mosem komentáře u knih
Kniha, ke které mne přivedla noticka, podle které je hrdinka průvodkyní po dějinách 20. století. Zajímalo mne, jak je možné do tak malého rozsahu, navíc v beletristické podobě takový rozsah koncentrovat. Nu - nepovedlo se to, nebo možná ta noticka dávala příliš velké očekávání. Spíše než o historii je to beletrii o pomstě a neodpuštění. Prvním momentem, který jsem v ní našel byla právě absence historii - pro poučeného čtenáře nepřináší nic nového, pro nepoučeného jsou historické momenty ukryty příliš hluboko. Druhým momentem byla všudypřítomnost sexu - ve všech jeho podobách a formách, od sedmiletého děvčátka až po stoletou stařenku, v Turecku, Francii, Německu, Americe, Číně..., nemohl jsem se ubránit pocitu, že jeho přítomnost je vykalkulována na efekt. Třetím momentem pak je přítomnost postav Sartreho a Beauvoirové, která snad může vést k zájmu o přečtení jejich díla - ale jinak jejich jednání, vyjadřování, působí spíše jako "fráze". Snad nejsympatičtěji v knize vyznívají kupodivu Himmler a Hitler - nevím, jestli to byl záměr autora nebo jsou to moje pocity. Tedy shrnuto - očekávání od knihy větší než skutečnost. Nicméně - pokud hledáte knihu, po které sáhnout po náročném dnu, knihu od které čekáte příjemných několik hodin bez potřeby hlubšího přemýšlení....myslím, že v takovém případě nezklame. Je napsána čtivě, přes všechny výhrady stránka za stránkou láká přečíst tu další. Tedy ztracený čas to jistě není. A pokud hledáte něco víc, v závěru je uvedena literatura, která vám ten hlubší pohled na 20. století určitě poskytne dostatečně.
Kniha, kterou bych definoval "kniha-encyklopedie". Kniha která obsahuje stovky náznaků, a kterou by měl brát do ruky pouze člověk, který je ochoten se stát hledačem. Hledačem dalších osudů, hledačem dalších informací. Pro ty, kteří od knihy hledají pouze oddech je příliš faktografická, a příliš málo beletristická - naopak pro ty, kteří by v ní chtěli hledat zdroj vzdělání, kniha obsahuje řadu "zlehčujících" pasáží.
Pokud máte rádi inteligentní cynismus - skvělá volba. Pokud máte rádi humor - skvělá volba. Pokud máte málo času - pro krátkost stripů skvělá volba. Pokud chcete přemýšlet nad dalším možným pokračováním - skvělá volba. I když nejsem právě hltač tohoto žánru, v tomto případě bez váhání pět hvězd.
Hodnotit tuhle knížku pro mne znamená oprostit se regionálně i čtenářsky. Regionálně se oprostit znamená nevnímat, že autorka popisuje oblast, ve které žiji, Že popisuje místa, která znám a dokáži si je ztotožnit a zmínky navozují vizuální efekt. Takže tato skutečnost u mne nevzbuzuje nadšení, jako u mnoha lidí v mém okolí. Oprostit se čtenářsky znamená nevnímat, že by kniha měla přinášet něco víc než zábavu, že by měla mít hlubší cíl než vyplnit čas, ve kterém "nemáme nic lepšího na práci" - pro mne to byla noc, ve které jsem nemohl spát. Tuhle úlohu knížka nesporně plní, a možná to byl i jeden z důvodů, proč byla napsána. Působila na mne jako lidový bavič. Nicméně, i když jsem od knihy nečekal žádnou hlubší filozofii, kladl jsem si otázku - proč jsme my, Moravané, i v knize autorky z našeho regionu vnímaní jako primitivové, křupani a "vidláci". Napadla mne odpověď - autorka už dlouho žije mimo region a nepamatuje si, že stejně jako všude jinde , zde nejsou jen "balíci" ale i normální lidi - ti se v knize kromě hlavní postavy snad ani nevyskytují. A ještě druhý důvod - asi se to tak chce a zvyšuje to prodejnost. Není to ublíženost ani ješitnost, ale i humor z někoho si lze dělat kultivovaně. To jsem tady ale moc nenašel.
Hodnotit tuhle knihu je složité. Kniha, připisovaná původně vietnamské autorce byla chválena, oceňována, doporučována...A poté, co se ukázalo skutečné autorství, je téměř stejně vehementně zatracována a kritizována, stejně jako její skutečný autor, kterému se klade za vinu snad i všeobecný pokles kulturnosti lidstva. Marně přemýšlím o tomto obratu názorů. Kniha se mně líbí/nebo nelíbí a je lhostejné, kdo je jejím autorem. Tedy....doufám, že to takhle funguje u většiny čtenářů. Takže recenze neberu příliš vážně ...ty původní možná knize přidávaly na hodnocení, abychom byli více multi/kultu...ty novější pak jsou mnohdy výrazem uraženosti těch, kteří se cítí napáleni. Já osobně ji nepovažuju za žádné veledílo, nicméně je to pouze můj názor. A stejně tak je jen mým názorem ocenění a úsměv nad vším, co autor udělal pro dočasné utajení své identity. Ostatně - komu vadí pseudonymy jako Ed Mc Bain, Petr Bezruč, Maxim Gorkij, Louis Aragon nebo Eduard Bass. Nebo také stovky dalších, a nejen v literatuře. Takže se na knihu dívám přes písmenka, nikoliv přes autora.
Orwell psát jednoznačně umí. A to dokládá nejen notoricky známá díla jako Farma zvířat nebo 1984, ale i tahle knížka o životě horníků v Anglii ve 30. létech 20. století. V téhle knize přešel od reportážní roviny v první polovině do rozviny sociálně-politické v polovině druhé, a osobně si myslím že první polovina se mu vyvedla víc. Má větší spád, má jistou míru napětí, čtenáře šokuje drsným popisem života horníků v době ne tak nedávné. Ve druhé polovině knihy se zaměřuje na oblast politiky. Pokud by si někdo přečetl jen tuhle jeho knížku, mohl by jej vnímat jako zarytého propagátora socialismu. Nicméně, většina čtenářů zná i jiná jeho díla, a tak ví že jeho přístup je úplně vyvážený.
Knih, které se zabývají atentátem na Reinharda Heydricha je na našem trhu hodně. Těch, které napsali němečtí autoři však mnoho nenajdeme. Kniha, kterou napsal německý historik a spisovatel Haasis poskytuje nové, jiné úhly pohledu jak na osobnost Heidricha, ale především na fungování československého odboje, jak na domácím území, tak i v exilu. Tyto pohledy jsou poněkud odlišné od mnohdy těch zjednodušených, černobílých pohledů, s jakými jsme se mohli setkávat dlouhá léta. Ano - Heydrich je nesporně zločinec a vrah, ale není zbabělec. Prezident Beneš si je vědom toho, co nastane po akci parašutistů - ale jeho potřeba, či snad touha, po zlepšení vlastní politické pozice je silnější. Angličané podceňují německé tajné služby, naši zpravodajci vysílají na území Protektorátu výsadkáře připravené jen do té míry, aby byli schopni provést svůj úkol - aniž by byla připravena jejich vlastní záchrana. Kniha to není odborná, a mnohé názory je možno považovat na subjektivní a sporné. Je to ale kniha, která může vést dál v poznávání dějinných kontextů před i po atentátu. V tom je její nesporná cena.
Nepatřím k těm, kteří do sebe s rozkoší nasávají teorii. Ani teorii umění. Mám umění rád, ale nejsem ten, kdo by si o sobě myslel (nebo to dokonce o sobě prohlašoval) že umění rozumí. Posunul jsem se na ose času i techniky, a tak jsem postupně přestal vnímat jako umělce jen autory gotické, barokní.....a snad ještě pár "zaručených" jmen novějších - impresionistů, kubistů. Nicméně další oblasti jako konceptualismus, surrealismus, dadaismus....leželo (a mnohdy stále leží) za hranicí mé schopnosti dílům rozumět.
Nahlédl jsem do několika knížek, které se těmto oblastem věnují...nicméně zpravidla jsem je po čase odložil s opět potvrzeným přesvědčením, že jsem kulturní barbar a primitiv, nebo jej ze mne autoři dělají. Případně obojí.
Knížka Willa Gompertze je snad první, kterou jsem přečetl skutečně s chutí. A s výsledkem, že bude třeba se k ní znovu vracet. Není to totiž návod ale námět. Pokud bych použil příměr z jiné oblasti života - nedává mně upečenou rybu, ale učí mne rybařit :-) Řada jmen a pojmů je pro mne, a zřejmě bude pro většinu čtenářů - uměleckých neodborníků, neznámých ,stejně jako díla která jsou zmiňována budu v budoucnu muset dohledávat (díky z tebe, Internete :-)
Jazyk je přijatelný - není zbytečně složitý, ale současně autor nepředpokládá že knížku dostane do ruky člověk, který se připravuje teprve na svoji první návštěvu galerie. Prostě knížka, která mně "sedla"
Patřím ke generaci, ve které některá díla Karla Čapka byla povinná (Matka), jiná naopak utajována (Hovory s T.G.M.). Už samotný fakt stačil k tomu, abychom vyhledávali jen ta díla, která cenzor opatřil razítkem nevhodnosti. A tak mi tahle útlá knížečka unikala dlouhá desetiletí z úhlu pozornosti. Nicméně, přišlo i na ni. Na útlosti se jednoznačně podepisuje to, že je to divadelní hra, prostá většiny popisnosti a balastu, zapojující do plnosti fantazii čtenáře. I nadále mně sice zůstává utajeno, jestli by i dnes - v době transplantací, kmenových buněk, DNA, pěstování orgánů z embrií, Karel Čapek toto svoje dílo považoval za komedii. Samotný děj začíná poměrně nenápadně, a teprve druhá polovina, či spíše poslední třetina nastoluje filozofické otázky které mohou napadnout každého z nás (je ideální žít dlouho, jak dlouho, toužíme po věčném mládí proto že náš život je krásný, nebo je náš život krásný právě pro svoji omezenost?), ale i otázky etické, které se dnes dostávají do popředí, a které si musí nutně klást dnešní vědci, pro které se "Věc Makropulus" pomalu stává realitou. Kdo má žít dlouho a jaký má být klíč výběru? Kdo má být "soudcem", který vyvoluje a vybírá? Jsou jedinci, jejichž život má větší hodnotu? A tak mně připadá že dílo, které mohlo být v době svého vzniku jakousi fikcí a komedií, časem změnilo svůj charakter a stává se dílem spíše filozofickým, s otázkami morálními. Proto jsem rád, že jsem si na tuhle knížku počkal - ve svém mládí bych ji asi nedocenil.
Antologie černého humoru je kniha, ve které zjistíte že černý humor není tím, za co jej obvykle považujeme. Zjistíte, kdo je autorem toho označení. Zjistíte, že v antologii jsou zařazeni autoři, které bychom tam nečekali. Zvláštní kniha, která ukazuje, že černý humor může být snový, a svým způsobem laskavý. Nikoliv nutně krutý, jak jej chápeme dnes.
Román, který v době mého mládí patřil do povinné četby - takže se s ním seznámil jen málokdo z mého okolí. K vlastní škodě. Takže jsem se k němu dostal až po desetiletích, díky inspiraci knihy, která upozorňuje na TOP100 knih posledního století. A protože doporučení autora tohoto výběru mne zatím nezklamalo, rozhodl jsem se zkusit tu stovku přečíst. A sáhnout po Olbrachtovi a jeho herci Jeseniovi byla dobrá volba. Zajímavý příběh, ve kterém se doba odráží v psychologii postav i samotného díla - není třeba extrémně dramatických či drastických scén, a přesto má příběh své napětí, táhne pozornost od jedné stránky k té další. Mimo to současný čtenář zjistí, že se neobejde bez výkladu některých pojmů, v době vzniku zřejmě běžných - jakou nebezpečnou nemocí byl psotník? Co je to hektografie? Jak se provádělo karbování? Stejně tak překvapí skutečnost, že anglicismy nejsou záležitostí naší doby - třeba věta "...chodit do divadla je pro gentlasa, jak známo, šoking..". Podobně jsem proválečné pochody s pochodněmi spojoval s fašismem - a najednou čtu, že na začátku 1. světové války Vídní pochodovaly "sražené zástupy s pochodněmi". Kupodivu jsem se prolouskal i doslovem (více než 40 stran), protože sledovat vývoj knihy - úpravy a zkracování, bylo také zajímavé. Takže pro mne byla kniha příjemným překvapením, byť asi nebude patřit mezi knihy, které bych četl opakovaně - a dal jim tedy plný počet hvězdiček. Ale daleko k tomu nemá.
Kniha která neurazila, ale ani nezaujala. Nebyl důvod ji odložit, ale zcela jistě to není kniha, kterou by bylo důvod znovu číst.
Nejsem zpravidla čtenářem romantických příběhů (to se snad na chlapa ani nesluší), ale poté co moji pozornost při hledání knihy pro manželku upoutala skvostná obálka, stejnou pozornost upoutala haiku, která tvoří velkou část této knihy. Takže jsem se do ní začetl, a užíval si krásný příběh proložený verši. Příběh který na nevelkém prostoru poměrně rychle graduje k nečekanému závěru, příběh který doznívá ještě po dočtení. Stejně jako myšlenka - život jako kruh, život jako smyčka...... Myslím, že kniha dokáže zaujmout nejen milovníky haiku. A myslím, že mnohé přivede k prvním pokusům.
Patřím ke generaci, která na knihách Z+H vyrostla. Nejen proto, že nás zaváděly do světa, který nám v době omezeného cestování byl téměř nedostupný. Ale také proto, že nás zaváděl do světa, který už v naší době (nemluvě o době dnešní) neexistoval. Do světa tak odlišného od prostředí, způsobu života, společnosti a jejích pravidel, ve které jsme se nacházeli a nacházíme i dnes. Byl to svět fantazie a dobrodružství, a zůstal jím až dodnes. Tahle kniha je jiná - vypráví o legendě, či spíše o polovině legendy. Protože celou tvořila dvojice. Kniha ukazuje, že cestovatelství není dílem náhody, výjimečné příležitosti nebo štěstí. Vše co se jim podařilo, bylo podloženo tvrdou prací, pečlivou přípravou, studiem a spoluprací obou přátel. Studium jazyků, technologie vozidel, zeměpis.... Je fascinující vnímat nejen život dnes již téměř stoletého Miroslava Zikmunda, dramatické okamžiky a zážitky. Fotografie z jeho soukromí, nahlédnutí do vztahů k blízkým a přátelům. Nicméně oslovující a snad i inspirující je vnímat jeho vytrvalost a pečlivost. Stovky deníků, podrobné evidence, každodenní záznamy i o všechních událostech, které až po čase získávají na významu. Tahle kniha upoutá výjimečnou osobností, její výjimečnými zážitky, ale pro mne byla i jakousi pomůckou time managementu. Miroslav Zikmund jako vzor, co vše se dá zvládnout v jednom životě.
Kniha, která nedává odpovědi. Kniha, která dává otázky, na které si čtenář odpoví kratší nebo delší dobu poté, co knihu dočte. Kniha, kterou jsem po první třetině chtěl odvrhnout, ve druhé třetině vzal na milost a v poslední části (snad) pochopil její smysl pro sebe. Kniha, která nepoužívá velká slova a složité filozofické kategorie, ale i tak dokáže přimět čtenáře k hlubokému se zamyšlení nad sebou, svým konáním...... A to není málo.
Hodnocení možná ovlivněno jen povrchným povědomím o jidiš, resp. vůbec židovské kultuře. Je možné, že pro jiného čtenáře může být kniha mnohem poutavější. Mne osobně zvláště nezaujala, kromě první povídky.
Knihu jsem si vzal jako oddechové čtení. I když jsem podvědomě tušil, že příběhům o soudci Ti z pera Roberta van Gulika se to nevyrovná. Nechci křivdit autorovi, a přiznávám, že je to první knížka z jeho série...možná moje kritičnost spočívá v překladu - nedokáži posoudit a porovnat s originálem, nicméně obraty jako ...argumenty genealogického rázu...; žoviální; bivakovat; modus operandi; mně prostě do časového období a prostředí, kde se detektivka odehrává nezapadly.Stejně tak děj postrádal "gulikovskou" logiku a až příliš často si autor vypomohl nadpřirozeností. Je to jistě věc názoru, nicméně pro mne zklamání - jen nedokáži říct, jestli z autora, překladatele, nebo obou.
Charakterizovat tuhle knížku není snadné. Je to knížka, jejíž první polovina mne bytostně nudila. A přesně v okamžiku, kdy jsem se rozhodoval, zda se "trápit" dále, nebo ji odložit nedočtenou, přišel zlom. Zlom, od kterého jsem knížku dočet jedním dechem. Po nudných, plochých rozhovorech z první části přichází rozhovor, vlastně fascinující příběh, proložený filozofií, nad kterou se musíme zamyslet i my. Proložený otázkami, na které v průběhu svého života hledá odpověď každý z nás - otázky štěstí, lásky, smrti.....zde dostávají jiný rozměr. A knížka se stává strhující hrou slov, myšlenek a dialogu. S hodnocením jsem váhal mezi čtyřmi až pěti hvězdami, ale závěr pro mne přišel poněkud předvídatelný a lehce účelový. Možná jiné zakončení by bylo více překvapivé.....ale o závěru rozhoduje autor. A na nás je, jestli jeho záměr odhalíme. Každopádně, kniha hodná přečtení.
První čtvrtinu knihy jsem přečetl jedním dechem. S pokračujícími stránkami jsem ztrácel dech já, a jako by jej ztrácela i autorka. Kniha se stala rozvláčnou a nedokázala upoutat pozornost na dobu delší než krátkou. Ty zbývající tři čtvrtiny knihy byly spíš trápením než požitkem. Nicméně samotné pojetí románu je vcelku zajímavý pokus. Poněkud ve mně vyvolával inspiraci Farmou zvířat. Nikoliv dějem, ale formou - přenesením děje do světa zvířat, tolik podobném tomu našemu, lidskému. ukazuje vnímání uniformity a pravidel ve kterých se denně pohybujeme, kterými se řídíme a která ovládají nás. Kdy každá odlišnost vyvolává pozornost, nepochopení a mnohdy i "trest".¨
I přes mé pocity věřím tomu, že pro spoustu lidí může být tahle kniha velmi poutavá a zajímavá. Právě v tom je kouzlo knih - ve schopnosti vyvolávat u různých lidí odlišné pocity.
I když ani tento díl neztrácí nic na poutavosti a navazuje na díl první, o hvězdičku míň si u mne zasluhuje až příliš akcentovaným popisem Petrových milostných dobrodružství, který v některých momentech působí nadbytečně. Je to jen subjektivní pohled čtenáře, který dává přednost zapojení fantazie před "polopatickým" popisem. Naproti tomu mimořádně poutavě vyznívá popis bojů mezi papeženci a hugenoty. Neidealizuje ani jednu ze stran, stejně jako v mnoha případech odkrývá pozadí krvavých střetů, velmi vzdálených nábozenskému idealismu. I přes drobné výhrady knížka nesporně kvalitní a mimořádné zajímavá.