Český román
Ladislav Klíma
První úplné a autentické vydání klíčového beletristického díla filosofa Ladislava Klímy. Román vznikl mezi léty 1907 a 1910/1912 nejen pro autorovu „zábavu a zotavení“, ale souběžně a hlouběji jako experiment s vytvořením nové, „naprosto volné, vše si dovolující“ a všeobjímající formy románu. Čtenář v této knize nalezne poprvé kompletní, necenzurované torzo Českého románu tak, jak ho jeho solipsistní pánbůh (autor) stvořil: bez složitého textově kritického aparátu, ale též a hlavně bez přídavků a vynechávek, přísně a přesně podle znění autorova rukopisu. Klímův román jako by o dvacet pět let později přesně charakterizoval Henry Miller: „To není žádná kniha, je to prodloužená nadávka, plivanec do tváře umění, kopanec do zadku Boha, Člověka, Osudu, Lásky, Krásy ... čeho chcete.“ Svazek edičně připravila Erika Abrams.... celý text
Přidat komentář
Klímův román je vlastně takový divoký dialog, kde více než cokoliv prosakuje jeho živelnost a zápal pro to říct věc, ať už je tou věcí zrovna cokoliv, občas probleskne s nějakou tou pravdou, jak zmiňuje: "Svatý hlas srdce neposloucháme! Jak dí Goethe. Neboť v irracionellním světě je "nerozum" skutečností, tedy rozumem! Jen pak myslíme dobře, myslíme-li srdcem." Mnohdy je to čtení groteskní (ale i zábavné), vzpomněl jsem si i na Švejka, haldy lidí mluví o národních myšlenkách a postojích (text byl psán pro zábavu mezi lety 1907 a 1910/1912), někdy i jen o obyčejných věcech (sestry) a všechno to je ponechané ve tvarech tak, jak to bylo, což odbourává jistou vážnost typických filozofických spisů. On Klíma, jestli se mu něco opravdu nedá upřít, tak je fakt, že, podobně jako Nietzsche, měl i jistou lyriku, ale taky ten zápal pro věc a, jak vždy říkám u největších, uměl do svých děl zakomponovat i humor, takže vám z toho vyleze dost unikátní a netradiční věc, která je ale velmi česká ve svém jádru, ale i naprosto chaotická, způsobem, který je pro řadového čtenáře těžké "jen tak ocenit" a přijmout a mít na text trpělivost. Je to ale (na to, jak se to prezentuje) zábavné čtení a u Klímy je to buď, že vás ten magor baví a nebo nebaví. Když baví, tak baví dobře, po většinu času ale zůstává někde na pomezí toho groteskního vtipu a hardcore filozofování, kde si plive svoje egodeistické výplody v chaotickém sledu událostí a obouvá se do všech a do všeho (starý pes Goethe, Tomáš Garick Masařík) - velmi české, většinou tlumočením skrze dialogy několika postav. I přesto nemůžu říct, že je to zrovna snadné čtení, prokousával jsem se tím dlouho a tak do půlky jsem tomu dal seriózní snahu, pak jsem jaksi ztratil trpělivost. (...)
Úryvky:
"Hau, hau, hau!" zavzněl za nimi teprve teď smích výrostka. "Dyž mohly líbat držku volovi, mohly ji taky už polibit mně. Vrátěj se a dej mně špuksny!"
"To máš tak, chloubo vlasti!" zastavila se Olga "Tebe považovaly jsme za vola, a silou kontrastu vznikla v nás illuse, že tvůj vůl je člověk, - ty k obrazu božímu stvořený dobytku!"
"Svůj národ i své milenky tím více jsem hanil a tupil, čím více jsem je měl rád; mizerná láska, která není zároveň opovržením a nenávistí."
"Malinovi v lese líce lízá tato špinhausnice a s ním nochtlágruje u slepice" - u jaké slepice, nejsvětější trojice?"
"Mlčel, nehnutě a s úsměvem hleděl stále v azur. Bylo nezbytno, aby potrestaná po ženském mravu povídáním dál se mstila."
"já tě kopnu do žrádla, žě ti to prasivé Malině z kundy vylítne jako sračka z prdele,"
"My chcaly, jak jsme musily zdržovat smích..."
Spíše prolistováno než přečteno... Autor, co "obešel polí pět", vnímal svět jako něco, co je k smíchu a k vzteku, a podle toho o něm psal. Český román se čte jako dialogická báseň, tu a tam vulgární, tu a tam zoufalá, místy vtipná, vždy vášnivá, pojmenovávající vše dle svého mínění pravým jménem, pracující s motivy vlastního božství, snu, šílenství, násilí... Vše podstatné vloženo do úst ženy, takže relativizováno. Pro mne je Klíma zajímavý především jako totálně upřímný, ne úplně chutný chlap, který ani po krk v žumpě nezapomínal prožívat vesmír a který skvěle vládl jazykem.
Jako velký obdidovatel jeho díla nemohu hodnotit jinak. Klíma byl skutečným géniem české filosofie a literatury. Český román je dalším dílkem tohoto autora, který zapadá do mozaiky jeho tvorby.
Autorovy další knížky
2010 | Utrpení knížete Sternenhocha |
1991 | Slavná Nemesis |
1990 | Svět jako vědomí a nic |
1989 | Vteřiny věčnosti |
1991 | Lidská tragikomedie |
Nepřipadám si slabý na duchu. Přečetl jsem deset stran a získal dojem, že netuším, o co se jedná; ani náznakem se nezačal odvíjet žádný románový děj; působí to jako nějaká odbytá slátanina. Nezájem.