mosem komentáře u knih

I když je tato kniha vzpomínkovým vyprávěním, dokáže dokáže čtenáře vtáhnout do svého děje více než mnohé beletristické dílo. Je zajímavým pohledem nejen na příběh jednoho z Wintonových dětí, ale také pohledem na život brněnské židovské komunity a další události z pohledu autorky.
Kniha je fascinující také svojí otevřeností, mnohé události líčí bez jakéhokoliv idealizování, přiznává rozporuplnosti vlastních pocitů, a také rozporuplnost postav které ve svém životě potkávala. Zcela objektivně charakterizuje jejich povahové rysy - kladné i záporné; zcela netendenčně se vyjadřuje také k životě v poválečném a poúnorovém Československu, kterému přes spoustu negativních vlastností přiznává i některé kladné, především v oblasti zdravotnictví, které je její vlastní profesní oblastí. Také její charakteristika vlastního rodinného života je zcela upřímná, a tato upřímnost dělá z knihy zcela mimořádné biografické dílo, které je zcela odlišné od tendenčně oslavných biografických knih, které v současné době zaplňují knihkupectví v množství více než hojném.

1 22.11.2018

této knihy jsem dlouho přemýšlel a váhal mezi 3 nebo 4 hvězdami. Na jedné straně kniha ukazuje ve fantasticky zhutněné podobě život jedné ze skupin židovské komunity - chasidů. Pohled který může někdo, kdo stojí mimo židovskou komunitu, kdo se jí hluboce nezabývá, získat jen s velkými obtížemi. A zde je podáván pohled na pravidla, rituály, zvyky, ale i běžný život v této komunitě, ale i mimo ni. Za tuto stánku knihy bych bez váhání dal hvězd pět. Na druhou stranu, ačkoliv nemám pocit puritánství, druhá složka knihy, tvořená pohledem na autorčino prožívání intimity, jejího pohledu na sexuální život, mně připadá až příliš otevřená. To již není pohled na dění za zavřenými dveřmi, osobně jsem některé momenty vnímal jako literaturu pro voyery. A hodnotit knihu z tohoto pohledu, dostala by nejvýš body dva. Nicméně, hodnocení může být jen jedno - a tak zatímco část, zachycující intimní stránku soužití nepřináší nic nového, s čím by se dospělý člověk nesetkal mnohokrát a tudíž jí nepřikládám zvláštní význam, druhá část - pohled do poněkud utajeného světa (nejen) chasidů byl alespoň pro mne objevný, a tudíž převážil. Proto i hodnocení nakonec vyjadřují spíše tuto stránku knihy.

2 20.11.2018

Ke knize jsem přistupoval se zvědavostí, co nového (nového s vědomím, že román byl napsán v roce 1967) je možné v příběhu Robinsona ještě napsat. Ale ihned od začátku bylo zřejmé, že otázka je to stejná, jak otázka, jaké nové jídlo je možno vytvořit ze surovin již dávno známých.
Knihá zaujme člověka, hledajícího filozofická témata, hledajícího otázky morální, akčnost i tajemnost. Najde zde částí, které mají ráz lehce mystický, najde zde části, která mají spíše charakter komický či satirický.
Pohled na Robinsona, pohled do jeho uvažování je výrazně jiný, než s jakým jsem se kdy doposud setkal. Pohled, který každého čtenáře musí vést k zamyšlení nad tím, kým bych byl a jaký bych byl, kdybych byl já Robinsonem, kdybych měl svého Pátka. A vede ke srovnání s literární postavou a její filozofií. Tento pohled mě vedl k tomuto vysokému hodnocení. Stejně tak závěr, který byl sice překvapivý, ale méně působivý než předchozí části knihy, mně vedl k tomu neudělit plný počet hvězdiček.

2 20.11.2018

Z Ishigurových děl mne tahle kniha upoutala nejméně, což ale nic nemění na tom, že je to kniha dobrá k přečtení. Kniha, kde hudba sehrává dvojí roli. Je okrajovou kulisou, která zní na pozadí děje. Pro jednotlivé příběhy je důležitá, je symbolem. Ale je současně symbolem, který by mohl být nahrazen jiným. Nicméně, právě hudbu se Ishiguro rozhodl zvolit jako stmelující prvek jednotlivých příběhů. Pro příběhy je příznačné, že nekončí sladkým závěrem že "hudba pomáhá překonat všechny překážky", ale naopak je spíše prvkem jitřícím. Ishiguro je nicméně autor, které v téhle knize dokáže hudbu nechat znít. Jednotlivé příběhy jsou části skladby, slova jsou akordy a písmena notami. On sám je dirigentem, který nám předkládá vlastní skladbu. A i když mně jiné jeho knihy upoutaly víc, stejně ji doporučuji k přečtení.

2 20.11.2018

Knížka se čte dobře, je tam celá řada milých míst, vtipných a zajímavých momentů. Ale současně jsou tam věci, které bych tam nečekal, především pro jejich lehce erotický podtón. Samozřejmě, tenhle pocit je nesmysl, proč by právě v izraelské literatuře takto zabarvená místa neměla existovat. A není to nic o puritánství. Stejně jako bych takové okamžiky nehledal v literatuře z hory Athos, tak na mne i tady tohle vyjuklo, a nepustilo. Obecně pak mně připadá styl psaní poněkud jiný, než styl psaní francouzský, německý, anglický, americký,......

20.11.2018

Knížka, která se čte jedním dechem. A nemusí jí číst nikdo, kdo má židovské kořeny, kdo má blízko k judaismu. I když je pravdou, že znalost židovských reálií je výhodou. Je možné zvolit dvojí přístup - buď jednotlivé termíny dešifrovat, nebo se od této skutečnosti oprostit, přijmout ji jako kolorit, něco jako hudební doprovod ve filmu. Oba přístupy mají svoji přednost.
Postava hlavního hrdiny je podáne nesmírně barvitě, s vyjádřením vnitřních pocitů. Zajímavý je i pohled na jeho rodiče, na jejich boj lásky a víry, boj respektu k představenému obce a pozicí představeného ve vlastní rodině.

6 20.11.2018

na knize mne upoutala především první část. Druhá polovina je rozvláčná. A především jsem postrádal jasné vyhranění - je kniha beletrií nebo filozofií. Na beletrii v ní bylo příliš filozofie, na filozofii byla příliš dějová. A měla-li jedním nebo druhým, bylo vždy příliš toho druhého. Mám raději vyhraněný žánr. Ale uznávám, že je to otázka osobní preference.

3 19.11.2018

Anglický humor? Oddechová četba? Studie čtenáře gurmána? Inspirace? Od každého něco, a vše současně. Může se stát příjemným společníkem na krátkou cestu, ale může se stát i zdrojem, který nás povede k dalším knihám, které stojí si zato přečíst. Ale i kdyby to náměty nebyly, lehkost a úsměvnost textu stojí za přečtení i sama o sobě.

7 19.11.2018

Hodnotit poezii, která je původně v jiném jazyce, který neovládám natolik, abych si verše vychutnal v originále si netroufnu. Jen těžko pak lze dovozovat, jestli čtenář hodnotí autora nebo překladatele, v tomto případě jsou role obou natolik propojeny, vyváženy, že pozitivní či negativní hodnocení by mohlo být nespravedlivé k některému z nich. Spokojím se tedy s tím, že verše mohou být skvělé z hlediska odborníků, ale na mne působily smutně, nenacházel jsem v nich optimismus a entuziasmus, navíc náboženskost veršů mně vyznívala poněkud protikladně k básníkovu životu. Ale může to být výběr básní, na znalce jeho díla si nehodlám hrát. Může to být již zmíněný vliv překladu. Nebo také moje osobní preference.

19.11.2018

Kniha která nemá velký rozsah, ale která zaujme na dlouho. Už samotné téma provokuje, otvírá Pandořinu skříňku tajemství, o kterých se raději ani nehovoří. Kniha, od které se čtenář neodtrhne. Kniha která události nepopisuje nijak drasticky, ale přesto není dobré ji číst před spaním. Velkou část knihy zabírá psychologická sebeanalýza účastníků. Od poklidného děje události gradují až k závěru knihy. Ten je k samotným "pachatelům" relativně milosrdný, stejně jako je naprosto nelítostný ke strůjcům vojenské mašinérie. Autor dokáže pochopit, a do jisté míry snad i omluvit pohnutky jedněch, ale stejně tak je nesmlouvavý k cynismu a bezohlednosti druhých.

4 19.11.2018

V případě této knihy musím konstatovat zklamání. Možná do jisté míry způsobené pozitivními recenzemi, možná jen můj osobní pohled na knihu. Když jsem si přečetl srovnání knihy se Jménem růže, čekal jsem hodně. A přiznávám, že jen málo scházelo, abych dal palec dolů.

1 19.11.2018

Jedna z knih, které mne zaujaly natolik, že jsem je četl opakovaně. Zaujal mne osud hlavního hrdiny, zaujal mně příběh Troje. Natolik, že jsem toužil navštívit místa, kde se příběh odehrával, Tróju. Po mnoha letech se mně to podařilo. Toužil jsem také navštívit místa, kde žil a podnikal Schliemann - především Petrohrad. I to se mně podařilo. A tak se i dnes vracím ke knize, beru občas do ruky Homéra, prohlížím si fotografie. Možná nostalgie. Nestydím se za ni. Každý máme svoji Knihu s velkým K. A nemusí to být žádné veledílo, které dostává ceny nebo které rotačky chrlí v mnohasettisícových nákladech. Prostě jen proto, že vás její příběh ovlivnil, nebo (jako u mne) proto, že i v něčem inspiroval.

5 18.11.2018

Hodně autorů své knihy zařazuje do určitého období, děj se odehrává v totožné lokalitě, jejich hrdinové jsou si podobní, některé prvky děje se v různých knihách propojují. Tohle všechno však neplatí pro Ishigura. Co kniha, to originál - časově, prostorově, dějově..... Jediné, co je jeho románům společné je poklidně plynoucí děj. Poklidný, ale přesto vyvolávající emoce, neklid, etické otázky. V tomto případě jde autor zřejmě nejdál - otázku, která je dnes aktuální, tj. má člověk právě provádět eutanazii otáčí opačným způsobem ...kde je hranice, kterou by neměla věda překročit při záchraně lidského života? Kde jsou hranice klonování, pěstování kmenových buněk, transplantací? Tyto otázky je možno si po přečtení knihy klást, nebo ji brát jako mistrovskou práci s jazykem a tématem. V obou případech stojí za přečtení.

6 18.11.2018

Pro současného čtenáře, který je zvyklý v knihách, ve filmech, v televizi i v životě hledat "akci", může tahle kniha připadat rozvláčná, nudná, nečitelná. Je třeba si však uvědomit úžasnou proměnu, kterou autor - kdysi rozmazlený synek z relativně bohatého prostředí, později úspěšný vysokoškolský učitel a nakonec trapistický mnich prodělal, a také ocenit otevřenost, se kterou svoji cestu, svoji proměnu popisuje. Není to snadné čtení, není to ani kniha pro odpočinek. Ale je to rozhodně kniha, kterou stojí zato si přečíst.

2 18.11.2018

Už samotné jméno Solženicyna předznamenávalo, že tahle knížka nebude lehkým, oddechovým čtením. Takové texty on totiž nepíše. Každý jeho text se zaryje do kůže, zanechá tam stopu a vytrvá. A stejně tak tomu je i v téhle knížce. Už první povídka mně přinesla překvapení a svým způsobem šokovala....ale v čem, ponechám bez odpovědi, protože jinak by to nefungovalo. Jiná pasáž knihy mně evokovala srovnání s Mňačkovým "Jak chutná moc", další evokují otázky morálky, spravedlnosti, zodpovědnosti...ale odpověď Solženicyn nedává. Jen klade otázky. A i proto, že kniha přinutí k zamyšlení, nepředkládá hotové odpovědi, si ji stojí zato přečíst.

2 18.11.2018

Kdybych měl shrnout motto této knihy, znělo by "válka je vůl". A nejen válka. Příběh, který mi zaváněl kombinací Příběhů dobrého vojáka Švejka a Pana Kaplana. S humorem líčené zcela vážné věci. Pohled na nelehký život "idiota" má i v době extrémní korektnosti své opodstatnění. Snaha dělat dobré věci a dělat je správně, která zpravidla vyústí ve zmatek a trapas. A když k tomu připočítám podle mne elegantně a vtipně provedený překlad Šimona Pellara. Mám jasno. Oprostím se od srovnání s filmem - tohle srovnání předlohy mně vždy připadá jako srovnání hlavního chodu a moučníku, a dávám pět hvězd. Kniha, ke které se budu vracet.

9 18.11.2018

Nemám ve zvyku dávat detektivkám pět hvězd. I tady jsem dlouho váhal. K Mayovi jsem se dlouho a složitě prokousával, stále ještě na něj nemám úplně jednoznačný názor. I v této knížce se najde pár (víc než pár) slabých míst. Nicméně, napětí dokáže autor udržovat po celou dobu čtení. Dokáže překvapovat. A současně si nehraje na intelektuála, který čtenáři servíruje náročné filozofické dílo. Uvědomuje si, že prvním a možná jediným záměrem téhle knížky je vyplnit čas čtenáře, a to pokud možno literaturou, která neurazí. A tohle kniha v mém případě splnila vrchovatě, přečtena na jeden zátah....jen čtenářská noc byla poněkud krátká :-)

4 17.11.2018

V případě této knihy pro mne možná bylo problémem, že jsem dříve než tuto knížku četl další příběhy z čínské série. Takže vím, jak se vztahy mezi Margaret a Liem dále vyvíjejí, jak pokračuje i jeho profesní vývoj. Snad i proto mně konec knihy připadal poněkud neuzavřený, byť má konec. Nicméně je to nejen zajímavá detektivka, ale i zajímavý pohled do čínských reálií. Chcete vědět jaký je rozdíl mezi Zakázaným městem a Novým zakázaným městem? Co je to ztráta mien-c´? Kdo je to Jang-kuej-c´? Jak funguje kuan-si? Co se skrývá za zkratkou, že život v Číně vyžaduje TTT? Pak si musíte přečíst tuto detektivku.

6 17.11.2018

Uznávám, že do určité míry se mohlo do hodnocení promítnout i to, že miluji Francii, miluji víno, miluji dobré jídlo. A stejně jako v jiných knihách, i tady autor přináší mimo napínavého děje a zajímavé detektivky i přidanou hodnotu ve formě reálií. V tomto případě reálií, týkajících se vína - dozvěděl jsem se nové informace, některé zapadlé do zapomnění se opět vynořily. Takže za mne, plná spokojenost.

5 17.11.2018

Počátek knihy má spád i napětí, do děje vtahuje i několik časových rovin - období nástupu nacistů k moci a období KdF, období konce druhé světové války, období neonacismu. Tyto časové roviny se prolínají, překrývají a první a druhá tvoří základnu pro rovinu třetí. Nicméně ve druhé části knihy se tento spád poněkud vytrácí a knihu jsem sice dočetl, nicméně poutavost první části a motivace k dočtení se vytrácela. Nesporně kniha obsahuje čtivé zpracování historické reality, dává možnost se s ní seznámit i těm, kdo o samotnou historickou faktografii by zájem neměli. Dává různé úhly pohledu, předkládá argumenty, nedává však odpověď na otázky, které každého čtenáře v průběhu čtení napadnou. Odpověď nedává přesto, že sám autor svými výroky a díly někdy vyvolává kontroverzní postoje ke svému dílu i osobě. V roce 2006 byla zveřejněna jeho příslušnost k jednotkám Waffen-SS, na jaře 2012 mu byl za jeho postoje zakázán vstup do Izraele.

17.11.2018