Chaloupky
Štěpán Javůrek
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534370/bmid_chaloupky-65f45ef191b1a.jpg
4
949
949
POUTAVÝ PŘÍBĚH O OBYVATELÍCH KOUSKU SVĚTA, NA KTERÉ DOPADALY UDÁLOSTI OBOU SVĚTOVÝCH VÁLEK A VŠEHO, CO SE V POHRANIČÍ DĚLO, ODEHRÁVAJÍCÍ SE V KRUŠNOHORSKÉ PŘÍRODĚ, KDE LIDÉ VŽDY ŽILI TĚŽKÝ ŽIVOT, A PŘESTO TENTO KOUSEK ZEMĚ MILOVALI. František a Florián, dva chlapci z českého vnitrozemí, se shodou okolností dostávají krátce po vzniku Československé republiky do pohraniční oblasti Krušných hor. Jeden touží po dobrodružném životě, druhý i s rodinou přichází z donucení. Usadí se v malé obci Chaloupky a snaží se zvyknout si na nový život v horách a mezi místními obyvateli. V celé obci však žijí pouze dvě české rodiny, ostatní obyvatelstvo je německé. A přestože v meziválečné době spolu lidé vycházejí dobře a jsou zvyklí si pomáhat, se zdvihající se vlnou agresivního nacionalismu berou zavedené pořádky v pohraničí rychle za své. Z dosud rozumných lidí se stávají nepřátelé a v nově vzniklých Sudetech už nikdo z Čechů není v bezpečí... celý text
Literatura česká Historické romány
Vydáno:
2023
,
Audioteka
, MOBA (Moravská bastei)
Interpreti: Ondřej Dvořáček
více info...
Přidat komentář
Nevím jak hodnotit. Takový průměr. Vadila mi spousta postav , které se mi na začátku pletly a byly tam za mě zbytečně, ale nelituji čas strávený čtením této knihy.
Autor čtenáři neposkytuje příliš prostoru pro představivost. Karty jsou od počátku rozdané jasně a charaktery postav rozděleny na padouchy a dobré duše. Ty jsou vykreslovány jako lidé nebojácní, pravdomluvní, vřelí, s dobrým srdcem,… A jejich opak jako lidé proradní, úlisní, pomstychtiví,… Aby bylo od počátku jasno a nevznikaly pochyby, víme, s kým máme tu čest už od první strany, což čtenáře okrádá o jistý prvek napětí, kdy se vztahy lehce zamíchá jen démon alkohol.
Ač je příběh sepsán mladým mužem, styl psaní překvapí a místy se jedná o regulérní červenou knihovnu, kterou bychom spíše očekávali od ženské autorky. Ústřední motiv představuje příběh velké a čisté lásky rámovaný historickými událostmi pohnuté první poloviny dvacátého století.
Dojemný příběh z pohraničí. Moc hezky napsáno. Láska, touha, život, naděje, ale i bolest a smutek.
Není to žádné radostné čtení, ale i tuhle stránku naší historie je třeba poznat.
Příšerná červená knihovna. Mimo jiné hned na začátku knihy poslouchají během I. světové války doma rádio... Taková faktická hrubka zůstala i v dalším vydání. To se pak člověk ztotožní s příběhem jen velmi těžko.
Příběh zajímavý i proto, že sama v této oblasti mám kořeny a to značně hluboké. Ale jinak mi to přišlo tak nějak stylisticky potrhané. Nedokázala jsem se dostat do příběhu, stále jako kdybych shlížela na děj z povzdálí. Prostě to nebylo ono. Mrzí mě, že ač je těchto knih již povícero , lidé jsou stále nepoučitelní. Je opravdu nutné soudit neustále dle toho, kde jsme se narodili, místo toho, jací jsme?
Opisným slohom takmer bez priamej reči podaný príbeh jednej rozvetvenej rodiny, ktorej časť sa ocitne v sudetských Čechách, kde prežije život síce v malebnej prírode, ale nesmierne ťažko vplyvom historických udalostí, valiacich sa republikami od počiatkov rokov 1910 -1920, až do konca druhej svetovej vojny. Ako keď prepíšete kroniku.
Tak tohle ne. Sloh, jako když to napsalo dítko školou povinné. Neubudu hodnotit, protože jsem přečetla na str. 50 a dál to nešlo. Škoda, téma vypadalo zajímavě.
Víceméně smutný příběh ze smutné doby a ze smutných míst. Krušnohorský kraj je krásný, to jsem poznal z loňské dovolené, ale co se tam všechno dělo včetně uranových lágrů, je hrůza. Tenhle příběh je až zbytečně moc široce pojatý a ke konci už mu dochází dech. Velké množství postav a pokud jsem jeden den nečetl, už jsem měl problém si utřídit jména a kdo kam patří. Ale autor si s ním dal určitě hodně práce a z toho jak ho sleduji na soc. síti, se rád věnuje historii tohoto kraje. Vždy si jeho informace rád přečtu. A možná taková hloupost, ale při čtení mě napadalo srovnání se seriálem Synové a dcery Jakuba Skláře - stejná doba, podobné zvraty, Pepi jako Jiří Krampol v hospodě…:-). Prostě nějak se mi to spojilo byť o sklářství toto není.
Za mě tedy plný počet .. autor mne zaujal natolik,že jsem se po těch lesích opravdu toulala. Bylo mi veselo,zamilovaně,smutně , úzko i naštvaně ... Sice jsem četla i lepší knihy ale málo která kniha ve mně zanechává stopu ...Moc hezké ,autora určitě budu mít v hledáčku ...
Můj zájem o Šumavu mi do ruky přihrál tuto nenápadnou knihu s příběhem čtivým a prostým. Připadá mi, že Šumava je stále trochu opomíjená, vyjma pana Karla Klostermanna, a její krása i historie se v příbězích vždy jen mihne. Takže nápad a myšlenka výborná!
Samotné vyprávění je ovšem podáno formou vzpomínek, které již obrousil čas a na příběhu je to poznat. Tolik trápení, smrti, dvě válečná období a dva kontinenty by si zasloužili více emocí a více stránek. Všechny postavy dostaly příliš málo slov a času, aby se jejich životy a charaktery mohly plně rozehrát. Tak tak se mnohdy na stránkách této knihy stihli potkat. Škoda.
Bylo to takové milé idealizované vyprávění jako od babičky. Celkově kniha mapuje všechny možné osudy lidí v horské sudetské osadě a všemožně je kombinuje. Příběhy jednotlivých postav se sice čtou dobře, ale s notnou rezervou. Možná je škoda, že autor ke konci zařadil vyšší rychlostní stupeň a období druhé světové války a následný odsun vzal jen schématicky.
Téma super, ale nějak se mi to táhlo. Příliš postav, tak trochu červená knihovna... pro mě to nebylo a to jsem se tak těšila.
Škoda, že v knize je tolik postav a první třtina je celkem zmetená, ale nakonec se z toho vyklube hezký, smutný, příběh.
Knihu jsem přečetla jen díky tomu, že mě zajímaly události v krušnohorském pohraničí, kde už léta žiji. Vyprávění o nejrůznějších osudech lidí, kteří zde prožívali nelehké období před válkou i po ní, bylo velmi školácky napsané a místy to byla opravdu "červená knihovna". Překvapilo mě, že tak mladý autor používá jazyk, který by čtenář očekával spíše u starší generace. Škoda, námět byl zajímavý, ale jinak to bylo literárně velmi slabé.
Moc krásně napsaná kniha. Na konci jsem si trochu pobrečela. Při čtení jsem měla chuť, a pořád ji mám, vypravit se na ta místa, projít se tam.
Na knížku jsem se moc těšila. Námět výborný. ALE! Je to jen takové klouzani po povrchu. Kniha má jednu zásadní chybu - moc postav a dlouhé časové období na 285 stran.
Knížka se četla lehce, ale bylo to jako když člověk pozoruje krajinu z rychlíku (pokud zrovna nemají ČD problém)
Kniha se mi nelíbila, sice jsem ji dočetla, ale spíš pro pořádek. Jak píší ostatní, je tam tolik postav okolo, že ani teď bezprostředně po přečtení bych nedokázala namalovat jakýsi “rodokmen” kdo byl kdo. Tyto knihy o české historii mám ráda, znám problematiku vztahů Čechů a Němců v pohraničí, dokonce moje prababička Němka žila v této oblasti s pradědou, který byl Čech, proto jsem se na knihu těšila. Bohužel, čím dál jsem četla, tím víc mě štvalo, že se autor snažil ať už vědomě nebo nevědomě napodobit knihu Šikmý kostel-obálka knihy, písmo.. Střídají se pasáže z červené knihovny, učebnice dějepisu, chvílemi mi kniha připadá jako školní sloh. Škoda…
Nooo, opravdu hodně postav, které se mi stejně vykouřily z hlavy a které tam vůbec za mě nemuseli být. Nebo jen okrajově, aby se doladil příběh. Kdyby byl příběh rozvinutý na životech Floriana a Františka do hloubky, bylo by to super, ale všechno je jen povrchní a ani jsem si je vlastně nestačila nějak představit, oblíbit, udělat si k nim jakýkoliv vzah ... a vlastně si z celé knihy si jen pamatuju porod Františkovi ženy a pak konec Floriana. Ostatní postavy a popisky údálostí mě nebavili a víc si z knihy pamatovat nebudu. A přitom musím říct, že bylo moc pěkný číst o blízkých místech kde žiju... Snad Nebe nad Pernikem bude lepší.
Štítky knihy
venkovské romány Krušné hory, Krušnohoří Sudety historické romány český venkov zaniklé obce české rományAutorovy další knížky
| 2022 |  Sudetský dům: Jaro - léto 1945 |
| 2021 |  Nebe nad Perninkem |
| 2021 | Chaloupky |
| 2023 | Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950 |
| 2024 | Sudetský dům III: 1959–1968 |
Ze začátku jsem měla zmatek v postavách, ale postupně mě příběh vtáhl do děje a bylo mi líto, že kniha končí.