Cesta
Cormac McCarthy
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/151719/bmid_cesta-1dL-151719.jpg
4
2961
2961
Po úspěšném „morálním thrilleru” Tahle země není pro starý přichází tento americký spisovatel se „sci-fi”, přičemž uvozovky jsou i tentokrát velmi na místě. Román Cesta se odehrává ve světě sežehnutém neznámou katastrofou. Otec se synem putují šedivou zimní krajinou a děsí se každého náznaku, že nejsou sami, kdo přežil; od posledních lidí totiž rozhodně nemohou čekat nic dobrého. Dvojici drží při životě jen to, co uveze jejich nákupní vozík a co občas najdou v prázdných domech. Jejich cílem je mořské pobřeží, ale i tam se samozřejmě ukáže, že naděje už neexistuje. Nebo snad ano? Za tento román autor obdržel v roce 2007 Pulitzerovu cenu.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem četla v němčině. Umím německy velmi dobře, ale ne úplně jako rodilý mluvčí, což pro mě v tomto případě možná byla spíš výhoda, protože hádám, že by mě kniha místy dostávala ještě víc. A to už by bylo moc. I tak to pro mě byl dost silný zážitek. Málokterá kniha mne tolikrát donutila na chvíli přestat číst a zamýšlet se nad tím, jak bych se v dané situaci zachovala já. Zároveň jsem si říkala, že se nám něco podobného teoreticky opravdu může stát a ta představa je dost znepokojující.
Fascinovala mě postava chlapce, který se už do zničeného světa narodil - na jednu stranu tak dětský, nevinný a křehký... a na druhou tak dospělý, vážný a odvážný... Knihu určitě doporučuji.
Srdcervoucí a silná věc.
Poslední zbytek lidskosti na posledním zbytku světa - tak vnímám Muže a Chlapce.
Veškeré dialogy a události popsané jsou znepokojivé a dostávají se čtenáři pod kůži stejně jako všudy přítomný popílek v knize.
S ohledem na dnešní stav naší planety mě napadá jen, zda-li se já nebo moje děti či moje vnoučata /pra-, pra-, .../ téhle situace dožijeme?
Každopádně Cesta je s přehledem jednou z nejlepších knih, které jsem kdy četla.
Je to na tomto místě 1966. hodnocení této knihy. Pokud bych to převedl na letopočet, tak to jsem byl už docela velký kluk. Asi ve věku jednoho z hlavních hrdinů knihy (možná ještě trochu starší). Jsem opravdu moc rád, že se tato kniha čte, neboť ji považuji za jednu z nejlepších top 5 knih, které jsem kdy četl. Je to síla, mazec, bomba (v tom nejlepším smyslu slova)!!!!!
Jako otce malého syna, mne tato kniha silně zasáhla. Dva týdny jsem na ni musel mylet. Opravdu silný příběh.
Lidé si za pár let na tuto knížku možná vzpomenou a sami sebe proklejí, že neposlouchali bedlivěji. Audiokniha mě každopádně mírně zklamala.
Samozřejmě, že jsem na knihu narazil rok, či dva po zfilmování.
A samozřejmě, že mě vyprávění dostalo do kolen stejně tak, jako valnou většinu čtenářů.
A samozřejmě, že jsem rád, že jedna určitá scéna z knihy byla vynechána - hádejte která. Po přečtení kapitoly jsem musel knihu na hodně dlouhou dobu odložit, protože jsem fakt nemohl psychicky pokračovat ve čtení dál.
Pochmurný, depresivní a temný (nebo spíš šedivý, chcete-li) příběh o tom, že i cesta je cíl a jestli se člověk dostane až na konec své cesty, nemusí to pro něj nutně znamenat fanfáry a oslavu vítězství. A také o tom, že mít svůj vlastní nákupní vozík naplněný "poklady" může někdy znamenat víc, než truhla zlata. No nemáme se my Evropani, Amíci, Asiaté a všichni ostatní tak nějak fajn?
Divne. Neprijemne, Znepokojive. Jestli takhle nejak ma vypadat budoucnost, tak si to radsi hodim.
Název knihy se naplno shoduje s jejím obsahem, při jejím čtení jsem musela stále myslet na text stejnojmenné písně: "Tou cestou, tím směrem měl bych se vážně hned dát, když sněží, jde to sněží, jde to stěží, ale sněhy pak tají, kus něhy ti za nehty slíbí a dají víc síly se prát, na dně víc dávat než brát..." Je to čiré zoufalství, nevíte, proč, nevíte kdo, kdy.... a o to asi jde, ukázat, jaké by to byly, kdyby. Velmi zdařilý odhad a popis podmínek, lidského i nelidského chování až s hororovými prvky. V rámci post-apokalyptického žánru skvělé, jen možná chyběl aspoň náznak toho, co lidstvo dovedlo až na samý okraj propasti. (červen: 1140 str.)
Temný a depresivní Cormac. Ale na druhé straně ta vlídnost a pochopení otce a syna, to jejich takřka až dojemné pachtění zpustošeným světem a snahou najít něco lepšího... A víra je nakonec tím jediným co přetrvá navzdory všemu.
Opravdu silný a dojímavý příběh o putování otce se synem odnikud nikam. Dennodenní zoufalý boj o holé přežití, beznaděj, ve které ti přeživší mohou závidět mrtvým. Anebo snad zbývá ještě kousíček naděje, že "nosiči ohně" rozfoukají z žeravých uhlíků ve spáleništi země plamen nového života?
Byť to bylo neustálé cestování, kniha se mě nějakým záhadným způsobem děsně dotkla. Nejen šíleným námětem postapa, ale na konci jsem fakt brečela. Přitom to dopadlo dobře, dojala mě celá ta cesta při zpětném promítnutí si, čím vším hlavní hrdinové prošli a jak to dopadlo. Docela drsný. Ale oheň se nesl dál, taková jakási naděje, možná v lepší zítřky?
Poutavý příběh o světě po globální katastrofě na Zemi -kdy převládá naděje na přežití do příštího dne a o beznaději, jak pokračovat v dalším životě.
Z postapokalyptického světa Cormaca McCarthyho kape strach, chlad a všudypřítomný šedivý prach. Netíží nás ani tak myšlenka, že nevíme, co se stalo, ani jak se jmenují ty dva, co sledujeme na jejich cestě, ale že by opravdu mohli být jediní dobří lidé na světě. Že ze světa, který známe, by opravdu mohla vzniknout neúrodná šedivá koule, kde udržet se na životě, znamená každodenní boj. Přesto v téhle temné atmosféře přežívá otcovská láska a naděje.
Je to o ceste... Clovek se toho moc nedovi - proc co jak kdy.. Ale je to neskutecne silny... Jeste to posiluje zvlastni usporny zpusob kterym je to napsano - chvili jsem si na nej musel zvykat, ale precetl jsem jednim dechem...
K přečtení knihy mě vedla zvědavost. Hodně lidí ji tady chválí, tak jsem si ji vypůjčila v knihovně. Mno...kdybych nečetla Bídné roky nebo Ohně na planinách, možná by mě to taky nadchlo. Ale ne. Je to těžce depresivní četba, na které si dal autor záležet. Aby to bylo co nejpochmurnější, nejbeznadějnější, smrt a popel na každém kroku. Nedověděli jsme se sice, co ten kolaps planety způsobilo, zato jsme si užili velké porce nihilismu. Spisovatel atmosféru přitmavil i tím, že hlavní postavy ani nepojmenoval. Přímé řeči chybí uvozovky, asi to mělo podtrhnout zvláštnost textu. Takže to mám za dvě hodiny čtení za sebou a nemyslím si, že je to tak světoborné dílo. Ono se líp píše na truchlivou notu, než na tu veselou. Podle mě se autor rozhodl udělat velké umění s obrovským dosahem pro lidstvo, a dopadlo to podle toho.:)
Ještě jsem se vrátila, protože mi pořád hlavou procházela báseň, ale nevěděla jsem, kde jsem ji četla. Už vím!!!!!
Společnost je k zblití,
Vyválená v hnoji
I s britskou vlajkou.
Sid byl ničema.
Johnie už shnil.
Mrtvej, mrtvej, mrtvej.
Zabitej šedí.
Anglie páchne.
Stoka světa.
Žumpa Evropy.
Sláva punkům,
Králům a královnám
Našich ulic.
Dobrý, ne? Toto je básnický výtvor dospívajícího Adriana Molea, když se snažil o proniknutí do žurnalistiky:)
Jinak jde o knihu Tajný deník Adriana Molea. A řekla bych, že pan McCarthy už by mohl mít pubertu za sebou;)
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena rozhlasové zpracování otcové a synové cesta, roadtrip postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
Kniha čtená jedním dechem. Ponurá, smutná, ale nádherně a čtivě napsaná. I když jsem podobný konec očekával, stejně mě zasáhl. Na tuto knihu dlouho nezapomenu, a budu o ní přemýšlet.