Cesta
Cormac McCarthy
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/18/bmid_cesta-kG4-18.jpg
4
2929
2929
Román Cesta se odehrává ve světě sežehnutém neznámou katastrofou. Otec se synem putují šedivou zimní krajinou a děsí se každého náznaku, že nejsou sami, kdo přežil; od posledních lidí totiž rozhodně nemohou čekat nic dobrého. Dvojici drží při životě jen to, co uveze jejich nákupní vozík a co občas najdou v prázdných domech. Jejich cílem je mořské pobřeží, ale i tam se samozřejmě ukáže, že naděje už neexistuje. Nebo snad ano? Za tento román autor obdržel v roce 2007 Pulitzerovu cenu.... celý text
Přidat komentář
Post-apo je můj oblíbený žánr, bohužel mi nesedí styl McCartyho, subjektivně se to nedá např. s Malevilem srovnat.
Presne aj ja som videl Ricka a Carla v nich. Každopádne mi v knihe chýbalo niečo nové čo tu ešte nebolo a tiež niečo čo sem-tam v knihách ešte zažijem a to - zaujímavejší DEJ... Ale ako počúvať sa to dalo.
Tak jo.
Přestože miluju knihy, jen hodně málo mě doopravdy chytne za srdce a donutí něco cejtit, změní mi pohled na svět, změní mě... "Cesta" patří do seznamu těch, kterejm se to fakt povedlo. K post-apokalyptickýmu tématu jsem vždycky měla celkem výhrady, ale poslední dobou na tom dost ujíždim. Tohle dílo bylo taky kvůli tomu něco neskutečnýho. Strašně jsem si užívala autorovy popisy, přišlo mi, jako bych cestovala s nima a viděla ten svět jejich očima. Knihu si rozhodně beru k maturitě.
(a ještě něco - v otci a synovi jsem často viděla Ricka a Carla Grimesovi, přece jenom, oni v tom svym světě taky nesou oheň.)
Postapokalyptické drama, ve kterém až tak moc nejde o napětí a přežití, ale hlavně o mezilidské vztahy a morálku. Dialogy nikdy nemají více, než pár často jednoslovných replik, ale i přesto srdcem pohnou mnohem více, nežli dlouhé proslovy. Kniha je nabytá emocemi a mě vztah mezi otcem a synem dojímal často tak, že jsem nad knihou dojetím i brečel. Bravo, geniální.
Pod povrchem této zdánlivé banálnosti dují velmi silné proudy. Až jednou budu otcem dítěte tak si ji schválně přečtu ještě jednou. Bude to úplně jiná kniha.
Působivě vykreslená postapokaliptická scéna je jen prostředek, hlavní je otázka lidství a lidskosti - existuje situace, kdy je jejich ztráta ospravedlnitelná; co zbyde, když člověk už není člověk? Rozhodně bych knihu neřadila do "scifi a fantasy".
Perfektní kniha, která mrazí. Příběh o konci světa, který nám vlastně i dost řekne o nás samotných. Kromě obsahu se mi hodně líbí i styl jakým je psaná - přímá řeč bez uvozovek, splývající s vyprávěním.
Skvělá kniha, jejíž podstatou není příběh, ale hrozivá atmosféra, to jak působí na city, vede člověka ke vděku za to, že žije a jak žije, a volá po respektujícímu přístupu k planetě a ostatním bytostem.
Opravdu nerozumím nadšení kolem této knihy.
Ústřední příběh víceméně neexistuje.
O životě hrdinů před katastrofou se dočtete zhruba tři věty, o katastrofě samotné vůbec žádnou. Kniha se skládá z:
90% popisem míst, kterými dvojice přeživších prochází (tato místa se liší pouze tím, že na jednom místě je vzduch "kyselý", kdežto na jiném už "mrtvolně kyselý"),
z 5% popisem jejich jídelníčku (střídavě konzerva s meruňkami a konzerva s fazolemi)
a z 5% neuvěřitelně prázdných dialogů mezi synem a otcem, o tom, jestli jsou ti hodní nebo špatní.
" (Hodní lidé) Určitě jsou.
Opravdu?
Ano. Opravdu.
Ale možná ne.
Myslím, že jo.
Tak jo.
Ty mi nevěříš.
Věřím.
Tak jo.
Já ti vždycky věřím.
Neřekl bych.
Věřím. Musím ti věřit."
Ano, vím co si myslíte - v knize se skrývá obrovská hloubka a já bohužel nemám to štěstí a intelekt, abych ji byl schopen pojmout. To dokážou pouze lidé, kteří udělují Pulitzerovu cenu.
Určite se jedná o jedinečný způsob jak vykreslit postapokalyptickou atmosféru světa. Jedinečný určitě, jedinečně nudný.
Na prvy krat som sa zasekol niekde okolo sceny prepadnutia bandou na kamione a nemohol som to docitat. Po 18 mesiacoch (ked uz bol syn trochu vacsi) tak sa to dalo. Skvela kniha.
Ještě dlouho po dočtení, jsem knihu nemohl dostat z hlavy. Neuvěřitelně hutná atmosféra, koncentrovaná deprese, která však není nijak samoúčelná. Podstata lidskosti odhalená až na kost – jak v dobrém, tak v tom špatném. Realistický obraz umírajícího světa, který je v kontrastu ke všem těm apokalyptickým taškařicím, kterými jsme v poslední době zaplaveni. Nikdy bych se toho nechtěl dožít.
Film jsem viděl kdysi dávno, ale jediné, co si z něj pamatuji, je šedivá krajina a špinavá tvář Aragorna, tedy ideální výchozí podmínky pro přečtení knižní předlohy. Kniha mne překvapila svým minimalismem, jednoduché nerozvité věty, jakoby se v tom rozbitém světě šetřilo dokonce i na úvozovkách. Zpočátku mi absence uvozovek vadila, je to poněkud nepřehledné, ale všechen tenhle minimalismus velmi efektivně umocňuje výsledný dojem, o který autor zřejmě usiloval, a tím je naprostá deprese a beznaděj. Stejně jako v každém postapu se samozřejmě vynořují otázky, co se stalo, proč a jak? To se však nedozvíme a ono to ani není důležité. Tak jo.
Velmi silný a nevybíravý popis toho, jací my lidé ve skutečnosti jsme - jenom nám dát příležitost... V tom románu je o lidstvu vlastně všechno. McCarthy se snaží nést oheň civilizace, tak jak ji známe my, ale moc dobře ví, že nemá téměř žádnou šanci.
Po dočtení jsem moc nevěděla, co si o tom myslet. Nechala jsem si to rozležet v hlavě a následně se podívala na film. Musím konstatovat, že - a to se často nestává - se mi film, i díky skvělému výkonu Vigga Mortensena, líbil o něco více než kniha. Ať nad tímto dílem přemýšlím jak chci, vždy mi vyjde jedno jediné slovo: Zvláštní.
Zatím nejlepší věc od Mccarthyho, kterou jsem přečetl. Bezútěšný a temný svět ve kterém otec se synem bojují o poslední kousíčky naděje. Jeden z případů, kdy filmová adaptace totálně kopíruje knihu a tentokrát je to určitě dobře. Film je stejně dobrý jako kniha, doporučuju obojí.
I když je to poměrně krátká kniha, je velmi intenzivní a silná. Přispívá k tomu i syrový, jakoby strohý styl psaní. Film knihu celkem věrně kopíruje a líbil se mi úplně stejně.
Dokonale minimalisticke, vseho akorat, misty skoro lyricke, pokud neco takoveho lze rici o postapokaliptockem pribehu. Knihy jsem se hodne obavala, ale jsem nadsena.
čo strana, to koncentrovaná depka a beznádej, absolutne realisticke vykreslenie postapokalyptickeho sveta.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena rozhlasové zpracování otcové a synové cesta, roadtrip postapokalyptická sci-fi
Autorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
Velmi ponurá četba popisující snahu otce se synem přežít ve zničeném a zpustošeném světě, který postihla neznámá katastrofa. Značná část knihy představuje pouhý popis nehostinné krajiny, respektive útrap a hrůz, které zmíněná dvojice zažívá "na cestě". Zároveň je zde celkem zdařile, úsporně-minimalistickým stylem, vykreslen vzájemný vztah otce a syna, přičemž oba dva pro sebe navzájem představují doslova veškerou a jedinou motivaci žít a přeží(va)t.
Občas jsem měl jistý problém orientovat se v textu, zejména v místech, kde děj "skákal v čase" nebo kde docházelo k promíchání ryzího popisu s filozofickými myšlenkami, úvahami, vzpomínkami a sny. Prakticky až do konce knihy jsem si nedokázal zvyknout na absenci uvozovek při přímé řeči, která tak zcela splývá a ztrácí se ve zbytku slov. Tento formální nedostatek či možná záměr tedy hodnotím velmi negativně.
Po přečtení Cesty se nemohu ubránit pocitu, že se prostě jednalo jen o průměrný či mírně nadprůměrný čtenářský zážitek. Ačkoli jsem se v ní snažil najít "něco víc", zřejmě mi nebylo (do)přáno. A to mám post-apo obecně docela rád.