mosem komentáře u knih
Pravdu povědíc, kdybych měl vycházet jen z této útlé knížečky, asi by mne Kafka nijak nezaujal a po dalších knížkách od něj bych nesáhl. Ale to není možná problém jeho, ale můj.
Z téhle knihy jsem měl pocit přinejmenším rozpačitý. Řada pasáží mi přišla samoúčelně brutální. A celkově kniha nesplnila mé očekávání - ale to nemusí být chyba knihy, ale mých očekávání. Očekával jsem psychosondu, možná s ohledem na autora kritickou sondu do padesátých let....našel jsem karikaturu s pořádnou dávkou sadismu. Účel a já jsme se nějak míjeli.
Poutavý příběh, v některých momentech hodně drsný. Příběh, který se odehrává v anonymní krajině, která je však poměrně přesně identifikovaná. Příběh, který se neodehrává v konkrétním čase, a právě proto se mohl odehrát kdekoliv. Příběh,který sice má konec ale přesto ponechává otázku, jestli ten konec není vlastně jiný. Kniha, která upoutá a přinutí zamyslet se nad tím, jaký je vlastně náš prostor, náš příběh ve srovnání s tímhle - neuvěřitelným, ale přesto realistickým. Tuhle knihu jsem si skutečně užil.
Velmi zjednodušeně se domníváme, že válečné zločiny se v Evropě odehrávaly naposled za druhé světové války, válku v bývalé Jugoslávii vnímáme jen jako válečný konflikt. Tahle kniha ukazuje, že jen nedávno se válečné zločiny srovnatelné s nacistickými objevily se stejnou intenzitou a brutalitou jako holokaust, jen zde nebyli cílem Židé. Válka v bývalé Jugoslávii s sebou přinášela nejen vojenské akce, ale i události, u kterých je označení "zvěrstvo" ještě poměrně eufemistické. Tahle útlá kniha je vskutku silným dílem, které nám ukazuje že o válce na Balkáně máme v mnoha případech značně zkreslené představy, zpravidla idealistické. Zločiny které se zde odehrávaly jsou děsivé - a člověk, který do této oblasti jezdí si jen klade otázku, jak ti lidé mohou vedle sebe žít. Se svojí bolestí, se svojí nenávistí, se vzpomínkami. Nevím, nedokážu na to odpovědět. Jen vím, že tuhle knihu by si měl přečíst každý, aby si uvědomil, kam se mohou dostat i ti, kteří žili léta spokojeně vedle sebe, spolupracovali, navštěvovali se, přátelili se. Jak tohle všechno může najednou překrýt nenávist a zloba, kam mohou nacionalistické tendence vést.
Příběh hrdiny, který se kdysi nebál o svůj život, ale postupem času se začal bát o svoji moc. Příběh člověka, který dokázal být oporou všem, aby pak všechny odvrhl, všech se bál. Příběh člověka očima jeho přítele, spolubojovníka, fotografa mně připadal jako protipól Orwellova románu 1984 - v něm autor ukazuje ovládání bezmocných mocnými, zde ukazuje autor ovládání mocných sebou samými, svým strachem, svým okolím. Působivý román, který i přes časový odstup neztrácí svoji aktuálnost, mění se jen kulisy, posouvá se časová rovina. Chuť moci však zůstává.
Kdyby se Gogol narodil o necelá dvě století později a napsal svoji novelu dnes, neměl by zřejmě šanci ji vydat. A pokud ano, čelil by nejspíš nejrůznějším útokům. Vztah Tarase k manželce by napadly feministky, vztah k Tatarům, Polákům, katolíkům, islamistům i židům by napadli multi-kulti, na své by si jistě přišli i pacifisté, propagátoři zdravého životního stylu, a v neposlední řadě i psychologové. Kniha ukazuje úsek ukrajinských dějin, který oni sami vnímají podobně rozpolceně jako my období husitství. To ne dobré se pokrývá patinou hrdinství, hrdosti a vlastenectví....Závěrečná část, kdy Ostap před smrtí hledá v davu otce připomíná výkřik Krista na kříži a samotná smrt Tarase by dnes neobstála ani v béčkovém filmu. Ale doba a společenská atmosféra byly v době vydání novely jiné. Ale přes tyto drobnosti se novela četla dobře a přečíst si ji jistě není ztrátou času.
Kde končí realita a kde začíná fikce? Věčná, a vděčná otázka, díky které je mnoho knih tak přítažlivých. Tato kniha, díky které si čtenář, pro kterého je jméno Alberta Einsteina spojeno jen s vědou a několika málo dalšími informacemi, uvědomí existenci ještě další "člověčí" roviny jeho života. A dokáže se možná na něj dívat i z jiného úhlu. Možná jej to dokonce bude inspirovat k hlubšímu zájmu o osobnost AE. Kniha však není jen informaci o něm, ale současně v ní nacházíme i pohled na počátek "vědeckého rasového výzkumu" v Německu 30. let, na období nástupu Hitlera k moci. I kdyby tomu tak nebylo, je kniha nesporně zajímavým čtením, které svoji dramatičnost graduje, byť některé pasáže z teorie fyzicky jsem doslova protrpěl. Já však knihu jako čistou fikci vnímat nedokázal, a tak samotný závěr mi přišel až příliš účelový. Stejně jako některé okamžiky, které se odehrávají v čase a místech, kdy a kde se skutečně odehrát nemohly. Za tyto dvě drobnosti jsem autorovi umazal jednu hvězdičku.
Kdo Modianiho knihy nezná, pustí se do čtení s očekáváním "nobelovky".Kdo zná Modianiho, pouští se jistě do čtení s velkým očekáváním. Oba mohou podle mne útlou knížečku dočíst s rozpačitými pocity. Je Dora Bruderová reálnou postavou nebo autorovou fikcí? Jsou reálné informace o jejím životě a příběhu? Existuje skutečně již samotný inzerát, který příběh uvozuje? I když Modiani neopouští svůj typický úsporný styl psaní, v tomto případě podle mne povýšil formu nad obsah až příliš. Osobně jsem očekával poněkud víc, i když za přečtení nesporně stojí. Nejsem si ale jistý stojí za to, se ke knize znovu vracet.
Kniha, která formou deníku zachycuje běžné dny stárnoucího japonského muže. Atraktivní prostředí, postavy s jiným typem mentality než je naše. A najednou si uvědomíte, že to co se před vašima očima odehrává v Japonsku, se může odehrávat kdekoliv. Starý muž, který se snaží mobilizovat zbytky svých mužských sil, skrýt svoji slabost a okouzlit svoji mladou a hezkou snachu. Žena, která dokáže starého pána nejen okouzlit, ale doslova vydírat. A tak se ze zdánlivě humorných scén příběhu stává vyprávění, které nutí přemýšlet nad tím, jak vše může být jinak než se nám jeví. Jistě, tohle všechno známe v jiných příbězích, v jiných formách, v jiných kulisách. Ale přesto má tahle kniha svůj půvab.
První kniha z rozsáhlého romanového cyklu - očekával jsem ji s napětím, protože vysoké hodnocení jiných čtenářů u mně mnohdy vyvolá zklamání. V tomto případě je ale třeba přiznat, že kniha je skutečně mistrným dílem. Kromě beletristické barvitosti, napětí i určité vtipnosti dokázal Merle současně vystihnout historické pozadí doby, jeho reálie i pohled do způsobu života a uvažování středověkého člověka, dokázal velmi plasticky vystihnout principiální rozdíly mezi katolíky a hugenoty. Až tak, že čtenář nesporně sáhne po literatuře, která toto vše doplní dalšími fakty.
kniha, kterou napsal autor ve svých 17 letech, především překvapí použitým jazykem. Nedokáži sice přečíst knihu v originále, ale nemám důvod pochybovat o tom, že překlad věrně odráží nejen jazyk, ale i "ducha" originálního textu. Ten je vskutku "dospělý" tak, jak by u takto mladého autora čtenář nepředpokládal. Děj samotný není naplněný nějakými šokovými zvraty, naopak v mnoha momentech tahle tenká knížka o mnoha událostech hovoří v určité zkratce, nechává prostor pro čtenářovu představivost (mimochodem, tuhle vlastnost objevuji častěji i u dalších francouzských spisovatelů). Ale přesto, že děj není nějak dramaticky působivý, samotný jazyk stojí za přečtení, stejně jako celá kniha.
Pro mne osobně první a asi nejlepší Ecova kniha. Možná by přesnější bylo označení nejpoutavější. Má spád a napětí, a intelektuální pasáže jsou v tomto případě dávkovány s patříčnou přiměřeností a ve formě pochopitelné i běžnému čtenáři, který nemá hluboké historické a teologické znalosti. Podání neodradí - naopak, dokáže čtenáře přimět k tomu, aby sáhl po dalších knihách z těchto oborů a na základně vytvořené spisovatelem dále budoval znalosti. Kniha pro mne byla zajímavější než film, v tom mne upoutala jen postava Viléma z Baskervillu v podaní Conneryho. Ale to už je spíš o osobních sympatiích, kterým je možné se u knihy vyhnout. Určitě stojí za přečtení.
Příběhu se nedá upřít napětí, nedá se mu upřít ani spád děje. Poněkud horší to je se samotnou základní myšlenkou, na které je příběh vystavěn. Myšlenka, které podle mne nemohl uvěřit ani autor sám. Kdyby jí poněkud ubral na neuvěřitelnosti a závěrečném, téměř humorném rozluštění spouštěče, bez rozpaků bych knize dal 5 hvězd. Ale zde byla hrozba dotažena až do absurdna, a poslední 3 stránky by snad našly své místo v knihovně harlekýnek (nic proti gustu, ale detektivkám tahle forma nesluší). Takže napínavé, příjemné čtení, ale v čínské sérii to slabší. Takže jen 4 hvězdy.
Možná,že kdybych tuhle knížku dostal do ruky v době vydání v originále, před sedmi-osmi léty, byl by to plný počet. Přece jen se ale s odstupem času dívám na některé věci trošku jinak. Samotný úvod až příliš naznačuje způsob odhalení vraha...což je právě jeden z momentů, kde faktor poznání s časem hraje roli. Stejně tak i směřování k vrahovi odbočkou k jinému podezřelému bylo podle mne příliš okaté...a nakonec, osobní život Enza - nevěděl jsem jestli jej mám litovat nebo se škodolibě šklebit a říkat si, že mu to patří. Docela jsem váhal jestli 3 nebo 4 hvězdy, ale nakonec 4. Mám rád detektivky bez zbytečné brutality, kterých je podle mne na trhu dnes až příliš.
Román, ukazující život Židovské komunity, život ve Varšavě a život v období počátku komunismu vůbec na straně jedné. Román ukazující nezralost mladého muže, který se chce stát spisovatelem, v tomto prostředí na straně druhé. Některé momenty působí úsměvně pro dětinskost svých názorů, jiné působí dramaticky a neuvěřitelně - politická fanatičnost, oddanost věci komunismu a podobně. Kniha která zaujme a nepochybně naláká na přečtení další ze Singerových knih.
Knížky čínské série mají vše, co očekávám. Napětí i děj, a něco navíc (co mhohdy postrádám) - řadu informací z kulturního pozadí Číny, z její historie. Nenásilně podané, často inspirující. I když je detektivka "lehčím" žánrem, dal jsem 5 hvězd.
Pro mne jednoznačně dosud nejlepší Mayova detektivka. Spleť vztahů a časových rovin tvoří skvělé kulisy napínavému příběhu. Šedou eminenci jsem snad nějak podvědomě tušil, ale úplný závěr byl přesto překvapivý. Za mne plný počet.
Kdo má v oblibě soudce Ti, podobně jako já, ke knize přistupuje s velkou pochybností. Nicméně, byl jsem příjemně překvapen. Z této knihy jsem neměl pocit úporného snažení po větším či menším napodobení. Snad až na to, že se i zde děj odehrává v dávné minulosti v zemi poměrně exotické jak z hlediska vzdálenosti, kultury i etiky. Ale i to bych považoval za podobnost čistě náhodnou. Mimo napínavého děje je pro čtenáře nenásilné seznámení se s kulturou středověkého Japonska, se zásadami bušido, s morálkou samurajů. Seznámení s obdobím, kdy čest znamenala mnohem víc než život. Kdy věrnost svému poslání byla nadřazena osobnímu prospěchu i štěstí. Ale také s obdobím, kdy patřit k privilegovaným vrstvám znamenalo téměř neomezenou moc, nadřazenost a pohrdání všemi kdo jsou na společenském žebříčku níž. Je to zajímavá sonda do období, kdy vyšetřování zločinů nebyla nápomocna celá řada vyšetřovacích metod a technik, jak je známe dnes. Do období, kdy se střetá nikoliv technika ale výkonnost mozků. Jednu hvězdu ubírám snad jen proto, že některé scény jsou na mne poněkud naturalistické, přičemž v tomto popisu nenacházím žádnou souvislost podstatnou pro vývoj příběhu nebo jeho rozuzlení.
I když čínská série mne z Mayova díla zaujala nejvíc, tento kousek ve mně bohužel navodil pocit, že autor ztrácí invenci a nápady, knihu napsal proto že předchozí se líbily a tak nějak se od něj očekává další. To nejzajímavější v této knize pro mne tak nepředstavovala samotná detektivní zápletka, ale vhled do reálií čínské společnosti. Zápletka samotná byla mnohem méně sofistikovaná než v předchozích knihách. Rozuzlení pak mělo podle mne blíž k pohádce než k reálnému vyřešení zločinu, a multi-kulti korektní pasáže vyzněly až skoro trapně. Takže, v tomto případě jen 3 hvězdičky. Snad další kousek bude povedenější.
Příběh zralé ženy, žijící svůj život ve vztahu s úspěšným mužem, který se stejně jako vztah k ní cení i vlastní svobodu. Na jedné straně jeho svoboda, na druhé straně její omezování a téměř vlastnický vztah. Na scéně se objevuje o 15 let mladší muž, kterého tato žena přitahuje....... Vcelku jednoduchý příběh, který má své kouzlo ve vykreslení úvah jednotlivých aktérů. Vykreslení myšlenkových procesů, vykreslení pocitů a nepřiznaných myšlenek provází čtenáře touto knihou až k překvapivému rozuzlení, které při promyšlení až tak překvapivé vlastně ani není.