Chaloupky
Štěpán Javůrek
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/474036/bmid_chaloupky-TY3-474036.png
4
1003
1003
František a Florián, dva chlapci z českého vnitrozemí, se shodou okolností dostávají krátce po vzniku Československé republiky do pohraniční oblasti Krušných hor. Jeden touží po dobrodružném životě, druhý i s rodinou přichází z donucení. Usadí se v malé obci Chaloupky a snaží se zvyknout si na nový život v horách a mezi místními obyvateli. V celé obci však žijí pouze dvě české rodiny, ostatní obyvatelstvo je německé. A přestože v meziválečné době spolu lidé vycházejí dobře a jsou zvyklí si pomáhat, se zdvihající se vlnou agresivního nacionalismu berou zavedené pořádky v pohraničí rychle za své. Z dosud rozumných lidí se stávají nepřátelé a v nově vzniklých Sudetech už nikdo z Čechů není v bezpečí…... celý text
Přidat komentář
Povrchní styl vyprávění, velké množství postav, které by si zasloužilo diagram a místy jsem měla pocit, že je to spíš zjednodušený výklad historie nebo učebnice dějepisu pro mládež. Úplně špatné to nebylo, ale dočítala jsem spíš z povinnosti než ze zvědavosti, jak celé dopadne.
Krásná kniha, smutná kniha, ale zároveň pohlazení pro mou krušnohorskou duši - místa mého dětství a mládí. Tohle se autorovi moc povedlo.
Kniha nás zavede do oblasti Krušných hor, kde život nikdy nebyl jednoduchý, ale někdy byl opravdu náročný. Sledujeme hlavní hrdiny Františka a Floriána, kteří se oba díky osudu dostanou do hor, do malé vesničky Chaloupky. Téměř veškeré obyvatelstvo je německé, je zde skutečně jen pár českých rodin. Nejprve to ničemu nevadí, ale v období kolem druhé světové války začne být velký problém mezi oběma národy a vlna agrese a nenávisti celý život jen ztíží. Knížka nám ukazuje osudy lidí, jejichž život opravdu nebyl jednoduchý.
Musím říct, že příběh mě chytil hned od první kapitoly. Knihu jsem nechtěla dát z ruky, chtěla jsem číst dál a dál a měla jsem potřebu se k ní vracet a žít život společně s hlavními hrdiny. Navíc jsem se s nimi chtěla opravdu sžít, tak jsem si na mapě hledala, kde jsou jednotlivá místa a kde se tedy v knize nacházíme.
Příběh je napsán jednoduchým jazykem, i přesto jsem si dokázala barvitě představit, jak to v Chaloupkách a v okolí vypadá a měla jsem chuť se tam vydat a nějaký čas tam strávit společně s lidmi, kteří tam žili. Měla jsem pocit, že se s nimi potřebuji seznámit a užívat si krásy i nebezpečí hor.
Kniha nás provází v období od první světové války až po konec druhé a my tak můžeme pozorovat, jak se vyvíjí složitý česko-německý vztah v naší historii. Je to až neskutečné, jak se lidé k sobě mohli chovat v podstatě jen na základě myšlenky jedné osoby. Jak se dokáží lidé ovládat a zfanatizovat.
Celý příběh sledujeme prostřednictvím několika hrdinů, vidíme tak do hlavy hned několika postav a dokážeme si vše lépe představit a lépe se s nimi sžít. Kromě Františka a Floriana tu na nás čeká Rita, Pepi a rodina Grossových. Z Krušných hor si odběhneme třeba i do Rakovníka, Itálie anebo Ameriky.
Jsou zde napínavé i smutné okamžiky. Je zde láska, zrada i nenávist. Jsou tu emoce, které Vás nenechají chladnými.
Myslím si, že je tato kniha i pro ty, kteří o těchto tématech moc nečtou a chtěli by to zkusit. Ale samozřejmě je to hlavně pro ty, kteří mají rádi knihy z období kolem druhé světové války.
Pohraniční vesnice Chaloupky ,která je víc německá než česká a život v ní těžký a chudobný. Román začíná příjezdem Rity Zehrmannové v roce 1968 na místa, kde prožila většinu života .Ve vzpomínkách se rozvíjí její životní příběh od první s větové až po odsun v roce1945.Osudy několika rodin jsou velmi propletené a část se odehrává i v Americe. Smutné, ale pravdivé.
Čtenářka Tereza 7090 to popsala velmi výstižně. Já připojuji to, že autor je ročník, který válku nezažil a nezažil tuto dobu, tak není, že by to nějak zpolitizoval, prostě píše tak, jak to bylo a jak jsme to znali vyprávění z pamětníků, dokonce jsme na toto téma diskutovali i ve škole v dějepise( učitelka byla rozumná v tomhle směru). Takže z této knihy vyplývá, že sousedé mají držet pospolu a stačí jeden fanatik a všechno je jinak.
Nádherná kniha popisující celá desetiletí osudy lidí v pohraničí.
Příběh začíná prologem jedné z výraznějších postav, Rity Zehrmannové, která se vrací po letech do své vlasti a vzpomíná na události, které se zde odehrávaly a daly do pohybu směr dějin...
Vyprávění nás zavede do doby před první světovou válkou, do těžkého života českého lidu. Hlavní hrdina Florián Talich se vydává kvůli své touze po dobrodružství do Krušných hor, do vesničky Chaloupky. Tam ho pak po válce následuje, spíše nedobrovolně, jeho největší přítel z mládí František Hrubý i se svou matkou, manželkou Annou a dcerou Haničkou. Osudy místních lidí, převážně Němců, se s nimi prolínají a zpočátku se zdá, že našli ráj na zemi. Jenže se blíží druhá světová válka a Sudety už nejsou pro ně bezpečné. Rita, které již v té době žije s Floriánem musí snášet odsouzení a křivdy. Ani pro Františka a jeho rodinu to není příznivá doba. Musí se vyrovnat se smrtí blízkého člověka, společně s Ritou a matkou se stará o obě dcery. Lidé kolem nich začínají být čím dál více nepřátelštější a nebezpečnější...Z místních lidí se vlivem doby stávají fanatici a z přátel nepřátelé. Jen málo lidem zůstane cit a jen málo si jich zachovává svoji tvář. Jenom hrstka lidí je ochotna pomoci a neodvrátit se.
Kniha se četla velmi dobře, měla jsem ji přečtenou za dva dny, chvílemi mi i vytryskly slzy. Příběh je silný, emotivní, tak jak to z válečného období bývá.
Je tam větší množství postav, chvilkami jsem se v nich ztrácela, což ovšem není úplně rušivý prvek.
Postavy a hlavně prostředí jsou vykresleny velmi realisticky, charaktery postav nejsou od počátku dané, postupně se vlivem doby a okolí vyvíjejí. Příroda je ovšem stále krásná, i když pro lidi drsná a chudá.
Knihu doporučuji a dávám jí plný počet hvězdiček.
Příběh z pohraničních hor, kde příroda hraje důležitou životní roli, ale osudy určují zase jen lidé. Styl vyprávění je jednoduchý, nezachází do detailů, důležité zvraty v životě postav (narození, smrt...) jsou popsány v pár větách. Podle mého autor zachytil příliš mnoho postav a větší časové rozpětí zahrnující důležité mezníky dějin na necelých 300 stránkách - to do hloubky ani jít nelze. A to je škoda.
Jsem ze severu, knížka mě zajímala hlavně proto, že je to kus našich dějin...a nebylo to vůbec zlé, osudy lidí, vhled do myšlení za zlomů v historii...za mě takové lidské nahlédnutí do toho hnusu, co se odehrávalo...
Začátek mi úplně čtenářsky nevyhovoval. Postupem se to zlepšilo. Dala jsem 4* především za téma. Bylo to velice zajímavé a odkrylo mi část dějin z jiného pohledu. Za to jsem velice ráda.
Chvíli mi trvalo se začíst, bylo toho opravdu hodně a děj je velice popisný, dialogů pomálu, docela často jsem si připadala jak na nějaké přednášce z dějepisu, ale po pár desítkách stran si to sedlo a já už věděla, že musím zjistit, jaké osudy autor našim hrdinům připravil.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Kdyby autor ubral pár postav a ostatní více rozepsal, byla by to senzační kniha... Takto musím dát knize pouze 3 hvězdičky... Nechci tvrdit, že je kniha špatná, to vůbec... Čte se velmi dobře, ale jiné knihy na podobné téma mě chytly za srdce daleko více...
Po přečtení jsem dala knize 4 hvězdičky, přestože jsem uvažovala i 3, jelikož mi dost vadila veliká spousta postav, ve kterých jsem se často ztrácela, i příliš jednoduchý styl psaní mi moc neseděl. Ale od dočtení knihy musím na její děj stále myslet, knihu mám stále v hlavě. Navíc na internetu procházím staré fotografie Jelení a Chaloupek, dost mě to vzalo.
Souhlasím s komentáři níže, na začátku hodně postav a téma, co už tady bylo vícekrát. Ale! není to tak dlouho, co jsem dočetla Šikmý kostel 1,2 a bylo zajímavé porovnávat ten "blahobyt" první republiky v pohraničí- v jedné knize s Poláky, ve druhé knize s Němci.
Jinak příběh milý, ačkoliv nebyl veselý, tak nějak zahřál na duši, hezky popsaná lokalita Krušných hor (hned bych tam vyrazila na pořádný výšlap). Pokud bude autor ve tvorbě pokračovat, ráda ho podpořím.
Četla jsem na doporučení, bohužel musím konstatovat, že úplně nedočetla. Styl psaní se mi nelíbil. Za jedno, jazyk je na mě až příliš pohádkový a navíc (za druhé), tak moc kopíruje jiné knihy na stejné téma.
Je mi to líto, protože jsem byla celá natěsena, že si po dlouhé době přečtu dobrý kus.
Nečekala jsem teda že to bude taková červená knihovna, ale nakonec fajn knížka. Škoda stylistické neohrabanosti, jinak bych dala čtyři hvězdičky, ale je vidět že psaní jde autorovi od srdce, takže se těším na příští počiny!
Nalákala mě obálka i anotace. Počáteční množství postav se mi moc nelíbilo, ale dalo se v nich zorientovat. Jenomže jak jsem četla dál, udělala jsem něco, co dělám hodně výjimečně - podívala jsem se na komentáře, jestli se to zdá jenom mně nebo jestli má problém s touto knížkou i někdo jiný. A mám pocit, že to L.Helena napsala za mě. Měla jsem pocit, že čtu učebnici dějepisu, v které jsou nějaké postavy, aby to nebylo tak suchopárné. Co mi vadilo snad ještě víc, je to černobílé vykreslení charakterů. Postavy byly buď svaté nebo svině, co se postupně neštítí vůbec ničeho. Němci byli až na úplnou výjimku všichni špatní, Češi až na dvě černočerné ovce v každé rodině hotoví svatouškové. A teď si představte, že jejich dvě velmi hodné, a jak autor nezapomene zdůraznit, spravedlivé děti, si po skončení války taky najdou svoje Němce, aby si do nich mohly zakopat. Vím, že se tohle dělo, že to dělala spousta lidí, i dětí, a nikdy bych si nedovolila je za to soudit, ale to předchozí zdůraznění jejich kladných vlastností potom zní jako špatný vtip. V té době jsem pochopitelně nežila, prarodičů jsem se jako malá na tyhle věci neptala a teď už se nemám koho zeptat, ale tak nějak žiju v domnění, že v každém národě (jakékoli skupině) jsou lidi povahově velmi různorodí. Na knížku jsem se moc těšila, měla od ní velká očekávání, ale pro mě to bylo zklamání. Nejenom způsob vypravování, ale právě i ten do očí bijící kontrast. Napřed neustálé vyzdvihování sounáležitosti, protože jinak to na horách nejde, potom celá jedna skupina šikanuje druhou, aby se to po válce obrátilo. Nepochybuju ale, že knížka bude mít spoustu fanoušků a bude mít velmi vysoké hodnocení.
To mohl být tak krásný román… Jenže:
Hned od začátku hrozně moc postav, jejich představení bylo strašně suchopárné a hlavně všechny téměř naráz, takže čtenář okamžitě ztratil přehled. Kdyby byly jednotlivé postavy do děje přidávány postupně a zaobalené do nějakého příběhu či události, bylo by to o moc přehlednější. Knize nelze upřít čtivost, ale to spíš díky obsahu než způsobu vyprávění, ten byl takový nějaký odtažitý, neosobní. Občas jsem si připadala, jako bych četla učebnici dějepisu, či v lepším případě zápisky obecního kronikáře, a ne historický román z pera spisovatele.
Škoda. Jinak celkový příběh a osudy postav byly velice zajímavé, i když vesměs smutné. Ale to jde na vrub spíše samotné historii, než panu autorovi.
Štítky knihy
venkovské romány Krušné hory, Krušnohoří Sudety historické romány český venkov zaniklé obce české rományAutorovy další knížky
| 2022 |  Sudetský dům: Jaro - léto 1945 |
| 2021 |  Nebe nad Perninkem |
| 2021 | Chaloupky |
| 2023 | Sudetský dům II: září 1947 - květen 1950 |
| 2024 | Sudetský dům III: 1959–1968 |
Kniha mě zaujala ve výloze knihkupectví. Obal 2. vydání mi připomněl román Šikmý kostel, jehož oba díly jsem přečetla, tzv. jedním dechem, proto jsem si ji při nejbližší návštěvě knihovny hned vypůjčila Bohužel jsem byla tak trochu zklamaná. Zpočátku mě příběh moc nebavil. Chvílemi jsem měla pocit, že čtu ( jak už níže píše v komentáři petr.trep ) prvorepublikový román pro ženy a dívky. No, nedočetla jsem, i když spíš proto, že jsem ji musela vrátit než, že by se to nedalo...