Cesta
Cormac McCarthy
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/34786/bmid_cesta-WeG-34786.jpg
4
2928
2928
Na vyprahnutú zem sa zniesla ďalšia vrstva prachu a popola. Kýpte stromov sa striedajú s ruinami civilizácie. Mŕtvi nemo svedčia o bolesti a bezmocnosti, poslední živí sa nezastavia pred ničím, ani pred kanibalizmom. Sivé nebo so sivým slnkom čoraz častejšie prekrýva čierny studený dážď. Jediná možnosť uniknúť smrti je cesta – na juh. Desivá realita postapokalyptického románu Cormaca McCarthyho o putovaní otca a syna krajinou spustošenou kataklizmou. McCarthy s majstrovskou jednoduchosťou predstavuje svet, v ktorom prestali platiť hodnoty civilizácie a cenu má len to, čo pomôže prežiť ďalší deň. Uprostred nepriateľskej krajiny sa rozvíja nádherný ľudský cit, krehké, a pritom pevné puto medzi otcom a synom. Románový príbeh o láske, obetavosti a nádeji, ktorý stvorili nemilosrdne drsné podmienky, získal roku 2007 Pulitzerovou cenu.... celý text
Přidat komentář
"Ale my nebudeme jist lidi, viď že ne?" zeptá se kluk otce. "Ne, my ne." odpoví otec. "Tak jo." To je parafráze jednoho z dialogů mezi otcem a synem, kteří putují naprosto zdevastovaným světem, v němž nic nefunguje, který je celý pokrytý popílkem a v němž potkat jiného člověka znamená buď být zabit nebo vraždit.
Naprostá beznaděj. Zoufalství. Jak přežít v takovém světě? A proč vůbec žít? Opak ráje.
Nic jsem od McCartyho nečetl a dlouho jsem se přesvědčoval, jestli je nutné se nechat masochisticky drásat takovou děsivostí. Ale musím říct, že vylíčené té "situace", v níž se toho tak pramálo děje, ale cokoliv se stane je otázka přežití, mě čím dál víc vtahovalo. Není to dobrý čtení před spaním, velmi rychle ve snu do toho intenzivního textu a světa vplujete i ve snu. Člověk má čas přemýšlet o našem chování, o základních lidských vlastnostech a hodnotách, o situaci, která možná jednou nastane, protože jako lidstvo děláme všechno proto, aby apokalypsa přišla co nejdříve. Takže doporučuju, je to skvělá literatura, která určitě nenechá nikoho, kdo najde sílu to dočíst, klidným. Otázky se valí a odpovědí se nedostává. Budu to dlouho v sobě zpracovávat.
Hledali jste NEJLEPŠÍ knihu? Tak už nehledejte. JE TO TAHLE. Strašná síla. DOKONALOST.
Po obsahové stránce jednoduché, šablonovité a minimalisticky odvyprávěné putování otce a syna blíže neurčeným postapo světem, kterému však dominuje krásný a neobyčejně osobitý jazyk, s jakým je celý příběh popsán. V rámci postapo žánru to na mě působilo jako takový ten vyšší level. Od inteligentního výraziva až po řadu nenápadně podávaných myšlenek se skoro až náboženským podtextem. Že i v takhle pochmurném světě zbaveného veškeré naděje v lepší zítřky, světě plném čistého zla, dokáží někteří lidé najít svou vlastní cestu bez ztráty morálních zásad. Dokud ve svém nitru nesou onen příznačný oheň.
Kniha Cesta je dystopický román, který se blíží trochu možné realitě. Svět byl zdevastován, dle mě asi nějakou jadernou bombou, klima se změnilo, elektřina nefunguje a lidi se stávají zvířaty.
Otec putuje sám se synem skrz zemi a vidí všechny ty zvěrstva, která si lidé udělali. Na knize je úchvatná ta psychologie postav. Vystrašený syn, který ale vlastně zvládá zpracovat více jak otec. Umírající otec, který je zoufalý z představy, že nechá syna samotného v tomto světě. Dobro, které je v obou hluboce zakořeněno...
Knížku jsem nebyla schopná přečíst, vždycky jsem se zasekla už na počátku. Ale teď jsem si ji vyslechla jako audioknihu a díky předčítání a doplňkové hudbě jsem došla až na konec Cesty. Chápu, že je to plné hlubokých myšlenek a pěkného jazyka, ale pro mě příliš temné od popílku a příliš beznadějné. Já bych v takovém světě nikam nešla. Pro mě by to nebyl svět, ve kterém bych chtěla žít a vychovávat dítě. Takže jsem měla velký problém se z hrdinou-otcem ztotožnit. Jsem ráda, že tohle dílo znám, ale nepočítám, že bych se k němu vrátila, někomu ho doporučila nebo chtěla vidět film.
Úsporné a prosté vyprávění o cestě zdevastovanou zemí mě chytlo za srdce a za útroby už kdysi – při mém dřívějším prvním čtení. Právě doposlouchaná audio podoba románu mi ty silné pocity připomněla a vrátila. Znovu jsem si uvědomil, jak je tohle postapo netradiční. Protože na rozdíl od konvenčních katastrofických příběhů, kde se implicitně počítá s happyendem, tady je od začátku jasné, že s planetou i lidmi na ní je to nevratné, hotovo dvacet, tady žádné sluníčko za šedou oblohu nevykoukne, ani zelená rostlinka z neplodné země. Tady žádná holubice olivovou ratolest v době večerní v zobáčku nepřinese. Jen šeď a zima a strach a hlad – definitivně.
Je možné vůbec v příběhu takhle pochmurném a úmorném nalézt naději? Alespoň zrnko, náznak nějaké naděje? Možná se to bude zdát divné, ale já zde naději nacházel, a nacházel ji paradoxně tím víc, čím beznadějnější situace našich dvou poutníků byla. Ta krutost a bezútěšnost prostředí totiž byla potřebným kontrastním prvkem k nezničitelné nesobecké otcovské lásce – stejně jako potřebujeme opravdu temnou noc, abychom viděli zářit hvězdnou oblohu. A tak jsem román vlastně četl jako zprávu o tom, že sice dokážeme zničit celý svět a skoro všechno živé na něm, ale nedokážeme zlomit lidskost oddaně milujícího člověka. Člověka, který se bytostně rozhodne být „tím hodným“. Člověka, který ví, jak důležité je nést oheň.
Skvělé dialogy, jen tak na ně nezapomenu. Úžasně zachycená jemnost a hluboký smutek otce a syn vychovávaný za neustálého čekání na smrt, k tomu zajímavě zachycený popis zničené krajiny. Už jen kvůli těm dialogům doporučuji.
Jednoduché vyprávění se soustředí na popis cesty otce a syna postapokalyptickým světem. Vše, co mají, si vezou v nákupním košíku. Drsné, silné a neuvěřitelně depresívní.
Cesta si mě našla na mém životním rozcestí. I když jsem byla v hlubokém žalu, knihu jsem dočetla. Příběh je ponurý, ale plný víry a naděje.
Vybízí nás, abychom se zamysleli nad svým chováním a jednáním nejen k Zemi, ale i k druhým lidem.
“Byli na samém dně. Zima a ticho. Všechno se vymklo z kloubů. Ve vzduchu plném popílku scházela sebemenší opora. Na živu je drželo každé nadechnutí, chvějivé a kratičké. Kdybych aspoň měl srdce z kamene.”
Tak tohle je čtenářská bomba! Syrový post-apo příběh, který doznívá dlouho po přečtení. Je tam všechno - láska, naděje střídaná beznadějí, strach, zoufalství, zima...
Vyzdvihla bych především soustředění děje jen na “cestu”- vše ostatní (příčina, rozvoj historie postav apod. ) by mělo jen rušivý efekt. Takhle ta syrovost a hrůza vyzněla naprosto jak měla. Geniální.
Tak na tohle musíte mít náladu. Zaručuju vám několikahodinovou depku a spoustu filozofických myšlenek. Ne, fakt jsem si to musela dávkovat. Cítíte atmosféru strachu, zoufalství, beznaděje. Svět umírá - příroda, lidé, zvířata. Lidi se dělí do dvou kategorií - ti, co rezignovali a klidně snědí i batole, pak ta menšina, ve kterých zůstalo nějaké dobro. Sledujeme putování otce a syna. Co vlastně hledají? Mají nějakou naději? Tak si říkám, že pokud přežijí, co s nimi bude? Svět už je stejně mrtvý.
Ke knize mě přivedl skvělý film, natočený podle této knihy (excelentní Viggo Mortensen to prostě umí). Tenkrát jsem ho těžce vydýchávala. Kniha je v tomhle podobná - fakt se připravte na náročné čtení. Nechci ani pomyslet, že by se něco takového mohlo stát. To už radši zombie apokalypsu :-D.
Drsný, temný postapokalyptický svět, krásný pevný vztah otce se synem, zajímavé hluboké myšlenky...Skvělá kniha, kterou mohu jen doporučit.
Moje první setkání s vychvalovanýcm McCarthym asi nemohlo dopadnout jinak než se společně vydat na Cestu. Cestu bezútěšným postapo světem, bez naděje a morálky s nákupním vozíkem tlačeným vrstou popelnatého spadu v třeskuté zimě bez slunce a s prázdným břichem lemovanou zbytky někdejší civilizace a rozpadajícími se lidskými pozůstatky. Beznadějnou cestu vyplněnou rozhovory o špetkách naděje v budoucnost, kde lidskosti nezbylo a za každým rohem čeká nemilosrdná zvířecí nelidskost, protože hranice mezi dobrem a zlem je tak křehká a kdo ví, co přinese další den - novou konzervu, pár kapek benzínu, teplou deku ... Pro čtenáře otce malého syna má kniha daleko větší hloubku, po hodně dlouhé době jsem měl rozmazené poslední odstavce a další Cesta s Cormacem ? Tak jo - 85 %
Nechápu, proč můj komentář byl smazán, protože kdo četl tuto silnou knihu, určitě by právě s tímhle citátem souhlasil.
" I přes to, jaké hrůzy se kolem nás dějí, věřím, že toho dobra je víc,
PROTOŽE DOBRO JE POTICHU. ZLO JE HLASITÉ. "
Květa Fialová
McCarthy je mistr beznaděje, která vás nějakým zvláštním způsobem přitahuje. V knize není ani slovo navíc. Na dokonalou cestu literární krásou stačilo méně než 200 stran. Není co dodat.
Ufff... Túto knihu som chcel najprv prestať čítať, potom ju nedočítať a nakoniec na ňu zabudnúť. Výsledok je, že po prečítaní na ňu nikdy nezabudnem. A čo ak je to tak dobre...?
Kniha Cesta je spíše tenká knížka, do které se toho vešlo opravdu hodně. McCarthy je autor s tak vytříbenou slovní zásobou, že číst jeho knihy je jako vychutnávat si dezert ke kávě. Ale jen zdánlivě, protože témata, která popisuje a atmosféra, kterou vykresluje chtějí spíše pořádného panáka. Tahle post-apokalyptická pouť otce a syna tne do živého. Celou dobu se dusíte drobným popílkem a nemůžete se zahřát z vlhkosti vzduchu a zpuchřelých dek. Každé sousto, které pozřete je neskutečným darem a noc ve vlastní teplé posteli požehnáním z nebes.
"Vše dobré pochází z bolesti a popela"
https://soundcloud.com/user-199330116/cesta-cormac-mccarthy-2006-ukazka-2_vse-dobre-pochazi
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena rozhlasové zpracování otcové a synové cesta, roadtrip postapokalyptická sci-fi
Autorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
Útlá knížečka, která je tak hutná! Až se v ní dá utopit, možná spíše udusit. Ale zatím máme volbu. Můžeme se nadechnout. Zatím...
Strohý jazyk dělá dílo opravdové. Každý krok je tak skutečný, až to čtenáře fyzicky bolí. A nebrečíte. Nemůžete. Nejde to. Přeci musíte být silní. Pokud tohle někdy nastane, můžeme si za to sami a musíme si to vyžrat. A tak to má být.
Zdánlivě jednoduché dialogy velmi hlubokých myšlenek. Možná spíše našich myšlenek, které zákonitě v hlavě vyvstávají a nemizí. Naopak je jich čím dál víc a víc. Asi všichni myslíme na to samé. Je nám těžko. Aby ne. Snad ještě nejsme tak otupění životem v bavlnce.
Tahle kniha vás nepustí. Zakousne se pěkně hluboko. Na dlouho. Tak si ji užijte a vychutnejte. Protože může člověku ukázat cestu a může ho někam posunout. Ale nemusí se mu to líbit.
Opravdu excelentní!!!
Otázka: Mám já v sobě oheň?