Zpronevěřené nebe
Franz Werfel
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42330/bmid_zproneverene-nebe-650f2c2d7c327.png
4
33
33
je jediným z románů Franze Werfela, který dosud nebyl přeložen do češtiny. Po jeho dokončení ve francouzském exilu se Werfel vyjádřil, že tento příběh pokládá za jednu ze svých nejzdařilejších knih: „Zpronevěřené nebe je jistě jedna z mých co do architektoniky nejnáročnějších knih… Vzorem pro vyprávění je do jisté míry hudební fuga… Tématem je smrt a to, co následuje po ní.“ Před odevzdáním do tisku poprosil Werfel o posouzení své přátele Liona Feuchtwangera a Reného Schickeleho: oba nešetřili chválou a pokládali knihu za jedno z nejlepších autorových děl. Román měl pod titulem The Embezzled Heaven velký úspěch ve Spojených státech a byl i dvakrát zfilmován... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , Lukáš a syn (Barrister & Principal)Originální název:
Der veruntreute Himmel, 1939
více info...
Přidat komentář
Geniálně odvyprávěný příběh nitra prosté ženy, která si chtěla koupit pobyt v nebi a vsadila na špatnou kartu..
Po famózním díle "Čtyřicet dnů" a uchvácejícím "Jeremiáš" tématicky za mne zklamání. První třetina knihy popisující tragédii v rodině velmi zajímavá, další části díla popisující osudy "tety" mi přišly, že nemají nic společného s příběhem rodiny, kde sloužila, a tudíž jsem nějak nepobral celkový kontext knihy.S pravděpodobností rovnající se téměř stoprocentní jistotě je chyba na mé straně přijímače.
Může se to zdát vůči genialitě Werfela z mé strany nesprávné, ale stejně "Zpronevěřelému nebi " ještě uberu jednu hvězdu.
"Jediný člověk široko daleko, který se uměl vypořádat se smrtí byla Teta. Jen pro ni měla smrt smysl a stála na svém místě v řádu věcí. Pouze ona si vůči ní zachovávala formu. My, moderní lidé, jsme však tváří v tvář největší události v našem životě ve formě rozhodně nebyli.
Stáli jsme před stěžejním bodem všeho pozemského dění bezmocní, nepořádní, zpustlí, nejistí, neurčití, pasivní a zbabělí. Kdo se stavěl k otázce všech otázek oduševněleji? My, takzvaní intelektuálové, kteří ve smrti viděli jen rozklad? Nebo tato prostá kuchařka, jež v ní poznávala nejpozoruhodnější stupeň jasné a zářivé stavby světa? Její představy o této světlé architektuře jsme označovali za dětinské a primitivní. Jenomže my, my jsme neměli ani ty dětinské a primitivní představy, nýbrž jen duchovní nic. Jako zvířata s vyhaslými dušemi jsme se upínali k tradovaným zvyklostem z oduševnělejších časů, abychom nemuseli své mrtvé zahrabávat mlčky a beze zpěvu, jak by si to zasloužili oni i my. Toto poznání mě u dlouhého bdění u mrtvého pronikavě trýznilo."
Zprvu je to lehce rozvláčné s docela odhadnutelnou pointou, nic moc nenasvědčuje tomu, co můžete získat, když Werflovi věnujete svou trpělivost a plnou pozornost. Když se necháte vtáhnout pod povrchní hladinu geniálně odvyprávěného příběhu, dostane se Vám přesně takových hlubin a křehkých zákoutí života z víry, kolik máte za život v sobě nastřádaných zkušeností a znalostí o katolické církvi, její historii a hlavně úskalím a záludnostem vnitřního života... úžasná kniha, co vydá svoje krystalicky čisté hlubiny jen čtenáři připravenému slyšet boží hlas v tichém ranním vánku :o)
Pro Radio Proglas kvalitně načetl Vladimír Hauser.
8/10
Vynikající kniha Franze Werfela z Rakouska 30. let, navíc výborně přeložená.
Vypravěčem je spisovatel Theo, starý mládenec, věčný host rodiny Araganových – nezávislých a spokojených lidí, kteří mu nastálo poskytli pokoj pro hosty, aby měl klid na práci. Araganovi tráví zimy ve městě, léta na usedlosti Grafenegg a už 20 let jim slouží "slečna Teta", nyní sedmdesátiletá česká služebná z Hustopečí, stará panna s mongolskými rysy a pomněnkovýma očima, vynikající kuchařka a nepřístupná žena. Její příběh se Theo rozhodl sepsat a tvoří většinu knihy.
Těžko říct, v čem přesně tkví kouzlo téhle knihy. Asi ve všem. Především ve Werfelově vynikajícím vypravěčském stylu, který nám dává nahlédnout do duše i mysli ženy nevzdělané, podivně chladné a odtažité, která se tak moc chtěla dostat do nebe, že tomu na své pozemské pouti podřídila úplně všechno. Nebyla to ale žádná milující babička. Nehleděla nalevo, napravo, chtěla si "koupit" nebe za každou cenu, a i přesto jí člověk fandí a drží palce.
Můžu jedině doporučit.
Další spisovatelův koncert na relativně omezeném prostoru... ale jeho vlastní přirovnání k fuze neuvěřitelně sedí, protože motivy jsou do sebe posplétané přesně tak. Nemůžu vybrat snad ani to, co by mne nejvíc oslovilo, asi jen myšlenku, že "žízeň ukazuje na existenci vody" - a ostré pomyšlení, jestli každý z nás není tím, kdo někomu zpronevěřuje nebe...
Toto je první kniha, kterou jsem od Franze Werfela četla. Byla jsem mile překvapena slohem, čtivostí a výběrem zajímavého tématu.
Pohled na začátky minulého století, kdy katolická církev pozbývala na síle a přece jí zůstávalo stále dosti zatvrzelých věrných. Mezi nimi i postava Tety, jíž se vypravěč v knize zabývá.
Je pravdou, že každý má víru, každý má nějakou cestu k naplnění, k dosažení cíle. Pro Tetu jsou to právě všechny posmrtné náležitosti katolíka po kterých touží tak, že slepě důvěřuje průhledným lžím.
Střetává se zde svět bohatých a chudých, vzdělanců a negramotných, věřících a nevěřících a také "starý svět" s přicházející moderní dobou.
Kniha, která nedává odpovědi. Kniha, která dává otázky, na které si čtenář odpoví kratší nebo delší dobu poté, co knihu dočte. Kniha, kterou jsem po první třetině chtěl odvrhnout, ve druhé třetině vzal na milost a v poslední části (snad) pochopil její smysl pro sebe. Kniha, která nepoužívá velká slova a složité filozofické kategorie, ale i tak dokáže přimět čtenáře k hlubokému se zamyšlení nad sebou, svým konáním...... A to není málo.
Pokud jste právě dočetli, teď si přečtěte Krvavé země od T. Snydera. Tak nějak se ty knihy pro dnešního čtenáře doplňují.
Nepříliš snadné čtení zdánlivě banálního životného osudu jedné české služebné-hospodyně. Román lze opravdu označit za jedno z nejlepších autorových děl. Celý příběh má překvapivě poměrně jednoduchovu dějovou linii, proto i první dvě třetiny na dvou stech stránkách působí místy poněkud rozvláčně, ale vše zachraňuje výtečný závěr a gradace celého románu, kde Werfel uzavírá život své hrdinky a v němž řeší otázky víry, naděje a smrti. Celý tento ve své podstatě smutný a depresivní příběh tak dostává nakonec přece jen nadějeplné a radostnější vyznění.
Ke knize bych se v budoucnu určitě vrátil, protože jak je pro Werfelovy knihy typické, s každým dalším čtením rozkrývají další a další detaily a významové roviny.
(292) "Jako je zrození bolestným tajemstvím mezi matkou a dítětem, tak je umírání bolestným tajemstvím mezi stvořitelem a stvořením. Je zařízeno, abychom na první zapomněli a druhé již nesměli prozradit. "
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1988 |  Čtyřicet dnů |
| 2007 | Píseň o Bernadettě |
| 2006 | Jeremjáš |
| 2001 | Ne vrah, zavražděný je vinen (4 povídky) |
| 1967 | Verdi: román opery |
Mohlo to být tak o polovinu kratší...začátek o ničem...konec zbytečně protahovaný a nezajímavý..Námět nebyl ale úplně špatný...Ovšem k přečtení knihu nedoporučuji.