mosem komentáře u knih

Jsou knížky, které zrají jako víno. A tahle k nim podle mne patří. V dnešní záplavě "humoru", který je prvoplánový, musí být spíš černý a lehce krutý, který se řídí zásadou že nejvíce se smějeme cizímu neštěstí a nebo nás k tomu, kdy se máme smát vede publikum v pozadí svým smíchem, svým potleskem, i po desetiletích působí tyto povídky jako laskavé pohlazení. Humornost je spíše naznačena, a je ponecháno na nás zda ji objevíme. Můžeme se ztotožňovat s různými postavami jednotlivých příběhů a je jen na nás, zda jsme obětí humorné situace nebo jejím strůjcem. Povídky jsou nadčasové a vše co je v nich obsaženo se mohlo odehrát v době, kdy vznikaly, stejně jako dnes.

6 09.12.2018

Kniha, jejíž příběh i jazyk jsou jednoduché, ale její sdělení hluboké a složité. Kniha, která z jednoduchého faktu slepoty dokáže vykreslit filozofii našeho života. Kniha, jejíž text autor zjednodušil vynecháním interpunkce a uvozovek - což současně vede k jisté míře čtenářovy slepoty. To co je mu v jiných knihách předkládáno, zde musí s jistou mírou námahy odhalovat, dešifrovat. Stojí to více času, námahy. Stejně jako slepce každý, i ten nejjednodušší úkon. Kniha drsně ukazuje, jak moc dokážeme být závislí na věcech, které pokládáme za samozřejmé, stejně jako ukazuje, že i v situacích kdy jsme si všichni rovni, někteří mají tendenci být rovnějšími. Jak ani v bezvýchodné situace člověka nepřivádějí k pokoře, ke spolupráci a ohledům. Naopak - na povrch se dostávají negativní vlastnosti, sobectví a bezohlednost. Mohla by být jen jednou z mnoha katastrofických knih, ale její poselství, její filozofický obsah ji posunuje daleko za hranici tohoto žánru. Staví nás před otázku, kam bychom se v dané situaci začlenili my, jak bychom se zachovali - nebo dokonce vede k zamyšlení, jak se v situacích, ve kterých se denně nacházíme chováme my. Ať už si za slepotou představíme cokoliv - jsme slepci, nakažení, vidoucí? Využíváme slepoty jiných, nebo se jim naopak obětujeme? Jsme hodní nebo zlí slepci? Tyhle otázky doznívají ještě dlouho po dočtení knihy. Po dlouhé době kniha, které jsem dal pět hvězd, čemuž nezabránil ani závěr, který je překvapivý, nicméně z mého úhlu pohledu vyznívá až příliš nepravděpodobně. A to i v kontextu celého příběhu.

5 08.12.2018

Vzhledem k tomu, že historii vily Tugendhat, vilu samotnou i příběh jejích obyvatel trošku znám, po několika desítkách stránek jsem měl nutkání knihu odložit. Teprve poté, co jsem se od srovnávání fikce vs. fakta oprostil a knihu četl jako čistou beletrii, začal jsem ji vnímat pozitivně. Je psána poměrně svižně a se spádem děje, ale v některých momentech jsem se nemohl ubránit pocitu, že sex (záměrně užívám tento výraz, nikoliv erotika, protože o tu nejde) je do knihy vkládán až příliš, bez dějové nutnosti a se záměrem zatraktivnění - což ani podle mne kniha nemá zapotřebí. Po dokončení knihy nicméně naskočila asociace fikce vs. fakta, a docela chápu rodinu Tugendhatovu, která se od knihy distancovala velmi ostře a s pohoršením. Určitě bych nereagoval jinak.

11 08.12.2018

Přiznávám, že Peter May je pro mne dost kontroverzní autor. Po Sálu smrti, ze kterého jsem byl nadšený, jsem měl dost rozpačitý pocit z Umrlčí cesty, která mne zklamala řadou nelogičností, jsem se rozhodl to s Mayem zkusit ještě jednou. A vyšlo to. Skála je detektivka, která sice má své detektivní pozadí, ale není tím hlavním. Hlavní jsou příběhy živých, historie i její dopad do současnosti, otevřený prostor do budoucnosti.

8 08.12.2018

I když většina čtenářů ve svých komentářích uvádí, že tento první díl série je oslovil méně než další, u mne tomu bylo naopak. Nejprve se mně dostal do ruky Bundori, a teprve pod jeho vlivem následoval Šinjú. Možná trošku s rozpaky, co očekávat...jestli nepřijde zklamání, které jsem jako možnost cítil právě z jiných příspěvků. Ale nikoliv....tento první díl mně upoutal ještě mnohem víc. Napětí, provázené popisem reálií i společenských konvencí té doby. Přehnané dodržování etikety, zásad bušidó, i striktní pravidla pro všechny a pro všechny. Některé scény sice působily lehce přehnaně, ale .... ve které detektivce, tím víc historické tohle ve větší či menší míře nenajdeme.

3 08.12.2018

Kniha, nevelká rozsahem, která možná neohromí svou literární úrovní. Nepoužívá spoustu uměleckých obratů, poetických vět a patosu....ani její děj není nijak fascinující nebo překvapivý. Slouží spíš pouze jako vodící linka, přičemž to podstatné se odehrává jaksi mimochodem. Různé pohledy na totéž, odlišné zorné pole různých náboženských kultur na problematiku, která dnes opět stále častěji naplňuje stránky novin. Soužití Palestinců, Izraelců a také křesťanské komunity v této oblasti. Ten pohled mne docela fascinoval.

08.12.2018

Pro mne osobně zklamání. Podle hodnocení a komentářů jsem očekával napínavý příběh a dostal jsem do ruky příběh postavený na naprosté nereálnosti a značné dávce zvrhlosti - nevím jak to popsat přesněji. Postavy bez hlubšího charakteru - a dělení na hodného a zlého policajta naprosto naivní. Možná (dle anotace) je série oceňovaná, ale já určitě po dalším kousku nesáhnu. Kniha tohoto typu jen v případě naprosté absence jiné literatury.

7 07.12.2018

Po řadě let jsem vzal do ruky detektivku. Své sehrála všudepřítomná reklama na autora, řada pozitivních recenzí na jeho knížky, i doporučení těch kteří do světa zločinu vcházejí často. A musím říci, že tahle cesta se zdařila. Knihu jsem přečetl jedním, dvěma dechy. A od začátku do konce se nutkání pokračovat dalšími a dalšími stranami prohlubovalo. Kniha je charakterizována jako čínský thriller, ale i drsné scény jsou podány s jakousi uměřeností. Na jedné straně není čtenář ušetřen ani nejmenších, někdy téměř morbidních detailů...na straně druhé tyhle věci nepůsobí, ani nejsou samoúčelné. Nejsou používány, aby se staly primárním důvodem četby. Navíc jsou vyváženy stejně pečlivým popisem čínských reálií, který dokládá autorovu znalost prostředí, a čtenáři tak přinášejí jako bonus informace, ke kterým se by prokousával řadou odborných studií. Informace o politice a kulturní revoluci, informace o fungování společenského a politického systému, informace o kulinářských specialitách, a nakonec překvapivé rozuzlení. To vše je sice zmíněno jen okrajově, nicméně v souvislostech podstatných pro děj. Takže několik hodin příjemného napětí a závěr, že tohle není poslední autorova knížka kterou beru do ruky.

3 07.12.2018

Třetí kniha série, která ale může být i knihou samostatnou. Detektivka, postavená nejen na kriminální zápletce, ale také spletitosti lidských příběhů a charakterů, ve kterých se odráží i drsné prostředí, prostředí kde se svým způsobem zastavil čas. Příběh který je napínavý, přičemž hrdina není superman ani příklad dokonalosti a charakterové čistoty. Čím více Maye čtu, tím více mne jeho příběhy přitahují.

12 07.12.2018

recenze mne naladily k velkému očekávání. To se nenaplnilo - ale to nemusí být problém díla nebo autora, ale můj. Nebo možná problém toho, co očekávám od nositelů Nobelovy ceny...a zhusta bývám zklamaný. Zajímavé obraty, ale nic, co by bylo zvlášť překvapivé.

1 07.12.2018

Poklidné povídání, které se příjemně čte. Ideální pro sychravý večer, k šálku čaje, zapálené vonné svíčce a ztišené hudbě. Uvede do pohody. Nicméně jsem v knize nenašel nic, co bych považoval za mimořádné, co by mne vedlo k vyššímu hodnocení.

1 07.12.2018

Knížka je příjemným oddechovým čtením. Před autorkou hluboce smekám pro její optimismus a vytrvalost protože několik let žít podobným, téměř tuláckým, způsobem určitě nebylo snadné. S malými dětmi už vůbec ne. Navíc to zvládat s nadhledem, šarmem (stala se Francouzkou, a tak to k ní nějak už patří), trpělivostí i odolností je hodno obdivu. Nicméně podle mne tahle kniha víc vypovídá o autorce než o Provence nebo jejích obyvatelích, názor o impresionistickém popisu úchvatné přírody, zvyků, kultury a mentality jsem nějak nedokázal nalézt. Ale připouštím, že jsem možná hledal jen málo, a jiní čtenáři jej naleznou.

2 06.12.2018

Kniha, kterou bych zařadil do kategorie "lavičková". Taková, kterou je možné si vzít do parku, sednout na lavičku a číst, aniž by se člověk musel obávat toho, že se bude nudit. Kniha, která si ani nehraje na velké intelektuální a filozofické dílo, ale přesto je nutné ji číst pozorně, neboť různé dějové roviny a časové posuny dovedou dokonale zmást. Není možné ji příliš přiblížit, aniž by člověk vyzradil rozuzlení. A to by bylo škoda. Každopádně jedna z mála oddechovek, kterým jsem dal plný počet hvězdiček.

5 06.12.2018

I když se zdá, že děj knihy je jednoduchý a plyne zdánlivě logicky a klidně, o to větší nároky vyžaduje autor od čtenáře. Příběh manželské dvojice, dočasně žijící na venkově obsahuje skryté symboly, za zdánlivě bezstarostným životy a konáním hlavních postav se skrývá hluboká lidská a životní krize a drama, které vyvrcholí ne zcela očekávaným způsobem. Vailland nepotřebuje emoce a drama vyjadřovat prostřednictvím silných výrazů a scén, o to výrazněji pak působí jemné nitky, které jsou v tomto příběhu komplikovaně spojovány a proplétány.

06.12.2018

Také v tomto případě jsem očekával víc. Některé cynické formulace jsou zábavné. Ale od knihy bych čekal víc. Nevím, jestli ještě někdy budu mít potřebu číst tohoto autora. Spíš ne.

Opět kniha, napínavá od začátku do konce. Přenese čtenáře nejen v čase a prostoru, ale také do období, kdy byly čest, poctivost, služba a poslušnost vnímány zcela jinak než dnes, i když ne vždy lépe. To, co bychom si mohli převzít je skutečnost, že čest znamenala víc než život, kdy služba byla zpravidla nadřazena vlastnímu prospěchu, poctivost byla považována za ctnost. Na straně druhé nerovnost mezi vrstvami obyvatel, mezi muži a ženami není to, co bychom měli obdivovat, ale vzít pouze jako historický kontext.
V souvislosti s tím musíme vnímat i některé dějové zkratky, dnes jen těžko představitelné, včetně vyšetřovacích metod. Také z textu vystupující střípky informací o tehdejším způsobu života jsou nenásilnou formou, jak nám tuto dobu v Japonsku přiblížit. A možná povedou k poznávání jinému, hlubšímu.
Každopádně, pro milovníky historických detektivek velmi povedené čtení.

1 06.12.2018

Tuhle knihu přečíst je příliš málo. Tuhle knihu jsem četl dvakrát s krátkým odstupem, a teprve při druhém, pomalém, čtení jsem si uvědomoval její hloubku, její genialitu. Zachycení myšlenkových pochodů pana Mundstocka je vlastně zachycením myšlenkových pochodů všech Židů, ohrožených za války transportem. Rozpolcenost, kterou někteří čtenáři a kritikové označují za projevy schizofrenie, jí podle mne není. Je to jen prostý strach. Každý z Židů měl strach, každý se snažil strach potlačovat, ale každý se snažil na nebezpečí připravit. Kniha není snadným čtením, ale úsilí, věnované jejímu přečtení je jistě smysluplné.

9 04.12.2018

Fiktivní rozhovory, ve kterých známe pouze jednoho z účastníků jsou netradičním, zajímavým nápadem. Pro člověka, který není podrobně obeznámen s judaismem a Izraelem, je zde řada momentů, které přinášejí velká překvapení. Pro mne to byly třeba momenty, ukazující, jak vypadal život v kibucu. Nicméně - ze všeho nejvíce mne zaujala forma zpracování. Připadala mi zvláštní, podporující představivost, dávající možnost být tím druhým, rozhovor a vlastně děj svým způsobem dotvářet.

04.12.2018

Kniha, která je uváděna jako úsměvný román. Nicméně, pokud si knihu přečtete pozorně a nejlépe i opakovaně, uvědomíte si, že tato úsměvnost je hořká. Ta hořkost od lehkého úsměvu postupuje víc a víc. A čtenář si uvědomí, že stupňování odpovídá postupující zapomnětlivosti pana Blouznila. Děj je modelovou ukázkou postupujícího Alzheimera, který je pro okolí, kterého se bezprostředně nedotýká úsměvný a zapomnětlivost působí zábavně, ale pro ty kteří jsou v blízkosti nemocného není úsměv výsledkem pobavení, ale obrannou reakcí na bezmoc, chvilkovým uvolněním od trvalého napětí.

1 04.12.2018

Haiku. 17 slabik, několik slov, tři řádky. To vše je koncentrovanou krásou. Krásou, kterou nelze pochopit, ale které působí. 3 řádky veršů, které dokáží zachytit krásu přírody, kouzlo okamžiku, zázrak vnímání. Verše, které ve svém původním jazyce prý mají ještě silnější působení, silnější kouzlo. Ale i v překladu mají magickou moc, kdy nás přenášejí v čase, v prostoru, do jiné dimenze. A ilustrace, které jsou součástí nejsou doprovodem, ale součástí básní.

1 04.12.2018