, historikem a nebo etnografem ji může přečíst jako jistou zajímavost, nebo může tvořit kostru na kterou bude řadu dalších informací nabalovat z literatury, jejíž bohatý přehled je součástí knihy.
Velmi lákavou součástí knihy je její závěrečná část, která je tvořena ukázkou historických receptů. Mnohé z nich stojí za vyzkoušení. Snad jen část "pravěká inspirace v kuchyni" mne trošku zklamala, protože přes název kapitoly mají jednotlivé recepty snahu se tvářit jako historicky (kde bych je v uvedené podobě přijal), přičemž i autorce samotné musí být zřejmé, že zřejmě nikdy nebudou realizovány (... prase vykuchej a dej ho do rozpálené jámy, .... berana vykuchej, ale nestahuj. Omaž ho i s kůží dobře hlínou a dej ho péct do podzemní pece...). Proto v hodnocení čtyři hvězdičky.

5 29.12.2018

Skvělá kniha, skvělý překlad - i když v tomto okamžiku těžko říci, jestli je to ještě překlad, nebo vlastní (stejně skvělá) tvorba. Každopádně kniha, která pobaví. Často jsem si připomenul, jak asi musí vypadat moje cizí jazyky :-)

9 29.12.2018

tuhle knížku jsem si přečetl, protože prý patří ke "klasice" která se má znát. I když jinak mám divadelní dramata rád, protože umožňují zapojit fantazii, v tomto případě to nebylo to "pravé ořechové", a knížku jsem dočetl jen ze setrvačnosti (a díky útlosti). I když odborníci na ní nesporně hodnotu najít dokáží.

29.12.2018

Skvělý historický román o japonské kultuře přelomu 16. a 17. století, kultuře samurajů..... Kniha dokáže čtenáře přivést k hlubšímu zájmu o japonské reálie a historii, ale je současně zobrazením kořenů, ze kterých v mnohém vychází i japonská současnost. Seriál jsem viděl až po přečtení románu - mnohé detaily dokáže přiblížit a dokreslit fantazijní obrazy, na straně druhé tak divák již přichází o napětí, které prožívá při četbě. Ale jistě je to lepší varianta, než číst knihu teprve po shlédnutí seriálu.

13 29.12.2018

Kniha je napsána geniálně a vizionářsky, jako ostatně většina Orwellových knih. Nicméně druhá polovina knihy již pro mne postrádala kouzlo jemných náznaků a dvojznačností, a směrování kritiky je podle mne až příliš otevřené. Ale možná je to jen moje vnímání, vycházejícího z toho, že člověk si dnes zpětně promítá informace, události a postavy, o kterých se ještě před 25 lety nic nevědělo nebo nesmělo mluvit. V té době by byla pro mne mnohem objevnější.

17 29.12.2018

I když v některých momentech působí kniha velmi svěže a vtipně, jiné pasáže jsem si musel téměř protrpět. Je dobré si knihu přečíst po návratu z Provence,v opačném případě by mně k návštěvě tohoto kouzelného místa nepřilákala.

3 29.12.2018

I když každý z Gulikových románů má svůj půvab, tento patří podle mne mezi nejnapínavější. I když v některých momentech příběh překvapí naivitou a neuvěřitelností, osloví především šarm soudce Ti. Zajímavý je i letmé nahlédnutí do vládnoucí hierarchie té doby, které může vést zájmu o hlubší poznání regionu, jeho dějin i kultury. A závěr ... ten je překvapivý, jako vždy.

1 29.12.2018