Kolaps neznamená konec
Miroslav Bárta , Tomáš Tureček
Kam se řítí naše civilizace? Rozhovor s prof. Miroslavem Bártou, naším předním egyptologem, vede Tomáš Tureček, šéfredaktor české edice National Geographic. Jsou kolapsy dávných civilizací jen zapomenutou stránkou v knize historie? Rozhovor s prof. Miroslavem Bártou, naším předním egyptologem, přináší zajímavé pohledy na tento fenomén. Nejnovější výzkumy celé řady vědních oborů totiž ukazují, že faktory, které vedly k pádu starověkých říší, se cyklicky opakují. Naše současná západní civilizace, jež byla vůdčí silou světa v posledních stoletích, se těmto vlivům také nemůže vzepřít. Čeká nás tedy podobný osud, o němž jsme se zatím jen učili v hodinách dějepisu? Rozhovor však nepřináší žádné apokalyptické vize. Spíše zamyšlení, jak bychom o případném kolapsu společnosti měli uvažovat. Sám kolaps totiž neznamená konec.... celý text
Přidat komentář

Povrchnímu čtenáři se možná bude zdát, že Bárta má již v této knize z roku 2013 stejné názory, jako dnes. Čtenář pozornější však odhalí jemné, ale o to důležitější odlišnosti.
V této knize Bárta ještě věřil, že naše civilizace je na omylu, pokud si myslí, že je ojedinělá a jediná pravá, naopak, je jednou z mnoha. Dnes mluví o naší výlučnosti, o tom, že ještě nikdy jsme neměli možnosti, jaké máme dnes. To je však realita člověka v jakékoli době, nikdo z nás nežil v budoucnosti, všichni známe jen svou současnost a nic novějšího ještě nemáme.
V této knize Bárta ještě projevoval alespoň nějakou badatelskou pokoru, s níž se nepouštěl do témat, od nichž je svým zaměřením vskutku na hony vzdálen.
V této knize Bárta ještě nemluví o potřebě lídrů, kterou dnes razí.
V této knize Bárta mluví o zániku Staré říše v 23. století př. Kr. a cituje staroegyptské texty, kde se uvádí, ze "otroci se stali majiteli otroků". V nedávném příspěvku na sítích však tvrdí, že otroci ve starém Egyptě prakticky nebyli, až od 12. st. př Kr. Jak to tedy podle nejnovějších poznatků egyptologie je?
V této knize Bárta ještě tolik nezjednodušuje a nezamlčuje negativní stránky fungování dřívějších civilizací, které třeba v Sedmi zákonech popisuje daleko růžověji a idealizovaněji. Dokonce (byť jen jedinkrát) explicitně vysloví, že onou ztrátou složitosti, která se s kolapsy snoubí, myslí propad životní úrovně.
Myslet si, že ono zabývání se růsty a kolapsy civilizací, které nacházíme v jeho knihách posledních 15 let, je něco unikátního a světového je velký omyl, podobné pokusy podnikali již humanitní vědci 19. století, o století dřív třeba Edward Gibbon (Úpadek a pád Římské říše) a v antice by se rovněž něco našlo.
Stejná však zůstává určitá naivita, s níž Bárta přistupuje paradoxně právě k starověkým civilizacím, které by měly být jeho nejsilnější parketou. Jeho mnohdy romantické nahlížení na Bretaň, Göbekli Tepe, ale i Egypt je poněkud zabředlé v iluzích o starých zlatých časech a o ušlechtilém divochovi (více viz Horák: Návrat starých bohů, Kostićová: Kosmické stromy... - na tuto knihu jsem si vzpomněla nad popiskem fotografie Tanečníci z Gebel Uvejnátu, v jejichž tanci Bárta vidí "jeden z prastarých a dodnes fungujících způsobů oproštění lidské mysli od těla", což může být spíš jen taková eliadovská fantazie).
Rozhodně lepší než Bártovy novější knihy. A bod navíc za nepravé dveře hodnostáře Nefera jako pozadí na obálce.


Letem světem metodou komplexního myšlení a mezioborové konfrontace. Kolaps jako fenomén nikoli pouze negativní. Varování. Chci víc - takže na řadě je nájezd na knihkupectví Academie...


Docela zajímavý koncept, který je pak předpokládám primárně rozvedený v objemnějších dílech Miroslava Bárty a v antologiích na kterých spolupracoval. Je to tak spíš ochutnávací jednohubka, aby si člověk otestoval jestli to chce zkusit. Vzhledem k velikosti a formátu knihy (dialog) je to vyvážené.


Pokud bych měl knihu vystihnout jedním slovem, bylo by to "plytké". Kniha je nepochybně čtivá, zajímavá je cesta prof. Bárty k egyptologii, ale další část knihy postrádá podle mého názoru hloubku. Hloubku, kterou prof. Bárta nepochybně umí. Dokladem jsou jeho besedy a přednášky. Věřím, že mnoho čtenářů to vnímá jinak, ale já to prostě vidím takhle.


Opustili jsme z valné míry principy, na nichž vznikla a rozvíjela se naše civilizace, přičemž návrat k těmto principům, podle mého, není možný. A tak si počkejte, děti, co nového vznikne. Já už ne, já nemám tolik času.
Velmi inspirativní knížka rozhovorů.


„Již Winston Churchil kdysi prohlásil, že čím dále dohlédneme do minulosti, tím lépe uvidíme do budoucna“ a tak nám Miroslav Bárta jako odborník na dějiny a archeologii starého Egypta přibližuje, co kolaps v jednotlivých kulturách znamená, jak se projevuje a jaký může mít průběh. Už dlouho jsem si do knížky nevlepila tolik lístečků k myšlenkám, které mě zaujaly a přitom je tento knižní rozhovor rozsahem k přečtení za jediný večer.
A o to víc se teď těším na připravovanou knihu Sedm zákonů: Jak civilizace vznikají, dosahují vrcholu a upadají, která vyjde tento rok.
Současná situace ukazuje ještě víc slabiny našeho systému a potvrzuje mnoho z tvrzení, které zde knižně vyšly v roce 2013.
Zde jedno z mnoha velmi aktuálních témat:
„Někdy dokonce mám tendenci si myslet, že naši politici záměrně očí vzdělávací systém, protože v takové zemi se snáze vládne a mnohem lépe se „prodávají“ ve své podstatě populistické a laciné vize.“


Malá kniha, velké varování. Profesor Bárta s podporou Tomáše Turečka přesvědčivě předpovídá další vývoj naší civilizace. Nedávno jsem se zúčastnil vyprávění cestovatele a filmaře Petra Horkého, přítele Miroslava Bárty, o jejich připravovaném společném projektu s názvem „Civilizace“, který zobecňuje zákonitosti vzniku, vývoje a nevyhnutelného kolapsu všech civilizací. Ta naše není výjimkou. Kniha „Kolaps…“ je jedním z kamínků mozaiky tohoto názorového proudu, který je založen na poznatcích mnoha vědních oborů, a krůčkem k projektu Civilizace. Většina lidí a politiků strká hlavu do písku; nechci vidět, nechci slyšet.
Závěr: kolaps neznamená konec, ale…
90 % (bohužel jen 26 hodnotících, aktuálně na shodném průměru).
…
Víme, jaké faktory byly ty, které přivedly minulé společnosti ke kolapsu, přesto když vidíme tytéž faktory v našem světě, přivíráme před nimi oči, místo abychom si to přiznali.
…
Takže máš pro chování tamější armády pochopení?
Svým způsobem je zde egyptská armáda modelem, na kterém se může stavět i v jiných částech světa v případě, kdy by v té či oné zemi světa mohla z různých důvodů začít dominovat jakási extrémní síla popírající občanské svobody či volnost projevu. Měli bychom si konečně uvědomit, že armáda je v případě nouze jedním ze dvou stabilizačních prvků, který má na to tuto roli na území vlastního státu naplnit. Samozřejmě, že za určitých předpokladů. No, a tím druhým předpokladem je ta má neustále omílaná úroveň vzdělanosti a soudržnosti dané populace.
P.S. Kniha je někdy až moc stručná, cca polovinu zabírají fotografie.
P.S.2 Podrobnější informace: https://www.databazeknih.cz/knihy/kolapsy-slozitych-spolecnosti-155139


Ochutnávka života našeho předního egyptologa, taky drobky z kolapsů rozebíraných v jiných knihách. Hezky se čte a sympatický je i duchovní přesah s poselstvím pro nás všechny...


Vzhledem k celkovému počtu stránek knihy, která navíc obsahuje i spoustu obrázků, není bohužel dost dobře možné ponořit se do tématu hlouběji. Ale zase, kdyby nebyla tahle knížka tak útlá, asi bych ji odsunula k přečtení na později, a později... a to by byla škoda...
Řekla bych, že pro mě tato knížka znamená "úvod do problematiky kolapsů civilizací", na základě čehož se budu pídit po dalších knížkách s podobnou tematikou ať už od pana Bárty nebo dalších autorů/odborníků .
Bylo příjemné zjistit, že pocit úpadku nemám sama a že se svým způsobem jedná o přirozený běh věcí, i když tahle fáze nepůsobí zrovna optimisticky.
Ale co už naděláme, žijeme tady a teď a je jen na nás, jak s informacemi, které máme, naložíme.


Nadherna kniha k zamysleni, co nas jako lidstvo asi za par let postihne jako Egyptany..take je krasny rozhovor s Bartou a jeho ceste dostat se k egyptologii a na pist na kterym je dnes.tuto knihu doporucuji na 100%..precteno za 2hodiny
Srozumitelný úvod do Bártovy "kolapsologie" formou rozhovorové jednohubky, ve které profesor egyptologie (a nově i senátor) vypráví nejen o výzkumech na Sahaře, ale i o obecnějších trendech civilizačních vývojů, které lze z pískem zavátých památek po starých Egypťanech vyčíst. Archeologové totiž mohou sledovat tisíce let vývoje této vyspělé civilizace, vždyť vládu stavitelů pyramid a reformátora náboženství Achnatona dělí dvanáct století a přibližně stejný čas pak uplynul do pohlcení Římem za vlády Kleopatry. Kolaps neznamená konec světa, nýbrž velkou transformaci v podobě "zásadního poklesu složitosti, sofistikovanosti a kvality životní úrovně, protože původní stav již není déle udržitelný, přijatelný a financovatelný". Již starověký Egypt znal hypertrofii administrativy, nekontrolovatelný růst neproduktivních a mandatorních výdajů, sílící vliv úředníků a šedých eminencí, což jsou všechno důvěrně známé nešvary fungování (nejen) českého státu. Ke kolapsu však vedou až ve chvíli, kdy se příliš rozevřou nůžky mezi vládnoucí elitou a zbytkem obyvatel, kteří ztratí motivaci zachovávat dosavadnímu zřízení loajalitu. Katalyzátorem těchto společenských otřesů byly v historii také klimatické změny a profesor Bárta upozorňuje na predikci razantního vysychání Blízkého Východu a severní Afriky v příštích dekádách, které může vyvolat masivní migrační vlnu. Bártovy veřejné výstupy se sice od vydání knihy ještě více posunuly od historických výkladů k hořekování nad stavem současného světa, ale je cenné, že po zvolení do Senátu zdůraznil téma udržitelnosti namísto konzumního stylu života poháněného snem o věčném růstu. Jinými slovy, že "náš úkol v této rozchvácené zemi není mít se lépe, ale uchovat alespoň současný standard".