Provence jako sen
Lenka Horňáková-Civade
Kniha české malířky provdané do Francie nás zavede do Provence, kde si Lenka s manželem pořídili polorozpadlý zámek, ve kterém se chystají žít a vybudovat zde tvořivé a tvůrčí místo, kde bude živo (divadelní stáže a kurzy výtvarného umění, představení, výstavy, koncerty), samozřejmě s ubytováním účastníků i hostů. Cesta k realizaci tohoto snu byla složitá, plná sutě ze zborcených zdí i jiných překážek nastražených přírodou i lidmi. Vyprávěním se prolínají impresionistické popisy úchvatné přírody, místních zvyků, zdejší kultury, lidí a jejich mentality.... celý text
Přidat komentář
Moje první kniha od Lenky Horñákové Civade.
Knížku i další navazující Lanýže mi doporučila paní knihovnice, když jsme si povídaly o Martě Davouze a jejích knihách o Bretani.
Milé čtení, barvitý popis přírody, zvyků, kultury i historie Provence, je znát, že autorka je umělkyní.
Obdivuji trpělivost s jakou si s manželem ( Francouz , jak jinak , i sama se postupně stala Francouzskou, další knihy psala ve francouzštině ) plnili svůj sen a ze zříceniny zámečku vybudovali vilu sloužící jako penzion.
S nasazením sil a k tomu se dvěma malými dětmi.
Sen se stal realitou, jde se dál za dalším- důležitá je cesta a ne cíl.. To pochopí jen "blázni" a snílkové.
Kniha je čtivá, a trpělivost a píle Lenky a manžela veliká. Splnění velkého snu se po třech letech (myslím) stalo skutečností a z maringotky se mohli přesunout do vily. Avšak jsem nepochopila, když jim to vzalo tolik úsilí a času, jen to doslova vyrvat ze země, proč se znovu stěhovat? To už bych asi, být v její kůži, nezvládla. A znovu rekonstruovat. PS: Že bychom jeli bydlíkem do Provence?
Díky za připomínku báječné Provence, v chladnějších měsících o to hřejivější. Autorka umí krásně přenášet energii, své sny a tužby na papír, ale i měnit v realitu. Obdivuhodné a inspirující, kde bere tolik odvahy a síly?!
Úsměvné i respektuhodné, příjemné i napínavé. Tvorba a naplňování snů jako životní program. Krása.
Docela milé čtení. Poblíž místa, o kterém autorka píše, jsme byli v srpnu 1980 na "výletě". Cestovali jsme malinkým polským karavanem (připojen za Moskvičem). Autorka s rodinou také bydlela v karavanu, ale "trochu" větším. Provence je krásná, cítím vůni z knihy a obdivuji trpělivost i chuť restaurovat "zámek" ...
Knížka je příjemným oddechovým čtením. Před autorkou hluboce smekám pro její optimismus a vytrvalost protože několik let žít podobným, téměř tuláckým, způsobem určitě nebylo snadné. S malými dětmi už vůbec ne. Navíc to zvládat s nadhledem, šarmem (stala se Francouzkou, a tak to k ní nějak už patří), trpělivostí i odolností je hodno obdivu. Nicméně podle mne tahle kniha víc vypovídá o autorce než o Provence nebo jejích obyvatelích, názor o impresionistickém popisu úchvatné přírody, zvyků, kultury a mentality jsem nějak nedokázal nalézt. Ale připouštím, že jsem možná hledal jen málo, a jiní čtenáři jej naleznou.
Je mi líto, ale nijak nadšený nejsem. Z Provence ano, vzali jsme si knihu na dovolenou, kdy jsme tento nádherný kraj projížděli. Z knihy a především stylu psaní už mnohem méně. Patlání pátého přes deváté, cosi na způsob deníkových záznamů? Na to je to příliš neúplné. Popisy postav velmi kusé. Podle nadšených komentářů čtenářek soudím, že je to především určeno ženám. Pak tam moc o psychologii postav a ženských tématech typu vztahy, rodina, děti, příbuzní nenajdou. Já se jako muž těšil na detaily o přestavbě, jak to celé finančně utáhli a jiné pozemské detaily, také jsem si na moc nepřišel, byť na ženu-autorku je tam podrobností tohoto druhu přece jen celkem dost, za to díky!
A pak ten rychlý konec...takový spíše kotrmelec. Opravdu to v jejich životě je vše takto živelné?
Kurzívou psané filosofující pasáže mne také nijak zvlášť nezaujaly, jen asi dvě. Vše ostatní celkem ploché, jako autorka bude muset paní Civade ještě uzrát.
Ale základní popis naturelu Francouzů z knihy čitelný je dobře. O tohle půjde asi více v dalších knihách autorky, ale já se na základě této rozpačité zkušenosti nejspíše k některé z následujících autorčiných knih neodhodlám.
Velmi milé čtení...mám chuť projít realitní servery a začít hledat nějakou zříceninu :-)
Zivot v Provence je bezpochyby zajimavy a stejne tak i tato kniha.Nektere kapitolky me upoutaly vice jine mene.Kazdopadne si prectu dalsi autorcinu knihu.
Stejně jako se ráda obklopuji veselými pozitivními lidmi s nápady a lidmi, kteří se nebojí žít život naplno /neobratně řečeno/, tak si i ráda občas přečtu příběh o úspěšné m a spokojeném životě. Já si žiju ten svůj sen v Bretagni, Lenka H.C. v Provence. Musím říci, že mě více zaujal Dům v Bretani od Marty Davouze, ale zřejmě proto, že Provence mi není tak srdeční zálžitostí. Nicméně krásná oddychová kniha. Říkám těmto knihám "Livres qui me rendent heureuse - knihy, ktere me delaji stastnou".
Mám ráda knihy o Francii a hlavně o Provence. Tahle mě bohužel nezaujala. Přišlo mi, že autorka z bydlení ve Francii dělá až moc velký "román". Ráda si přečtu o strastech a radostech bydlení v Provance, ale tohle bylo až moc květnaté.
PROVENCE nejkrásnější kus světa.Každý rok se tam vracím a díky téhle knížce jsem ji navštívila s předstihem.Nádherný příběh.. :))) Mám chuť ji začít číst znovu od začátku!!
"Život má smysl, hluboký smysl dokud máme výběr, možnost. Možnost vybrat si, kterou z možných cest před námi se vydat, kterým směrem se otočit a jít... Mít, dát si právo změnit směr,nejít přímo, jít nikam, jít jinudy, jít pomalu, rychle, jinak... Jít po svém... skutečné bohatství a luxus. Je nutné si ho chránit a hlavně ho užívat, jinak zmizí pod šedí každodennosti."
To mě dostalo :)
Krásné čtení! Až paní Lence závidím, jak dokáže žít svůj sen. Nádherná kniha plná optimismu a neutuchající touhy, která je žene dál za svými sny. Víc takových lidí!
Během čtení na vás dýchá atmosféra Provence, života na venkově a vy si užíváte každou stránku. Kniha je zpracovaná příjemným způsobem a věřím, že si ji nepřečtete pouze jednou, ale budete se k ní vracet.
Štítky knihy
životopisy, biografie Francie česká literatura Provence rekonstrukce, renovace, přestavba zámecké prostředíAutorovy další knížky
2017 | Marie a Magdalény |
2019 | Grófka |
2010 | Provence jako sen |
2020 | Symfonie o novém světě |
2011 | Lanýže |
Nejslabší z autorčiných knih, je vidět, že se ještě rozepisovala, ale jako celek skvělé, milé, zábavné.