Jako bys jedla kámen přehled
Wojciech Tochman
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/359405/bmid_jako-bys-jedla-kamen-E1U-359405.jpg
5
311
311
Příběh o Bosně. A taky o kostech, které hledají svá jména i tváře. Kostech z masových hrobů, z hlubokých jeskyň i ze studní. Kostech zavražděných. Bosna, léta devadesátá. Zemi, jen málo vzdálenou, ničí válka, etnická nenávist a masové vraždy jak z období druhé světové války. Reportéři všech světových médií jsou v první linii a o vraždění informují v přímém přenosu. Po válce však odsud všichni odešli a nezůstal nikdo, kdo by informoval o těch, kteří bosenské peklo přežili, kteří ztratili všechny blízké. Wojciech Tochman to udělal. Na Bosnu, v níž po roce 1995 zavládl mír, hledí optikou opuštěných matek a dětí i očima lékařů, kteří chtějí vrátit jména všem bezejmenným kostem. Útlá, ale nesmírně silná kniha Jako bys jedla kámen vychází v překladu Lenky Kuhar Daňhelové.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Literatura naučná
Vydáno: 2017 , AbsyntOriginální název:
Jakbyś kamień jadła, 2002
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Jako bys jedla kámen. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (69)
Pár stran, které vypráví opravdu něco hodně silného...
Snad poprvé, kdy jsem trpěl s vypravěči příběhu. Není třeba více slov.
Hodně depresivní čtení o válce v bývalé Jugoslávii psané formou reportáže. Svědci vyprávějí o mučení, pronásledování a o krutostech, jaké dokážou dělat lidé, pakliže mají moc a možnost. O šílenostech, které se dějí jistě za každé války, ale člověku se tomu nechce věřit a zapomíná. Wojciech Tochman je polský novinář, reportér a spisovatel, který po válce do Bosny jel a zapisoval výpovědi svědků, především žen, protože mužů už tam moc nezůstalo. Hodně dobré, ale temné čtení.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Jako bys jedla kámen v seznamech
| v Právě čtených | 5x |
| v Přečtených | 399x |
| ve Čtenářské výzvě | 67x |
| v Doporučených | 38x |
| v Mé knihovně | 160x |
| v Chystám se číst | 273x |
| v Chci si koupit | 80x |
| v dalších seznamech | 7x |
Štítky knihy
polská literatura novináři války válečné zločiny Bosna a Hercegovina válka v Jugoslávii (1991-2001)Autorovy další knížky
| 2017 |  Jako bys jedla kámen |
| 2022 | Kokrhání kohoutů, pláč psů |
| 2013 | Pánbůh zaplať |
| 2017 | Eli, Eli |
Postválečná bosenská situace prolínající se převypravovanými záběry z táborů a útočišť – roznesené a nezvěstné kosti jako symbol zatíženosti pamětí mimo dosah, hledění do prázdná bez kontemplace, ustavičná úzkost z toho, že někdo přijde s něčím tak "nehorázným", jako je právo na svůj rodný dům. Komise, tribunály a laboratoře na zpustošených zbytcích důstojnosti. Klasický reportážní střih bez takové té vábné (a podle mě zcela iluzorní) představy, že je nutno v duchu empatie v textu exponovat (zpravidla excentrickou) sebereflexi vlastního postavení – houby, ono se to vyjevuje v konkrétních situací samovolně – třeba srbští muži (všichni tvrdící, že během války byli kuchaři) uhýbající před objektivem. Nebo prosté mlčení a nevyptávání. Popouzela mě občas akorát taková ta snadná snaha evokovat dramatičnost skrz jednovětné odstavce.