Cesta
Cormac McCarthy
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/18/bmid_cesta-kG4-18.jpg
4
2929
2929
Román Cesta se odehrává ve světě sežehnutém neznámou katastrofou. Otec se synem putují šedivou zimní krajinou a děsí se každého náznaku, že nejsou sami, kdo přežil; od posledních lidí totiž rozhodně nemohou čekat nic dobrého. Dvojici drží při životě jen to, co uveze jejich nákupní vozík a co občas najdou v prázdných domech. Jejich cílem je mořské pobřeží, ale i tam se samozřejmě ukáže, že naděje už neexistuje. Nebo snad ano? Za tento román autor obdržel v roce 2007 Pulitzerovu cenu.... celý text
Přidat komentář
Tak pokud by nás čekala taková budoucnost, nevím nevím, zda-li bych to dal. Život bez budoucnosti a s neustálým strachem, potažmo ještě s malým dítětem po boku, brr...
Kniha temná... Veľmi temná. Ľudskosť ohlodaná až na samú kostnú dreň svojej podstaty. Bez príkras, bez pozlátka. Iba vôľa prežiť v prostredí ktoré prežitiu naklonené nie je. Príbeh bez vysvetlenia motívov a príčin. Príbeh o tom či je možné (a má zmysel) niesť svetlo tam kde oň nik nestojí.
Když mám napsat, jaká tato kniha je, dere se mi na mysl pořád to samé slovo: "hnusná"
Nicméně to nic nemění na tom, že je to mistrovský kousek, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Sama mám syna, takže si asi dokážu představit pocity rodiče, který se z posledních zbytků sil snaží ochránit svoje dítě. Fakt mi z toho bylo místy až špatně. Tohle je jedna z těch knížek, co mě prostě zmasakrovaly a na které určitě nikdy nezapomenu.
Tuhle knihu si vezměte v létě na dovolenou. Určitě jí nečtěte v podzimních plískanicích, mohlo by to být nebezpečné.
Na minimálním prostoru 180 stran dokázal autor naznačit celý příběh. Protože se opravdu nedozvíte, jak to bylo, jak se jmenují, co se stalo a vlastně to není ani podstatné. Podstatné je, co žijí a to je čirá hrůza. Přesto jdou dál, život drží, snaží se i udržet si lidskost a naději, kterou (opravdu nevím odkud) mají. Tolik otázek a tak málo odpovědí. Dokázala bych to? Šlo by to? Zabila bych? Naprosto mě nadchlo, jak lze úplně jednoduchými prostředky rozehrát příběh, na který nezapomenete. Jak psal někdo níže, už nikdy se nepodívám na nákupní vozík stejně. (A popravdě mám momentálně trochu tendence začít všechno zavařovat.)
"Cesta" je esencí deprese. Jak a hlavně proč existovat ve světě, ze kterého se vytratila radost, kde se veškerý čas a snažení přetavilo v potřebu mít co jíst, čím se udržet v suchu a teple, jak se ochránit před ostatními lidmi? Kde leží hranice mezi dobrem a zlem, je vůbec nějaká? Morálka je přežitek, bezohlednost a všehoschopnost značnou výhodou pro přežití. Lze v takových podmínkách vychovat z dítěte slušného, životaschopného jedince? McCarthy předkládá nenáročnou formou plno závažných otázek. Určitá „všednost“ a neokázalost putování otce a syna zdevastovaným světem znamená plus, protože tak jejich osudy působí skutečněji. Atmosféra je hustější než provoz na pražské magistrále; i když na mě při čtení zrovna pražilo jarní slunce, stejně jsem vnímala akorát pochmurnou šeď, bezútěšnou krajinu plnou trosek a popela, div mě nezkrápěl déšť se sněhem.
Zpočátku jsem měla obavy, jestli si zvyknu na autorův zvláštní styl psaní, ale ukázaly se brzy jako bezpředmětné – po několika stranách jsem se ztratila v postapokalyptické mizérii a po nějakém oddělování dialogů od ostatního textu ani nevzdechla. Pár procent musím bohužel strhnout za finále, to bylo na můj vkus úlitbou americkým čtenářům, nekorespondující s předchozím vyzněním knihy. Osobně bych volila otevřenější konec, ať si další cestu každý představí sám.
Až na tuto výhradu mohu jedině dát oba palce nahoru: tato kniha člověku drsně připomene, co je opravdu důležité a jak by si měl vážit i zdánlivých banalit, které současný civilizovaný život nabízí. Nejspíš bych měla zvážit udělení nejvyššího hodnocení, můj dojem kolísá někde mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. 85-90%
Knihu jsem četla už poměrně dávno, ale ten pocit, který mi po přečtení zůstal, nebyl pocit po přečtení dobré knihy. Zkrátka mi nesedla.
Postkatastrofický román, který byl oceněný Pulitzerovou cenou. Knížka mě velice vtáhla do děje a byla velice smutná a depresivní. Láska a soudržnost otce a syna - jejich cesta po katastrofě a jejich vzájemná láska. Vztah mezi otcem a synem bylo to pozitivní v knize, jinak vše velice smutné a depresivní. Knížky tohoto typu moc nečtu, občas udělám výjimku, ale takováto knížka opravdu člověka tak nějak "semele". Samozřejmě to znamená, že je dobře a velice působivě napsaná.
Vlastně jsem "hnusnější" knížku nečetla... ale nedokázala jsem se od ní odtrhnout, plakala jsem, silně mě zasáhla. Mně osobně se velmi líbil styl, jakým je napsaná, každé slovo tam má své místo.
Rozhodně knížka, na kterou nezapomenete, ale zároveň si strašně oddechnete, když ji dočtete.
Takže co dodat, rozhodně to není kniha pro sluníčkářské typy, ale jinak mrazivě skvělá.
Velmi skličující vyprávěnka, která dokáže zaujmout obrazy a atmosférou. Deprese je budována umně. Přesto si myslím, že by to spíš obstálo jako povídka nebo malá novelka. Na nějakých 200 stran je to přece jen docela řídké a psané trochu podivně, takže jsem se i v tom minimu děje někdy ztrácel.
Hodně depresivní, ale hlavně silný příběh putování otce a syna postapokalyptickou krajinou.
Drsný a současně něžný, určitě dost krátký. Po dočtení mrazení v zádech, jestli to někdo znáte. Taky mám syna - 9 let, asi tak jak v tomto příběhu, aspoň tak jsem si ho představoval (i když, asi byl mladší). Situace příšerná, nevím jak bych se zachoval... Asi si pořídím revolver a spoustu nábojů .... pro jistotu. Zřejmě dám přečíst ženě, sice sci-fi nečte, ale toto není sci-fi - je to jedna z možných budoucností...
Silný příběh. Mám doma malýho kluka a rvalo mi srdce tohle číst...ta představa ztráty, která je nevyhnutelná, ale přesto... člověk lpí na životě...jen jít.. jít a žít !
" Patří ti celý moje srdce. Vždycky ti patřilo..."
Dobrá postapo s mrazivou atmosférou, ale na zadek jsem si nějak nesedla...takový průměr, na který asi časem zapomenu.
Pod drasticky a vyhroceně nekonečně tlustým nánosem beznaděje, zmaru, prázdnoty, sebezničení a absolutní ztráty lidskosti . . . . jemně prosvítá naděje, důvěřivost, schopnost lásky a zázrak dětství.
Vztah péče a zodpovědnosti, který dává šanci překonat nemožné. Vztah je natolik skutečný, že dává slabou naději.
"Proč to udělal?
Možná věří v Boha.
No z toho se dostane.
Nedostane."
"Když nemáš vůbec nic, udělej z ničeho obřad a vdechni mu život."
Poslouchala jsem audioknihu a byla jsem totálně zahlcena hrůzami, které museli otec a syn překonat, že byl tento paprsek příliš jemný, abych mohla dát víc než ***
Tak ne.
Tak jo :)
Silný příběh o světě po tom, co se lidé dočista zbláznili a chtěli si každý kousek urvat pro sebe... A tak po velkém požáru nikomu nezbylo nic... Poslední zbytky lidí se potkávají na silnici... A mezi nimi jeden otec se synem a nákupním vozíkem mířící na jih, aby se vyhnuli zimě... Otec žije jen pro svého malého syna...
Nikdy už neuvidím opuštěný nákupní vozík stejnýma očima jako před Cestou.
Cesta nutí k otázkám. Jak bych dokázal obstát? Jak bych se dokázal postarat? Našel bych takovou sílu? Jak to ten McCarthy udělal, že po pár stránkách cítíte spolu s postavami obavu z každého člověka, pocit ohrožení a úzkosti z každého domu, který může být pastí? A taky lítost nad postavami, jejich skromnost, radost z čehokoli užitečného. Lásku.
Pozor Spoiler!
Jakožto milovník post-apo jsem se na toto těšil, ale velké zklamání. Za boha nemůžu přijít na to o čem a k čemu ta kniha vlastně je. Příběh o ničem, od začátku do konce pořád jen to samé dokola. O postavách nic, o tom co se stalo a proč nic. Proč vlastně postavy přežívají, když stejně není pro co žít a ani z čeho? Text psán jak telegraf, holé úsečné věty o pár slovech, přímá řeč neoznačená v textu, strohá bez obsahu, pořád stejné obraty. Střídání témat, minulost, sny, myšlenky, nesourodé, zmatené, člověk neví co je co. Ta kniha je úplně prázdná, nevidím důvod proč číst, nic co by zůstalo v hlavě víc než den. Asi to mělo působit na city, ale sorry nic, možná trochu loučení na konci. Jediné co trochu působilo je to, jak materialisticky a v jakém blahobytu si žijeme a že to co řešíme jako problémy, je jen nepodstatná malichernost. Naše civilizace se pravděpodobně zahubí stejně jako jiné vyspělé civilizace v minulosti, ale na to aby to člověk věděl není třeba číst tuto knihu, ale
stačí se koukat okolo sebe.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena rozhlasové zpracování otcové a synové cesta, roadtrip postapokalyptická sci-fi
Autorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
Jsme na cestě, my všichni, dokud jsme tady. Pro někoho je kniha o ničem, pro mě je rozhodně o něčem. Moderní člověk dnešní doby nemusí myslet na tak hrozné věci, které zažívají postavy v Cestě. Ale jak dlouho ještě? Kolik máme času? To je otázka. Kdy nastane doba kdy bude mít prošlá plechovka ananasu větší cenu než lidský život? Jsou dva, otec a syn v prázdném světě, který umřel. Přesto zůstávají lidmi, těmi dobrými lidmi.
Jak se jmenují? To nepotřebuješ vědět.
Co byli zač, dokud nenastal konec? To je úplně jedno.
Proč jdou pořád dál? Netuším.
Měli byste si to přečíst? Určitě!
Tenhle rok je to již 10 let od doby co jsem Cestu četl poprvé a pořád jsou dny, kdy si na ni jen tak vzpomenu. Četl jsem ji několikrát a slyšel i audioknihu, obojí stojí za to. Styl jakým je kniha napsána je unikátní.