Chaloupky
Štěpán Javůrek
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534370/bmid_chaloupky-65f45ef191b1a.jpg
4
955
955
František a Florián, dva chlapci z českého vnitrozemí, se shodou okolností dostávají krátce po vzniku Československé republiky do pohraniční oblasti Krušných hor. Jeden touží po dobrodružném životě, druhý i s rodinou přichází z donucení. Usadí se v malé obci Chaloupky a snaží se zvyknout si na nový život v horách a mezi místními obyvateli. V celé obci však žijí pouze dvě české rodiny, ostatní obyvatelstvo je německé. A přestože v meziválečné době spolu lidé vycházejí dobře a jsou zvyklí si pomáhat, se zdvihající se vlnou agresivního nacionalismu berou zavedené pořádky v pohraničí rychle za své. Z dosud rozumných lidí se stávají nepřátelé a v nově vzniklých Sudetech už nikdo z Čechů není v bezpečí.... celý text
Literatura česká Historické romány
Vydáno:
2023
,
Audioteka
, MOBA (Moravská bastei)
Interpreti: Ondřej Dvořáček
více info...
Přidat komentář
Je hodně věcí, které bych mohla knize vytknout. Nejvíc jsem byla otrávená stylem psaní, prvorepublikovy roman pro slečny a paní. Trapné a jalové. Kolikrát jsem si během čtení pomyslela, že to autor snad nemohl myslet vážně. Za další mě rozptylovalo neuvěřitelné množství postav, bez nichž by se příběh dokázal obejít. A přitom tak zajímavé téma a atraktivní prostředí. A co mě rozčílilo úplně nejvíc, že pan Javůrek si ani neumí dohledat fakta. Vylodění v Normandii v dubnu, to jako vážně? Nebylo to náhodou v červnu???
Palec dolů, škoda papíru.
Po přečtení knížky mě zpětně překvapuje tak vysoké hodnocení. Téma velmi atraktivní, to bezpochyby, ale .. Jako první mě zarazilo plitké a odsuzujici hodnocení po cca 23 letech vracející se Rity, která se podivuje nad úpadkem rodného kraje, který byla donucena opustit v rámci odsunu po skončení války... Jednoduché soudy, kterým nepředcházejí hlubší a podrobnějši úvahy či zamyšlení se pak objevují na více místech románu..Autor byl se vším nějak rychle hotový. Což v kombinaci s velmi jednoduchým jazykem, kterým je příběh napsán, snese přirovnání s Tučkovou nebo Lednickou jen stěží. Knížka je docela čtivá, to ano, ale je škoda, že děj nejde víc do hloubky; příběhy jsou popisné a na dlouhém a dramatickém úseku dějin tak pro jejich množství a stručnost zaniká jejich zapamatovatelnost. Téma poválečných odsunů je velice nejednoduché a závěrečné pasáže či úvahy je proto pro jejich stručnost nutno nahlížet kritickým okem. Bohužel, potenciál tématu pro mě zůstal neproměněn.
Dnešním čtenářům musí toto vyprávění připadat jako z pravěku, vždyť toto se už dávno mnohokráte přebralo, pamětníci pomřeli a mladší ročníky měly a mají jiné starosti, než nenávistné soužití sudetských Němců s Československem. Přesto je to zajímavá historie rodin z mého kraje a rád jsem si jí přečetl. Krušnohoří je pořád krásný kraj a knih o něm není pro mne nikdy dost.
Byla jsem zvědavá, tyhle knížky ráda čtu. Tahle kniha spojuje pro mě dvě témata: těžký život naplněný nekonečnou prací a život v Sudetech se všemi zvěrstvy, která válka přinesla.. První co mi začalo vadit, bylo vysvětlování příbuzenských vztahů, ve kterých jsem se začala ztrácet a to neustálé přemýšlení nad tím, kdo je kdo, šlo celou knihou, vždycky s tím, čí příběh byl zrovna hlavní. Ale četlo se to celkem dobře, i když některé pasáže mohly jít víc do hloubky. Komu se líbilo Heřmánkové údolí, asi nebude úplně zklamán, ale dávám o hvězdu míň.
Knížka se četla dobře. Na začátku jsem měla chaos v postavách, než jsem se zorientovala už byl pomalu konec. Přišlo mi, že začátek se oproti konci strašně vlekl, konec je docela odfláklý. Příběh byl pěkný, romantický, avšak všechny hlavní osudy skončily špatně, smutně .. Z knihy mám smíšené pocity.
Myšlenka by nebyla špatná ALE příběh se rozbíhá do nesmyslných odboček a postav, dialogy jak vystřižené z nejhrůznější červené knihovny, autor nás chce neustále uvádět do historických fakt - které buď nemají s dějem co společného (v lepším případě) nebo jsou chybné (vylodění v Normandii v dubnu?!), zkrátka ztráta času....
Příběh hezký, trošku jsem se ztracela v postavach, ale nakonec jsem se zorientovala.
Jsem ráda že jsem knihu četla a těším se na druhou knihu autora.
Přátelství se velmi jednoduše může přehoupnout v nenávist.
Čtivé, na mě až moc “románové”
Knížka má úžasný potenciál, ale bylo to napsáno ne příliš čtivě. Až tak nějak naivně, postavy charakterově moc nepropracované, a přitom velmi sympatické (aspoň tedy ti hlavní kladní hrdinové). Bylo to až moc zatíženo popisem historických faktů.
Četla jsem už lepší knihy na téma Sudety a mezilidské vztahy mezi Čechy a Němci, ale nebylo to špatné. Místy možná trochu román pro ženy, začátek na mě působil chaoticky s velkým množstvím postav, ale od poloviny se mi kniha četla dobře. Osudy hlavních postav se díky tématu daly očekávat, karty byly rozdány dávno dopředu. Od autora si ráda přečtu i jeho další knihy.
Kniha neurazí, v rámci knížek podobného tématu ale značně zaostává. Postavy trochu nevyvinuté, děj trochu jednoduchý, spisovatelského umu jen málo. Ale četla se mi dobře a na tři hvězdy to stačí.
Knihu jsem přečetl jedním dechem. Těžko posuzovat tu dobu. Můj děda musel s babičkou ( byla těhotná a čekala mou mámu) a dvouletým synem ze Sudet odejít. Skončili v
polorozbořené pastoušce. Jak jim asi bylo? Němci našemu národu moc ublížili a nikdo se nemůže divit, že jsme je tu pak nechtěli. Na ta zvěrstva, co našim lidem za války udělali se dnes skoro zapomíná a to je chyba. Co se dělo po válce byl pak jen důsledek toho, co našim lidem dělali.
Bohužel to odnesli i ti, kteří si to nezasloužili. Ale co je úplně čisté a spravedlivé?
Myslím že to že se jendá o knížku z mnou milovaných krušných hor dost pomáhá. Téma je to takové dost omleté, ale příběh má spád a čte se dobře. Nicméně je to spíš tím, že jsme sama já tolik příběhu přečetla tolik že mě již hůře takový příběh zaujme.
Zpočátku jsem se bála velkého množství postav, se kterými jsme se v prvních kapitolách museli seznámit, ale brzy jsem se zorientovala. Všichni tam měli své místo a svůj důvod. Na to jak je autor mladý, se dílo myslím povedlo. Pěkně popsaná láska k místní drsné krajině Krušných hor. Je mi sympatické, když někdo lne k "rodné hroudě" nebo si zamiluje místo a lidi, kde se rozhodl žít. Popsána těžká doba, nikdy neškodí si připomenout, čím si prošli naši předci. Hned se zastydím za všechny, co nyní na všechno "brblají"!
Jsem ráda, že jsem nezažila a doufám nezažiju žádnou válku. Život lidí, kteří prožili obě světové války, musel být opravdu těžký. Poutavý příběh o tom, co snad už nikdy nepřijde.
O dobrých sousedech, kteří se během pár let stali nepřáteli. Kdo byl v Sudetech v právu? Tak to se nedozvíte, ale dost si můžete přebrat z příbehu kamarádů Františka a Floriána.
Knížka se čte dobře, i když mě úplně nevtáhla a nevadilo mi odložit ji na pár dní. A radši píšu recenzi hned, než zapomenu, o čem byla.
Chaloupky jsou knihou o sudetech, která má (asi) přinést smířlivější pohled na česko německé soužití a na vysídlení Němců, než jaký leta představoval hlavně Řezáčův Nástup. Stejně jako mnozí jiní jsem se začetl a vydržel číst hlavně proto, že jsem také sudeťák a ne kvůli kvalitě románu.
Co pochválit? Je toho poměrně málo, několik obrazů horské přírody a života tamních obyvatel.
Jak už zmínil v komentáři Iwaeu kdesi níže, dojem z četby je asi takový, že postavy tu jsou jenom kvůli dějinám, aby si to ty naše děcka dovedly představit. Jazyk chudičkých dialogů si autor zřejmě v zájmu co největší autenticity nastudoval v dobové literatuře, která byla lidu nejblíže, takže se místy neubráníme srovnání s romány z Večerů pod lampou (např. Rita komicky deklamuje: "Já nezdolně věřím, že nakonec všemu navzdory prožiju své štěstí.").
Z historického hlediska je problematické tvrdit, že národnostní problémy soužití Čechů a Němců se objevily až po první světové válce a souvisejí hlavně s hospodářskou krizí. Snaha o urputnou spravedlivost vedla autora do slepých uliček, jako když nejdřív popisuje všeobecný odpor němců vůči českým sousedům a následně se nás snaží přesvědčit, že viníci byli jen někteří - str. 280: "Ti, kdo to všechno způsobili, jsou pryč nebo mrtví. A ti, kteří nikomu neublížili, musejí jít."
A nakonec trocha nechtěné komiky: v epilogu se dozvíme o Pavlu Grossovi, který přišel ve válce o nohu, jednu dost podstatnou informaci: "Staří Grossivi brzy zemřeli a Pavel byl nadosmrti chromý." ztratili jsme tak veškerou naději, že by mu okončetina v denacifikovaném světě opět dorostla.
Zkrátka Chaloupky jsou knihou, která nic podstatného nepřináší, žádný nový neotřelý pohled na něco tak vyšinutého , jakobyl život v sudetech od první světové války dál.
Mě se kniha líbila, ani ta lehce učebnicová struktura mi nevadila.Hezky jsem se dozvěděla všechno o Sudetech. Je v ní velká škála postav, ale to musí být, aby člověk ty vztahy správně pochopil, ale i tak jsem se v nich motala. Opravdová škoda je, že se autor drží spíše po povrchu a nezabrouzdal do hloubky. Kdyby tak udělal, i na úkor tlustší knihy, mohl z toho být Šikmý kostel Krušných hor a to mi příjde jako velká škoda, potenciál měla obrovský.
Štítky knihy
venkovské romány Krušné hory, Krušnohoří Sudety historické romány český venkov zaniklé obce české rományAutorovy další knížky
| 2022 |  Sudetský dům: Jaro - léto 1945 |
| 2021 |  Nebe nad Perninkem |
| 2021 | Chaloupky |
| 2023 | Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950 |
| 2024 | Sudetský dům III: 1959–1968 |
Nooo, opravdu hodně postav, které se mi stejně vykouřily z hlavy a které tam vůbec za mě nemuseli být. Nebo jen okrajově, aby se doladil příběh. Kdyby byl příběh rozvinutý na životech Floriana a Františka do hloubky, bylo by to super, ale všechno je jen povrchní a ani jsem si je vlastně nestačila nějak představit, oblíbit, udělat si k nim jakýkoliv vzah ... a vlastně si z celé knihy si jen pamatuju porod Františkovi ženy a pak konec Floriana. Ostatní postavy a popisky údálostí mě nebavili a víc si z knihy pamatovat nebudu. A přitom musím říct, že bylo moc pěkný číst o blízkých místech kde žiju... Snad Nebe nad Pernikem bude lepší.