Cesta

19.02.2019

Nejdepresivnější kniha, co jsem kdy četla, ale nádherná.....

13.02.2019

Jedním slovem vynikající. Povinná četba pro ty, kteří si ničeho neváží, snad ani vlastního života.

PS: A to jsem si myslela, že něco tak křehkého zfilmovat nelze. Film jsem neviděla, ale raději zůstanu u toho křehkého díla literárního.

05.02.2019

"...Vsunul chlapci do ruky revolver. Vem si to, špitl. Vem si to. Chlapec se třásl hrůzou. Ovinul ho paží a držel. Vyzáblé tělíčko. Neboj se, řekl mu. Jestli tě najdou, budeš to muset udělat. Rozumíš tomu? Psst. Nebreč. Slyšíš mě? Umíš to. Dáš si to do pusy a zamíříš nahoru. Uděláš to rychle a pořádně. Rozumíš? Nebreč. Rozumíš?
Snad jo.
Takhle ne. Rozumíš tomu?
Ano.
Řekni ano, táto, rozumím.
Ano, táto, rozumím.
Podíval se na něj, ale spatřil jen nevýslovný děs. Zase mu revolver vzal. Nerozumíš, řekl.
Já, táto, nevím co dělat. Prostě to nevím. Ty budeš kde?...."

Vrchol zoufalství, bezbřehé hrůzy a strachu, neustálý pocit ohrožení, vědění toho, co může a téměř s jistotou musí přijít a přitom hluboká a bezhraniční láska. Jen toto vše může zapříčinit, aby otec vlastního velmi malého syna důtklivě učil, jak zabít sám sebe...Pro mne osobně nejhrůznější okamžik celé knihy. Kolik protichůdných emocí a přitom racionálna a jak hluboká láska by musela v otci nebo matce být, aby své vlastní a jediné dítě nabádali k sebevraždě...

Cormac McCarthy používá jen úsečná slova a věty. Často je opakuje. Syrovost a depresívnost vlastně jen krátkého a v čase neukotveného příběhu tím tak jen prohlubuje. Hrůznost reality v člověku nevyvolává touhu po květnatých rozhovorech, když jeho jedinou myšlenkou je potřeba přežít za každou cenu. Najít alespoň nějakou potravu a ochránit své dítě a sebe sama...

Přiznávám, že depresívnější a hrůznější knihu, která by se mne tak hluboce dotkla, jsem snad dosud nečetla. Dívám-li se na některé komentáře níže, uvědomuji si, že její hloubku, poselství a význam je asi možné mnohem líp pochopit, jste-li rodič. A jsem Mccarthymu moc vděčná, že při vším tom marasmu, mně ponechal alespoň tu závěrečnou naději. A jsem si jista, že jen díky ní je člověk snad schopen přežít.

04.02.2019

... potažená smutkem, táhlým chladem marnosti, proudem sivé existence, stinné úzkosti. Na ní máme jeden druhého, nedáme zadarmo kůži ani duši. Na ní "čaroděj za sen," ani post mortem, nevzepřel se víře, předat pochodeň s nadějnou emocí, že tam, na konci chmurného tunelu, se přeci jednou světlo rozsvítí.

02.02.2019

Otec a syn, dva stíny putující troskami civilizace. Ve světě, kde vládne brutalita a násilí, jsou si navzájem tím jediným, pro co má cenu každý den vstát do mrazivého, šedivého rána a vydat se na Cestu.
Kniha mne zcela pohltila. Možná to bylo umocněno i tím, že jsem ji četl v zimním období a obzvlášť ve chvílích, kdy jsem čekal večer sám na vlakovém nástupišti, teplota byla pod bodem mrazu a z vesnice ke mne doléhal pouze vzdálený štěkot psa, ve mně smutek a beznaděj, prostupující tento příběh, velmi silně rezonovaly.

17.01.2019

Mrazivě skvělé.

10.01.2019

Přečteno během par hodin. Nemohla jsme přestat číst. Neuvěřitelná kniha a jen tak na ni nezapomenu. Když jsem docetla šla jsem se napít a v tu chvíli jsem si uvědomila ze ani nevíme co vše máme hned pod rukama čistou vodu teplo oblečení a vše bereme jako samozřejmost.

05.01.2019

Beznaděj, bolest, smutek a nekonečný zármutek.
Proč se lidé nepoučí z takových knih, jakou je také Cesta?
Svět je civilizovaný, ale okrádáme ho každý den o život. Zabíjíme jeho i sebe.
V knize naleznete pravdu a odpovědi. Na stránkách i mezi řádky je podstata lidského života.
Láska k blízkým a mír, úcta a věrnost.
Z knihy se line zmar. Zbytečnost a smrt.
Přesto lze nalézt odhodlání. Je zakořeněné v člověku. Možná poháněné strachem ze smrti a ze ztráty.
Knížka hodně bolí. Ale bolest bude ještě větší, pokud knihu zaklapnete a řeknete si, mě se jejich osud netýká. Já žiji lepší život.
Ne, nežijete. Pokud nemilujete, nejste ochotni zříci se luxusu a marností, pak opravdu nežijete.
Kniha je geniální. Tato kniha je smutnou budoucností lidstva a zároveň jeho současnou zkázou...

22.12.2018

Velmi depresivni,smutna kniha plna beznadeje a popela zanikleho sveta...nevime,co se svetu stalo,nezname jmena hlavnich hrdinu a presto s nimi trpime a soucitime..dialogy otce se synem mi chvilemi trhaly srdce..nelituji,ze jsem tuto knihu cetla a doporucuji milovnikum zanru..
" Zadne seznamy,co je treba udelat.Den stastny sam o sobe.Prave tato hodina.Dalsi uz nebude.Dalsi je prave ted.Vse vznesene a krasne,co si clovek bere k srdci,pochazi z bolesti.Zrodilo se to ze zalu a z popela.A tak,septal spicimu chlapci,mam ja tebe."
"Vypujceny cas a vypujceny svet a vypujcene oci,aby se nad nim mohlo plakat."

12.12.2018

"Lidi se vždycky chystali na zítřek. Já to nechápal. Zítřek se totiž nechystal na ně. Zítřek ani netušil, že existujou."

"Když nedodržíš malé sliby, nedodržíš ani velké."

"Konečně byla jasná křehkost úplně všeho. Dávné problémy vyřešily nicota a noc. S posledním jedincem zanikne věc jako taková. Zhasne za sebou a zmizí."

"V modrošedém světě vyrazili po asfaltu, šourali se popílkem, jeden druhému navzájem představovali celý svět."

"Zapomeneš, co si chceš pamatovat, a pamatuješ si, co chceš zapomenout."

Víc už nemáme, viď...
Nemáme.
Takže teď už umřeme.
Ne.
A co uděláme?
Napijeme se vody. A pak půjdeme dál po silnici.
Tak jo.

23.11.2018

Někdo by mohl namítnout, že kniha je psána poměrně jednoduchým jazykem, rozhovory a události se ve své podstatě opakují a autor byl tak opovážlivý, že nám neprozradill, co se vlastně stalo. Všechno bych to odsouhlasil a dodal, že to je dobře. Minimálně pro vykreslení atmosféry je to podstatné. Dokážeme muži porozumět, je to člověk jako my, neseme břímě pravděpodobně beznadějné cesty spolu s ním.

24.10.2018

Ponurý svět po apokalypse.
Žádná zeleň. Hlad a strach. Krutá zima. Vyhlídky na naději nula. Není šance na nic. I smrt může přijít příliš pozdě. Beznaděj.
Tak proč se ten táta trmácí se synem dál? Proč neutečou stejně jako matka? Já bych teda utekla.
Kniha o .... o .... síle žít? Navzdory všemu kolem - zoufalosti, zimě, hladu, zlu, kanibalismu, násilí - doufat?
Hlavně tu knihu nečtěte rychle. To není čtení na týden. Ani na měsíc. Mně její trávení trvá už 10 let a ještě kousek ke čtení stále zbývá.
Je to síla.

22.10.2018

V práci, při noční pauze, jsem se nudila a tak jsem napsala kamarádovi, jestli by nevěděl o nějaké knížce, která by mě po dlouhé době vážně zaujala a dorazilo mi tohle. Přečteno jsem měla během chvíle, i když jsem měla volno, četla jsem třeba do 1 do rána. To už se mi dlouho nestalo. Některé pasáže mi doslova braly dech. Určitě doporučuji.

19.10.2018

Kromě autorova popisu blíže nedefinované postapokalyptické vize vyzdvihuji vystihnutí psychologické vazby mezi otcem a synem, a ostatními přeživšími lidmi. Rozhodně kniha stojí za přečtení.

Nebo taky ne. Všechno totiž zůstává v naší paměti. „Co si máš co brát všechno trápení na sebe..."

17.10.2018

Čtu. Běhá mi mráz po zádech. Miluji sci-fi, miluji neotřelé nápady, skvělý styl psaní a skvělý překlad. Pánové (autor a překladatel), máte moji hlubokou úctu.
Věra

11.10.2018

Mě kniha strašně moc oslovila. Po přečtení knihy jsem šla ven a uvědomila jsem si jak je krásné slyšet zpěv ptáků, lidi, které mám ráda jsou kolem mě a můžu je potkávat. Běžné věci, které člověk najednou vnímá uplně jinak. Moc krásná kniha k zamyšlení a že obyčejné věci nemusí být samozřejmností.

28.09.2018

Kniha o ničem a proto hodně na přemýšlení.
Jaký je plán? Přežít?
"Tak jo."

26.09.2018

Tenhle cítát jsem sem musel dát:
Měl jsem ošklivej sen
O čem se ti zdálo?
O ničem.
A jseš v pohodě?
Nejsem.
Objal ho a chvíli tak zůstali. Bude to dobrý, řekl.
Já brečel, jenže ty ses nevzbudil.
To mě mrzí. Jsem hrozně unavenej.
Já myslel v tom snu.

Tak tímhle citátem jsem právě shrnul moji náladu po přečtení téhle knihy. Tím se však zařazuje do seznamu nejsilnějších literárních zážitků. Byla doopravdy dlouhá CESTA, než jsem si zvykl na atmosféru a styl McCarthyho, ale pak to byla slast. Už chápu, proč CESTA získala Pulitzerovu cenu. Je to detailně promyšlený příběh, který si vybudoval CESTU slávy, jež skončila tak dobře, jak jen mohla.

HODNOCENÍ:10/10

20.09.2018

Čirá hrůza. Vzpomínky na cokoli pěkného nemají cenu, stejně jako peníze nebo zlato. Zásoby jsou snězeny, zvířata taky. Přes šílené klimatické podmínky jsou si lidé největší hrozbou. Jsou vrahy nebo potravou. Opravdu se, kdyby bylo nejhůř, sežerem navzájem? Jak moc je lidskost závislá na blahobytu?

Žádná kniha mě nezasáhla jako tato. Přesto nevím, zda by nebylo lepší ji nikdy nečít. Nezbavím se toho.