Pan Mani

04.12.2018

Fiktivní rozhovory, ve kterých známe pouze jednoho z účastníků jsou netradičním, zajímavým nápadem. Pro člověka, který není podrobně obeznámen s judaismem a Izraelem, je zde řada momentů, které přinášejí velká překvapení. Pro mne to byly třeba momenty, ukazující, jak vypadal život v kibucu. Nicméně - ze všeho nejvíce mne zaujala forma zpracování. Připadala mi zvláštní, podporující představivost, dávající možnost být tím druhým, rozhovor a vlastně děj svým způsobem dotvářet.

11.02.2015

"Poloviční dialog" (tedy to, že z dialogu čteme jenom slova jednoho z hovořících) mi nepřipadal nijak zvlášť rušivý, vyjma některých momentů, kdy mluvčí reagoval na neznámá slova druhé osoby, které bylo těžké si domyslet. Těchto míst ale mnoho nebylo a nemyslím si, že by nějak rušily celkový dojem knihy.
Děj je zajímavě pojatá cesta proti proudu času do historie nejen jedné rodiny, ale i do židovské historie.

10.10.2013

Trochu zklamání. Experimentální forma románu mi sama o sobě nevadila, i když jsem nepochopil její účel. Poněkud mě rušilo, že to, co měl být formálně dialog, bylo vlastně vyprávění a zkrátka jsem si nedovedl představit, že by tak spolu dva lidé v živé konverzaci opravdu mluvili. Ale to může být způsobeno také posunem v překladu a v hebrejštině to třeba znělo normálně.
Obsah knihy je zajímavý, alespoň z historického a kulturního hlediska. Takové nahlédnutí do rozpolceného světa sefardských Židů. Když si ale odmyslím to zajímavé a pro vlastní děj v podstatě podružné, nemohu říct, že by mě příběh nějak zvlášť zaujal.

14.05.2013

S každou ďalšou prečítanou knihou od izraelských autorov, najmä z tzv. novodobej izraelskej literatúry (Meir Shalev, Amos Oz, David Grossman), sa utvrdzujem, že knihy týchto autorov sú ak už nie skvelým čítaním, tak minimálne čítaním, ktoré nemožno označiť za stratu času. Avrahama B. Jehošuu k ním zaraďujem tiež.

Príbeh rodiny Mani, alegória na najdôležitejšie historické míľniky židovských dejín, vyniká zvláštnou formou – až na krátke uvedenie do situácie pozostáva výlučne z dialógov, kde pasáž jedného z účastníkov je zámerne vynechaná. Z dialógu sa tak stáva monológ, akási súkromná spoveď. Autor musel „monológ“ prispôsobiť tak aby dával zmysel, výsledkom čoho je mnoho segmentov, ktoré spomaľujú dej. Aby toho nebolo málo, história tejto zvláštnej, tajomstvom opradenej rodiny je podaná doslova naruby. Čitateľ je oboznámený so záverom a následne má možnosť prostredníctvom jednotlivých rozprávačov – ľudí rôzneho spoločenského postavenia, vierovyznania, štátnej príslušnosti, ovplyvnených inou ideológiou, žijúcich na rôznych miestach a v odlišnom čase – dopátrať sa pôvodu tohto tajomna, tragična. Život rozprávajúceho sa z rozličných dôvodov na kratšiu či dlhšiu chvíľu pretne so životom niektorého z charizmatických príslušníkov mužskej línie rodiny Mani, ktorý na rozprávača pôsobí aj proti jeho vôli fascinujúco. Spočiatku, ak patríte k ľuďom ako ja, ktorí nikdy dopredu nečítajú recenzie a málokedy si prečítajú celé anotácie v snahe vyhnúť sa predčasnému vyzradeniu deja, sa vám môže zdať, pokiaľ to datovanie v knihe dovolí, že ide o jednu a tú istú postavu, až neskôr pochopíte, že zmieňovaný pán Mani je vždy iný príslušník tej istej rodiny.

Okrem spomínaných segmentov spomaľujúcich dej, čo na mňa niekedy pôsobilo trochu zdržujúco, až otravne, nemám ku knihe iné výhrady a určite odporúčam prečítať.