Chameleon
Ken McClure (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/238055/chameleon-dIq-238055.jpg
4
79
79
Thriller s lékařskou tematikou z pera skotského autora popisuje situaci, kdy jsou prostředky medicíny zneužity duševně nemocným člověkem.
Přidat komentář
Šílenství společně s vědomostmi je v této knize vražedná kombinace. Člověk, který sliboval pomáhat lidem je naopak vraždí.
Skvělá zápletka, dobře popsané a charakterizované postavy a nakonec rozuzlení.
Čtenář tak trochu mohl předpokládat kdo bude pachatelem, ale bylo více možností. Na tuto konkrétní osobu jsem ani v nejmenším nepomyslela jako na vraha.
V knize jsou krásně propojené dvě dějové linie. Jedna z nemocnice, kde dochází k náhlému úmrtí žen po operacích, kdy jsou nakaženy infekcí, na kterou nezabírají antibiotika. Boj lékařů a pracovníků laboratoří o jejich životy a zjišťování, co nákazu způsobuje. A druhá dějová linie, kdy v tom samém období dochází ve stejném městě k brutálním vraždám žen a znetvořením jejich těl.
Kniha je plná zvratů a v závěru se uzavírá kruh v děsivý obraz pravdy.
Takhle má vypadat správný thriller - v krátkosti se odehrají taková dramata, hrůznosti a patologie, navíc alespoň při jedné z dějových linek stydne doslova krev v žilách...může se to stát i nám (pak jděte s klidem do nemocnice). Vynikající styl, zcela uvěřitelný hlavní hrdina se všemi pocity, postřehy, pochybnostmi i smutky.
Od autora jsem četla hodně knih, ale tahle mne přímo uhranula zejména v porovnání se současnou záplavou krvavých hrůz přelévajících se z moderních knižních titulů. V tomto útlém thrilleru z roku 1994 si krev snadno představíte, a autor vám ji přitom vůbec nemusí servírovat jak na operačním stole.
Hlavní postava si u mě nezískala ty správné sympatie jako doktor Steven Dunbar z Diagnózy, i tak byla kniha čtivá.
na této knize se mi nejvíce líbily překvapivé zvraty a také to že se vůbec nedala předvídat , vřele doporučuji
„Ľudia sú idioti.“ Chameleóna vydal škótsky spisovateľ Ken McClure, ktorý v súkromnom živote pracoval v oblasti medicíny. Na Chameleónovi je to poznať, ale bez toho, aby nás zahlcoval zbytočnými, nepodstatnými informáciami za účelom pochváliť sa, čo všetko vie a pozná. Chameleón sa na trhu objavil v r. 1994. Vtedy boli lekárske trilery v móde. Skoro všetko podobného charakteru a žánrového rázu (Cook, Crichton, F. Paul Wilson...) sa stalo bestsellermi. Okrem toho boli v móde aj romány o sériových vrahoch, samozrejme v čele s kultovým Harrisovým Mlčaním jahniat. McClure obe témy rafinovane skombinoval a vytvoril medicínsky triler o... sériovom vrahovi! Och, aké ľahké, milý Watson. O podobnú kombináciu sa mimochodom pokúsila aj (o dva roky staršia) Skrýš od Koontza. Tam však (na rozdiel od Chameleóna) po vrahovi nepátral doktor (resp. „lekárky detektív“), ale manželský pár bez lekárskeho vzdelania. Hlavne to ale bol priemer. Aj keď vlastne v Chameleónovi hrdina nepátra ani tak po zabijakovi, ale skôr po pôvode tajomnej infekcie. Celé je to však dobre prepletené, bez spoilerov sa o tom ťažko píše. Chameleón naopak síce navonok pôsobí ako bežná spotrebiteľská žánrovka, ale v skutočnosti je to skvelý, svižný triler s výbornou, tiesnivou, daždivou atmosférou mesta, v ktorom stojí nemocnica a v tej nemocnici vyčíňa smrtiaca infekcia. Aby toho nebolo málo, v uliciach okolo nemocnice vyčíňa pre zmenu psychopatický sériový vrah žien. Ako to spolu súvisí? Súvisí to vôbec? Postáv je tak akurát. Ako to už v detektívkach (pretože toto detektívka JE, síce s medicínskou príchuťou, ale je) chodí, podozrivý je každý. Takže si treba všímať detaily. Diabol sa totiž schováva práve v nich. Hlavný prím hrá sympatický ústredný hrdina, ktorý síce ešte len hľadá svoje miesto pod slnkom, ale zároveň si nás okamžite získa svojou buldogovskou zanietenosťou, s ktorou vyšetruje tragické úmrtia pacientiek na gynekologickom oddelení. Trocha ma rušil zastaraný slovenský preklad (ťarchavá, hergot), ale to je zanedbateľná drobnosť. McClure má dobre zmáknutú ľudskú psychiku, ale nikoho nesúdi a stojí nohy pevne na zemi, vie o čom je život. Neprekračuje hranice explicitnosti, ale zároveň uštedruje postavám nečakane surové rany. Určite by sa čo-to dalo skritizovať (neschopná polícia, dvojitý únos a čiastočne som sa strácal v právomociach hrdinu, ktorému z cesty ustupovali aj policajti, čo mi pripadalo nerealistické), ale nevidím dôvod, prečo neudeliť 4*.