Cesta

Kniha mě šokovala. Úplná beznaděj, život bez budoucnosti. Styl psaní osekaný až na dřeň stejně jako život obou hrdinů. Přemýšlela jsem o ní ještě několik dní po dočtení.

Ještě depresivnější než Melancholie Larse von Triera. Doufejme, že téhle cestě se lidstvo vyhne velkým obloukem. Literárně průměr, ale za pár nočních můr mínus dvě hvězdy.

V knize není přímá řeč!

Ale je dobrá. Sice jsem prvně viděl film, to mi však nezabránilo v tom, abych si při čtení kladl otázky typu, jak dlouho bych to v beznadějném světě knihy sám vydržel, jestli bych se vydal na cestu kanibalismu a podobně. Vtáhla mě do sebe.

Čekala jsem od knihy trošku více. Vadila mi nepřímá řeč, strohé věty, a tím pádem nebyla pro mě tak emočně bohatá. Téma zajímavé, ale doporučovat ji nebudu ..

Kniha mě nezasáhla tolik jako většinu čtenářů. Myslím si, že je to hlavně kvůli její strohosti. Krátké úsečné věty, které připomínaly rozkazovací způsob, neoznačená přímá řeč, strohá komunikace mezi hlavní dvojicí, krátké odstavce. Chápu, že to byl záměr, chápu v tom tu beznaději a posun krok za krokem s věčným strachem a bez jakékoliv budoucnosti. Ale mě to prostě neuchvátilo, nepůsobilo mi to na city, nedokázala jsem si v tom úsporném stylu najít vztah k hlavním hrdinům.
Jsem ráda, že jsem knihu přečetla, protože se o ní hodně mluví a alespoň jsem v obraze, ale já se k ní vracet nebudu.

Strach, bezmoc, beznaděj. Celou cestu se nám do hlavy vkrádá nesnesitelná otázka. Proč? Proč pokračovat v tomto přežívání, lopocení ze dne na den... Zde není žádné světlo na konci tunelu, naděje na lepší budoucnost. Člověk degradován na úroveň zvířete, pokoušejíc se uspokojit jen ty nejzákladnější lidské potřeby. Stojí za to žít? Nebo je lidštější toto utrpení ukončit? Otázky, na které nechcete znát odpověď... Silné, velmi silné.

Tyhle jednoduchý věty se nedají číst, kam se podělo umění literatury.

Jednoznačně jedna z nejlepších postapokalyptických knih, kterou si budu muset pořídit do knihovny ať to stojí, co to stojí. Celý příběh je naplněn zoufalou nadějí, putováním nehostinnou krajinou a vyhýbáním se kanibalistických skupin. Tím vším si hlavní hrdinové musejí projít, pokud chtějí hledat lepší podmínky pro život. Doporučuji!

Dlouho jsem tuhle knihu nemohl sehnat a strašně mě žralo, že McCarthyho Cestu neznám a nemám přečtenou. Nedávno konečně znovu vyšla a já ji mohl zhltnout a nechat se pohltit geniálně vykreslenou temnou atmosférou nehostinného světa po globální katastrofě. Oproti některým jiným autorům tohoto žánru (zejména českým, jejichž post-apo má podobnou strukturu i podobu) nepotřebuje McCarthy sázet na vulgaritu, sexualitu ani nepřecpává svůj text explicitním násilím. Ono je to totiž takhle mnohem silnější. Anonymní prostředí dokresluje prakticky anonymními postavami putujícího otce a syna, pracuje s minimem postav a minimem vzpomínek na svět před zkázou. Protože minulost nemá žádný význam, ačkoli někde tam pořád ukrytá je. Nechci se dopouštět klišé popisu, že je to příběh o naději (ono by to bylo asi beztak poněkud sporné tvrzení), či o naději v beznaději. Jenže tenhle motiv je tam silný (i přes svou spornost, ale snad tou je umocněn), přestože není nijak tlačen na pilu. Cesta, plná smrti, smutku a zároveň mnohých až filozofických otázek (jen o konceptu dobrá a zla by se dalo dlouze debatovat) je prostě masterpiece!

Otec a syn se sunou nehostinou apokaliptickou krajinou na jih Ameriky. Hledají jídlo, ukrývají se před "těmi zlými". Čtenář se možná bude divit, kde ještě berou naději. Když naděje byla sežehnuta, jako všechno živé okolo. Oni i přes to kráčejí desítky kilometrů denně směrem na jih. Autor vykresluje zmar života, utrpení a hledání jakési budoucnosti, která prakticky už od začátku knihy neexistuje.

Chvilku trvalo, než jsem ji sehnal za rozumnou cenu, bo elektronicky knihy nečtu. Naše hlavní pošta v Porubě bude ještě rok zavřená, tak mám možnost si to vyzvednout na malé poště u úřadu, která má celé dva dny v týdnu do pěti, jinak jen do čtyř a při otázce, jestli třeba nebude otevřeno aspoň přechodně v sobotu mi paní za přepážkou řekla "No, snad ne!!"

Nooo, sedl jsem si na Růžek, že se na ni mrknu nad rychlým dvoupívem a dostal jsem pecku mezi oči, že jsem si musel dát tři. Téma je jistě lákavé, ale málokomu se povede zpracovat tak dobře jako Merlemu v Malevilu nebo právě Cormacovi v Cestě. Kniha je psána bez kapitol, jen v krátkých odstavcích, bez přímé řeči, beze jmen a věku, stroze bez barevných pentliček, zato s údernými filozofickými myšlenkami, napsanými jako by jen mimochodem. Temná tíživá atmosféra zmaru a zoufalství, zasypaná popílkem, kdy tma je skutečnou tmou, dovoluje čtenáři až hmatatelný pocit prožitku beznaděje. A to vše dává knize opravdovou údernost, spád a neskutečnou naléhavost. Je o hlubokém vztahu mezi synem a otcem, který je za svou ratolest kdykoliv ochoten položit život. Je to kniha o přežití v době, kdy by nic přežít nemělo, o tom jak katastrofa změní lidi v nelítostnou krutou zvěř. Konec mě úplně neuspokojil, protože se trochu vymykal zkušenostem s cizími lidmi, které naši hrdinové udělali po cestě, tu symboliku smrti a zrození něčeho nového jsem tam úplně nečekal, ale jako celek je kniha skvělá a doslova si mě k sobě přikovala. Dočetl jsem zavřel knihu i oči a dlouho mi ještě vířila v hlavě.

Je mi zima. Musím si koupit další knihy autora! 5* a putuje do doporučených.

Knihu mi doporučila kamarádka, měla jsem velkou radost, že je opět k sehnání. Na čtení jsem se velmi těšila, ale spadla mi brada. Stále jsem měla na mysli "Proč?" Prostě proč tohle všechno, proč to vlastně čtu, padla na mě ohromná tíha příběhu, zmar života, ale tak to zřejmě autor chtěl, netouží pobavit, ale přejít na vážnou notu, zamyšlení nad tím vším tady. Pomohl mi doslov, který leccos vysvětluje. Pro mě byl dobrým uzavřením příběhu. Ke knize se nevrátím četbou, ale v myšlenkách určitě ano.

"Když nemáš vůbec nic, udělej z ničeho obřad a vdechni do něj život."

Mám rád podobné příběhy o přežití, proto jsem se na tuhle knihu celkem těšil. Byla mi doporučena přáteli a četl jsem recenze na internetu, že je to senzace. A ještě ta Pulitzerova cena... Asi jsem kvůli tomu měl velké očekávání. Hezká knížka, ale taková průměrná. Nepřišlo mi, že by něčím vybočovala. Tohle téma postapokalyptického přežívání bylo v té době velmi oblíbené a bylo o něm napsáno mnoho knížek a natočeno několik seriálu. A nepřišlo mi, že by tenhle příběh byl v něčem lepší a stejně tak styl psaní. Pokud někoho podobné knížky zajímají, tak určitě stojí za přečtení. Pro mě průměrná, taková prostě normální knížka, co ve mně nezanechala špatný ani dobrý dojem.

Cesta je skvěle napsaný příběh, kde se ukazuje, že není potřeba znát konkrétní místo, jména postav či důvod všudypřítomného popílku. Právě kvůli absenci těchto (v tomto případě bych napsala i) zbytečností, se víc čtenář soustředí na ponurou náladu postapokalyptického světa. Úvahy, myšlenky a hlavně pocity: hladu, beznaděj ale i chlapcova smířenost se smrtí, z čehož úplně běhá mráz po zádech.

Kniha čtená jedním dechem. Ponurá, smutná, ale nádherně a čtivě napsaná. I když jsem podobný konec očekával, stejně mě zasáhl. Na tuto knihu dlouho nezapomenu, a budu o ní přemýšlet.

Knihu jsem četla v němčině. Umím německy velmi dobře, ale ne úplně jako rodilý mluvčí, což pro mě v tomto případě možná byla spíš výhoda, protože hádám, že by mě kniha místy dostávala ještě víc. A to už by bylo moc. I tak to pro mě byl dost silný zážitek. Málokterá kniha mne tolikrát donutila na chvíli přestat číst a zamýšlet se nad tím, jak bych se v dané situaci zachovala já. Zároveň jsem si říkala, že se nám něco podobného teoreticky opravdu může stát a ta představa je dost znepokojující.
Fascinovala mě postava chlapce, který se už do zničeného světa narodil - na jednu stranu tak dětský, nevinný a křehký... a na druhou tak dospělý, vážný a odvážný... Knihu určitě doporučuji.

Srdcervoucí a silná věc.
Poslední zbytek lidskosti na posledním zbytku světa - tak vnímám Muže a Chlapce.
Veškeré dialogy a události popsané jsou znepokojivé a dostávají se čtenáři pod kůži stejně jako všudy přítomný popílek v knize.
S ohledem na dnešní stav naší planety mě napadá jen, zda-li se já nebo moje děti či moje vnoučata /pra-, pra-, .../ téhle situace dožijeme?
Každopádně Cesta je s přehledem jednou z nejlepších knih, které jsem kdy četla.

Je to na tomto místě 1966. hodnocení této knihy. Pokud bych to převedl na letopočet, tak to jsem byl už docela velký kluk. Asi ve věku jednoho z hlavních hrdinů knihy (možná ještě trochu starší). Jsem opravdu moc rád, že se tato kniha čte, neboť ji považuji za jednu z nejlepších top 5 knih, které jsem kdy četl. Je to síla, mazec, bomba (v tom nejlepším smyslu slova)!!!!!