Cesta třešňových květů
Miki Sakamoto
V Japonsku jsou třešňové květy symbolem znovuzrození. Ze starého, které zaniká, se rodí nové - čistší a krásnější. Miki Sakamoto vypráví příběh své babičky Nao, která pocházela ze vznešeného klanu samurajů. Její neobyčejná životní cesta se odehrává na pozadí přechodu zcela izolovaného Japonska na konci 19. století k Japonsku modernímu a literární vylíčení života Nao čtenáře také seznamuje s fascinující japonskou kulturou.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2013 , BránaOriginální název:
Die Kirschblütenreise, 2011
více info...
Přidat komentář
Japonsko mě zajímá, takže jsem se zaujetím četla příběh Nao a její rodiny na pozadí japonských dějin. Přivítala jsem podrobnější informace o japonských zvycích, rodinných i společenských, jejich mentalitě. Kniha sice není klasickým románem, nemá silnou dramatickou linku, přesto nebo právě proto je poutavá svou upřímnou snahou zachytit mizející svět japonských tradic.
Od téhle knihy jsem čekala opět trochu víc. Začátek byl slibný, ale poté, co jsem se dostala do druhé poloviny knihy už mě prostě opravdu přestávala bavit. Dočetla jsem ji, protože nemám ve zvyku nedočíst knihu. Čte se lehce, ale pro mě bohužel neobsahovala "to" něco navíc. Tuto knihu bych doporučila spíše těm, kteří se nebojí ság a historických románů. Na utvoření představy o tam, jak to v jaké době vypadalo je fajn. Oceňuji také poznámky k jednotlivým událostem v knize popsaných.
Začetla jsem se vzhledem k hodnocením ostatních trochu s obavami, ale nebyly na místě. Knížka se četla lehce, příběh Nao mě velmi zaujal a nedočkavě jsem hltala stránky...o Japonsku a jeho tradicích jsem již měla jakési povědomí a knížka mi pomohla si více rozšířit obzory. Historie byla doplněna v "dějěpisných" odstavcích či stránkách na konci některých kapitol.
Vzhledem k tomu, že se jednalo o příběh jednoho života, byla možná autorka až velmi stručná. Zejména ke konci knížky, v období druhé světové války a po ní byl děj docela urychlen a trochu jsem ztratila niť mezi rodinnými příslušník (ale možná to byyla chyba v přeekladu - někde se mluvilo o dítěti její sestry, která vlastně žádné vlastní dítě dále uvedené neměla, dále jedna kapitola začínala že přijede Aí - porodní bába, vzhledem k těhotenství matky, a přitom již v předešlé kapitole jsme se dozvěděli, že sourozenec se narodil mrtvý...)
Jinak jsem byla překvapená mnohodětností japonských rodin, zejména těch bohatších. Zaujala mně tradiční výchova, čajový obřad, kaligrafie, vše jako způsob meditace...důraz na kulturu...nedivím se, že jim zbytek světa, Evropa, Amerika - připadal barbarsky...
popisy válečných útrap a zejména shození atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki a její následky, které byly více-méně naznačené, autorka do detailu nerozebírala všechno utrpení, mi i tak vehnali slzy do očí... ano, jiné je číst to neosobně v historii, a jiné z pohledu rodiny, s kterou už žijete třetí generaci...
za mě ANO, knížka se mi moc líbila...nějaké malé nedostatky to mělo, ale i tak, poctivých 90% anebo 5- :)
Do téhle knihy jsem měla strašný problém se začíst. Některé části knihy byli zajímavé,některé ne.. Určitě pokud máte rádi Japonsko adt se vám kniha bude líbit. Mě se líbila,jen tu byl problém s tím zactenim.. nějak jsem se i v knize párkrát ztratila. Pěkné, ale za me asi ne...
Japonská kultura je pro mě neskutečně přitažlivá a z toho důvodu nemůžu dát méně hvězdiček. Příběh jako takový nijak zvlášť atraktivní není, ale ta spooousta informací o japonské historii a kultuře je okouzlující! A krátký historický přehled na konci některých kapitol nebyl ani příliš strohý, ani rozplizlý - zkrátka tak akorát!
Kniha byla docela čtivá.
Kdo hledá hlavně příběh, bude možná trochu zklamán, kdo se rád dozví něco o japonské kultuře, jejích hodnotách, tradicích, zvycích a obyčejích, bude spokojen.
Elegance čajového obřadu a kaligrafie, divadlo kabuki, poezie haiku, nostalgie po odcházejícím světě samurajů a gejš, bouřlivé války - obraz Japonska konce 19. a první poloviny 20. století viděný očima několika generací vznešené japonské rodiny, příběh o historii a tradicích Japonska.
Příběh jedné rodiny slouží jako rámec pro popsání japonských dějin a kultury. Bez příběhu by kniha nebyla románem, bez historicko-kulturního kontextu by tento román byl docela o ničem. A myslím si, že tyto dva prvky jsou v rovnováze a tvoří krásný celek.
Kniha pro mě byla zklamáním, čekala jsem více.. Příběh byl neuvěřitelně nudný a zdlouhavý.. Pozitivně hodnotím jen to, že na konci většiny kapitol byl text, který historicky objasňoval situace, prostě takové vysvětlivky.
Určitě zajímavý příběh s poznáním minulosti, tradic a chování lidí v Japonsku. Samotný příběh o jedné rodině je spíše okrajový, ale neuškodí se dozvědět spoustu zajímavých informací o zemi, která je pro nás hodně vzdálená a kam se asi málokdo z nás někdy podívá.
Kniha nezklamala mé očekávání z anotací a recenzí. Ráda jsem si ji přečetla a ponořila se do Japonska minulého století. Zhruba to, co jsem očekávala, ale ani nic navíc...
Četba pro všechny, kteří se chtějí hodně dozvědět o politickém vývoji Japonska, hodně o tradicích a rituálech a na pozadí toho je pak příběh dítěte - dívenky - slečny - paní- Nao a její široké rodiny a přátel. Já myslela, že to bude spíše naopak, že budu číst o Nao na pozadí politického vývoje, rituálů a tradic Japonska.
Rozšířila jsem opět svoje znalosti o Japonsku. Už vím, odkud pochází pojem kamikaze... kamikaze, boží vítr, který zachránil Japonce od nadvlády Mongolů a to dokonce dvakrát.
Ze začátku mě kniha moc nezaujala,bylo tam až moc té japonské historie, ale poté jsem se začetla a příběh příjemně plynul.
Moc pěkný příběh.