Cesta

19.05.2016

jedna z mojich srdcoviek ...i ked som ju skoro nedocitala, tusim mi jedna scena prisla natolko nechutna, ze som ju nacas odlozila...po case som sa k nej vratila a na konci som aj plakala ...je to dost depresivne, tiez neodporucam citat ,ak sa nechate niecim podobnym lahko ovplyvnit ...je to o znicenom svete, niekolkych malo prezivsich, ktori sa navzajom vrazdia a jedia, pretoze aj taka mala zavarana plechovka kompotu je hotovy poklad, vztah otca a syna, neustaly strach o zivot...jednoducho mi pri tej knihe dochadzalo, ako malo si vazime veci okolo seba a ako vsetko berieme ako samozrejmost a pritom staci jedna katastrofa (knihe nikdy nebolo presne definovane, co sa stalo) a je po vsetkom...

08.05.2016

Příběh hodně přímočarý. V podstatě stále o tom stejném, ale něco mě nenechalo knížku odložit a četla jsem dál. Hodně depresivní čtení, ale zajímavý pohled na katastrofický román.

Rozhodně nedoporučuji číst při špatné náladě.

04.05.2016

Příšerně nudná a depresivní kniha. NEBRAT!!!

20.04.2016

Tento román by fungoval, pokud by použitá přímočarost a efektnost tohoto příběhu měla přiblížit duševní stav člověka v boji o přežití – jen by bylo třeba o trochu více, aby podnítil čtenáře k zamyšlení. Opravdu jsem se snažila se do této těžko představitelné situace vžít a skrze ni nahlédnout na svou materiálně a vztahově bohatou přítomnost, ale autor mi to ani trochu v tomto neulehčil. Místo toho zůstala jen depresivní úzkost a strach.

Podle mne, násilnostem a prostému popisu věnováno příliš mnoho prostoru, autor jakoby se ani nesnažil hlouběji uvažovat. Jakoby se na příběh díval dětskýma očima....

Citace:
(rozhovor mezi mužem a starým poutníkem)
"Jak dlouho už takhle putujete?
Odjakživa. Na jednom místě zůstat nejde.
A z čeho žijete?
Prostě pořád jdu. Věděl jsem, že tohle přijde.
Vy jste věděl, že to přijde?
Jo. Tohle nebo něco podobnýho. Vždycky jsem o tom byl přesvědčenej.
Snažil jste se na to připravit?
Ne.
Co byste tak udělal?
Nevím."

08.04.2016

Moc pěkná kniha, která chytne za srdce - je ale velmi, velmi depresivní, zažívala jsem podobné pocity jako při čtení Orwelova 1984. Trochu mě zklamal konec, přišel mi až moc neuvěřitelný, jinak jsem ale Cestu přečetla jedním dechem.

01.04.2016

Velmi ponurá četba popisující snahu otce se synem přežít ve zničeném a zpustošeném světě, který postihla neznámá katastrofa. Značná část knihy představuje pouhý popis nehostinné krajiny, respektive útrap a hrůz, které zmíněná dvojice zažívá "na cestě". Zároveň je zde celkem zdařile, úsporně-minimalistickým stylem, vykreslen vzájemný vztah otce a syna, přičemž oba dva pro sebe navzájem představují doslova veškerou a jedinou motivaci žít a přeží(va)t.

Občas jsem měl jistý problém orientovat se v textu, zejména v místech, kde děj "skákal v čase" nebo kde docházelo k promíchání ryzího popisu s filozofickými myšlenkami, úvahami, vzpomínkami a sny. Prakticky až do konce knihy jsem si nedokázal zvyknout na absenci uvozovek při přímé řeči, která tak zcela splývá a ztrácí se ve zbytku slov. Tento formální nedostatek či možná záměr tedy hodnotím velmi negativně.

Po přečtení Cesty se nemohu ubránit pocitu, že se prostě jednalo jen o průměrný či mírně nadprůměrný čtenářský zážitek. Ačkoli jsem se v ní snažil najít "něco víc", zřejmě mi nebylo (do)přáno. A to mám post-apo obecně docela rád.

08.03.2016

Post-apo je můj oblíbený žánr, bohužel mi nesedí styl McCartyho, subjektivně se to nedá např. s Malevilem srovnat.

01.03.2016

Presne aj ja som videl Ricka a Carla v nich. Každopádne mi v knihe chýbalo niečo nové čo tu ešte nebolo a tiež niečo čo sem-tam v knihách ešte zažijem a to - zaujímavejší DEJ... Ale ako počúvať sa to dalo.

15.02.2016

Tak jo.
Přestože miluju knihy, jen hodně málo mě doopravdy chytne za srdce a donutí něco cejtit, změní mi pohled na svět, změní mě... "Cesta" patří do seznamu těch, kterejm se to fakt povedlo. K post-apokalyptickýmu tématu jsem vždycky měla celkem výhrady, ale poslední dobou na tom dost ujíždim. Tohle dílo bylo taky kvůli tomu něco neskutečnýho. Strašně jsem si užívala autorovy popisy, přišlo mi, jako bych cestovala s nima a viděla ten svět jejich očima. Knihu si rozhodně beru k maturitě.
(a ještě něco - v otci a synovi jsem často viděla Ricka a Carla Grimesovi, přece jenom, oni v tom svym světě taky nesou oheň.)

06.02.2016

Postapokalyptické drama, ve kterém až tak moc nejde o napětí a přežití, ale hlavně o mezilidské vztahy a morálku. Dialogy nikdy nemají více, než pár často jednoslovných replik, ale i přesto srdcem pohnou mnohem více, nežli dlouhé proslovy. Kniha je nabytá emocemi a mě vztah mezi otcem a synem dojímal často tak, že jsem nad knihou dojetím i brečel. Bravo, geniální.

29.01.2016

Pod povrchem této zdánlivé banálnosti dují velmi silné proudy. Až jednou budu otcem dítěte tak si ji schválně přečtu ještě jednou. Bude to úplně jiná kniha.

22.01.2016

Působivě vykreslená postapokaliptická scéna je jen prostředek, hlavní je otázka lidství a lidskosti - existuje situace, kdy je jejich ztráta ospravedlnitelná; co zbyde, když člověk už není člověk? Rozhodně bych knihu neřadila do "scifi a fantasy".

20.01.2016

Perfektní kniha, která mrazí. Příběh o konci světa, který nám vlastně i dost řekne o nás samotných. Kromě obsahu se mi hodně líbí i styl jakým je psaná - přímá řeč bez uvozovek, splývající s vyprávěním.

10.01.2016

Skvělá kniha, jejíž podstatou není příběh, ale hrozivá atmosféra, to jak působí na city, vede člověka ke vděku za to, že žije a jak žije, a volá po respektujícímu přístupu k planetě a ostatním bytostem.

Opravdu nerozumím nadšení kolem této knihy.
Ústřední příběh víceméně neexistuje.
O životě hrdinů před katastrofou se dočtete zhruba tři věty, o katastrofě samotné vůbec žádnou. Kniha se skládá z:
90% popisem míst, kterými dvojice přeživších prochází (tato místa se liší pouze tím, že na jednom místě je vzduch "kyselý", kdežto na jiném už "mrtvolně kyselý"),
z 5% popisem jejich jídelníčku (střídavě konzerva s meruňkami a konzerva s fazolemi)
a z 5% neuvěřitelně prázdných dialogů mezi synem a otcem, o tom, jestli jsou ti hodní nebo špatní.

" (Hodní lidé) Určitě jsou.
Opravdu?
Ano. Opravdu.
Ale možná ne.
Myslím, že jo.
Tak jo.
Ty mi nevěříš.
Věřím.
Tak jo.
Já ti vždycky věřím.
Neřekl bych.
Věřím. Musím ti věřit."

Ano, vím co si myslíte - v knize se skrývá obrovská hloubka a já bohužel nemám to štěstí a intelekt, abych ji byl schopen pojmout. To dokážou pouze lidé, kteří udělují Pulitzerovu cenu.
Určite se jedná o jedinečný způsob jak vykreslit postapokalyptickou atmosféru světa. Jedinečný určitě, jedinečně nudný.

07.01.2016

Na prvy krat som sa zasekol niekde okolo sceny prepadnutia bandou na kamione a nemohol som to docitat. Po 18 mesiacoch (ked uz bol syn trochu vacsi) tak sa to dalo. Skvela kniha.

06.01.2016

Ještě dlouho po dočtení, jsem knihu nemohl dostat z hlavy. Neuvěřitelně hutná atmosféra, koncentrovaná deprese, která však není nijak samoúčelná. Podstata lidskosti odhalená až na kost – jak v dobrém, tak v tom špatném. Realistický obraz umírajícího světa, který je v kontrastu ke všem těm apokalyptickým taškařicím, kterými jsme v poslední době zaplaveni. Nikdy bych se toho nechtěl dožít.

04.01.2016

Film jsem viděl kdysi dávno, ale jediné, co si z něj pamatuji, je šedivá krajina a špinavá tvář Aragorna, tedy ideální výchozí podmínky pro přečtení knižní předlohy. Kniha mne překvapila svým minimalismem, jednoduché nerozvité věty, jakoby se v tom rozbitém světě šetřilo dokonce i na úvozovkách. Zpočátku mi absence uvozovek vadila, je to poněkud nepřehledné, ale všechen tenhle minimalismus velmi efektivně umocňuje výsledný dojem, o který autor zřejmě usiloval, a tím je naprostá deprese a beznaděj. Stejně jako v každém postapu se samozřejmě vynořují otázky, co se stalo, proč a jak? To se však nedozvíme a ono to ani není důležité. Tak jo.