Cesta k Wigan Pier přehled

13.08.2023

(SPOILER) Je to citlivá analýza společenských rozporů anglické společnosti roku 1937. Orwell popisuje různé vrstvy, podle vzdělání, peněz, statusu. Začíná to realistickým popisem života horníků v severním Walesu a Anglii, jak nezaměstnanost ničí důstojnost člověka. Následuje upřímné odkrytí různých pocitů nadřazenosti, třeba severu proti jihu Anglie, severu Evropy proti jihu. Ukazuje systém vrstev anglické společnosti, kdy pro vyšší vrstvu jsou dělníci podřadnou smrdící spodinou, které se fyzicky štítili. Orwell píše o sobě, jak ho vychovali k tomu, aby se s chudými dětmi nekamarádil, aby od nich nechytil přízvuk spodiny. Stydí se za to, že pracoval jako policista v Barmě. Chápe rozpor mezi tím, že je špatné otročit si jiný národ a na druhé straně, je díky tomu impérium mocné. Čtenář se také dozví, jak se dostal mezi tuláky, jak líčí v knize Na dně v Paříži a Londýně. Zamýšlí se nad budoucností lidstva. Kam povede mechanizace a industrializace, bude mít člověk ještě radost z tvořivé práce? Zmínil Karla Čapka a R.U.R. A na první místo tehdejší doby stavěl společnou frontu proti fašismu. Číst Orwella je úžasné, protože i složité myšlenky podával srozumitelně a jeho úvahy byly objevné, nadčasové, vizionářské.

17.06.2023

Ze své návštěvy osmahlých horníků (ačkoli jejich pokožka je spíše zvyklá uhelnému prachu než žáru slunce) a jejich příbytků a rodin si Eric Arthur Blair odnesl mnoho moudrosti, jíž by v žádném dlouhém pojednání o marxismu, proletariátu, buržoazie a dějinné nutnosti nikdy nedobyl.
Je to právě ten popis těžkého a lopotného života ochuzeného horníka, kterým se Orwell snaží připomenout pravý úmysl slušného socialismu.
Orwellova diagnóza chabnoucího socialismu, ztrácejícího půdu fašistům každým dnem, je určitá skupina socialistů, kterou vystíhají ona silná slova:
Sometimes I look at a Socialist - the intellectual tract-writing type of Socialist, with his pullover, his fuzzy hair, and his Marxian quotation - and wonder what the devil his motive really is. It is often difficult to believe that it is a love of anybody, especially of the working class, from whom he is of all people the furthest removed.
(Čas od času přemítám nad oním socialistou ano nad tím badatelským druhem, sepisujícím pojednání, se svým svetříčkem, se svými chundelatými vlasy a svou zásobou Marxových hesel hledaje, co ho probůh opravdu pohání. Člověk by mnohdy stěží přijal, že je to láska ke komusi, a už vůbec k dělnické třídě, od níž je ze všechněch lidí nejvíce vzdálen.)

Je to vskutku provolání k zahození marxistického žargonu a tlachání z trpkosti a k opravdovému lidskému a slušnému socialismu ve prospěch nejen těch, co se živí krumpáčem, ale i těch, co se sotva živí kuličkovým perem.