Cesta ke hřbitovu
Ota Filip
Název Filipova románu má dvojí smysl: charakterizuje prostředí, v němž se odehrává část příběhu, a zároveň symbolizuje osud románových postav. Těmi jsou stálí hosté jedné dobře prosperující kavárny spolu s rodinou majitele. Vypravěčem je dospívající kavárníkův syn. Román začíná v takřka idylických dobách první republiky: jen vzdáleně do lokálu doléhají hlasy rozbouřeného světa, připravujícího se na válku; chodí sem pan farář Kempf a pan profesor Klimesch se svou nádhernou němčinou, vykřikují tu opilí fašisté v čele s kapelníkem Houžvou, přou se benešovci s radikály a komunisty. Všichni společně ještě mohou hrát hazardní hry, ukryti před bdělým okem strážmistra Flanderky. Idyla však končí, s příchodem fašistů do Ostravy se začínají naplňovat lidské osudy. V příběhu, který strhne svou desiluzivností v pohledu na glorifikované hodnoty i svou zdánlivou cyničností, najde čtenář osobitý otisk nedávné a stále vzrušující minulosti.... celý text
Přidat komentář


Co se vleče, neuteče - tak bych shrnula svůj dojem z knihy. Čte se dobře, líbil se mi i příběh, ale na mě byl děj příliš rozvleklý, uvítala bych jej kratší.


Jde o velmi silný příběh znázorňující zoufalost doby a těžkosti mladého člověka v ní vyrůstající. Složitost a spletitost díla svým způsobem naznačují také snahu autora zpětně se vypořádat se složitostí a spletitostí lidských osudů v těžké době. Můžeme mu tak odpustit i někdy až příliš dlouhé pasáže, aneb jak řekl v doslovu Ludvík Vaculík, který román srovnává se Škvoreckého Zbabělci: "Zdá se mi tedy, že Zbabělci jsou dílo dokonalejší formálně, Cesta ke hřbitovu je pravdivější."


Střízlivě vyprávěný příběh mi místy stylem připomínal díla Hrabala a Poláčka. Další z kamínků mé mozaiky života před a během II.světové války.


V nasi knihovne maji obcas vyprodej knizek. Zde jsem na tohoto autora narazila a Cesta ke hrbitovu je mou prvni knihou od Filipa. Mam rada mic rada knihy s valecnou tematikou, ale v teto jsem trochu tapala. Spatne jsem se prenasela ze snu a reality hlavniho hrdiny, postavy mi prisli malo propojene s hlavnim hrdinou... Myslim, ze na ni brzy zapomenu.


Velmi pravdivá a drsná kniha. Pokud Ota Filip skutečně prožíval události, které popisuje, není mu co závidět. Na druhou stranu jako čtenáři buďme rádi, že se to stalo, nebýt toho, byli bychom ochuzeni o mimořádný čtenářský zážitek a česká literatura o jednu významnou knihu.
Autorovy další knížky
2012 | ![]() |
1994 | ![]() |
1993 | ![]() |
1968 | ![]() |
1993 | ![]() |
Tak tomu říkám Literatura. Tak hluboký příběh, bez nějakého přikrašlování a zlehčování, tolik skvěle vykreslených postav, nechybí ani humor, ale to spíš v počátku. Nadčasové myšlenky, které budou platné vždy. Třeba věta: "Lidé, kteří moc často pochovávají své sny a naděje, jsou pak nespravedliví k snům a nadějím těch druhých. Dělá jim radost je taky pochovat" se tak skvěle hodí na ty, kteří by dnes zase chtěli znárodňovat a vracet se k totalitě. Po nedočtení naprosto plytké a řekla bych i zbytečné české knížky Konec léta je to úžasné osvěžení. Autor byl po válce pronásledován, za normalizace zakázán a v 70. letech přinucen komunisty k vystěhování.