Cesta
Cormac McCarthy
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/34786/bmid_cesta-WeG-34786.jpg
4
2979
2979
Na vyprahnutú zem sa zniesla ďalšia vrstva prachu a popola. Kýpte stromov sa striedajú s ruinami civilizácie. Mŕtvi nemo svedčia o bolesti a bezmocnosti, poslední živí sa nezastavia pred ničím, ani pred kanibalizmom. Sivé nebo so sivým slnkom čoraz častejšie prekrýva čierny studený dážď. Jediná možnosť uniknúť smrti je cesta – na juh. Desivá realita postapokalyptického románu Cormaca McCarthyho o putovaní otca a syna krajinou spustošenou kataklizmou. McCarthy s majstrovskou jednoduchosťou predstavuje svet, v ktorom prestali platiť hodnoty civilizácie a cenu má len to, čo pomôže prežiť ďalší deň. Uprostred nepriateľskej krajiny sa rozvíja nádherný ľudský cit, krehké, a pritom pevné puto medzi otcom a synom. Románový príbeh o láske, obetavosti a nádeji, ktorý stvorili nemilosrdne drsné podmienky, získal roku 2007 Pulitzerovou cenu.... celý text
Přidat komentář
Toto je koncentrát zmaru a beznaděje...
Země je zničená jakousi blíže neupřesněnou katastrofou, která vyvrhla hromady popela, jenž zatemnil slunce a pokryl zemi. Zmizely rostliny a chybí zvířata, lidstvo téměř vymřelo. Pro pár přeživších se smyslem života stalo hledání jídla, konzervovaných zásob z doby před katastrofou. V této situaci sledujeme cestu otce se synem, kteří chtějí utéct před zimou na jih k moři.
Ke zvýraznění ponuré atmosféry autor zvolil velmi úsporný styl, popisy jsou stručné, dialogů je poskrovnu, děj se nijak zásadně neposouvá. Přesto (nebo možná právě proto) myšlenky tohoto díla působí velmi naléhavě - hrůza z takové globální katastrofy, solidarita a kontrast dobra a zla, zachování lidství, které však může člověka stát život, příbuzenská pouta a rodičovská zodpovědnost a další.
Za mě toto zpracování sice není na plný počet hvězdiček, ale četby určitě nelituji a k přečtení doporučím.
Skvělá kniha, příběh otce a syna, kteří se snaží přežít každý den ve světě po přírodní katastrofě. Velmi dojemný příběh a naději a touze o přežití.
Jedinečná záležitost, jak kniha tak film. Příběh který se obrací dovnitř, do nitra nás samotných natolik křehce, natolik důvěrně a natolik opravdově, že jej nikdy nezapomenete. Byť autor tlumí vizuál, ví že není třeba popisovat něco co samo jako stín povstává, za každým krokem nebo větou. Zoufalství, beznaděje a to vše bez patosu a jako by šeptem. Mnoho vrstev, mnoho pozastavení a přitom jazyk je skromný, je to spíš šepot,skrz který pronikne člověk na hladinu děsivé reality..... Reality, která je v nás, za námi, s námi jako stín.....
Někdo říká, že se jedná o drsnou knihu. Ano, není určitě pro slabé povahy, ale měl by ji číst každý. Svět by byl hned lepším místem. Určitě doporučuji, jedná se o stěžejní knihu z bohužel méně proslulé literatury.
Mé oblíbené postapo v té nejsyrovější podobě. Jedná se o téměř komorní příběh dvou lidí, prodírajících se zbytky světa. Nevíme co se stalo ( že by supervulkán..), nevíme, až na jednu malou,ale podstatnou informaci, vůbec nic. Jen se den za dnem lopotíme setmělou krajinou, prožíváme zoufalství z hladu a všudypřítomné zimy.
Doporučuji jako motivační čtení pro lidi, kteří považují dnešní dobu za těžkou. Protože starosti, které v současnosti máme,jsou vlastně roztomilé.
Nejponuřejší a v podstatě velmi reálný postapo scénář, pokud by nastalo to, co v příběhu.
Můžeme si představovat, jací velcí hrdinové by z nás byli. Co bychom dokázali pro obnovu civilizace a tak. Jo, houby. Vrátili bychom se k přirozenosti nikterak nekontrolované neexistujícími mravními kodexy. Ty by nám vydržely do doby, než by došel chleba. Věřím, že i z těch neosvícenějších naivků by se rychle staly krvelačné šelmy. A pokud ne, sežraly by je jiné šelmy.
Dřímá to někde pod povrchem - vzpomínka na chuť krve, touhla značit si území a uhájit ho za jakoukoli cenu.
Úplně ve zkratce, povinná výbava pro četbu této knihy: Igelitka, plato prášků na spaní a vodka. Kniha je neuvěřitelně ponurá, temná a bez naděje. Napsané je to skvostně a krásně - to jsem si skutečně užívala a slovní obraty si přepisovala na stránky vedle. Otázky, které si autor při čtení pokládal, jsem si zřejmě pokládala také. Na čem na konci vlastně záleží. Jaký druh zvířete v sobě máme, pakliže v sobě přestaneme mít lidskost? Jde to definovat i jinak, než jako "druh lidí"? Samozřejmě, kniha obsahuje i světlé okamžiky sebeobětování a lásky. Vzpomínek a bezbřehé touhy po návratu časů, které jsou ztraceny. Doporučuji...na léto, k mochitu a na lehátko.
Ponuré a depresivní, velmi dobře napsané, autorův styl mi sedl a hned dnes se chystám na film s Viggem Mortensenem, doufám, že i ten bude dosahovat takových kvalit
Naprosto nechápu některé zdejší komentáře, myslím, že si v knize každý něco najde, kniha je o lidství a poměrně reálně vyobrazuje jak by to asi mohlo vypadat po nějaké přírodní/energetické katastrofě, žádná šílená scifárna, ale poměrně reálný scénář po kterém bychom viděli co v lidech opravdu třímá..
Smutné, depresivní a místy hororové. Fallout byla optimistická pohádka. Celkové vyznění by se snad dalo vyjádřit: Nedůvěra zabíjí a přináší osamění. Kniha má spoustu rovin, ale je pravda, že je jen letmo ukáže. Nejde do hloubky. Každý se tak může zaměřit na to, co je mu blízké. Vztah otce a syna, role rodičovství, hledání lidskosti, spirituální rovina s rozhovory o Bohu a dětech. Bavil jsem se, bál a byl smutný. Charaktery mi však nevnikly pod kůži, necítil jsem s nimi. Vztahy byly přinejmenším zvláštní (muž - žena, otec - syn). Chybělo mi něco, čím bych se s nimi ztotožnil. Byly povrchní stejně jako hlavní témata. Možná to byl záměr autora. Ve světě, který se rozpadl, již jen těžko hledat hloubku a něco smysluplného, kromě sebe sama a holého přežití. Možná.
„V šedém světle vyšel ven, zůstal stát a na okamžik spatřil absolutní pravdu světa. Zdědili planetu, která se bez ustání otáčí kolem své osy. Nesmiřitelná temnota. Slepí psi slunce na zběsilém útěku. Drtivá nicota černého vesmíru. A někde v doupěti se dvě štvaná zvířata třesou jak liščata. Vypůjčený čas a vypůjčený svět a vypůjčené oči, aby se nad ním mohlo plakat.“
Nejsem ani vyloženě nadšen, ani vyloženě zklamán. Autor dokonale vykresluje atmosféru zoufalství, šedi a beznaděje. Deprese pomíjivého světa je hmatatelná a při čtení čtenáře objímá jako jakási černá mlha. Textem probleskují okamžiky čiré hrůzy, náznaky šílenství konce civilizace. Přesto, příběh je víceméně monotónní, putování, putování, putování, cesta, cesta, cesta, cesta jakoby bez konce. Autor nicméně udrží čtenáře v pozoru, možná právě díky těm občasným a pozvolna dávkovaným hrůzám. Nutno vyzdvihnout, že některé věty jsou doslova odzbrojující a zasáhnou opravdu hluboko v nitru. Postavy jsou nicméně divné, anonymní – nelze říct, že ploché, ale zároveň ani nijak zvlášť zapamatovatelné nebo oblíbitelné. Co mě však maximálně iritovalo, bylo jejich nelogické, nesmyslné a prapodivné chování, naprosto nehodící se do nebezpečného světa po kolapsu civilizace. Konec je celkově nemastný neslaný. Přes kritiku času stráveného s knihou nelituji, od autora si časem přečtu něco dalšího, přesto považuji „hype“ kolem „Cesty“ za neúměrný celkovému zážitku.
„A teď si připomeň svou temnotu, ledový chlad, a jestli nejsi proklet.“
Naivni harant, co vse kazil. Pribeh nerealny, zvlaste naivnim zaverem to autor totalne "zabil". Jazyk moc strohy, popisny. Za mne to byla blbost.
Ta kniha je tak zvláště intimní tím vyobrazením vztahu otce a syna a těžkou atmosférou postapo světa. To byla velmi zajímavá čast. Chápu, že v tom někdo vidí takový ten pomyslný literární přesah. Ten pocit, který ve vás zůstane dlouho po dočtení. Mým problémem bylo občas menší odosobnění. A mým osobním problémem je, že žánr postapo svět lépe vnímám ve vizuální formě. Ale - od autora chci zkusit další knihy. Opravdu umí psát čtivě, umí napsat charaktery a dát do nich myšlenky, které ve vás utkví.
Knihu jsem četla kvůli studiu. Kniha je pořád o tom stejném, ale má v sobě určitou jiskru zajímavosti.
Knížku jsem dočetla asi jen z povinnosti. Příběh je ponurý, depresivní. Otec s chlapcem putují na jih k moři zničenou krajinou. V příběhu není popsáno, co se vlastně se světem stalo. Zajímavá na knize je snad jen obálka.
Asi chceme vědět, jak bude vypadat konec světa, ale nechceme ho nikdo zažít. Pravdou bude, že inteligence půjde stranou a přežijí jen ti, v kterých se probudí kanibalové. Smutné.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena rozhlasové zpracování otcové a synové cesta, roadtrip postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
Když jsem knihu začal číst, byla jsem v šoku. Tohle nám dávají za povinnou četbu?! Ale potom jsem pochopila proč. Tahle kniha je brutální, krutá a rozhodně není pro slabé povahy, avšak přesto všechno co se v ní děje jakýmsi způsobem vyvolává pocit, že naděje je, i když tak malá, že ji skoro není vidět. Tato kniha mě svým způsobem donutila dívat se na svět trochu jinak a vážit si více toho co máme, protože se kdykoliv může stát, že vzápětí o to přijdeme.